migrace – relativně trvalé přemístění obyvatel, jednotlivců i skupin, spojené se změnou trvalého bydliště; rozlišujeme vnitrostátní a mezistátní migrace, migrace vynucené a dobrovolné, migrace podle motivu (ekonomické, politické, náboženské, aj.)

migrační saldo – je rozdíl mezi počtem přistěhovaných (imigrace) a vystěhovaných (emigrace) na sledovaném území za určité časové období; může být aktivní, pasivní, popřípadě vyrovnané

Historie migrací do poloviny 20.století

Migrace existovaly již v pravěku. Tento územní pohyb souvisel s růstem počtu obyvatel, potřebou získávat nová loviště, pastviny, ornou půdu, ložiska surovin. Zesílil ve starověku a středověku. Některé velké migrace nejsou dosud zcela objasněny (osidlování Ameriky indiány je spojováno s etapovitým přemisťováním  z Asie přes zamrzlý Beringův průliv).

Značný územní pohyb přinesly důsledky zámořských objevů, kolonizace nově objevených a ovládnutých zemí. Na ní se od 16. st. podílelo především evropské obyvatelstvo. Do dnešní Latinské Ameriky ovládnuté Španělskem a Portugalskem přicházeli obyvatelé Pyrenejského poloostrova, do Severní Ameriky směřovali osadníci hlavně z Britských ostrovů a z Francie. Během 19. st.příliv kolonistů sílil a vyvrcholil na přelomu 19./20. st. Podíleli se na něm přistěhovalci ze všech států Evropy. Daleko větší byle migrace do Severní Ameriky (hlavně USA). Rychleji zde probíhala industrializace a vládly stabilnější a demokratičtější poměry. Silný příliv imigrantů byl však spojen se silným tlakem na původní obyvatelstvo, které tvoří dnes nepočetnou menšinu. Odlišný byl vývoj v Latinské Americe, kde docházelo k častému míšení mezi Indiány, příchozími Evropany a jejich potomky. Přistěhovalectví z Evropy  do latinské Ameriky bylo nižší a územně omezenější ( zdrojem bylo hlavně Španělsko, Portugalsko a Itálie).

Jestliže migrace evropského obyvatelstva do Ameriky byla dobrovolná (motivy ekonomické, politické, náboženské), soudobé černošské osídlení Ameriky má své kořeny v nucených přesunech v 16. – 18. st.hlavně z oblasti Guinejského zálivu. Obyvatelstvo evropského původu převládá i v Austrálii.

Migrace zásadně změnily rasovou strukturu obyvatel amerického a australského kontinentu a zároveň výrazně zvýšily počet jejich obyvatel.

Hlavní směry migrací v současnosti

Evropa byla až do poloviny 20.st. světadílem s pasivním migračním saldem, ve 2. polovině se situace změnila. Poválečná obnova západní Evropy a její hospodářský vzestup zastavil od 50.let emigraci , region se stal přitažlivý pro přistěhovalce z méně rozvinutých zemí. Důvody emigrace do Evropy jsou převážně ekonomické (nalézt práci, vydělat více peněz, zlepšit životní úroveň), ale i politické. U bývalých koloniálních států jsou to hlavně imigranti z dřívějších kolonií. U dalších států je původ imigrantů rozmanitější. Snaha o zlepšení hmotných podmínek je motivem emigrace z Latinské Ameriky a východní Asie do USA. Politicky motivované emigrace, často ilegální, směřují ze států s diktátorskými, totalitními režimy, motivovány politickou perzekucí či touhou žít ve svobodě a demokracii. taková byla i emigrace z komunistických zemí Evropy. V současnosti proudí nejvíce emigrantů z oblastí vojenských konfliktů, občanských a kmenových válek (Súdán, Kongo, Afghánistán, státy bývalé Jugoslávie apod.)

Současné problémy spojené s migracemi

Masový příliv obyvatelstva z jiných kulturních oblastí přináší hostitelským zemí řadu problémů. Někteří přistěhovalci se snaží asimilovat, přizpůsobit stylu života zemí, kam imigrovali. Jiní zdůrazňují svou odlišnost a vytvářejí oddělená společenství a uchovávají svůj životní styl.

V řadě zemí se stává problémem nezaměstnanost. Místní obyvatelé vidí v imigrantech konkurenci na trhu pracovních sil. To jsou důvody pro rasismus a xenofobii, ke kterému se hlásí některá extrémistická hnutí a politické strany (zákaz imigrace, požadavky na vystěhování cizinců, násilnosti vůči nim). Všeobecná je snaha vyspělých zemí imigraci omezit, zvláště z méně rozvinutých oblastí. Některé skupiny obyvatel se ekonomicky motivovanou emigrací snaží zdůvodňovat politicky (např. Romové rasovým útlakem)

Četné jsou i násilné přesuny obyvatel. Dochází k nim v oblastech konfliktů. mají často ráz etnických čistek. dalekosáhlé plány mělo v tomto směru i Hitlerovské Německo (zdůvodněné potřebou životního prostoru, holokaust – masové vyvražďování Židů a Romů s rasistickým zdůvodněním). Realizoval je Stalin (vystěhování Tatarů z Krymu, Čečenců, Ingušů z Předkavkazska ad.). Po světové válce proběhl odsun Němců z Československa, Polska a Rumunska. V nedávné době došlo k vynuceným migracím na území bývalé Jugoslávie (Chorvatsko, Bosna, Kosovo). Ještě rozsáhlejší byly konflikty v Africe (Súdán, Rwanda, Kongo) nebo na Východním Timoru apod.

Vnitrostátní migrace

Mívají obvykle ekonomické důvody. Jedná se o stěhování s horšími životními podmínkami do oblastí, kde jsou podmínky příznivější (více pracovních příležitostí, možnosti uplatnění kvalifikace, vyšší mzdy, rozvinutější a přístupnější služby). Během 20. st. se jedná o přesun z venkova do měst (urbanizace), z zemědělských oblastí do průmyslových a obchodních center. Tento pohyb lze pozorovat u většiny států (Itálie – z jihu na sever, Španělsko – z vnitrozemí na pobřeží, aj.). Proces vylidňování venkova a přesun do měst se dnes ve vyspělých zemí zpomalil, protože se stává významnější hodnotou pro bydlení kvalita životního prostředí. pro tyto země je typická suburbanizace – stěhování z městských center na okraje města. proces urbanizace se naopak urychluje v rozvojových zemích.