Globalizace- mezinárodní dělba páce aneb od globálního k lokálnímu aneb o smyslu blízkosti

Obsah

Globalizace – mezinárodní dělba páce aneb od globálního k lokálnímu aneb o smyslu blízkosti 1

1. Úvod. 3
2. Teoretický rámec. 3
3. Globální versus lokální produkty. 5
4. Pečivo od lokálních výrobců. 7
5. Návrh distribuce lokálního pečiva. 8
6. Závěr. 12
7. Seznam použitých zdrojů: 13

Bibliografické zdroje: 13

Internetové zdroje: 13

1.    Úvod

Tématem mé eseje pro předmět řízení dodavatelského řetězce je „globalizace – mezinárodní dělba páce aneb od globálního k lokálnímu aneb o smyslu blízkosti.“ Cílem mé eseje je najít způsob, jak zajistit, aby výrobek lokálního výrobce zůstal lokálním výrobkem a zároveň, aby se dobře prodával a dostal se k cílovému spotřebiteli. V této eseji se tedy pokusím zamyslet nad novými a v českém prostředí doposud příliš nevyužívanými možnostmi distribuce lokálního výrobku, kterým pro naše účely budou potraviny, které se v celé řadě případů vyznačují tím, že jejich trvanlivost není nikterak dlouhá a tudíž je v některých případech prakticky není možné distribuovat ke spotřebitelům ve vzdálenějších oblastech, k lokálnímu zákazníkovi neboli spotřebiteli resp. můžeme říci i konzumentovi takových potravin. Potraviny jsou vhodným příkladem pro tuto esej zejména proto, že patří mezi produkty, u kterých nejlépe vynikají výhody lokálních potravin oproti potravinám distribuovaných na globálním trhu.

V této práci se pokusím zaměřit nejen na ekonomický aspekt problému, ale také na aspekty sociologické, ekologické a filosofické, neboť všechny tyto aspekty mají určitý vliv na rozhodování výrobců a distributorů o tom, jakým způsobem budou své výrobky nabízet a stejně tak mají tyto aspekty obvykle vliv i na rozhodování spotřebitelů a zákazníků na to, jaký výrobek a od kterého dodavatele si zakoupí a jaký ne.

Práce bude koncipována jako esej, tudíž bude založena převážně na mých osobních přesvědčeních a názorech, odborné zdroje budou rovněž využity, ale text nebude založen primárně či jen a pouze na informacích uvedených v odborných zdrojích. V této práci se tedy v následující části zaměřím nejprve na charakteristiku lokálního trhu a jeho specifika a dále na možnost, jak zajistit, aby lokální výrobky zůstali lokálními a zároveň, aby se dostaly ke koncovému spotřebiteli a spotřebitelé o nich věděli a kupovali je, což by mělo zajistit zisk jejich výrobcům a distributorům. V této souvislosti se v druhé polovině práce pokusím uvést několik návrhů řešení, jak by bylo vhodné tyto produkty nabízet a distribuovat a jaké jsou výhody a naopak nevýhody zmiňovaných řešení.

2.    Teoretický rámec

V úvodu této eseje bych také ráda vymezila základní pojmy, se kterými bude v této eseji pracováno, neboť je obvyklé, že některé pojmy bývají používány v různých kontextech. Prvním takovým pojmem je globalizace. Globalizace je určitý fenomén, který se promítá do všech oblastí života společnosti. Představuje nejen ekonomické propojování a rozvoj obchodu v mezinárodním měřítku, ale ovlivňuje i národy a jejich kultury, zasahuje do oblasti politiky, odráží se v médiích, cestovním ruchu a má také významný dopad na globální životní prostředí. Nejvíce se globalizace vak projevuje v ekonomické oblasti lidské činnosti.[1]

