Inovační strategie
Jestliže se společnosti chtějí zaměřit na sledování ekonomické efektivity inovačních změn, musí posilovat svůj interní znalostní potenciál s cílem vytvářet vysoký stupeň přidané hodnoty u svých produktů a služeb. V konečném důsledku se toto promítne do vyšší ziskovosti v případě produktu, tím možnosti získat dominantní postavení na trhu a v neposlední řadě pak do vybudování prostoru pro poskytování vyššího mzdového ohodnocení. Plánování a implementace efektivních inovačních strategií spolu s finančním řízením jsou základní dovednosti managementu přelomu XX. a XXI. století. Úspěšný podnikatelský subjekt je schopen uvědoměle vytvářet a budovat konkurenční výhody podpořené snahou o dokonalé poznání trhu. Svá rozhodnutí zaměřuje na vytváření vyšší přidané hodnoty u svých produktů při uplatnění relevantních metod řízení a organizování.
Tab. 2 Směry a koncepty v procesech vývoje a plánování nových produktů[1]
Stará koncepce |
Nová koncepce |
Strategie |
|
| Spoléhání se na technickou změnu produktu | Vnímání celé řady možných alternativ, technických i netechnických předností |
| Zaměření se na vlastnosti produktu | Zaměření se na přednosti produktu |
| Preference projektů s nízkým rizikem | Vybalancované portfólio projektů |
| Projekty s dlouhodobou návratností | Rostoucí důraz na rychlost a efektivitu |
| Kampaňovité organizování vývoje nových produktů | Průběžné organizování vývoje nových produktů |
Vyhodnocování |
|
| Široká informační základna | Informační základna uzpůsobená potřebám strategie |
| Monodisciplinární tým pro vědu a výzkum | Výzkumné týmy jsou složeny podle specifických potřeb produktu |
| Omezená spoluúčast zákazníka | Těsnější kontakt se zákazníkem v průběhu projektu |
| Nedostatek interních podpůrných struktur | Rostoucí důraz na struktury automaticky prosazující změny |
Komerční realizace |
|
| Obchodní činnost je oddělena od hodnotících procesů | Obchodní činnost je integrována do ostatních procesů |
| Rigidní procesní schéma | Flexibilní obchodní (zákaznický) přístup lišící se podle charakteru projektu |
Protože inovační činnosti nejsou obvykle jednoznačně vymezitelné procesy ohraničené jednoduchou technologickou výhodou, je zapotřebí přizpůsobit přístupy potřebám trhu a zdrojům společnosti. Neexistuje jediné řešení, které by bylo vhodné pro všechny oblasti podnikání a žádná společnost nebude omezovat své úvahy na jedinou z mnoha možností přístupu na trh. Každý typ inovační politiky nese s sebou rozdílné požadavky na organizační procesy a to jak strukturální, tak i finanční. Z pochopení potřeb trhu a odhalení zde vznikajících příležitostí má společnost za úkol stanovit svůj inovační potenciál selektivně pro každý typ inovace, pro každý trh a oblast produktu, kde společnost působí a s jeho pomocí definovat ty oblasti, kam se má společnost zaměřit, aby nejvíce zužitkovala své dostupné zdroje.
Inovační proces lze chápat rovněž jako investiční příležitost. Z pohledu strategického plánování je esenciální identifikovat problémy, které jsou zapříčiněny různými typy inovací ve vztahu k požadavkům na zdroje jak kapitálové, tak i znalostní a dovednostní ze strany lidského činitele, výši rizika, míru potenciální návratnosti projektu, požadavky na rychlost, se kterou musí být inovace uvedena na trh, problémy při controllingové činnosti inovačního procesu a konečně i nejlépe zvolenou strategii uvádění produktu na trh. Tento pragmatický přístup měří hodnotu inovace v čistých komerčních termínech při identifikaci organizačních potřeb a možných předností. Pokouší se definovat inovaci jako proces iniciovaný trhem, který směřuje k vytvoření konkurenční výhody a nikoli k některé formě transferu technologií.
[1] Zdroj: Y. Wind, V. Mahajan, Journal of Product Innovation Management, 1988