Motivace jako přístup člověka k práci – esej

Každý člověk se již určitě seznámil s motivací. Možná jste si to zatím neuvědomili, ale i na vás byla pravděpodobně použita tato psychologická páka, která vás v určitých případech donutila vydat ze sebe to nejlepší. Nemusí se vždy jednat o situace ohledně práce. Podle mě může motivace být i osobně orientovaná. Například, když se chcete někomu zalíbit nebo chcete udělat dojem, tak právě toto může být jakousi formou vlastní motivace.

RNDr. Jiří Plamínek, CSc. říká v úvodu své knihy Tajemství motivace, že motivace nastupuje nejlépe právě tam, kde selhává direktivní řízení, psychický nátlak, fyzický nátlak či různé manipulativní techniky. Myslím si, že každý člověk potřebuje vidět nějaký pozitivní zisk z toho, co mu bylo zadáno k vypracování. Ať už je to třeba finanční ohodnocení, pracovní výhody, udržení pracovní pozice, možnost nového vzdělání nebo třeba udělení zápočtu. Motivací může být prakticky cokoliv, co daného člověka dokáže stimulovat k výsledku, kterého by jen tak snadno nedosáhl. Na jednu stranu je podle mě tato věta nepřesně formulovaná. Zdá se mi že z motivace je zde jakoby vyčleněn psychický nátlak. Myslím si, že právě on může být jistou formou motivace. Věřím, že každého určitě dokáže motivovat strach ze snížení osobního ohodnocení, ztráty zaměstnání nebo třeba pohrůžka neudělení zápočtu či zkoušky. Dovolil bych si to nazvat zápornou motivací. Důležité ale podle mě je, že tato záporná motivace musí být vyvážena tou pozitivní či kladnou motivací. Jakmile by začala převažovat jen záporná motivace, pak by podle mě mohlo dojít k opačnému efektu a následnému snížení efektivity práce.

Tajemství motivace se neskrývá pouze v nějakých předepsaných pravidlech. Podle mě je třeba nejprve řádně prostudovat osoby, které chceme motivovat. Každý člověk má určitě jiné priority a každý touží po něčem jiném. Podle mě neexistují žádní dva lidé, kteří by byli naprosto stejní. I kdyby náhodou se takoví dva lidé našli, tak by to určitě nebylo na stejném místě a ve stejném čase. Takže je určitě důležité nějakým způsobem důkladně zjistit, co si jednotlivé osoby, které chceme motivovat, přejí, očekávají a co by je dokázalo donutit k lepším výkonům.

A to je další věc nad kterou bych se zamyslel. Podle Abrahama Harolda Maslowa lidé chtějí stále více a to co chtějí, závisí na tom, co mají. Myslím si, že je to často pravda, avšak najdou se i výjimky. Někteří lidé pracují naprosto nezištně, jako například duchovní či různé neziskové organizace. Avšak u těchto lidí pravděpodobně nebude třeba nějaká vnější motivace, jako prostředek k zefektivnění práce. Sami jsou již motivováni tím, že je jejich práce buď baví nebo k té určité práci mají nějaký osobní vztah.

Takže co vlastně může být tou motivací, kterou Maslow ve své studii zmiňuje? Podle něj stojí na prvním místě fyziologické potřeby. Pod tím si můžeme představit spoustu věcí, ať už přijímání potravy, dostatek tepla a vody nebo například i sex. Myslím, že spousta z nás mu dá určitě za pravdu, že bez tohoto se nemůžeme v životě obejít. Každý z nás potřebuje pít a jíst. Bez toho bychom tu nemohli být. Takže pokud by nám hrozilo, že nebudeme z této skupiny potřeb mít něčeho dostatek, že nám něco bude chybět, tak právě toto bude nejsilnější motivací pro každého z nás.

Další skupinou potřeb, kterou uvádí je potřeba bezpečí a jistoty. Každý z nás se svým způsobem brání tomu, aby se dostal do nějaké nebezpečné situace, která by ohrožovala jeho život. Jakmile dojde k narušení „ochranné schránky“, kterou si každý vytváří, člověk dokáže jednat tak, jak by v bezpečných situacích nedokázal. Většinou vyvíjí každý velkou snahu aby jeho „schránka“ byla opět v celku a aby cítil potřebnou jistotu. To může být využito k motivaci z vnějšího okolí. Například u již zmíněné záporné motivace. Jakmile například někomu pohrozíme, že přijde o práci, když nevykoná to, co mu bylo zadáno, tak dojde k porušení jeho jistoty. V tu chvíli téměř každý začne vyvíjet velké úsilí, aby se vše vrátilo do normálu.

