Zemský povrch, mapa a kartografie

Mapa a globus

 

• mapa – zmenšený rovinný obraz Země (jiného vesmírného tělesa)

• geoid nelze matematicky definovat → referenční elipsoidy (výpočty na elipsoidech jsou složité), proto se v kartografii nahrazuje referenční koulí (stejný povrch nebo objem jako elipsoid)

• globus – zmenšený, trojrozměrný, kulový model Země (nedochází ke zkreslení, neboť existuje geometrická podobnost mezi globem a Zemí)

• číselné měřítko glóbu = poměr mezi poloměrem globu poloměrem referenční koule; vyjadřuje se ve tvaru 1:m (měřítkové číslo m ukazuje kolikrát je poloměr globu menší než referenční koule)
• výhoda glóbu – nedochází ke zkreslení
• nevýhoda – mohou se vyrábět pouze v malých měřítkách; špatně se s nimi manipuluje

 

Kartografická zobrazení geografických map:

 

• Kartografická zobrazení jsou početní a konstrukční metody, jejichž pomocí lze sestrojit zeměpisnou síť v rovině mapy
• Podstatou KZ je zobrazit kulovou plochu globusu v rovině mapy tak, aby se nutné zkreslení omezilo na míru co nejmenší

 

KZ se rozdělují podle několika kritérií:

• podle zkreslení
• podle polohy konstrukční osy
• podle druhů zobrazovací plochy

 

ad 1)

1. Plochojevná zobrazení – zachovávají nezkreslené plochy, ale zkreslují úhly a délky (vhodné pro možnost srovnávání velikosti různých území)
2. Úhlojevná zobrazení – nezkreslují úhly a zachovávají tvar, ale zkreslují plochy a délky (využití v geodezii a v námořní plavbě)
3. Délkojevná zobrazení – zachovávají nezkreslené délky, ale ne na celé mapě (jen v určitých směrech – podél poledníků, nebo podél rovnoběžek)
4. Vyrovnávací zobrazení – tlumí zkreslení plochy úhlů, jsou vypočtena tak, aby tato zkreslení byla pokud možno v rovnováze

 

ad 2)

1. Zobrazení v poloze normální (pólové) – konstrukční osa roviny, válce nebo kužele je shodná s osou glóbu
2. Zobrazení v poloze příčné (transverzální) – konstrukční osa leží v rovině rovníku
3. Zobrazení v poloze obecné (šikmé) – konstrukční osa prochází středem glóbu v libovolném směru (jiném než u polohy příčné nebo normální)

 

 

ad 3)

1. Azimutální zobrazení – zobrazovací plocho je rovina, kulová plocha globu se převádí přímo do roviny mapy (stereografická projekce). Vhodné pro mapování polárních oblastí.
2. Válcová zobrazení – zobrazovací plocho je válec, toto zobrazení je vhodné pro mapy území, které je protáhlé podél hlavní kružnice
3. Kuželové zobrazení – zobrazovací plochou je plášť kužele, je to mapa vyrovnávací a je vhodné pro mapování území, jež je protáhlé kolem vedlejší kružnice
4. Obecná zobrazení – geografická síť je odvozena podle matematicky formulovaných požadavků; použití – pro mapy světa na jednom listu

 

Vznik mapy

 

Pět etap vzniku map:

• Práce astronomické – stanovit přenou polohu základních bodů mapované oblasti
• Práce geodetické

1. a) vytvořit trigonometrickou síť
2. b) vytvořit nivelační síť (podkladem pro výškopis mapy) – základní nivelační bod č. 1 v ČR je Lišov u ČB

• Práce topografické

1. a) práce v terénu (podrobné polohopisné a výškopisné měření)
2. b) vyhodnocování leteckých snímků

• Práce kartografické – zpracování výsledků topografických prací do formy kartografického díla (čistokresba výsledné mapy)
• Práce reprodukční – výsledkem je rozmnožené mapové dílo

 

Na vzniku map se stále více podílí moderní výpočetní technika.

