Součástí makroekonomické politiky je důchodová politika, přesněji označovaná jako mzdová a cenová politika. Jestliže hrozí, že se inflace dostane mimo kontrolu, hledají vlády cestu, jak stabilizovat ceny. Tradiční formou zpomalování inflace pro ně bývá přijetí fiskálních a monetárních kroků ke zpomalení ekonomické aktivity a zvýšení nezaměstnanosti.

Makroekonomické analýzy v průběhu posledních tří desetiletí ukazují, že tato tradiční strategie je velmi nákladná. Vyžaduje si stovky miliard v podobě mezery v hrubém národním produktu, kterou je nutno vytvořit, aby se inflace mohla snížit o několik málo procent. Proto vlády dodnes hledají jiné alternativní metody k zadržování inflace. Tyto alternativy směřují od regulace mezd a cen (používaných zvláště za války) k méně drastickým opatřením, jako jsou dobrovolné mzdové a cenové směrnice až po veřejná nabádání, při nichž vlády přesvědčují odbory a velké firmy, aby tlumily přírůstky mezd a cen.

Důchodová politika je ze všech makroekonomických politik nejdiskutabilnější. V předchozí generaci ji mnoho ekonomů považovalo za užitečný postup, v posledním desetiletí však vedly pochyby o její účinnosti společně s přístupem v otázce zásahů vlády do ekonomiky. Mnoho ekonomů věří, že je prostě neúčinná. Jiní si myslí, že je horší než neúčinná, protože je brzdou volných trhů, deformuje pohyby relativních cen a není schopna omezit inflaci.

Důchodová politika je tedy vládní politika, která usiluje o přímé omezení mzdových a cenových změn ve snaze zpomalit inflaci. Tento typ politiky nabývá různých forem, od dobrovolných mzdových a cenových směrnic až po přímou právní regulaci mezd, platů a cen. Důchodová politika tedy působí na ceny výrobních faktorů i výrobků a služeb. Používá se, když fiskální a monetární opatření působí nedostatečně (obvykle při regulaci cen některých komodit).

Vláda ovlivňuje ekonomiku i v oblasti cen – stanovováním cenových stropů a prahů – to znamená, že vláda stanoví maximální nebo minimální ceny. Dříve šlo například o stanovení mezd – kdy skoro všichni zaměstnaní měli přibližně stejně vysokou mzdu. Dnes stát určuje odměňování zejména státních zaměstnanců podle zákona o mzdě, kdy jsou nadefinovány jednotlivé tarifní třídy a skupiny a jejich ohodnocení.

• u nás je asi 5 % cen regulováno státem. Jedná se především o regulaci nájmu, elektřiny, plynu, minimální mzdové sazby a stropy úrokových sazeb.
• minimální mzdové sazby – vláda uzákoňuje minimální mzdové sazby, které určují dolní hranici mezd ve většině profesí; dnes je minimální mzda stanovena na hranici 5 700,– Kč (chtěla bych upozornit na problém týkající se ČR – minimální mzda se téměř rovná podpoře v nezaměstnanosti ð je tedy velmi patrný problém, že nezaměstnaní raději nepracují, pokud je jim nabízená práce za minimální mzdu, jelikož je to nijak nemotivuje ani nic nepřináší vzhledem k financím)
• regulace renty – nikdo neplatí rád rentu; navíc domy a byty vypadají tak trvanlivé, že lidé někdy zapomínají, že se musí postavit a udržovat – je proto zcela přirozené, že vlády někdy zavádějí regulaci rent, aby je udrželi na nízké úrovni. (při regulaci nájemného existuje velká skupina kupujících, kteří nemohou najít byt. Lidé se drží příliš velkých bytů, protože jsou levné ð dochází k necenovému přidělování, neboť lidé musí podplácet vlastníky nebo zaplatit enormní vklady, aby získali nájemní byt; nová výstavba, údržba a vylepšování existujících obytných domů v podmínkách regulované renty utrpí
• stropy úrokové sazby – úrokové sazby jsou ceny, které lidé platí za vypůjčení peněz – strop je někdy bohužel daleko pod úrovní úrokové sazby, kterou by určila nabídka a poptávka – ačkoli by se 18 % za rok u úvěrových půjček na auto mohlo zdát hodně, tato vysoká sazba vy mohla stěží pokrýt administrativní náklady a rizika nezaplacení. K čemu tedy vede příliš nízký strop úrokových sazeb? Zdroje vysychají – banky nebo jiné finanční instituce odmítají poskytovat neziskové půjčky při zákonem stanovené úrokové sazbě; lidé, pro něž mělo být toto opatření prospěšné, zjišťují, že půjčku nemohou dostat od nikoho s výjimkou lichváře a úroková sazba může být vysoká až 100 % za rok ð laciná půjčka, kterou nemůžete dostat, vám tedy nijak neprospívá.

DEREGULACE  NÁJEMNÉHO?

Nájemníky a majitele čeká od roku 2002 převratná změna. Ministerstvo financí a Ministerstvo pro místní rozvoj se dohodly, že regulace nájmů skončí a že se začne uplatňovat smluvní nájemné. Nejde jen o záměr ministerských úředníků. Vláda myšlenku podpořila již loni při jednání o koncepci bytové politiky a uvolnění nájmů od roku 2002 je i součástí dohody mezi ODS a ČSSD o podmínkách tolerance menšinové vlády.

Byty s cenovou regulací jsou většinou obecní či státní, někdy i soukromých vlastníků – obchodních společností, které převzaly s privatizovaným objektem zároveň nájemce s původními dekrety, respektive nájemními smlouvami. Činži v těchto bytech ministerstvo financí každoročně zvyšuje podle vyhlášky o maximálním nájemném. Poslední zvýšení, které bude platit do konce června letošního roku, činilo 9,3 procenta. Až do roku 2002 má platit vyhláška, kde se nájemné zvyšuje podle indexu růstu cen stavebních prací. K 1. červenci 2000 se původně předpokládal růst o osm procent, podle posledních informací jen o 5 procent. K 1.červenci 2001 se předpokládá zvýšení asi o 10 procent. Až rok 2003 by měl nově přinést smluvní nájemné.

Se záměrem přejít na smluvní nájemné je v obecné poloze nutno souhlasit. Dosavadní způsob regulace se nesporně přežil. Každoroční plošné zvyšování činží by vedlo k tomu, že regulované nájemné by stále výrazně rostlo i v místech, kde to již není vůbec zapotřebí. Tedy hlavně v malých obcích, kde dosáhlo úrovně volného. Přechod na smluvní nájemné by zde měl vést k tomu, že místo plošného zvyšování se začnou vytvářet žádoucí rozdíly v nájemném. Tedy že za atraktivní byt v centru města se bude platit více než za běžný byt na sídlišti.

Podle bývalého ministra financí Pavla Mertlíka by měl být připraven systém ochrany nájemníků, který bude založen na určování místně obvyklých cen. V podstatě to znamená, že ceny nájemného by se neměly v jednotlivých oblastech výrazně lišit. Tyto místně obvyklé nájmy bude sledovat a vyhlašovat obec podle celostátní metodiky. Zvláště ve větších obcích se růst nájmů má ještě dost dlouhou dobu buď limitovat či jinak regulovat. Jak tato regulace konkrétně ovlivní výši nájmů, ovšem zatím nikdo neví. To vytváří prekérní situaci. Zatímco nájemníci se strachují, že činže půjdou nahoru příliš rychle, majitelé domů se zase obávají, že na ně vláda chystá botu v podobě utužení regulace.