Země bývalé Jugoslávie

Kořeny současných problémů jsou popsané v historii každého státu,v národnostním a náboženském složení států bývalé Jugoslávie. Také poválečný vývoj po 2.světové válce měl svá negativa v nastolení komunistického režimu-tzv. Titova jugoslávského modelu  socialismu, který odmítl přímý diktát Moskvy.Po pádu komunismu v roce 1989 začal rozpad jugoslávské federace. Bez problémů se oddělilo pouze Slovinsko.Ostatní státy mezi sebou svedly několik válečných konfliktů, které přinesly vážné hospodářské škody i etnické čistky. Oblast je stále neklidná a pod dohledem sil NATO.(Kosovo, Srbská Krajina, Bosna, Makedonie).

SLOVINSKO
Hlavní město Ljubljana (325 000 obyv.)
Rozloha 20 251 km2
Počet obyvatel 1 950 000

Jazyk slovinština.
Náboženství 75% římsko katolíci, 20% ostatní křesťané
Historie
V 1. století př. n. l. se Slovinsko stalo součástí říše Římské. V 6. stol. se ve Slovinsku usídlili Slované. V 9. stol. připojil Karel Veliký Slovinsko k Francké říši. V dalším období zde vládli rakouští vévodové. Kolem 15. stol. uniklo Slovinsko turecké okupaci, protože bylo součástí Rakouska (až do konce 1. světové války). Roku 1918 je Slovinsko zakládající člen Království Srbů, Chorvatů a Slovinců (předchůdce Jugoslávie). Během 2. světové války část slovinského území bylo zabaveno Itálií a Německem. Po válce byla území vrácena až na malou část, která je dodnes součástí Itálie. Na tomto území je i město s velkým přístavem – Terst. V roce 1991 (25. červen) navrhlo Slovinsko odtržení od Jugoslávie. Po desetidenních konfliktech navrhly některé ostatní země (Rakousko, Německo a další) 3 měsíční ultimátum. Ale již 7. října se Slovinsko definitivě odtrhlo.
Hospodářství:
Před rozpadem Jugoslávie bylo Slovinsko nejvyspělejší zemí svazové republiky Jugoslávie a produkovalo 20% z celkového hrubého domácího produktu. Turistický ruch se podílí na hrubém domácím produktu asi 5%. V důsledku toho, se zvýšila závislost na průmyslu a zemědělství. Ve Slovinsku se chovají prasata a skot. Pěstují se zde brambory, kukuřice, pšenice, ovoce a cukrová třtina. Také se dosud pěstuje tradiční vinná réva (v povodí Drávy) a pohanka.
Elektřinu zajišťuje především jaderná elektrárna Krško (43%), z jedné třetiny se podílejí tepelné elektrárny a zbytek elektřiny vyrábějí elektrárny vodní. Ve Slovinsku se těží hnědé uhlí, lignit, rtuť a olovnato-zinková ruda. Největším podnikem v tomto malém státě je montáž automobilů Renault (Novo mesto). Pro dopravu jsou důležité hlavně spoje do Rakouska, italského Terstu(původně patřícímu Slovinsku) a do přístavu Koper.
Přírodní poměry:
Větší část Slovinska zabírají hory.  Nejvyšší jsou Julské Alpy s masivem Triglav (2 864 m). Na severní hranici tvoří Karavanky (2554 m). Na východ vybíhá masiv Pohorje. Na jihu se rozkládá oblast Kras, která dala jméno krasovým územím světa.Krajina se snižuje k jihovýchodu. V místě kde řeky Sáva, Dráva a Mura vytékají ze státu, jsou malé nížiny. V západní části Slovinska je spíše středomořské klima (teplá léta, silný déšť v září a říjnu), v jižní části převládá podnebí kontinentální.

CHORVATSKO
Hlavní město Zagreb = Záhřeb
Rozloha 56 500 km2
Počet obyvatel 5 mil.
Jazyk chorvatština, srbština
Náboženství- římští katolíci 77%,pravoslavní,muslimové
Historie:
Ve starověku součástí Říma, od 7. století území osídleno slovanskými kmeny. Samostatný vnitrozemský chorvatský stát byl od roku 1091 spojen personální unií s Uherským královstvím. Pobřežní oblasti (Dalmácie) prošly odlišným vývojem a dostaly se pod vliv Benátské republiky, po napoleonských válkách byly součástí Rakouska. Po rozpadu Rakouska-Uherska se stalo Chorvatsko roku 1918 součástí Království. Za 2. Světové války byl na území části Chorvatska a Bosny a Hercegoviny vytvořen loutkový stát Nezávislý stát Chorvatsko v letech 1941-1943 s italským vévodou jako titulární hlavou státu. Po roce 1945 bylo Chorvatsko svazovou republikou SFRJ, roku 1991 vyhlásilo nezávislost a z Jugoslávie vystoupilo. Část srbského obyvatelstva v Chorvatsku vyhlásila na svém území tzv. nezávislou republiku orientovanou na Srbsko. Po válce mezi Chorvatskem a federální jugoslávskou armádou ovládanou Srby došlo koncem roku 1991 k uzavření příměří. V průběhu roku 1992 byly v Chorvatsku rozmístěny jednotky UNPROFOR. V roce 1995 Chorvatsko dobylo zpět Srby obsazenou krajinu a byla podepsána dohoda o reintegraci Východní Slavonie, posledního chorvatského území v držení Srbů, do Chorvatska. Koncem roku 1995 Chorvatsko a Srbsko uzavřely dohodu o normalizaci vzájemných vztahů a v srpnu 1996 Chorvatsko navázalo diplomatické styky s Jugoslávií.
Poloha:
Sousedí se státy: Slovinskou republikou, Jugoslávií, Bosnou a Hercegovinou a Maďarskem. Leží u Jaderského moře. Turistický ruch
V Chorvatsku je 1185 ostrovů, útesů a hřebenů, z čehož je jich obydlených jen 66 a největší jsou Krk a Cres. Nejvyšší horou je Dinara, která má 1831 m n. m. Většina obyvatel jsou Chorvaté,ostatní jsou Srbové, Češi,Slováci, Italové, Maďaři, Židé, Němci, Rakušané.

