Konflikt levicové a pravicové ekonomie
- Vznik problému a jeho důsledky
Oddalování se levicové a pravicové ekonomie do svých nefunkčních extrémů je problémem relativně novým – souvisí s nástupem tzv. profesionálních politiků (nesplést se starými britskými politickými rody, ve kterých jsou děti vychovávány k této činnosti po celý život), resp. profesionálních ekonomů, kteří bez potřebné ekonomické praxe nebo zkušeností s řízením velkých firem, resp. bez dlouhotrvající zkušenosti s podnikáním, to vše korunované úspěchy na tomto poli. Neznalost ekonomické reality a neznalost v hledání funkčních konsenzů pak ústí do čistě ideových střetů, bez návaznosti na praxi, které ve svém důsledku způsobují nejen paralyzování politiky, ekonomiky a občanského života, ale také čistě prospěchářského, nic nečinícího klientelismu či „hlídání pozic“.
Oproštěno o jakékoliv vysokoškolské tituly, fádní a v dlouhodobém měřítku nehodnotné ceny a ocenění, si tento problém můžeme představit jako profesionálního politika nebo ekonoma jako majitele stavební firmy, který nikdy do ruky nevzal lopatu, nikdy nepostavil lešení, nezaryl rýč do země, a následně chce přijít s novou myšlenkou, resp. změnou v zažitém fungování této firmy – narazí následně na vlastní neznalost problematiky – vydává neefektivní rozhodnutí, která podřízení ve většině případů ani nerespektují, resp. takový nově nabyvší majitel této firmy (rozuměj stát) vytváří ono flákající se vakuum vytvořené špatnými rozhodnutími, kdy zaměstnanci této firmy, kteří vzhledem k novým a stále nesmyslnějším rozhodnutím přestávají vidět jakýkoliv smysl své činnosti, začínají – někteří zištně, jiní „z donucení“ parazitovat na tomto nefunkční organismu/firmě.
Tento posun od funkční a smysluplné ekonomie/ekonomiky/politiky/státu lze datovat od druhé poloviny padesátých let, kdy pravicová ekonomie začala reagovat na absolutně nesmyslnou ekonomickou politiku východního bloku stejně nesmyslnou politikou jejího opaku – svět se pak bipolarizoval a s odstupem času se tyto dva myšlenkové proudy – zastoupené i v těchto dvou blocích – začaly oddalovat od funkčního, v každé zemi odlišně širokého, středu.
- Příčiny
Příčiny vzniku tohoto problému nemůžeme hledat nikde jinde než sami u sebe, respektive u každého z nás. Je to odklon od tradičních norem civilizace, ve které žijeme, a kterou spoluvytváříme po několik tisíc let. Nejedná se pouze o odklon od těchto norem, ale ve většině případů o jejich negování, kdy do popředí resp. jako vzor kladných lidských vlastností se dostávají/stávají se vlastnosti člověku opačné. Tato problematika je myslím dostatečně zmapována moderní sociologií a psychologií. Pokud bychom nebyli hloupí a nevšimli si toho, které věci nás zušlechťují, a které věci nám škodí, jak fyzicky tak psychicky, neřešili bychom problém žádný, tzn., kdybychom se byli schopni poučit z života jiných, resp. života svého, nebylo by tolik problémů popisovaných výše zmíněnými dvěma vědními obory.
- Důsledky
Důsledky lze bohužel pozorovat na většině rozvinutých ekonomik moderního světa nebo na problémech světa třetího, který se do tohoto bezproblémového, bezstarostného, nic nečinícího a úžasného života sociálních selhání a psychických problémů nadšeně řítí. Pokud s tímto problémem lidstvo systematicky nebude nic dělat, tak důsledky pro život každého z nás budou fatální. Na chvilku jsem se zamyslel, jestli těmito několika řádky neodbíhám od tématu; neodbíhám, pouze se tento problém snažím zobecnit; Tzn., že tento problém se netýká pouze ekonomie, ale zahrnuje veškeré problémy v jakémkoliv odvětví lidské činnosti. S pousmáním uvádím nenávistný svět dieselových a benzínových motorů, kdy vrcholní představitelé těchto dvou motorových (ropných … :-)) frakcí, štěpí kdysi jeden svět milující automobily.
- A to nejtěžší na závěr
Pokusím se vyvarovat řešení, které by způsobilo odraz dvou odlišných myšlenkových proudů od kdysi funkčních omezujících bariér – problém nevznikl s nástupem ideologií komunismu či fašismu, které z těchto funkčních bariér vystoupily, naprosto po právu byly potlačeny, seříznuty a lidstvem označeny jako nefunkční – můžeme se na tento problém opravdu dívat tak, že tyto dvě myšlenky byly založeny na makroekonomických teoriích ovládání trhu – do první poloviny devadesátých let se tento problém soustředil spíše do mikroekonomického prostředí – souboje státního a soukromého sektoru v rámci jedné ekonomiky.
Když se zdálo, že je vyřešen i tento problém, vyvalil se na nás problém tohoto konfliktu dvou antagonistických teorií v mikroekonomickém, makroekonomickém prostředí i v občanském životě každého z nás. Způsob řešení je naprosto jednoduchý, se spolehnutím se na autoregulační schopnost ekonomiky a lidského organismu, který v trochu přeneseném měřítku tento problém potlačí jako závažnou infekci – problém je ovšem v tom, zdali tento problém budeme vnímat jako závažný i po prožití této první velké „infekce“ prostředí ve kterém žijeme. Odvolal bych se zde na myšlenku pana prezidenta Masaryka, že demokracie se má hájit ohněm a mečem, a rozšířil bych tuto myšlenku na cokoliv, co bylo naší civilizací – lidstvem – historicky vnímáno jako pozitivní.
Odpověď je tedy naprosto jednoduchá – každý musíme začít sami u sebe, u každodenní práce, kterou děláme, dělat ji lépe a s nadšením, pracovat na rozvoji svého okolí (např. rodiny – nebýt svým dětem špatným vzorem), obrátit se na „starou morálku“ našich předků, samozřejmě se všemi výdobytky moderní civilizace, i s jejím možným rozvojem za hranice naší atmosféry. Prostě začít přemýšlet mikroekonomicky a lidsky správně, a nenechat si tuto svou snahu otrávit a bez jakéhokoliv otálení likvidovat zárodky nových myšlenek, které by lidstvo vykolejilo z oněch dvou bariér – řekněme levé a pravé bariéry, pokud budeme mluvit o ekonomii.