Globalizace vzniká na základě předchozího procesu internacionalizace světového hospodářství. Procesy globalizace pak také určují hlavní trendy a procesy světového hospodářského rozvoje.[2] Podle World Bank Group lze globalizaci jednoduše definovat jako rostoucí integraci ekonomik a společností po celém světě.[3]S pojmem globalizace pak samozřejmě bezprostředně souvisí pojem mezinárodní dělba práce, neboť již samotná existence velkého mezinárodního trhu vytváří předpoklady pro mezinárodní dělbu práce. Touto dělbou práce fakticky chápeme dělbu práce mezi samostatnými výrobci, která je spojena určitou směnou v rámci mezinárodního trhu.[4] Je zřejmé, že také v potravinářském průmyslu, na který bych ráda zaměřila následující část práce je do jisté míry stejně jako v zemědělství, které s potravinářským průmyslem přímo souvisí možné použít mezinárodní dělbu práce, ačkoli vzhledem k povaze produktů je nesporné, že v celé řadě odvětví průmyslu bude mezinárodní dělby práce využíváno více a častěji, neboť, jak jsem již uvedla výše, potravinářské výrobky či suroviny pro ně obvykle nemají tak dlouhou trvanlivost jako jiné druhy zboží. V této souvislosti ovšem nesmíme opomenout fakt, že nejrůznější dlouhotrvající potraviny již mají trvanlivost natolik dlouhou, že globalizace popř. jejich distribuce do vzdálených oblastí, jiných státu apod., v zásadě nečiní obtíže. Právě v této souvislosti se ovšem domnívám, že celá řada spotřebitelů preferuje lokální čerstvé potraviny právě z důvodu, že nejsou tolik chemicky ošetřované a konzervované a jsou bezesporu čerstvější než trvanlivé potraviny dovážené z jiných států.Vzhledem k tomu, že tato esej je zaměřena především na potravinářský průmysl a lokální potraviny, považuji za nutné rovněž uvést, co rozumím pod pojmem lokální potraviny. Lokální potraviny chápu jako potraviny vypěstované co nejblíže spotřebiteli. Na rozdíl od biopotravin, lokální potraviny nemají přesně stanovené podmínky, a tak mnohdy záleží nasubjektivním cítění spotřebitelů, nebo geografických podmínkách dané země, co je za lokální potravinu považována a co již ne. V případě České republiky lze používat označení místní či lokální výrobky pro potraviny s místem původu maximálně 50-60 km od jejich spotřeby.[5]

3.    Globální versus lokální produkty

V této kapitole bych se ráda zamyslela nad výhodami a nevýhodami globálního a lokálního trhu s potravinami. Mezi stěžejní výhody globálního trhu patří skutečnost, že globální trh je významně větší než trh lokální, čímž si výrobky snáze najdou své spotřebitele, přičemž takových spotřebitelů bude na globálním trhu patrně více a výrobce a distributoři takových produktů pak pochopitelně mají vyšší zisky z prodeje takových výrobků.

Další globálního trhu výhodou je ta, že v celé řadě případů, např. v případě ovoce nebo zeleniny, jsou produkty, kterým se v určitých oblastech daří a jejich produkce je tam poměrně snadná a v jiných oblastech se jim příliš nedaří, popř. je tam jejich produkce prakticky nemožná, takže díky globálnímu trhu je možné konzumovat tyto specifické produkty téměř všude na světě, stejně tak je možné vyzkoušet si a konzumovat specifická jídla z různých částí světa prakticky kdekoli.

Nevýhod globálního trhu v případě potravin je však celá řada a podle mého názoru významně převažují nad výhodami. Jedná se především o nutnost potraviny více konzervovat, používat chemické prostředky a emulgátory, které jsou pro lidské tělo obvykle škodlivé či spíše škodlivé, rozhodně pro něj nejsou žádným přínosem.

Opakem mezinárodního globálního trhu je lokální trh. Jeho stěžejní výhodou je, že spotřebitelé mají větší přehled o původu a kvalitě produktu než když odebírají produkty na mezinárodním trhu, stejně tak mají často produkt rychleji k dispozici od výrobce, což vede k tomu, že v případě potravin jsou otraviny čerstvější a jsou-li určeny k rychlé spotřebě, mohou být méně konzervované a tím i chutnější a kvalitnější, neboť mohou díky tomu obsahovat také více vitamínů či dalších pro lidské tělo důležitých látek.

