Nezaměstnanosti a inflace

Esej

do kurzu Mezinárodní finance A

Obětujte se, společnost musí pobízet

S autorem článku, Jiřím Konkorem, rozhodně souhlasit nemohu. Osobně se domnívám, že jeho názory jsou krajně vyhraněné a pro společnost škodlivé. Vlastně ani nevím, jestli se jmenuje Konkor, protože u fotky je uvedeno Kinkor, takže někde je chyba. Ale k věci.

Vůbec nechápu, jak může někdo tvrdit, že opatření státu na snížení nezaměstnanosti, zvýšení ekonom. růstu či konkurenceschopnosti ekonomiky jsou nemorální, nesmyslná či zlem. Zajímalo by mě, co má být podle autora cílem státu, když ne zlepšení makroekonomických agregátů. K čemu ten stát má pak vlastně být? Proč ho nerozpustit?

Neznám na světě stát, kde by vládě či centrální bance nezáleželo na žádném makroagregátu. Snad všechny politické strany mají ve svých programech snížení nezaměstnanosti a zvýšení HDP, liší se jen ve způsobu, jak toho dosáhnout a jestli jejich metody jsou funkční. Tvrdit tedy, že centrální banka nemá měnit úrokové sazby nebo že stát nemá provádět

žádnou hospodářskou politiku  bez ohledu na hospodářský boom či recesi, je troufalost. Dělají to totiž všechny vyspělé země, ať mají vládu liberální či socialistickou. Zdá se mi rovněž nesmyslné tvrzení, že stát ani růst HDP ovlivnit nemůže. Vždyť vládní výdaje jsou jednou ze složek HDP. Čím vyšší výdaje státu, tím vyšší agregátní poptávka, tedy i HDP.

Myslím, že autor si sám protiřečí. Nejdříve označí investiční pobídky za krádež majetku daňových poplatníků, jelikož jsou spojeny s výdaji ze státního rozpočtu, aby v tom samém odstavci zkritizoval stát za to, investor daňovou úlevu neobdrží, pokud nesplní dohodnuté podmínky. To je přece ale v pořádku. V pobídkách by měly být sankce za porušení  či nedodržení dohodnutých smluv. Já sám se dívám na investiční pobídku jako na oboustranně výhodnou investici – pro stát i investora, pokud je dobře smluvně ošetřena i se sankcemi za nesplnění. Vložené prostředky se mohou mnohonásobně vrátit oběma.

Autor svou kritiku investičních pobídek staví především na skutečnosti, že stát dělá něco pro občany, kolektiv lidí. Nemohu souhlasit s jeho ostře protikolektivististickému vidění světa a neustálým zdůrazňováním individualismu. Černobílé vidění světa, kde dobro je  egoické sobectví a zlo je spatřováno v kolektivu, musím odmítnout. Domnívám se, že takové názory  v hromadných sdělovacích prostředcích mohou mít zhoubný vliv na společnost. Vedou k bezohlednosti, agresivitě a sobectví mnoha jedinců. Vzpomeňme na nehodu autobusu u Českého Krumlova, kde zahynulo 19 cestujících. Také kvůli tomu, že řidiči kolem nehody dlouho projížděli, aniž by kdokoliv zavolal pomoc. Možná uvažovali jako pan Konkor. Osudy druhých je nezajímaly, mysleli hlavně na sebe.