Korupce
Obsah
Korupce. 2
Index vnímání korupce. 3
Co si máme představit pod pojmem „trestný čin korupčního charakteru“?. 3
Co není korupce aneb jaký je rozdíl mezi úplatkem a darem?. 5
Dokumenty a legislativa, které mají vztah ke korupční problematice. 5
Protikorupční centrum.. 6
Jak lze definovat pojem korupce. 6
Boj proti korupci 6
Postavení ČR v žebříčcích CPI. 7
Předpoklady úspěšného boje proti korupci 9
Cíl práce. 10
Vlastní komentář. 11
Zdroje
Seznam zkratek
Seznam tabulek
Seznam grafů
Pochází z latinského slova corrumpere = kazit, oslabit, znetvořit, podplatit. Je to zneužití postavení nebo funkce k osobnímu prospěchu zejména v politice, veřejné správě, hospodářství.
Korupce postihuje jak hospodářství, tak politiku i společnost. Její velikost a organizovanost může mít různé stupně velikosti i propracovanosti. Vyznačuje se podplácením, úplatky, vydíráním, zastrašováním. Privilegia, neoprávněné příjmy a jejich vyžadování, udělování přízně, protežování – to jsou jen další z mnoha jejich příznaků.
Politická korupce vede ke kleptokracii, tj. vládě zlodějů, loupežníků, kdy odpadá i předstírání poctivosti a upřímnosti před veřejností.
Korupce se dnes neomezuje jenom na trestné aktivity pro ni tak typické, jako praní špinavých peněz, kuplířství, obchod s drogami, ale přispívá i ke zločinnosti jako takové.
Pro porozumění vzniku, růstu a udržování je důležité ji od trestné činnosti jasně oddělit. Neméně důležité je vytvoření a uplatnění podmínek, pravidel (zákonů), které ji umožní omezit a postihovat.
Podmínky podporující korupci
- koncentrace politické moci a rozhodování, nedemokratické režimy (centralistické, totalitní nebo se vyznačující vládou mocenských klanů);
- apatická, nezajímající se, „poddanská“, té či oné vůdčí osobnosti lehce podléhající veřejnost, nezajímající se o politiku a veřejné věci, nebo na ni nemá dostatečný vliv;
- slabé právo, nedostatečná justice často sloužící jen mocným a vlivným k prosazování jejich zájmů – nedostatečná „vláda práva“;
- tajení informací, rozhodování, procesů a závislostí, nedostatek otevřenosti, transparentnosti;
- mocenské a politické kliky uzavřené pro veřejnost, občany a jejich kontrolu;
- velké a nekontrolované finanční částky tekoucí do veřejných nebo soukromých projektů;
- špatně placení úředníci a zaměstnanci veřejné správy.
Důsledky korupce
- oslabení správy veřejných věcí a politiky vedoucí až k rozpadu státu;
- oslabení hospodářských výsledků a ekonomiky vede až k nemožnosti podnikat;
- růst chudoby a nezaměstnanosti;
- rostoucí daně a daňové úniky;
- rostoucí nedůvěra v politiku, ekonomiku a k vlastním schopnostem, rezignace;
- odchod schopných lidí do sfér, kde se mohou lépe uplatnit.
Podíl korupce, jako další „daně“, je ve středně až více korupčních společnostech odhadován na 10-20% hrubého domácího produktu (HDP).
Od roku 1995 se používá pro srovnávání tzv. index vnímání korupce (Corruption Perception Index – CPI). Měření míry korupce snad ve všech státech je velmi obtížné. Nelze však srovnávat úroveň korupce podle měřitelných dat (např. počet zatčených, počet soudních případů). Tato data vypovídají více o vůli a schopnosti státu korupci odhalovat a potírat. Z tohoto důvodu se používá metoda subjektivního vnímání korupčního prostředí mezi podnikateli, analytiky, státními úředníka apod.