BOSNA A HERCEGOVINA
Hlavní město Sarajevo
Rozloha 51 000 km2
Počet obyvatel 3,5   mil.
Jazyk chorvatština, srbština
Náboženství muslimové, srbská ortod. církev
Poloha:
Stát v jihovýchodní Evropě na západě Balkánského poloostrova.
Převážně hornatá země . Vápencové krasové masívy s jeskyněmi, ponornými toky a polji ( polje- srbský výraz pro krasová údolí). Odvodňování hraniční řekou Sávou.
Pohoří: Dinárské hory
Republika od 1992 rozdělena občanskou válkou.
Hospodářství:
Agrárně průmyslový stát, významné nerostné zdroje. Hospodářství rozvrácené válkou.
Nerostné suroviny: velké zásoby dřeva, bauxit, olovo, žel. ruda, hn. uhlí.
Zemědělství: kukuřice, pšenice, brambor, ovoce, vinná réva, tabák, olivy,chov ovcí, skotu.
Průmysl: dřevozpracující, hutnický, výr. celulózy, cementu, chemikálií.
Historie:
V 6. – 7. stol. území osídlovali slovanské kmeny. S výjimkou krátkého období ve 14. stol. neexistoval na území B.aH. samostatný stát. 1463 – 1482 se území zmocnila osmanská říše a vznikl bosenský pašalík.
Od 1918 součástí Království Srbů, Chorvatů a Slovinců, od 1929 Jugoslávie. 1941 – 1945 součástí Chorvatska, po 1945  jedna ze svazových republik Jugoslávie. 1992 vyhlásila B.aH. samostatnost.
Svazová republika Jugoslávie