Z ekonomického pohledu je rovněž důležité, že lokální potraviny příznivě podporují ekonomický a hospodářský rozvoj v oblasti, kde se vyrábějí a rovněž zaměstnanost v této oblasti. Ze sociologického pohledu je pak důležité, že má spotřebitel obvykle více informací o tom, kde a jak jeho potraviny vznikly nebo si lze tyto informace snáze získat, pokud to daného spotřebitele zajímá. Z ekologického hlediska je velmi důležité, že stejně jako v oblasti zdravotních vlivů, nejsou tyto potraviny natolik konzervované chemickými látkami a není tolik uměle zasahováno do jejich vzniku, tudíž i pro životní prostředí je toto bezesporu výhodnější, neboť voda, půda a ovzduší není tolik zatěžováno chemickými vlivy, hnojivy apod. Z filosofického pohledu se pak domnívám, že v dnešní době je pro celou řadu osob důležité nejen co jedí, ale jak to vzniká apod., přičemž celá řada osob nakupuje lokální potraviny kupříkladu na farmářských trzích nejen z důvodů zdravotních, ale také z důvodů svého osobního názoru a přesvědčení, že je to správné.

Nevýhodou každého lokálního trhu pro výrobce a distributory je pak skutečnost, že každý lokální trh má svoji saturační hranici, tedy moment, kdy je lokální trh nasycen a za účelem zvýšení prodejů a zisku je nutné začít své produkty nabízet na dalších trzích, čímž se zboží může časem z lokálního trhu rozšířit na globální trh.[6]

Nevýhodou lokálních trhů pak může být také skutečnost, že ne vždy se na každém trhu podaří nakoupit vše, co sháníme a tudíž je často nutné obejít více míst prodeje, což zabere spotřebiteli obvykle více času a je to méně pohodlné než nakoupit globální produkty ve velkém supermarketu, kde lze nakoupit nejen potraviny, ale také třeba drogistické výrobky a celou řadu dalších produktů.

V celé řadě případů je z ekonomického hlediska nevýhodou vyšší cena lokálních potravin, neboť se jednak připlácí za kvalitu a jednak vzhledem k tomu, že v rámci globálního trhu jsou často ceny stlačeny na minimum a výrobce nedostává spravedlivou odměnu, zde výrobce obvykle dostane odměnu vyšší. Tato skutečnost je nevýhodou pro koncového zákazníka, nicméně pro výrobce je naopak výhodná a rovněž může být výhodná i pro ekonomický rozvoj oblasti, kde výrobce působí, neboť za vydělané peníze pak může nakoupit například stroje pro výrobu nebo cokoli čím podpoří ekonomický rozvoj v oblasti svého působení.

Je samozřejmě otázkou, kterým výrobkům dávat přednost, zda lokálním nebo globálně distribuovaným. Tuto otázku si musí zodpovědět každý z nás, na základě svých vlastních priorit a preferencí. Někdo preferuje co nejnižší cenu výrobku, jiný zase preferuje především kvalitu či jsou pro něj rozhodující i otázky vlivu na životní prostředí, stěžejním faktorem, který ovlivňuje nákup potravin u jednotlivců je především jejich chuť.

Osobně se z výše uvedených skutečností se domnívám, že výhody lokálního trhu s potravinami převažují nad jejich nevýhodami a to i přes o něco vyšší cenu produktů pro spotřebitele či nemožnost nakoupit vše na jednom místě či na menší výběr produktů. Nicméně se domnívám, že není nutné se zcela vzdávat dovážených produktů, které v naší oblasti nejsou obvykle dostupné z místních zdrojů, např. exotické ovoce, a považuji za vhodné kombinovat nákup lokálních produktů s nákupem globálně distribuovaných produktů.

4.    Pečivo od lokálních výrobců

Z lokálních potravin, které považuju za nedostatečně distribuované ve svém okolí, a jejichž snažší dostupnost bych určitě uvítala, jsem si vybrala pečivo, neboť právě pečivo je potravinou, u které většina konzumentů ocení jeho čerstvost, neboť čerstvé pečivo je také chutnější. Rovněž je obvyklým jevem, že domácí pečivo či pečivo lokálních výrobců je chutnější než pečivo ze supermarketů, které leckdy bývá pouze dopékané.

Zvolila jsem jej ovšem také z důvodu, že ačkoli například na farmářských trzích, které jsou v poslední době velmi oblíbeným a rozmáhajícím se způsobem distribuce lokálních výrobků přímo od výrobců nebo maximálně jedním distributorem, se pečivo prodává, nebývá jej obvykle až tak velký výběr a za velmi problematickou považuji skutečnost, že farmářské trhy se na většině konkrétních míst konají obvykle jen jedenkrát do týdne,[7] je tudíž prakticky nemožné, aby si zákazník mohl nakoupit čerstvé lokální pečivo každý den nebo obden, ovšem pečivo bez dodatečných zásahů, jakými je např. jeho zmražení týden nevydrží.

