Fiskální politika státu

. Definice a náplň činnosti

Budeme-li vycházet z definice tohoto pojmu uvedeného na serveru wikipedia.org je to součást hospodářské politiky státu, která se snaží ovlivnit vývoj ekonomiky změnami výše a struktury veřejných výdajů a daní. Na rozdíl od monetární politiky, která pečuje o stabilitu měny, je fiskální politika nástrojem aktivního zasahování státu do hospodářství.

Teď si položme otázku, zda-li je kdokoliv schopen ovlivnit chod něčeho tak složitého jako je ekonomika tak, aby výsledek byl pro ekonomiku pozitivní; mějte na mysli veškeré vazby, které v ekonomice jsou, rozdílnost v povaze jednotlivých subjektů (státní a soukromý sektor, podnikatelská činnost a neziskové organizace), ale i rozdíly mezi námi jako jednotlivci jsou tak veliké, že pokud zasáhneme oprávněně ve prospěch jednoho subjektu, okamžitě ovlivníme život někoho jiného a rozhodně ne vždy pozitivně, aniž by dotčený měl být jakkoliv do této změny zapojen. Napadá mne příměr jediný a to, když pan Werich a pan Burian vaří cosi, co mělo být nejlepším jídlem na světě – bohužel dlouhodobě se toto stane každému, i fenomenálnímu kuchaři, protože dlouhodobě do tohoto procesu vstupují, ve stále se vyvíjejícím se světě, nové faktory (ingredience) a vlivy (kuchařské technologie), o kterých oni dva kuchaři z před padesáti let ani netušení – výsledek pak bude nejlepším jídlem z před padesáti let a bohužel třeba dnes nemusí chutnat nikomu. Proto by definice fiskální politiky neměla obsahovat nic jiného než činnost demokraticky zvolených zástupců voličů, směřující k uspokojení potřeb svých voličů, jakkoliv neovlivňující práva voličů jiných demokratických politických stran, respektující demokratické změny v rámci území, či složky státu, na kterém jsou pro tuto byli činnost zvoleni. Vždy tato činnost musí působit tak, aby vstupní podmínky pro všechny subjekty na trhu byly stejné.

Nástroje fiskální politiky

Automatické stabilizátory

Mezi automatické stabilizátory se řadí jakékoliv nástroje, které vyrovnávají výkyvy nabídkové křivky – v extrémech přechod na státní podniky – a poptávky. K těmto nástrojům by kdokoliv řídící běh věcí na voleném území přistupovat pouze v extrémních případech, kdy a) jakkoliv omezují práva jednotlivců; a to právo jediné a to je právo na život – nadměrně vysoké ceny jídla – přechod na výdejní systém potravin – částečné omezení rizika vzniku druhého nebezpečí a to je za b) kdy jakkoliv vývoj křivek zasahuje do demokratického vývoje na daném území, tzn. kdy kupní síla, která určuje vývoj ekonomiky, vykazuje jakékoliv rysy komunistického nebo fašistického chování – v tuto chvíli by mělo být zasáhnuto jakkoliv v součinnosti a v zárodku ve spolupráci s mocí soudní dané země nebo jeho části.

 Změna daňové sazby a soustavy, změna struktury výdajů a transfery

 Jakékoliv změny tohoto rysu by měly pouze naplňovat tučně zvýrazněnou definici, tzn. změny v daňové soustavě nebo ve struktuře výdajů by měla sloužit voličům a neměla  by omezovat, jakkoliv práva ostatních – vhodným stanovením jejich výše – při sociální politice vysoké při politice podporující podnikání nízké – a to plošně a jednotně – tzn. snížení, zvýšení o stejné procento(a). U změny struktury výdajů je naplnění definice komplikovanější – nikdy by nemělo dojít k vychýlení křivek nabídky a poptávky – tzn. nikdy by nemělo dojít k tomu, aby byla jedna ze dvou stran kupující-prodávající zvýhodněna  či poškozena – viz dva naši milovaní kuchaři. Změna daňové soustavy, resp. Jednotlivých druhů daní nikdy nesmí odporovat ústavě dané země nebo její části. Transfery by měly působit pouze tak, aby srovnávaly rozdíly mezi ekonomickými subjekty, tak že podporují ty znevýhodněné a musí být povinné – kopírující standard dané politiky.

 Vládní výdaje na nákup zboží a služeb

 Nikdy nesmí působit tak, aby samy o sobě vytvářely další dodatečné služby, z tohoto titulu byly vydávány  a vytvářely tak samoúčelně (spíš politicky omluvitelná) pracovní místa – stát musí být subjekt rovnocenný ostatním subjektům – tzn. musí být založen na racionálních důvodech ne na samoúčelných výdajích – omezí se tak vytvoření států nesvéprávných občanů a současně absolutně neefektivního státu, který je odsouzen k bankrotu. Každý výdaj státu musí být státu prospěšný a efektivní.

 Cíle fiskální politiky

Cíl je jediný – efektivní a konkurenceschopný stát, ve kterém se všem jeho konstruktivně působícím občanům a institucím bude vést skvěle – stát spokojených občanů.

 Fiskální expanze, restrikce a neutrální státní rozpočet

 Jediným rozpočtem by měl být rozpočet neutrální – nejlépe ziskový/spořící; pokud se stát v minulosti dosáhl určitého dluhu pak by krátkodobým zvýhodněním podnikatelské činnosti a podnikavosti tento deficit srovnat a nikdy již jakýkoliv deficit nevytvářet – tzn. v dobách dobrých spořit, aby posléze zvýhodnění podnikavosti nebylo na úkor nepodnikajících subjektů.