 

Měřítka plánů a map

 

• Zobrazení krajiny na mapě nemůže být provedeno nezmenšeně..:D
• 1:m (1cm na mapě je m cm ve skutečnosti)
• Na některých mapách je číselné měřítko doplněno grafickým měřítkem (znázorněno úsečkou se stejně velkými dílky)
• Měřením na mapách se zabývá kartografický obor – KARTOMETRIE

 

Obsah mapy

 

• Výběr a cílevědomé zevšeobecnění objektů znázorňovaných na mapě nazýváme kartografickou generalizací
• Vedle matematických prvků mapa obsahuje také polohopis, výškopis a popis mapy

 

• Polohopis – vzájemná poloha objektů v horizontálním směru
• pobřežní čáry, vodstvo, dopravní linie, hranice, sídla, vegetační porosty.
• značeno půdorysnými kresbami a smluvenými značkami
• Výškopis – vyjadřuje výškové rozčlenění krajiny,
  • značeno výškovými body (kótami), vrstevnicemi, stínováním a barevnou hypsometrií
    • VRSTEVNICE je spojnice míst se stejnou nadmořskou výškou – nejčastěji po 2, 5, 10, 25, 50 metrech, v závislosti na měřítku mapy a členitosti povrchu
    • STÍNOVÁNÍ slouží ke zvýšení prostorového dojmu (zastíněné bývají jihovýchodní svahy)
    • BAREVNÁ HYPSOMETRIE je vybarvení ploch mezi určitými vrstevnicemi
  • Popis mapy – popisuje a vysvětluje ostatní obsah mapy

 

 

Studiem zeměpisných jmen se zabývá TOPONOMASTIKA.

 

Cizí názvy na českých mapách jsou uváděny trojím způsobem:

• Transpozicí – tj. v původním znění
• Transliterací – tj. Přepisem z nelatinské abecedy do latinky (arabské písmo, azbuka)
• Transkripcí – tj. Fonetickým přepisem ze slabikového nebo pojmového písma (čínština); exonyma – vžité české názvy uvedené v závorce

 

Kartografické vyjadřovací prostředky

 

1. Bodové značky – geometrické obrazce a symboly, u objektů jejichž délku ani šířku nelze v měřítku mapy vyjádřit (výškové body, důležité budovy, továrny, myslivny, pomníky, prameny, etc.)

 

1. Čarové značky – souvislé čáry, přerušované čáry a uspořádané řady obrazců, u dlouhých objektů, jejichž šířka je zanedbatelná (vodní toky, komunikace, hranice, el. vedení a izolinie – spojnice míst o stejné hodnotě nějakého jevu – tlak vzduchu, teplota, salinita, nadmořská výška)

 

1. Plošné značky – plochy odlišené barvou nebo rastrem – sítí, soustavou grafických prvků, u objektů rozložených na ploše (zahrady, lesy, pastviny, louky, pole, rašeliniště)

 

• Kartogram – obrysová kresba územní jednotky (správní, socioekonomické nebo fyzicko-geografické) se znázorněním statistických údajů (národnostní složení, hustota zalidnění, zalesnění, etc…)
• Kartodiagram – územní celek, v jehož centru je umístěn diagram vyjadřující kvantitu nebo kvalitu určitého jevu (skladba obyvatel podle zaměstnání, věku, bohatství)

 

Druhy map

 

• Podle měřítka
• mapy velkého měřítka (plány) – do 1:200 000
• mapy středního měřítka – od 1:200 000 do 1:1 000 000
• mapy malého měřítka – nad 1:1 000 000

 

• Podle obsahu
• mapy s topografickým obsahem (vzájemně vyvážené přírodní a společenské jevy) a mapy tematické
• do skupiny map s topografickým obsahem náleží:
  • podrobné mapy (velké měřítko do 1:5 000 – katastrální mapy zachycující pozemkové vlastnictví)
  • topografické mapy (přesné mapy velkých a středních měřítek od 1:10 000 do 1:500 000 – úřední mapy pro potřeby státu a armády)
  • obecně geografické mapy – přehledné mapy malého měřítka, znázorňují velké územní celky – náplň atlasů světa
• do skupiny map tematických patří:
  • mapy přírodních jevů (fyzicko-geografické, geologické, meteorologické a hydrologické)
  • mapy společenských jevu (ekonomicko-geografické, silniční, železniční, mapy obyvatelstva, etc…)
  • ostatní tematické mapy (mapy životního prostředí, turistické, dějepisné)

 

3)   Podle účelu

• mapy pro hospodářskou výstavbu (mapy plánovací, projekční, atd..)
• mapy vědecké (mapy vědeckého bádání)
• mapy vojenské (tematické mapy využívané v armádě)
• školní mapy (nástěnné obecně geografické mapy)
• atlasy (soubory map zpracované jako celek)