V oblasti pečiva bych kromě častější možnosti nákupu, která by byla dostupná pro spotřebitele, a spotřebitelé by o ní byli informováni, rovněž uvítala v lokální distribuci větší výběr pečiva, uvítala bych například, pokud by bylo běžně dostupné celozrnné pečivo či bio pečivo, které zachovává kvalitu surovin a udržuje jejich výživné hodnoty, obvykle bývá také využíván poměr klasické a celozrnné mouky či se neužívají žádná barviva či aromatizující látky,[8] což je pro lidské tělo bezesporu přínosem a bylo by bezesporu zajímavé, pokud by se například na farmářských trzích nebo v jiném způsobu distribuce lokálních potravin objevilo také bezlepkové pečivo, které jsem na farmářských trzích doposud neviděla. Konkrétně v případě bezlepkového pečiva je také naprostá většina distribuce v České republice pokryta zahraničními výrobci z dovozu, popř. některé druhy bezlepkového pečiva nabízejí i větší české pekárny (např. Penam)[9], přičemž za lokální výrobce by se dalo označit pouze několik málo, jejichž nabídka není příliš velká a pokud je, lidé o nich leckdy nevědí (např. Pekařství Rytinová).[10] Toto ve svém důsledku vede k tomu, že naprostá většina bezlepkového pečiva je vyráběna tak, aby měla velmi dlouhou trvanlivost, trvanlivost bývá obvykle minimálně 3 měsíce, což ovšem v řadě případů je na úkor chuti či výživových hodnot.

Právě z výše uvedených důvodů se pokusím v následující kapitole navrhnout způsob, jak by mohlo být pečivo včetně speciálního dietního pečiva či celozrnného pečiva distribuováno od lokálního výrobce k lokálnímu spotřebiteli.

5.    Návrh distribuce lokálního pečiva

V případě pečiva obecně vycházím z předpokladu, že lidé jej konzumují běžně, tedy denně či téměř denně a vzhledem k tomu, že pečivo jako celek mívá obvykle poměrně malou trvanlivost a čerstvé vydrží cca jeden den, domnívám se, že by bylo potřeba lokální pečivo distribuovat prakticky denně či dle požadavku zákazníka třeba obden. Pečivo je také třeba připravovat denně čerstvé.

Za účelem prakticky každodenní lokální distribuce pečiva bych navrhovala následující systém. Například jedna rodina by měla malou pekárnu, z níž by na základě předchozích objednávek zákazníků dodávala každé ráno nebo třeba obden, ale bylo by možné rovněž si objednat pečivo pouze jednorázově, jak by si zákazníci objednali čerstvé pečivo zákazníkovi až do domu. Tuto službu by pekárna poskytovala např. v okolí 5 km, od své pekárny, čímž by bylo možné pečivo rozvážet např. na kole či autem bez vysokých nákladů na pohonné hmoty, přičemž do nejbližších lokalit by bylo možné zajít i pěšky. Zákazníci by rovněž měli možnost si při přebrání zboží přibrat určitý drobný sortiment z nabídky pekárny, který by měl rozvážející s sebou mimo objednávku.

Objednávky by zákazníci mohli činit po internetu, telefonicky či osobně v budově pekárny, pekárna by ideálně přijímala všechny tyto formy objednávek. Pokud by zákazníci odebírali pečivo pravidelně třeba několikrát do týdne, mohli by mít objednáno požadované pečivo automaticky, čímž by již nemuseli do objednávky jakkoli zasahovat, pokud by si nepřáli učinit v objednávce jakoukoli změnu. Pokud by zákazníci měli takto objednaný automatický dovoz pečiva v určitém intervalu, pekárna by jim poskytovala určitou věrnostní slevu, zatímco pro jednorázové zákazníky by pečivo bylo o něco málo dražší, ovšem dostalo by se jim informace o možnosti získat věrnostní slevu při pravidelných objednávkách pečiva.