Tab. č. 1:Výběr států dle umístnění v žebříčku CPI
| Rok | Země | CPI | Pořadí země na světě | Pořadí země v EU |
|
2004 |
Finsko | 9,7 | 1 | 1 |
| Velká Británie | 8,6 | 11 | 5 | |
| Rakousko | 8,4 | 13 | 6 | |
| Francie | 7,1 | 22 | 11 | |
| Slovinsko | 6,0 | 31 | 15 | |
| Řecko | 4,3 | 49 | 21 | |
| Česká republika | 4,2 | 51 | 22 | |
| Slovensko | 4,0 | 57 | 23 | |
|
2005 |
Finsko | 9,6 | 2 | 2 |
| Rakousko | 8,7 | 10 | 7 | |
| Velká Británie | 8,6 | 11 | 8 | |
| Francie | 7,5 | 18 | 12 | |
| Slovinsko | 6,1 | 31 | 19 | |
| Česká republika | 4,3 | 47 | 24 | |
| Řecko | 4,3 | 47 | 24 | |
| Slovensko | 4,3 | 47 | 24 |
Zdroj: Jak definovat pojem korupce; vlastní zpracování
Co si máme představit pod pojmem „trestný čin korupčního charakteru“?
Dnešní zákonné úpravy (Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon ve znění pozdějších předpisů) neobsahují ustanovení, které by definovalo trestný čin „korupce“ jako takový. Trestnými činy korupčního charakteru se v současnosti v ČR rozumí zejména následující ustanovení trestního zákona jako přijímaní úplatku; podplácení; nepřímé úplatkářství; společné ustanovení; zvláštní ustanovení o účinné lítosti.
Lze uvést i další skutkové podstaty, které mohou za určitých okolností nést znaky korupčního chování, např. porušení povinnosti v řízení o konkurzu; zneužívání informací v obchodním styku; pletichy při veřejné soutěži a veřejné dražbě; zneužívání pravomoci veřejného činitele; maření úkolu veřejného činitele z nedbalosti; podvod; pojistný podvod; legalizace výnosů z trestné činnosti; porušování povinnosti při správě cizí majetku.
Postihování korupce je upraveno veřejnoprávními, trestněprávními, ale i soukromoprávními normami. Soukromoprávní normy jsou v tomto konkrétním případě upraveny obchodním zákoníkem.
Vzhledem k výše uvedeným pojmům z trestního zákona, bychom chtěli alespoň u některých z nich objasnit jejich význam. Následující vysvětlení není však možné chápat jako závazné.
Přijímání úplatku je jednání, kdy osoba v souvislosti s obstaráním věcí obecného zájmu přijme nebo si dá slíbit úplatek.
Obecný zájem znamená, že se v daném případě jedná o oblast, u níž se předpokládá, že na jejím fungování je zainteresována společnost jako celek, případně určitá sociální skupina.
Obstarávání věcí obecného zájmu se rozumí všechny činnosti (a rozhodování) orgánů státní moci a činnosti při uspokojování lidských potřeb celospolečenského rozměru.
Jednání, při němž osoba při výkonu svého zaměstnání ve veřejné správě přijímá od stran, s nimiž jedná, různá plnění, tedy nemusí být trestný.
Věcí obecného zájmu bude určitě rozhodování soudů či činnost pracovníka stavebního úřadu, ale i postup lékaře při léčení pacientů, přijetí ke studiu na střední či vysoké škole nebo činnost pracovníka pohřební služby.
Pachatelem trestného činu může být pouze osoba obstarávající věc obecného zájmu, popř. osoba, která při tomto obstarávání spolupůsobí. Trestný čin přijímání úplatku může být spáchán třemi formami jednání – přijetím úplatku, přijetím slibu o poskytnutí úplatku a vyžadováním úplatku.
Přijetí úplatku osobou obstarávající věc obecného zájmu je spácháno tehdy, když tato osoba úplatek skutečně přijme.
Úplatkem se rozumí neoprávněná výhoda spočívající v majetkovém nebo jiném obohacení, které se dostává (nebo má dostat) uplácené osobě, a na kterou není nárok. Rozhodně se nemusí jednat pouze o peníze. „Korupčním médiem“ může být i libovolný věcný dar či úsluha.