Další skupinou potřeb je potřeba lásky. Určitě každý by chtěl, aby ho všichni měli rádi. To v praxi sice možné není, avšak velká většina se podle mě snaží bojovat s větrnými mlýny, které právě tato snaha představuje. Každý má potřebu být milován, či přijímán a toho se dá také lehko využít k motivaci. Například, když člověk vám blízký Vás o něco požádá, vy se budete snažit to splnit. Budete motivováni tím, že nechcete svého blízkého zklamat.  A toho se dá snadno využít ale i zneužít. Podle mě tento způsob motivace není v extrémních případech zrovna morální a někteří lidé se ho nebojí používat pro citové vydírání či manipulaci s člověkem. Ne vždy to ale musí dojít až do takových rozměrů. Pokud toho nezneužíváte a pomoc je vzájemná, tak tento způsob motivace může být velmi efektivní a to hlavně na poli osobním.

Dalším faktorem který může být prostředkem pro motivaci je touha po úctě a váženosti. To zahrnuje jak sebeúctu tak úctu ostatních lidí. S tím podle mě souvisí i úspěch, kterého můžeme dosáhnout pokud se budeme snažit. Ten může být oceněn ostatními lidmi a to může hrát velkou roli pro některé jedince. Touha po tom, že budu oceněn, může být hnacím motorem celého snažení o provedení práce. Ne všichni však mají potřebu se někde prezentovat a ukazovat. Takže si myslím, že tento způsob motivace je dost individuální. Sám za sebe však můžu říct, že mi určitě udělá dobře, když mojí práci někdo ocení nebo si jí váží.

Posledním faktorem podle Maslowa je potřeba seberealizace. Tato potřeba může být velmi důležitá. Možnost rozvíjet své schopnosti a znalosti a využití potenciálu jedince je také potřebné v našem životě. Myslím si, že ustrnout na stejném místě a dále se nevyvíjet není optimální pro nikoho. Podle mě je právě o tomhle podstata lidského života: o nabírání zkušeností, učení se něčemu novému a vytváření nějakých hodnot. Tomu se zkrátka většina lidí moderního světa nevyhne.

Těchto pět uvedených potřeb nemusí být vždy v tomto uvedeném pořadí. Každý má jiné priority a třeba pro někoho je pocit bezpečí a jistoty až na posledním místě. To se například ukazuje u adrenalinových sportovců. Podle mě jsou pro ně nejdůležitější poslední dvě uvedené potřeby. Žijí okamžikem, aby po sobě něco zanechali, aby si o nich lidé vyprávěli a říkali si, že to co dokázali, už nikdo jiný nedokáže.

Každý by se v určitém okamžiku měl zamyslet nad tím, co je pro něj důležité a co ho dokáže motivovat, protože tím také může zjistit, jaký směr jeho život nabere. Zda-li raději bude žít v pocitu bezpečí a jistoty a nebo se bude snažit o to, že po sobě zanechá nějaký důležitý odkaz na který se nezapomene. Neříkám, že nejdou skloubit tyto dvě věci dohromady, ale většinou to tak nebývá. Máme příliš málo času na to abychom byli hrdiny naší doby a společnosti a zároveň třeba dobrými rodiči, kteří dokážou svým dětem dát úplně všechno, co potřebují. A tak je podle mě důležité si v životě správně vybrat a zvolit si svojí cestu. Neboť celý náš život je a bude o volbách a rozhodnutích.

Použitá literatura:

1. Plamínek Jiří: Tajemství motivace. Grada Publishing a.s., U Průhonu 22, Praha 7, Praha 2007. ISBN 978-80-247-1991-7
2. Cejthamr Václav, Dědina Jiří: Managament a organizační chování. Grada Publishing a.s., U Průhonu 22, Praha 7, 2006. ISBN 80-247-1300-4