Management – dávka úloh
- Co je podstatou dvou skupin rozhodování?
Rozdělení dvou skupin:
- Meritorní skupiny – věcná, obsahová, odráží odlišnosti jednotlivých rozhodovacích procesů. V závislosti na své obsahové náplni se vzájemně liší např. rozhodování:
- výrobním programu,
- kapitálových investicí,
- uvedení výrobku na trh,
- marketingové strategii,
- organizačním uspořádání firmy,
- výběru pracovníků na určitá místa,
- výběru technologie, materiálu, zařízení, atd.
- Procedurální skupina – bez ohledu na obsahovou náplň mají jednotlivé rozhodovací procesy společné rysy a vlastnosti. To, co jednotlivé rozhodovací procesy spojuje je určitý rámcový postup,procedura, algoritmus řešení, odvíjející se od:
- identifikace problému,
- vyjasňování jeho příčin,
- cílů řešení,
- způsobu hodnocení variant řešení,
- volby varianty určené k realizaci.
- Co je ideální a co reálné rozhodování?
Ideální rozhodování (objektivní) – rozhodování je postaveno na možnosti mít dostupné všechny potřebné informace, mít možnost je komplexně bez potíží zpracovat a vyhodnotit.
Reálné rozhodování (subjektivní) – rozhodování vychází z reálných podmínek a faktorů. Jde často o rozhodování v krátkém) čase .Setkáváme se s ním velmi často.
- Co jsou rozhodovací problémy?
Chápeme je jako odchylku mezi skutečným (zjištěným) stavem a požadovaným stavem.
Oproti problémům obecně mají svá specifika. Plní různé funkce, mají odlišnou:
- klasifikaci, praktické zařazení a význam
- vnitřním charakter
- jejich struktura vychází z charakteru, poslání a potřeb řídících struktur
- podstata vzniku a prostředí vývoje
- podmínky řešení problémů
- cíle a způsoby řešení
- Jak můžeme klasifikovat rozhodovací problémy a podmínky rozhodování?
- Dobře / špatně strukturované
- Určité / neurčité
- Statické / dynamické
- Lineární / nelineární
- Jedno / více faktorové
- Jedno/ více kriteriální
- Konfliktní/ nekonfliktní
- Jednoduché / rozvětvené
- Co jsou dobře strukturované a co špatně strukturované rozhodovací problémy?
Dobře strukturované problémy:
- též také jednoduché, programovatelné či algoritmizované
- je pro ně charakteristické, že je lze zpravidla opakovaně řešit na nižších úrovních řízení, že pro ně existují rutinní postupy řešení
Špatně strukturované problémy:
- bývají řešeny na vyšších úrovních řízení, svou podstatou jsou do určité míry vždy nové a neopakovatelné
- při řešení je nezbytné využívat tvůrčích přístupů založených na rozsáhlých znalostech, zkušenostech, ale i na intuici
- Do jakých kroků se nejčastěji člení rozhodovací proces?
- Analýza problému
sběr informací, zjišťování podmínek vyvolávajících nutnost rozhodovat, identifikace rozhodovacích problémů a stanovení jejich příčin
- Návrh řešení
hledání, tvorba, rozvíjení a analýza možných směrů činnosti
- Volba řešení
hodnocení variantních směrů činnosti navržených v předchozí etapě, které je ukončeno volbou varianty určené k realizaci
- Kontrola výsledků
hodnocení skutečně dosažených výsledků varianty po její realizaci a jejich posuzování vzhledem k předem stanoveným cílům. Výsledky této etapy pak mohou iniciovat nový rozhodovací proces.
- V čem spočívá neurčitost (nejistota) v rozhodování?
Neurčitost bývá často ztotožňována s nejistotou. Přestože v teorii rozhodování není terminologie jednotná, lze neurčitost chápat jako situaci, kdy rozhodovatel nezná možné situace, které mohou nastat, a tím samozřejmě nemůže znát ani dopady jednotlivých variant a ani pravděpodobnosti, s jakými jednotlivé stavy světa nastanou.
- Co patří mezi metody (prostředky) rozhodování.
- Identifikace rozhodovacího procesu
- Paretová analýza
- Analýza a formulace problému
- Kepner – Tregoe
- Kauzální řetězec
- Kauzální diagnóza
- Strom kauzálních vtahů
- Diagram příčin a následků
- Tvorba variant rozhodování
- Metody intuitivní
- burza nápadů (brainstorming)
- brainwriting
- Gordonova metoda
- delphi metoda
- Systemo – analytické metody
- morfologická analýza
- metoda PVN
- Hodnocení variant a výběr varianty
- Metody prostého jednokriteriálního hodnocení
- tabulka výhod a nevýhod
- diferenční přístup
- jednoduchá bodová tabulka
- Metody vícekrteriálního hodnocení
- rozhodovací uzel
- situační uzel
- Co je implementace a jaký soubor aktivit představuje?
Implementace
- provedení, uskutečnění
- činnosti, které je třeba vyvinout ve vztahu ke spolupracovníkům s cílem dosáhnout řídících záměrů (aby lidé udělali, co chceme)
Její náplní je především :
- Rozbor rozhodnutí vyúsťujících v implementaci
- Návrh účelných a hospodárných forem implementace, včetně potřebných zdrojů a časového postupu
- Výkon implementace
- Dokumentace výstupu
- Předání výstupu
- Co představuje implementace v jednotlivých druzích manažerských funkcí?
Představuje výstup, jež závislý na druhu manažerské funkce. Vždy má způsobit žádoucí aktivitu pracovníků: ovlivňování, plánování, usměrňování, podněcování, motivace, vedení, organizování atd.