Vliv na výši trestu v případě korupčních trestných činů má, pokud pachatel spáchá čin v úmyslu opatřit sobě nebo druhému značný prospěch (tj. 200 000 Kč a více).
Přitěžující okolností rovněž je, pokud někdo korupční čin spáchal jako veřejný činitel, tj. jako volený funkcionář, odpovědný pracovník soudu, příslušník ozbrojených sil nebo ozbrojeného sboru.
Co není korupce aneb jaký je rozdíl mezi úplatkem a darem?
Úplatkem se rozumí určitá neoprávněná výhoda, které se dostává tomu, kdo úplatek přijímá.
Úplatkem není jen poskytnutí peněz, ale i např. věcí, služeb resp. protislužeb, výhodných informací, atd.
Zákon nevymezuje hranici od jaké hodnoty úplatku je poskytnutí úplatku trestné.
Trestní oznámení vztahující se k trestným činům korupčního charakteru může podat kdokoliv, nejen osoba přímo zapojená do korupční transakce.
Žádný zákon neomezuje okruh osob, které mohou trestní oznámení podat. Může se jednat o jakoukoli fyzickou osobu, právnickou osobu i cizince, ne/zdržující se na území ČR.
Dokumenty a legislativa, které mají vztah ke korupční problematice
Zákony
140/1961 Sb., Trestní zákon*
500/2004 Sb., Správní řád*
40/1964 Sb., Občanský zákoník*
513/1991 Sb., Obchodní zákoník*
40/2004 Sb., o veřejných zakázkách*
328/1991 Sb., o konkurzu a vyrovnání*
106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím*
Mezinárodní smlouvy
Občanskoprávní úmluva o korupci
Trestně právní úmluva o korupci
Úmluva Organizace spojených národů proti korupci
Etické kodexy
Etický kodex celníka
Etický kodex Institutu interních auditorů
Etický kodex zaměstnanců Úřadu vlády ČR
Zásady etického chování právníků
Etické zásady chování soudce
Etický kodex příslušníků Policie ČR
Tento projekt byl zahájen v rámci odboru bezpečnostní politiky MV ČR v souladu se závěry Vládního programu proti korupci v ČR, schváleného usnesením Vlády ČR ze dne 17. února 1999 č. 125.
Protikorupční centrum v této souvislosti monitoruje aktuální domácí a zahraniční trendy a vývoj, vztahující se k nalezení oblastí, potenciálně náchylných k působení korupce; vyhodnocuje existující a zavádí nové protikorupční opatření; monitoruje a podporuje činnost ostatních útvarů MV ČR, resp. P ČR; je kontaktním bodem pro výměnu informací o problematice korupce a dalších formách závažné hospodářské trestné činnosti; monitoruje, iniciuje a provozuje publikační činnost; zajišťuje provoz tzv. „Protikorupční knihovny“, která je v rámci České republiky unikátním souborem dokumentů, knih, bulletinů, periodik a CD-ROM, pojednávajících o různých aspektech protikorupčních aktivit.
Jak lze definovat pojem korupce
Korupci lze popsat jako vztah mezi dvěma subjekty, ať jednotlivci nebo institucemi, z nichž jeden nabízí (většinou i poskytuje) druhému určitou formu odměny za poskytnutí či přislíbení neoprávněné výhody. Druhý pak očekává, že za tuto poskytnutou výhodu mu bude slíbená materiální či nemateriální odměna poskytnuta.
Snaha o korupční jednání je přitom přirozenou součástí lidské povahy. Je přítomna ve všech zemích světa. Svá korupční specifika mají země s různě rozvinutou ekonomikou, i různou územní rozlohou. Vyznačuje se jimi každá oblast lidské činnosti.
Korupci provází rada nebezpečných jevů:
Projevy korupce způsobí rozpad důvěry v právní stát. Tím zbavují obyvatelstvo motivace k dodržování zákonu jako celku.
Korupce ohrožuje hospodářskou soutěž, a tím může i ohrozit stabilitu státu.
Korupce vytváří nikým nevolené a nedemokratické mocenské struktury.
Korupce je nástrojem organizovaného zločinu, který korupci používá k pronikání do
politických kruhů a státní správy.
