Manažerské role
Henri Mintzberg systematicky sledoval vrcholové manažery a zaznamenával jejich chování, porady a aktivity v průběhu celé řady dní. Na základě těchto pozorování se mu podařilo identifikovat deset charakteristických manažerských rolí.
- Interpersonální role
Tyto role, vyplývající z formálních pravomocí, směřují do oblasti mezilidských vztahů. Mezi ně patří role figurky, vůdce a styčného důstojníka. Existence těchto rolí umožňuje manažerovi působit v rolích informačních a následně i v rolích rozhodovacích.
1.1. Role figurky
Mezi manažerské povinnosti patří i takové, které mají symbolický nebo ceremoniální charakter. Děkan fakulty blahopřeje promujícím studentům, starosta města se zúčastní zahájení významných výstav. Na těchto příkladech jsme si uvedli manažerskou roli figurky.
1.2. Role vůdce
Tato role zahrnuje řízení a koordinování činností podřízených pracovníků. Může zahrnovat i personalistiku (najímání, školení, povyšování a propouštění pracovníků). Do role vůdce patří i kontrolování, jehož pomocí manažer zjišťuje, zda se věci dělají v souladu s plánem.
1.3. Role styčného důstojníka
V této roli manažer zabezpečuje interpersonální vztahy. Tyto kontakty vznikají jak v rámci organizace, tak i mimo ni. V rámci organizace musí manažer komunikovat s jinými manažery i s řadou dalších pracovníků, kteří mu nejsou podřízeni. Dále udržuje dobré vztahy s manažery, kteří zabezpečují vstupy i s manažery, kteří produkty odebírají. Např. vedoucí výroby potřebuje efektivně komunikovat s vedoucími předvýrobních oddělení i s vedoucím odbytu. Není však pochyb o tom, že manažeři potřebují mít dobré kontakty i s lidmi vně organizaci. Role styčného důstojníka má značné nároky na disponibilní čas manažerů.
- Informační role
Tento soubor rolí vyžaduje na manažerovi, aby zabezpečil přijímání a odesílání informací, které nemají rutinní charakter. pomocí výše uvedených interpersonálních rolí, buduje manažer síť kontaktů. Interpersonální role umožňují manažerovi, aby v roli sledovatele potřebné informace shromažďoval a předával je dále prostřednictvím své role šiřitele nebo mluvčího.
2.1. Role sledovatele
Tato role vyžaduje, aby manažer zkoumal prostředí, ve kterém jeho jednotka funguje, a shromažďoval důležité informace o změnách, příležitostech a problémech, které mohou mít na fungování jeho organizační jednotky vliv. Efektivnost plnění této role značně závisí na tom, do jaké míry je úspěšná jeho role styčného důstojníka. Získané informace mohou mít někdy značný význam pro celou organizaci. Například tehdy, týkají-li se akcí konkurenčních firem.
2.2. Role šiřitele
Role šiřitele zahrnuje poskytování důležitých nebo výsadních informací podřízeným pracovníkům. Např. u příležitosti oběda se může prezident společnosti dozvědět, že určitá firma stojí na pokraji bankrotu. Tuto informaci pak může poskytnou svému obchodnímu řediteli s tím, aby nesolventní firmě neposkytoval zboží na úvěr.
2.3. Role mluvčího
Zde manažer reprezentuje svou organizační jednotku vůči ostatním lidem. Tato reprezentace může mít jak interní tak externí charakter. Může to být např. požadavek na zvýšení platu svých podřízených nebo prosazování požadavků firmy u externí organizace.
- Rozhodovací role
I když mají interpersonální a informační role značný význam, nejsou to role poslední. Naopak, tyto role slouží jako vstupní článek pro manažerské rozhodování. Mnoho lidí se přitom shoduje na tom, že manažerské rozhodovací role podnikatele, eliminátora poruch, alokátora zdrojů a vyjednavače, jsou nejdůležitějšími povinnostmi manažera.
3.1. Role podnikatele
Tato role představuje povinnosti manažera sledovat a využívat změny v okolí pro efektivní rozvoj své jednotky. Progresivní provozní manažer se snaží využívat nové technologie, metody a postupy pro zvýšení efektivnosti fungování provozu. Špičkový výkonný ředitel společnosti usiluje o to, aby s předstihem reagoval na budoucí potřeby zákazníků.
3.2. Role eliminátora poruch
V této roli manažeři napravují negativní působení vlivů, které jsou mimo jejich kontrolu. Protože vznik poruch vyžaduje rychlou odezvu, má role eliminátora poruch prioritu před všemi ostatními manažerskými rolemi. Hlavním cílem je udržování stability. Příkladem této role může být reakce výkonného ředitele na stávku zaměstnanců firmy. Z toho všeho plyne, že reakce manažerů musí být rychlá a musí vést k návratu normálního stavu.
3.3. Role alokátora zdrojů
Role alokátora spočívá v tom jak rozdělit omezené disponibilní zdroje (peníze, pracovníky, čas, stroje a zařízení). Musí tyto zdroje rozdělit tak, aby přinášely co největší užitek. Proto je tato role pro efektivitu fungování jednotky i celé organizace nesmírně důležitá. Provozní manažer musí např. rozhodnout o tom, zda pro dosažení cíle využije přesčasovou práci nebo či najme další pracovníky na zkrácený úvazek.
3.4. Role vyjednavače
Tato role předurčuje manažera k vyjednávání s ostatními organizačními jednotkami a jednotlivci tak, aby pro sebe získal určité výhody. Vyjednávání se může týkat např. výkonnosti, cílů, zdrojů atd.. Například výkonný ředitel může jednat o změnách pracovních podmínek se zástupci odborové organizace.
- Závěr
Závěrem lze říci, že všech deset rolí je vzájemně propojeno a navzájem se kvalitativně podmiňují. Umění manažera je pak v jejich sladěné integraci. Ta zajišťuje, že jednotlivým rolím je věnována úměrná pozornost a jsou harmonizovány v jeden celek. Význam manažerských rolí je také značně ovlivněn tím, na jaké úrovni managementu jsou realizovány. Ale bez ohledu na věnovaný čas a přikládaný význam vykonávají všichni manažeři, bez zřetele ke svému postavení všech deset rolí.
Prameny:1. J.H. Donnelly; jr. J.L. Gipson; J.M. Ivancevich, Management, Grada, 1999
- Management – Teorie a praxe v informační společnosti, Management Press, 1999