Klíčové faktory úspěchu
Klíčové faktory úspěchu
Tento pojem obohatil jak teorii organizace a řízení tak podnikatelskou a manažerskou praxi během posledních dvou dekád dvacátého století. Tato práce si klade za cíl objasnit tento pojem, aby čtenář získal základní představu, co se klíčovými faktory úspěchu rozumí. Menší část práce bude věnovaná i historii tohoto pojmu a nakonec se čtenář dozví, jaký užitek přináší tento pohled na podnikání.
Určení klíčových faktorů úspěchu poskytuje organizaci informaci o tom, ve kterých oblastech musí být přinejmenším velmi dobrá. Aby se využil potenciál tohoto přístupu, měla by organizace – zpravidla firma[1]) či jiná podnikatelská jednotka – určit dvě až tři takovéto oblasti (některé zdroje oblastí připouštějí i více: maximálně však pět až sedm – více raději ne, aby nebylo ztraceno zaměření). Samozřejmě, že i v ostatních oblastech musí firma dodržovat alespoň stakeholdery[2]) očekávaný standard. Ale jsou to právě klíčové faktory úspěchu, které odliší firmu dobře prosperující od firmy přinejlepším přežívající.
Klíčové faktory úspěchu nejčastěji závisí jednak na odvětví, ve kterém firma působí, dále pak na konkurenční odlišnosti: na tom, co dělá firma jinak než konkurence
Termín „Klíčové faktory úspěchu“
V české literatuře i jiných informačních kanálech (především na internetu) se používají dva velmi příbuzné termíny: „Klíčové faktory úspěchu“ a „Kritické faktory úspěchu“. V informačních zdrojích užívajících anglický jazyk těmto dvěma termínům odpovídají výrazy „Key success factors“ a „Critical success factors“. Velmi často se také setkáme se zkratkami KSF a CSF (tato druhá zkratka je častěji využívaná).
Otázka zní: jsou mezi oběma termíny nějaké rozdíly? Možných odpovědí nalezneme hned několik:
- Mezi oběma termíny je významový rozdíl: klíčové i kritické faktory úspěchu jsou pro firmu zásadní, bez kritických faktorů však nemůže firma vůbec existovat.
- Jeden pojem je vůči druhému podřízený (např. klíčové faktory úspěchu jsou specifickým příkladem kritických faktorů úspěchu). S tímto pojetím se lze setkat velmi zřídka, nejčastěji si takto může problematiku rozdělovat jednotlivá firma při definování své strategie.
- Oba pojmy jsou zaměnitelné. Toto je asi nejčastější přístup k terminologické problematice CSF a KSF.
Čtenáři hledajícímu praktické využití konceptu klíčových faktorů úspěchu postačí třetí přístup – v této práci také zastáván a oba pojmy jsou užívány zaměnitelně.
Trocha historie
S termínem „Klíčové faktory úspěchu“ přišel poprvé D. Ronald Daniel v roce 1961[3]). Člověkem, který se postaral o popularizaci tohoto přístupu k řízení, se stal až v roce 1979 John F. Rockart[4]). Ten například rozdělil kritické faktory úspěchu do kategorií dle odvětví, strategie, prostředí a do kategorie dočasné (týkající se vnitřních záležitostí firmy). Následkem popularizace CSF došlo během 80. let k rozšíření tohoto konceptu mezi mnoho podniků.
Přínos konceptu CSF
Přínos byl jednak akademický – světlo světa spatřil nový koncept, který umožnil opět další úhel pohledu na fungování firem – na druhé straně byl přínos praktický. Důraz na praxi byl patrný již od počátku užívání tohoto konceptu.
Koncept CSF je jakékoliv firmě – od živnostníka provozujícího stylovou restauraci až po nadnárodní společnosti – užitečný především v tom, že pomáhá nalézt strategické priority. Efektivní manager či majitel podniku se tak může soustředit především na to důležité, co v nejvyšší míře rozhodne o jeho budoucím úspěchu.
Literatura:
- Vodáček, O. Vodáčková: Management – Teorie a praxe v informační společnosti, Praha, 2001
- Ronald Daniel of McKinsey and Copany: „Management Information Crisis,“ Harvard Business Review, Sept.-Oct., 1961
- John F. Rockart: „Chief executives define their own data needs“, Harvard Business Review, Mar/Apr79
Ostatní zdroje:
- http://www.mindtools.com/pages/article/newLDR_80.htm
- http://www.e-competitors.com/Strategy/SBUPlanning/SBUPositioning/ SBU_Critical.htm
- http://rapidbi.com/created/criticalsuccessfactors.html
[1] ) Dále bude v této práci hovořeno o firmách. To neznamená, že v jiných organizacích by se nedal koncept využít. Je ale pravdou, že jsou to především firmy, které konceptu klíčových faktorů úspěchu užívají.
[2] ) autorovi se nepodařilo najít výstižný český ekvivalent. Stakeholderem je každá osoba, kterou nějak působení firmy ovlivňuje. Jde tu o zaměstnance, investory, manažery, dodavatele, samosprávu, státní správu, zákazníky, občanská sdružení, obyvatele v sousedství podniku, apod.
[3] ) D. Ronald Daniel of McKinsey and Copany: „Management Information Crisis,“ Harvard Business Review, Sept.-Oct., 1961
[4] ) John F. Rockart: „Chief executives define their own data needs“, Harvard Business Review, Mar/Apr79