Boj proti korupci by neměl být záležitostí jen státních institucí, ale musí se stát všeobecným zájmem. Aby byl boj s korupcí smysluplný, musí si být většina lidí vědoma toho, že jsou díky korupci poškozeni nejen oni samotní, ale i společnost jako taková.
Předpokladem pro boj proti korupci je přesvědčení, že tolerance korupce v jakékoli oblasti veřejné správy vede k jejímu rozšíření do dalších oblastí a má negativní důsledky pro společnost jako celek.
Nejisté ekonomické prostředí, které korupce vytváří, nepříliš motivuje ochotu investovat. Tato ochota je přímo úměrná nemožnosti odhadnout ekonomické procesy ve společnosti, v níž působí nevyzpytatelná veřejná správa.
Je třeba neustále zdůrazňovat, že fenomén korupce propojuje množství oblastí sociálního života a vytváří prostředí, v němž se každá dílčí, nesystémová reforma ocitá v bludném kruhu.
Proto se úvahy o protikorupčních opatřeních často stáčí k fungování veřejné správy a k požadavkům na její reformu. Kromě reformy státní správy uvádíme jako vhodné mechanismy pro boj s korupcí množství dalších návrhů:
– zrušení korupcí infikovaných programů – předpokládá se, že po zrušení korupcí zasažených programů se ceny automaticky narovnají a vyjádří reálnou, tj. tržní cenu, a že právě toto je podmínkou pro zahájení případného nového veřejného programu;
– legalizace ilegálních aktivit – jako vhodný příklad je možno uvést legalizaci alkoholu v USA, když prohibice vedla k vytvoření korupčních sítí kontrolovaných mafiemi.;
– požadavek transparence veřejných zakázek – špatná a zkorumpovaná privatizace nepomáhá vytvoření účinných tržních mechanismů, ale může vést k zatížení státního rozpočtu;
– legislativní zjednodušení veřejných zakázek, apod.;
Za extrémní opatření je označována reforma veřejné správy. Ta v sobě zahrnuje množství systémově provázaných opatření aplikovaných na provoz veřejných institucí. Korupci ve veřejném sektoru lze snížit (nikoli úplně vymítit) sérií následných opatření:
– reforma veřejných programů, modernizace jejich fungování;
– redukce rozhodovacích pravomocí úředníků;
– decentralizace úřednických pravomocí;
– systém motivací pracovníků státní správy;
– systém trestů (trest má vztah k rozsahu selhání úředníka);
– tvorba protikorupčních zákonů;
– izolace veřejné správy od politických vlivů;
– kontrola konfliktu zájmů;
– tvorba etického kodexu pracovníků ve veřejném sektoru.
Efektivita protikorupčních opatření je závislá na množství finančních prostředků. Pokud je korupce přítomná na všech úrovních života společnosti, tak výše nákladů boje proti ní mnohdy několikanásobně převyšuje prostředky státního rozpočtu.
V tabulkách a grafu prezentujeme výsledky několika zemí EU. Žebříček CPI Transparency International vytváří od roku 1995. Původně bylo hodnoceno 41 zemí, tento počet se do roku 2004 rozšířil až na 146 zemí.
Index je považován za významný ukazatel výskytu korupce v hodnocených zemích. Je odhadem míry korupce ve veřejném sektoru z pohledu podnikatelů, analytiků a široké veřejnosti. Státy jsou hodnoceny od čísla 10 (nejlepší hodnocení, nejmenší korupce, kolem tohoto čísla se pohybují země severní Evropy či Singapur) do čísla 0 (nejhorší stav, vysoká míra korupce).
Následující tabulky a grafy popisují situaci v zemích střední a východní Evropy, se kterými je ČR nejčastěji porovnávána.