SRBSKO
Hlavní město Bělehrad
Rozloha 88 961 km2
Počet obyvatel 10  mil.
Řeky Sáva, Dunaj
Poloha:
Srbsko, největší republika bývalé Jugoslávie, leží ve středu Balkánu . Jeho součástí jsou dříve autonomní oblasti Vojvodina na severu  a Kosovo na jihu.
Kosovo-Priština- autonomní provincie
Rozloha 10 887 km2, obyvatel 1,9 mil.
Nejchudší oblast,  obyvatelstvo tvoří zejména Albánci 77% a Srbové 13%.
Pěstování kukuřice, pšenice, brambor, vinné révy.
V 8. až 12. stol. součástí Rašky, pak Srbska. Od konce 15. stol. v osmanské říši, poté emigrace Srbů a imigrace muslimských Albánců. 1913 Kosovo rozděleno mezi Srbsko a Černou Horu, od 1918 součástí Jugoslávie, od 1945 autonomní oblast Srbska Kosovo – Metohija, (1970 – 1990 název Kosovo). Národnostní nepokoje albánského etnika, hlavně od 1998.
Hospodářství:
Ekonomika je pod vlivem hospodářského embarga v troskách, astronomicky narostla inflace, je vysoká nezaměstnanost téměř 30% a bují černý i mezinárodní ilegální obchod.
Úrodná Panonská nížina ve Vojvodině a severním Srbsku bývala obilnicí jugoslávské republiky. Téměř 1/3 práceschopného obyvatelstva ve Vojvodině je zaměstnaná v zemědělství, které produkuje především kukuřici, cukrovou řepu a krmiva pro chov prasat. Ve vnitrozemí Srbska je pěstováno obilí obvykle spojeno s chovem skotu, ovcí a
drůbeže.
Země disponuje značnými zásobami hnědého uhlí, které je hlavním energetickým zdrojem. Ve Vojvodině se těží i menší množství ropy a zemního plynu. V zemi je  velký nedostatek pohonných hmot. Dále se těží bauxit, rudy mědi, olova a zinku, chromu, antimonu, stříbra a magnezit. Základem průmyslu byla černá a zejména barevná matalurgie. Strojírenství bylo orientováno na produkci automobilů, traktorů a zemědělských strojů. Významná je produkce těžké chemie a petrochemie, umělých hnojiv spotřební elektroniky. Většina výrobních kapacit je v současnosti uzavřena nebo pracuje na minimální výkon. Proto také více než dříve nabyla na významu výroba potravin a základního spotřebního zboží.
Dříve představovalo Srbsko dopravní koridor spojující Severní a Střední Evropu s Balkánem a Tureckem. Nyní je zahraniční obchod omezen především na  sousední státy Řecko, Rumunsko a Bulharsko.
ČERNÁ HORA
Hlavní město Podgorica
Rozloha 13 812  km2
Počet obyvatel 660  000
Nejvyšší hora Durmitor 2 522 m
Hospodářství:
Hospodářství Černé Hory patřilo v rámci bývalé Jugoslávie k nejzaostalejším. Před rozpadem státu investovala jugoslávská federativní vláda značné prostředky do rozvoje černohorského průmyslu, byla vybudována ocelárna a několik hydroelektráren. V zemi jsou významná ložiska bauxitu, těží se i polymetalické rudy. Při zdrojích levné vodní energie se rozvinulo hutnictví barevných kovů, stavba lodí a zpracování dřeva. Černá Hora přesto zůstává nadále převážně zemědělskou zemí, kde převládá chov ovcí, koz a prasat. Důležitý je rybolov. Pěstuje se i určitý množství obilnin, zeleniny, ovoce a tabáku. Významným zdrojem deviz byl turistický ruch na jadranském pobřeží, dokud ho nepřerušila válka mezi Srbskem a Chorvatskem. V zemi je jen jedno mezinárodní letiště, v hlavním městě Podgorica. S velkými náklady byla před lety postavena železniční trať spojující Bělehrad a přístav Bar,který je základnou jugoslávského vojenského námořnictva.
Poloha:
Většinu území zaujímají vápencová pohoří a krasové sníženiny Dinárské soustavy. Nejvyšší je masiv Durmitor a na hranicích s Albánií Prokletije. Území je rozřezáno hlubokými kaňony řek- zdrojnice Driny. Tlakové rozdíly mezi mořem a horami jsou příčinou pestrého klimatu malé země. Léta jsou suchá a horká, zimy vlhké a mírné, zejména na pobřeží a v nížinách. Oblast Boky Kotorské patří k nejdeštivějším místům v Evropě s více než 4000 mm srážek.
Historie:
1852 se stala Č.H. světským knížectvím. Nikola I. Získal pro Č.H. na berlínském kongresu 1878 nezávislost a 1910 přijal královský titul. V 1. světové válce bojovala Č.H. proti Rakousku-Uhersku. 1918 součástí Království Srbů, Chorvatů a Slovinců od 1929 Jugoslávie.
1946 nejmenší federativní republika, ale se silným regionálním povědomím. Po rozpadu Jugoslávie uzavřely Srbsko a Č.H. 1992 smlouvu o vytvoření Svazové republiky Jugoslávie.

 
MAKEDONIE
Hlavní město Skopje
Rozloha 25 713  km2
Počet obyvatel 2 163 000
Jazyk makedonština (úřední), srbština, albánština
Náboženství pravoslavné, muslimské
Historie:
Hornatá země v srdci Balkánského poloostrova si činí nárok na jméno, které vzbuzuje četné historické asociace. V přilehlé řecké oblasti Makedonii, totiž Alexandr Veliký vybudoval ve 4.st. př. Kr. rozsáhlou a mocnou říši. Když se poprvé samostatná země rozhodla pro své historické jméno, vyvolalo to nevraživou reakci Řecka a oddálilo mezinárodní uznání země.
Makedonie byla nejjižnější svazovou republikou bývalé Jugoslávie. Po referendu v září 1991 se rozhodla pro nezávislost, kterou vyhlásila 20.listopadu 1991.
Poloha:
Svou polohou je Makedonie předurčena k tomu, aby se stala mostem mezi Řeckem a slovanskými zeměmi jihovýchodní Evropy. Nejdůležitější dopravní spoje na Balkánském poloostrově vedou údolím řeky Vardar, která se vlévá do Egejského moře. Hluboké údolí Vardaru prochází hornatou krajinou, které často otřásá zemětřesení. Přesto je nejvíce osídlenou oblastí země. V hornaté krajině je několik poljí, která často postihují záplavy, zejména v okolí Ohridského a Prespanského jezera.  V deštném stínu horských hřbetů panuje kontinentální podnebí s horkými léty a velmi studenými zimami. V okolí Vardaru však převládá středomořské klima.
Hospodářství:Makedonské hospodářství je založeno především na pěstování obilnin. V místech s mírnějším podnebím a zavlažováním se daří bavlníku, rýži, citrusům a tabáku. Pěstuje se rovněž mák, brambory, cukrovka a vinná réva. V zemi se těží rudy zinku, chromu, železa, hnědé uhlí a azbest.