Z hlediska platby by pak bylo možné si buď předplatit například na celý měsíc dopředu, což by mohlo být rovněž zvýhodněno určitou slevou a zákazník by se již nemusel o placení starat. Bylo by také možné zaplatit v hotovosti i převodem na účet nebo by bylo možné platit pokaždé při převzetí, přičemž v takovém případě by se dalo platit pouze v hotovosti.

Z pohledu propagace by bylo asi nejdůležitějším nástrojem propagace distribuovat informační letáky s nabídkou do schránek v domech v okolí, kam by byla pekárna schopna a ochotna pečivo distribuovat. Dále b bylo vhodné podávat tuto informaci např. na veřejných vývěskách apod., vhodné by bylo zřídit také internetové stránky.

Pekárna by tak mohl nabízet opravdu široký sortiment pečiva jak klasického, tak například vánočního či velikonočního, ale také již zmiňovaného bezlepkového pečiva, kde by bezesporu takto dodávané čerstvé bezlepkové pečivo bylo zcela jistě vítaným unikátem na českém trhu, neboť jak jsem psala výše, distribuce lokálního a čerstvého bezlepkového pečiva zatím v České republice téměř nefunguje a na základě mých informací by toto řada zákazníků uvítala.

Pekárna by pak zákazníkům dodávala pouze to, co by si reálně objednali a kurýr, který by pečivo distribuoval, by u sebe měl navíc nejoblíbenější výrobky, tudíž by pekárna mohla nabízet celou řadu výrobků a zároveň by v případě, že by o ně nebyl reálně zájem, nelikvidovala nespotřebované pečivo, což by ovšem zajišťovala unikátní velmi širokou nabídku, neboť v zásadě by nebyl problém upéct od některého pečiva třeba jen několik málo kusů, pokud by byl zajištěn jejich odběr zákazníkem.

Pekárna by mohla fungovat a dodávat pečivo např. od pondělí do soboty, přičemž vzhledem k tomu, že by se jednalo o rodinnou firmu, která by sestávala cca ze 4-5 členů), měli by její členové rozdělené funkce, jeden by pekl, druhý balil, třetí dodával, popř., by se při práci mohlo několik členů střídat, takže by každý člen pracoval maximálně 5 dní v týdnu.

Za stěžejní výhody mnou navrhovaného systému považuji skutečnost, že zákazník by měl čerstvé požadované pečivo k dispozici v jím požadovaný den po ránu a s donáškou až přímo do domu. Zákazník by si předem objednával množství a typ pečiva, čímž by pekárna věděla zhruba kolik a čeho péct, nicméně peklo by se také něco navíc co by si zákazníci mohli přikoupit při rozvozu. Pekárna by tak měla předem celkem jasnou představu toho, kolik a kterého typu pečiva péct, čímž by mohla nabízet poměrně široký sortiment a nedocházelo by k významným ztrátám, protože zákazníci by si to co objednali, obvykle také odebrali. Zákazník by získal výhodu čerstvého pravidelně dodávaného pečiva podle svých požadavků a v požadované frekvenci až do domu.

Velkou výhodou by byla rovněž široká nabídka ať již klasického pečiva, bio produktů či třeba pečiva bezlepkového, stejně jako sezónního velikonočního či vánočního pečiva popř. v létě by bylo možné zařadit např. ovocné koláče apod.

Nevýhodou tohoto systému by bezesporu byla počátečná nejistota, jak se systém ujme, také větší cena dodávaného pečiva, tak omezenost trhu, neboť s rozšiřujícím polem působení by samozřejmě do jisté míry vzrůstaly i náklady např. na dopravu, neboť čím dál by se pečivo rozváželo, tím vetší by byl náklad na pohonné hmoty a tím větší by byla časová náročnost na rozvoz, čímž by řada zákazníků mohla být nespokojená s termínem dodání pečiva apod., ovšem pokud by prostorové rozšíření působení bylo i významným přínosem finančním, lze toto řešit například najmutím výpomoci, která by pomáhala s rozvozem pečiva apod.

