Střední Asie se rozkládá mezi Kaspickým mořem a velehorskými masívy Pamíru, Ťan-šanu a Altaje. Pamír, označovaný za „střechu světa“, dosahuje v Tádžikistánu výšky téměř 7 500m.
Území má vnitrozemské, velmi suché podnebí s výraznými teplotními rozdíly. V poušti Karakum bývá v červenci až +50ºC.. V zimě dosahují mrazy v horách -30ºC.
Jde o rozsáhlou bezodtokou oblast. Nesprávné hospodaření s vodou Amudarje a Syrdarje vedlo k rychlému vysychání Aralského jezera a k ekologické katastrofě v jeho širokém okolí.
Kazaši, Kyrgyzové a Turkmeni v minulosti většinou kočovali se svými stády. Uzbekové a Tádžici byli mistry závlahového zemědělství.
Na rozoraných celinách severního Kazachstánu se pěstuje jarní pšenice. Ferganská kotlina v Uzbekistánu a pásmo při Karakumském kanálu v Turkmenistánu patří k nejvýznamnějším bavlnářským základnám světa. V suchých oblastech je rozšířen chov ovcí – na maso, vlnu i perzián ( kožešinu ).
Kazachstán těží a zpracovává rudy neželezných kovů  také uhlí, ropu i plyn. Důležitým dodavatelem zemního plynu je Turkmenistán.

 Ekonomická situace států Střední Asie

Za sovětských dob byl Turkmenistán (Ašchabad) jedno z nejodlehlejších míst SSSR. Dnes se ocitl na styku mezi střední Asií a Blízkým Východem. Pod touto zemí leží miliardy kubických metrů plynu ( zásoby jsou čtvrté největší na světě) a právě díky tomuto bohatství má Turkmenistán všechny předpoklady stát se středoasijským Kuvajtem.
V současné době je Turkmenistán považován za nejkrajnější variantu autoritativní vlády. Vládu zde představuje jedna osoba a tou je prezident Saparmurata Nijazov (sám se označuje jako Turkmenbaši Veliký (baši=vládce).
Jisté je, že kdyby Turkmenistán neměl tak bohatou surovinovou základnu, jen stěží by Nijazovova politika měla takový úspěch.

Po rozpadu SSSR byl Kazachstán (Astana) poslední republikou, která vyhlásila nezávislost. Na rozdíl od ostatních zemí středoasijské oblasti si Kazachstán své vztahy s Ruskem udržuje. Spoléhá se na Rusko hlavně v otázkách vojenské spolupráce. V březnu roku 1994 pronajali Kazaši Rusku svůj kosmodrom Bajkonur na dvacet let za 115 mil.USD ročně. Po dvou nehodách satelitních nosičů Proton, které zde vybuchly v roce 1999, se Rusko zavázalo nahradit ekonomické škody pomocí dodávek zbraní .
Ekonomika Kazachstánu je založena hlavně na jeho surovinovém bohatství. Je třetím největším producentem uranu na světě .
Stejně jako v ostatních zemích této oblasti i zde vládu představuje jedna silná osobnost.Tou je zde prezident  Nazarbajev. Ten byl zvolen již po získání nezávislosti v roce 1991. V roce 1999 byl opět zvolen prezidentem. Tyto prezidentské volby byly velmi kritizovány ze strany USA.