Tab. č. 2: Celkový vývoj hodnocení CPI v zemích střední a východní Evropy v letech 1995-2004
| Země | 1995 | 1996 | 1997 | 1998 | 1999 | 2000 | 2001 | 2002 | 2003 | 2004 |
| Česká republika | – | 5,37 | 5,2 | 4,8 | 4,6 | 4,3 | 3,9 | 3,7 | 3,9 | 4,2 |
| Estonsko | – | – | – | 5,7 | 5,7 | 5,7 | 5,6 | 5,6 | 5,5 | 6,0 |
| Litva | – | – | – | – | 3,8 | 4,1 | 4,8 | 4,8 | 4,7 | 4,6 |
| Lotyšsko | – | – | – | 2,7 | 3,4 | 3,4 | 3,4 | 3,7 | 3,8 | 4,0 |
| Maďarsko | 4,12 | 4,86 | 5,18 | 5,0 | 5,2 | 5,2 | 5,3 | 4,9 | 4,8 | 4,8 |
| Polsko | – | 5,57 | 5,08 | 4,6 | 4,2 | 4,1 | 4,1 | 4,0 | 3,6 | 3,5 |
| Slovensko | – | – | – | 3,9 | 3,7 | 3,5 | 3,7 | 3,7 | 3,7 | 4,0 |
| Slovinsko | – | – | – | – | 6,0 | 5,5 | 5,2 | 6,0 | 5,9 | 6,0 |
Zdroj: Jak si ČR vede v žebříčcích CPI? Postsocialistické země přistupující k EU a jejich hodnocení v žebříčku CPI; vlastní zpracování
Graf č. 1: Grafické znázornění celkového vývoje hodnocení CPI v zemích střední a východní Evropy v letech 1995 – 2004
Zdroj: Jak si ČR vede v žebříčcích CPI? Postsocialistické země přistupující k EU a jejich hodnocení v žebříčku CPI;
vlastní zpracování
Tab. č. 3: Celkový vývoj hodnocení CPI v zemích střední a východní Evropy v roce 2004:
| Země | Hodnocení CPI 2003 | Počet
průzkumů |
Standardní
odchylka |
Nejvyšší – nejnižší
hodnocení |
| Česká republika | 4,2 | 11 | – | 3,7 – 4,9 |
| Estonsko | 6,0 | 12 | – | 5,6 – 6,7 |
| Litva | 4,6 | 9 | – | 4,0 – 5,4 |
| Lotyšsko | 4,0 | 8 | – | 3,8 – 4,3 |
| Maďarsko | 4,8 | 12 | – | 4,6 – 5,0 |
| Polsko | 3,5 | 13 | – | 3,1 – 3,9 |
| Slovensko | 4,0 | 11 | – | 3,6 – 4,5 |
| Slovinsko | 6,0 | 12 | – | 5,6 – 6,6 |
Zdroj: Jak si ČR vede v žebříčcích CPI? Postsocialistické země přistupující k EU a jejich hodnocení v žebříčku CPI; vlastní zpracování
Předpoklady úspěšného boje proti korupci
Korupce je jedním z nejzávažnějších světových problémů současnosti. Zdánlivé výhody plynoucí z korupce jsou odbourány negativními důsledky, jež s sebou korupce zpětně přináší.
Negativní důsledky korupce jsou dány přijímáním důležitých rozhodnutí jednotlivců určovaných nízkými motivy bez ohledu na to, jaké mají mít následky pro celou společnost.
Korupce se v konečném důsledku projevuje ve zvýšení cen a snížení kvality zboží a služeb, vede k růstu zadluženosti zemí, k neefektivnímu trhu, protože omezuje konkurenci, zvyšuje chudobu a celkovou zaostalost země, snižuje celkovou společenskou produktivitu. Vedle těchto negativních důsledků vede také k hospodářskému, kulturnímu a morálnímu úpadku země.
Korupce velmi často rozkvétá především v totalitních, autoritářských a diktátorských režimech, kde se soustředí moc do rukou několika osob. Toto ale není to pravidlem, korupce se vyskytuje i v demokratických společnostech. V těch je však na rozdíl od autoritářských režimů zaručena bezpečnost jednotlivců, pluralismu, tolerance a svobody projevu a oproti jiným politickým režimům dokáže lépe zabránit korupci prostřednictvím celé řady institucionálních pojistek.