Další nevýhodu by bylo, že pokud by se firma ujala, zákazníci by patrně očekávali pravidelný rozvoz a vyjma například nedělí a významných státních svátků by patrně bylo nutné služby zajistit po dobu celého roku, což by pro rodinnou firmu mohlo být určitou komplikací v případě onemocnění více členů rodinné firmy či třeba v případě rodinné dovolené apod. Toto by se ovšem do jisté míry dalo rovněž vyřešit např. najmutím náhrady za pracovníka rozvozu či balení by to patrně nebyl problém, v případě pekaře popř. pekařů již by to bylo horší, neboť každý pekař peče trochu jinak a zákazník by toto mohl poznat na pečivu, protože by mohlo být jiné chuťově, nicméně toto by se dalo minimalizovat tím, že by byly náhradníkovi dány přesné instrukce.

Z ekologického hlediska by pečivo bylo čerstvé, nebylo by dopékané a nebyla by chemicky prodlužována jeho trvanlivost. Další ekologickou výhodou tohoto typu distribuce je minimalizace pečiva, které by bylo nutné vyhodit, protože se neprodalo. Z pohledu samotného rozvozu by vzhledem k blízkosti lokalit, kam by bylo distribuováno bylo možné provést část distribuce pěšky či na kole, což životní prostředí nezatíží, v případě vzdálenější lokality by bylo možné využít automobil, což již z ekologického hlediska určitou zátěží je, nicméně pokud by se prováděl rozvoz např. do uváděných pěti či sedmi kilometrů vzdálenosti od pekárny, nebyla by tato zátěž při vhodném plánování trasy, které by pro pekařství bylo také ekonomické, nikterak výrazně ekologicky zatěžující.

Z ekonomického pohledu by bylo pečivo vzhledem k vlastnostem jako čerstvost, objednávka dle požadavků a dodání až do domu možné prodávat za vyšší ceny než v supermarketech, nicméně pekařství by nemělo významné ztráty na pečivu, které se neprodá a bude se muset zlikvidovat, čímž by toto řešení mohlo být i ekonomicky udržitelné a mohlo by menší rodinné pekařství i uživit a to zejména v určitých částech městských čtvrtí, kde jsou velké bytové zástavby popř. velké firmy, kam by bylo rovněž možné dodávat pečivo, ve kterých se vyskytuje značný počet potencionálních zákazníků na poměrně malé ploše, kam by bylo možné reálně pečivo dodat bez velkých nákladů na čas či dopravu.

Ze sociologického hlediska se domnívám, že pokud by se takové pekařství ve své oblasti stalo oblíbeným, mohlo by časem získávat mezi obyvateli v okolí další a další zákazníky díky doporučení sousedů a docházelo by jednoznačně k podpoře lokální produkce. Z filosofického hlediska lze pak zdůraznit právě tuto podporu lokální produkce, či podporu inovativního nápadu, který v okolí doposud není.

Z pohledu inovace se domnívám, že mnou navrhované řešení je v českých podmínkách bezesporu inovativní, neboť si nejsem vědoma toho, že by někde v mém okolí či v okolí mých známých a rodiny takové řešení reálně fungovalo či bylo alespoň někdy nabízeno.

Z pohledu realizovatelnosti nepovažuji toto řešení rozhodně za nerealizovatelné, neboť poptávka po čerstvém pečivu až do domu či po celozrnném pečivu či bio pečivu by minimálně v městských čtvrtích, kde bydlí převážně lépe finančně a majetkově situovaní občané, jistě byla a co se týče poptávky po bezlepkovém pečivu, v jisté míře ji lze detekovat naprosto všude, neboť pro celou řadu osob je ze zdravotního hlediska nutností. Celá řada zákazníků si také ráda připlatí za kvalitu či dokonce za bio kvalitu a rovněž za donášku.

6.    Závěr

Tato esej byla věnována globalizaci či spíše vztahu lokálního a globálního trhu a lokálního a globálního produktu se zaměřením na potraviny, konkrétně především na pečivo. Na pečivo jsem se z hlediska lokálních potravin zaměřila především proto, že jej konzumuje do jisté míry prakticky každý a že z hlediska lokální distribuce je například jeho prodej na farmářských trzích nedostačující, neboť pečivo vydrží čerstvé a chutné poměrně krátkou dobu.

V této práci jsem navrhla způsob lokální distribuce pečiva do nejbližšího okolí, který by při vhodném umístění pekárny a spolehlivosti jejích pracovníků, stejně jako při kvalitě jejich produktů mohl fungovat a domnívám se, že v České republice zatím téměř či vůbec neexistuje. Nicméně se domnívám, že vzhledem k cíli této práce, jímž bylo navrhnout způsob, jak by se lokální produkt mohl distribuovat k lokálnímu spotřebiteli, domnívám se, že můj návrh toto splňuje.