V Tádžikistánu (Dušanbe) se nachází oblasti, jež byly hustě osídlovaný od pradávna.Takovými oblastmi jsou například Samarkand či Bucharská oblast. Zde se také nachází nejpočetnější etnické menšiny, především Uzbeků ( 25% ). Problémy s menšinami se zde začaly vyskytovat především po období v letech 1924-1936, kdy byly přerozdělovány hranice mezi jednotlivými státy.
Po rozpadu SSSR zůstala ve všech státech poměrně početná skupina Rusů.
Tádžikistán je zatím jediným místem v oblasti, kde proběhly dlouhotrvající otevřené boje. Občanská válka zde trvala od r.1991 do r.1997.
Země se do současnosti potýká s následky této války – hospodářství, s vyjímkou severních částí, kde boje neprobíhaly, je rozvráceno.Občanská válka si vyžádala 100 tisíc obětí a přes 600 tisíc uprchlíků.
Blízkost neklidného Afghánistánu a problémy s obchodem a převozem narkotik z Tádžikistánu i nadále dělají „horkou“ oblast ve střední Asii.
Uzbekistán (Taškent) je klíčovým státem Střední Asie. Má největší počet obyvatel v regionu (okolo 25 miliónů) i relativně velký ekonomický potenciál – ropu a zemní plyn, barevné kovy, uhlí a dalších důležité suroviny. Na území republiky se navíc nacházejí významná tradiční kulturní a duchovní centra celé oblasti – Taškent, Samarkand, Buchara nebo Chiva.
I přes svou strategickou polohu je Uzbekistán silně izolován od ostatních koutů světa. Když chce vyvést uzbeckou ropu nebo bavlnu, je třeba k otevřeným mořím překonat nejméně 2 hranice, což Uzbekistán nutí být se svými sousedy relativně zadobře.
Samozřejmě zde nemůže chybět zájem Ruska. Autoritářský režim Islama Karimova se vzhledem k své zeměpisné poloze stal jedním z nejdůležitějších spojenců Spojených států amerických v útoku na afghánský Tálibán . Zatímco ostatní státy v oblasti zaujaly spíše neutrální postoj, Uzbekistán otevřel své vojenské a letecké základny k odvetnému útoku USA.
Kyrgyzstán (Biškek)
Uzavřená země, které navíc na rozdíl od svých sousedů nedisponuje zásobami ropy a zemního plynu, ztratila většinu svého průmyslu v období přechodu k tržní ekonomice a nyní spoléhá především na zahraniční pomoc. Slabá ekonomika a malé nerostné bohatství nutí hospodářství Kyrgyzstánu obracet se zpět směrem k Rusku.
Všechny země potřebují příliv zahraničních investic, které se mohou realizovat pouze ve stabilním politickém a ekonomickém prostředí. I to je důvod, proč prezidenti 5 středoasijských přes všechny rozpory deklarují zájem na společné bezpečnostní politice.
V současné době tedy můžeme považovat střední Asii považovat za relativně stabilní region, ovšem s přihlédnutím k jejímu konfliktnímu potenciálu a k blízkosti nestabilních oblastí, které mají na střední Asii bezprostřední vliv.

Aralské jezero

Na území Kazachstánu a Uzbekistánu kdysi leželo jezero o rozloze 65500km 2. Nyní je jezerní plocha zmenšená na čtvrtinu  původní rozlohy.
Na dně jezera vzniká poušť Aralkum. Ta svým působením ohrožuje nejen podnebí a životní prostředí Střední Asie, ale dokonce celou světovou biosféru, neboť do atmosféry ročně vyvrhuje několik milionu tun slaného prachu. Hlavní příčinou vysychání Aralského jezera, donedávna čtvrtého největšího jezera na světě, byly megalomanské snahy sovětských plánovačů, kteří se snažili o zvýšení produkce bavlny, jež byla vždy zdrojem vzácných deviz.
Do roku 1960 vody Amudarji a Syrdarji zavlažovaly 50000 kilometrů čtverečních bavlníkových plantáží, ale úbytek vody nebyl zatím patrný.
Zlom nastal ve chvíli, kdy se za Chruščova přistoupilo k rozsáhlému zavodňování aridních půd. Zavlažovaná plocha v průběhu let 1960-1980 stoupla jen o dvacet procent, oproti tomu vzrostla spotřeba vody na dvojnásobek. Důsledkem byl pokles hladiny jezera o 16 metrů, zmenšení jeho plochy a objemu vody na čtvrtinu. Následky jsou katastrofální .
Došlo ke změně podnebí a vyhynula kdysi bohatá fauna, včetně 25 druhů průmyslově zpracovávaných ryb, čímž přišly o možnost obživy desítky tisíc lidí. Prastaré zásoby spodní slané vody začaly vystupovat na povrch a zasolovat kdysi úrodnou půdu.V oblasti se navíc hromadí jedovaté drenážní vody nasycené hnojivy a insekticidy.
Zánik Aralu zasáhl na 175000 Kazachů. Nejen nedostatek pitné vody, ale i rostoucí výskyt zhoubných nemocí jako jsou rakovina, tuberkulóza , anémie, či žloutenka zde patří k nejakutnějším následkům ekologické katastrofy. Slaný prach se zbytky pesticidů je vyzvedáván do vysokých vrstev atmosféry a byl identifikován až v Antarktidě, Norsku či na povrchu himalájských a pamírských ledovců
„ Z globálního pohledu jsme si sami zlikvidovali čtvrté největší jezero na Zemi a nahradíme ho pravděpodobně jedenadvacátou největší pouští. Místní obyvatelé jí už dali název: Bílá poušť – Akkum

