Základy kartografie – předmět činnosti, druhy kartografických zobrazení a jejich použití

Kartografie je vědní obor, který se zabývá studiem a zhotovováním map a to buď s použitím průzkumu, leteckých či družicových snímků anebo dnes čím dál častěji pomocí výpočetní techniky. Kartografické projekční metody se snaží zachovat poměr velikostí obsahů ploch a délek, tvary a úhly. Žádná mapa není absolutně přesná, stejnoúhlá zobrazení zachovávají úhly, stejnoplochá plochy. Délky jsou zkresleny vždy.

Zeměpisné souřadnice
Čáry zeměpisné šířky a délky tvoří síť, pomocí níž je možno stanovit polohu kterékoliv bodu na Zemi.

□ Délka (východní a západní, od nultého poledníku; 0o ? 180o ), je to úhel, který svírá místní poledník s nultým poledníkem a jehož vrchol je na zemské ose. Poledníky spojují místa se stejnou zeměpisnou délkou a stejným časem.

□ Šířka (severní a jižní, od rovníku k pólům; 0o ? 90o ), je to úhel, který svírá rovina rovníku a spojnice místa na Zemi se středem Země. Rovnoběžky spojují místa se stejnou zeměpisnou šířkou.

Metody kartografického zobrazení ( jednoduchá zobrazení)
□ Azimutální neboli zenitální? papír, na který se promítá, zůstává plochý a dotýká se zeměkoule v jediném bodě. Jestliže je tímto bodem severní nebo jižní pól, poledníky jsou znázorněny pod jejich skutečnými úhly ( z tohoto důvodu se tato projekce často používá pro zobrazení polárních oblastí ), od středu mapy ale roste zkreslení ploch a vzdáleností.

– normální poloha ? tečna je na pólu
– příčná poloha ? tečna je na rovníku
– šikmá poloha ? tečna je kdekoli na Zemi

□ Válcové projekce vznikají tak, že se glóbus kolem rovníku ovine papírem. Toto zobrazení nezachovává úhly a směrem na jih a ne sever roste zkreslení. Je vhodné pro zmapování oblastí kolem rovníku a dlouhých oblastí (Kanada, USA).

□ Kuželovité neboli kónické, papír se svine do kužele a umístí se tak, že se dotýká jedné rovnoběžky. Znázorňuje pozemské útvary s minimálním zkreslením ploch. Je vhodné pro oblasti kolem 40o ? 50o severní a jižní šířky.

□ Obecná zobrazení jsou kombinace více zobrazovacích metod. Uplatňují se zejména pro mapy světa na jednom listě.

Dnes se nepoužívají tyto jednoduché projekce, ale jejich matematicky upravené verze, které snižují zkreslení. Volba zobrazení záleží na druhu a vlastnostech mapy. Na podrobnější a specializovanější mapy se používají fotografie ze satelitů.