V rámci svého návrhu, který jsem zaměřila na pečivo, jsem se věnovala také specifickým typům pečiva, které mají mezi obyvatelstvem své odběratele, přesto, že jich není tolik, ale bezesporu by širokou nabídku těchto výrobků vítali. Zmínila jsem zde tedy možnost distribuce také bezlepkového či celozrnného pečiva či bio pečiva, stejně jako třeba vánočního pečiva či velikonočního pečiva.

Svůj návrh, který je zvláštní zejména širokou nabídkou lokálního produktu, stejně jako donáškou až do domu, kterou by bylo možné realizovat prakticky denně, považuji za poměrně inovativní a neobvyklý, ale domnívám se, že v případě dobrého umístění a dobře provedené práce a reklamy by mohl být funkční.

 

 

7.    Seznam použitých zdrojů:

Bibliografické zdroje:

GUTHOVÁ, Z. Trhy s místními produkty – šance pro stabilizaci venkova. in: Anonymus: Místní produkty – produkce a zpracování potravin v malých provozech, česká a rakouská zkušenost. Rosa, České Budějovice, 2006.

HOLMAN, R. Dějiny ekonomického myšlení. 3.vyd. Praha: C.H.Beck, 2005.

JENÍČEK, V. Vyvážený rozvoj: na globální a regionální úrovni. Praha: C.H.Beck, 2010.

KUNEŠOVÁ, H., CIHELKOVÁ, E. Světová ekonomika: nové jevy a perspektivy. 2.vyd. Praha: C.H.Beck, 2006.

VOJTOVIČ, S. Koncepce personálního řízení a řízení lidských zdrojů. Praha: Grada, 2011.

Internetové zdroje:

Bezlepek: Bezlepkové pečivo. Penam [online]. [cit. 2012-10-31]. Dostupné z: http://www.penam.cz/cs/nase-vyrobky/vyrobky-penam-bezlepek/.

Farmářské trhy: Největší přehled v ČR. Nakupujte lokálně [online]. [cit. 2012-10-31]. Dostupné z: http://www.nalok.cz/farmarske-trhy.

Pekařství V. Rytinová. [online]. [cit. 2012-10-31]. Dostupné z: http://www.pekarstvi.ic.cz/.

Světová banka: Seriál o globalizaci. Dostupné z: http://www.svetovabanka.cz/dokumenty/dokumenty.htm.

 

[1] KUNEŠOVÁ, H., CIHELKOVÁ, E. Světová ekonomika: nové jevy a perspektivy. 2.vyd. Praha: C.H.Beck, 2006. s. 23-26.

[2] VOJTOVIČ, S. Koncepce personálního řízení a řízení lidských zdrojů. Praha: Grada, 2011. s. 128.

[3]Světová banka: Seriál o globalizaci. Dostupné z: http://www.svetovabanka.cz/dokumenty/dokumenty.htm.

[4] HOLMAN, R. Dějiny ekonomického myšlení. 3.vyd. Praha: C.H.Beck, 2005. s. 54.

[5] GUTHOVÁ, Z. Trhy s místními produkty – šance pro stabilizaci venkova. in: Anonymus: Místní produkty – produkce a zpracování potravin v malých provozech, česká a rakouská zkušenost. Rosa, České Budějovice, 2006. s. 7.

[6] JENÍČEK, V. Vyvážený rozvoj: na globální a regionální úrovni. Praha: C.H.Beck, 2010. s. 55.

[7] Farmářské trhy: Největší přehled v ČR. Nakupujte lokálně [online]. [cit. 2012-10-31]. Dostupné z: http://www.nalok.cz/farmarske-trhy.

[8] O biopekárně. Country life [online]. [cit. 2012-11-01]. Dostupné z: http://www.countrylife.cz/o-biopekarne.

[9] Bezlepek: Bezlepkové pečivo. Penam [online]. [cit. 2012-10-31]. Dostupné z: http://www.penam.cz/cs/nase-vyrobky/vyrobky-penam-bezlepek/.

[10] Pekařství V. Rytinová. [online]. [cit. 2012-10-31]. Dostupné z: http://www.pekarstvi.ic.cz/.