Zakavkazsko
Zakavkazsko je nevelké území, odedávna značně hustě osídlené. Má pestré přírodní podmínky, obyvatelstvo i hospodářství. Jsou tam 3 republiky: Arménie, Ázerbájdžán a Gruzie. (hl. města-Jerevan, Baku, Tbilisi)

Hlavní hřebeny Kavkazu brání pronikání severních větrů. Nejvyšší vrcholy, pokryté ledovci, měří přes 5 000m.Západní, Kolchidská nížina se vyznačuje vlhkým subtropickým podnebím  ( až 2 400mm srážek ročně ). Východní, Kursko-arakská nížina má z větší části polopouštní ráz.
Arméni a Gruzíni patří mezi staré křesťanské národy s vysokou kulturou. Arménie byla první zemí na světě, v níž se křesťanství v roce 301 stalo státním náboženstvím. Ázerbájdžánci jsou příbuzní Turkům. Věřící vyznávají islám. – Vztahy mezi kavkazskými národy jsou složité, v některých případech velmi napjaté.
Tato oblast soustřeďuje na padesát jazykově, historicky i kulturně značně rozdílných národností, které touží po svobodě a sebeurčení. Současná špatná hospodářská situace a snaha ji co nejrychleji vyřešit vedla k vytvoření jednoho z nejžhavějších ohnisek napětí po rozpadu SSSR. Ruská politika zde vytvořila podmínky pro bezpráví a příkoří, jež je na jednotlivých národech pácháno dodnes(Čerkesové,Osetinci aj.)
Dalším a nemalým problémem je střet kulturních tradic a to především muslimských a křesťanských. Po tisíciletí už zde probíhají národnostní boje. Ohnisky střetů jsou především Náhorní Karabach a jižní hranice republik s Tureckem.
Tato oblast je co se týče hospodářství silně závislá na Rusku. Hospodářství je založeno na těžbě surovin(plyn, ropa, rudy). Také zemědělská produkce strukturou a objemem silně odpovídá spíše někdejší funkci regionu v bývalém SSSR, než současným potřebám samostatných států. Oblast má velmi důležitou roli v zajištění tranzitu  plynu a ropy . Závislost na Rusku není pouze ekonomická. Tato oblast využívá především ruské vojenské pomoci. Státy Arménie a Gruzie jsou státy, jejichž státním náboženstvím je křesťanství. Problémem je to, že tyto křesťanské státy jsou ze všech stran obklopeny státy muslimskými.
Pro Rusko samotné znamenal rozpad SSSR kromě jiného podstatné ztráty pobřeží a přístavů Černého moře. Nedávné problémy Abchazie a Gruzie mají tedy určitě v pozadí i geopolitické zájmy Ruska – přístup k Černému moři a udržení si svého vlivu v Zakavkazsku.
Téměř celý povrch Arménie zabírají náhorní plošiny a hory Malého Kavkazu a Arménské vysočiny.  Častá zemětřesení svědčí o tom, že horotvorná činnost stále pokračuje. Na východě v nadmořské výšce 1900 m leží velké jezero Sevan.
Základem ekonomiky zvláště v posledním těžkém období se opět stalo zemědělství. Rozhodující je rostlinná výroba, především produkce ovoce (v nižších polohách i fíky, ve vyšších jablka a broskve) a vinné révy
Od roku 1988 je Arménie zapojena do ozbrojeného konfliktu v Náhorním Karabachu , arménské enklávě v sousedním Ázerbájdžánu .