Korupce se rozšířila celosvětově, není jen otázkou kultury. Proto je třeba ji potlačovat v rámci mezinárodní spolupráce. Základním předpokladem je přitom kladný vztah co nejširší společnosti míru korupce postupem času snižovat, neboť její negativní důsledky ovlivňují celou tuto společnost.
Důvodem korupce je zejména snaha o přístup k nedostatečným službám a zdrojům, vyhnutí se nákladům, získání služeb (které nejsou nedostatečné, ale u nichž je nutné veřejným činitelům ponechat plné rozhodovací právo), o zabránění jiným sdílet užitek z určité služby a o způsobení nákladů jinému subjektu.
Cílem protikorupčních opatření je snižování korupce, jelikož její eliminace je nereálná. Reálný cíl boje proti korupci je přitom velmi důležitý, protože nedostatečné výsledky, které s sebou přináší postup s nereálnými cíly, odrazuje společnost od větší účasti v protikorupčních aktivitách.
Úspěšný protikorupční boj by měl mít tyto vlastnosti:
- vůli výrazné většiny společnosti, nejlépe všech;
- vytvoření funkčního systému sledující stanovené principy;
- který se bude důsledně dodržovat.
Vůli výrazné většiny lze vybudovat dlouhodobým procesem založeným na vzdělávání odbourávajícím neznalost skutečných důsledků korupce a „morálním osvícením“ spočívajícím ve veřejné výchově k respektování etických hodnot.
Vytvoření funkčního systému je složitý úkol, který vyžaduje přijetí a aplikování řady opatření sledujících výše uvedené vlastnosti v klíčových oblastech společnosti. Všeobecně se jedná o oblast rozvržení moci ve státě, oblast legislativní, finanční a informační.
Hlavním cílem naší práce je vysvětlit význam korupce, co se korupcí myslí. Dále jsme se zabývaly otázkou sledování míry korupce, hodnocením očima znalců a zainteresovaných jedinců i skupin, jak interně ve státě, tak externí srovnávání korupce mezi státy Evropy i celého světa. Chtěly bychom poukázat na možnosti zamezení korupčního jednání, popřípadě jejího omezení. Zpracováním tohoto tématu jsme chtěly dospět k tomu, že korupce není pouhé uplácení, ale že je to závažný problém, který může vést až k naprostému rozpadu státu. A že s tímto problémem nebojují pouze chudší a zaostalejší státy, nýbrž téměř celý svět.
Vlastní komentář
Korupce je celosvětový problém. Myslíme si, že se ze společnosti vymítit nedá. Korupce je, podle našeho názoru, ve všech vrstvách společenského života, vyskytuje se i tam, kde by ji zdaleka nebylo třeba. Takovéto chování vychází ze samotného myšlení a charakteru lidí. Proto je asi nemožné toto chování zastavit. Myslíme si, že kdyby se podnikla například nějaká rozsáhlá akce na pozastavení nebo odstranění korupce, možná by mohlo být několik osob z vyšších postů sesazeno. Měli by je nahradit jiní lidé, i když asi není možné, aby všichni byli úplně antikorupční, poctiví a nejednali jako jejich předchůdci. Podle nás by pomohlo jedině rázné a tvrdé trestání korupce, aby si všichni byli vědomi toho, zda se jim úplatek vůbec vyplatí přijmout. Nejvážnější situace je zřejmě v oblasti veřejných věcí, kde by měly být tresty nejtvrdší. Boj s korupcí asi nikdy neskončí. V našich podmínkách i každé malé, a zdánlivé omezení korupčního jednání může být velkým úspěchem a nemalým přínosem pro společnost. Ve skutečnosti může být ve státě mnohem větší korupce, než si mnozí z nás dokáží představit, protože stále usuzujeme pouze ze známých případů prokázané korupce.
Hodnocení korupce, které je předmětem mezinárodního srovnávání, nemůže mít přesnou vypovídací schopnost, protože všichni lidé a národy světa mají jiné představy a vnímání korupčního jednání. Někdo může brát určité korupční jednání za málo závažné, kdežto člověk z opačné části planety je může brát za závažné.
* ve znění pozdějších předpisů