Státy světa podle stupně rozvoje

 Klasifikace na Sever a Jih:

Ve světě jsou evidentní rozdíly jak v ekonomické, sociální tak kulturní sféře. Proto se dělí na bohatý Sever a chudý Jih a to už od počátku 70.let 20.století. Tyto pojmy vyslovil tehdejší německý spolkový kancléř W.Brandt na světovém ekonomickém fóru. Svět se tedy rozdělil na Západ a Východ podle politického problému tehdejšího světa, a též na Sever a Jih – kontrast koncentrace bohatství a chudoby v různých částech Země.

Pozn.
Při ekonomickém hodnocení států se vychází z hodnoty hrubého domácího produktu (HDP) na osobu, z dynamiky ekonomického růstu, z podílu na celosvětovém hospodářském objemu a důležitým faktorem hodnocení je životní úroveň obyvatelstva jednotlivých států.

Vyspělý Sever
Patří sem převážně země ležící na severní polokouli; USA, Kanada, Japonsko, Evropa a jen výjimečně země jižní polokoule: Austrálie, Nový Zéland.
Hospodářský rozvoj se odráží ve výši hrubého domácího produktu na obyvatele – u většiny států překračuje 15 000 USD/obyv. Ve struktuře ekonomiky převládá terciérní a sekundární sektor a většina obyvatel dosahuje vysoké životní úrovně (hygiena, sociální zabezpečení, vzdělání).

Nerozvinutý Jih
Země, které sem patří mají nízké HDP, v ekonomice převažuje spíše primární sektor- těžba surovin, zemědělství. Doprava je nerozvinutá, nízká je produktivita práce. Velké procento lidí žije v chudobě, v nevyhovujících hygienických podmínkách, značný počet trpí podvýživou a mnozí akutním hladem. Je zde také vysoká negramotnost a nízká střední délka života.

Klasifikace na pět „světů“:

Toto je podrobnější klasifikace zemí podle dosaženého stupně hospodářského rozvoje.
Pojem první svět se užívá pro státy Severu s rozvinutou tržní ekonomikou – USA, Kanada, členské země Evropské unie (EU) a Evropského sdružení volného obchodu (ESVO), Japonsko, Izrael.
Tyto země vyrábějí více než polovinu světové průmyslové produkce a téměř třetinu zemědělské produkce světa.
Do druhého světa řadíme tzv.postkomunistické země, ve kterých dochází při obnově tržní ekonomiky k výraznému ztlumení hospodářských aktivit.
Lepší je situace ve státech středoevropských a v baltských zemích než na Balkáně.
Hospodářsky méně vyvinuté země se označují jako rozvojové státy nebo země třetího světa. Vzhledem k velkým rozdílům v dosaženém stupni rozvoje se však v současnosti často tato početná skupina zemí jihu dělí do tří skupin:

Země třetího světa v užším slova smyslu jsou ty, které při překonávání zaostalosti dosáhly již značného pokroku. Patří k nim státy, na jejichž území se nachází velká ložiska ropy a které z těžby a exportu této významné suroviny mají značné příjmy. Většina těchto zemí je sdružena v organizaci OPEC. Patří k nim Spojené arabské emiráty, Kuvajt, Katar Saudská Arábie, Lybie.
Druhou skupinu tvoří tzv. nově industrializované země k nimž patří latinskoamerické státy:Argentina, Brazílie, Mexiko, Chile, Uruguay, Venezuela, Portoriko a především země v jihovýchodní a východní Asii, které v posledních letech zaznamenaly obdivuhodný dynamický rozvoj – jsou to tzv.Asijští tygři, nebo draci (země, kde se rozvíjejí obory náročné na vědu a výzkum) – Jižní Korea, Taiwan, Singapur a také Thajsko a Malajsie tzv.industrializované země druhé generace.

Čtvrtý svět – Indie, Pákistán, Nigérie – země s velkým, stále se zvyšujícím počtem obyvatel. Zajišťování jejich výživy představuje stálý problém. Pro tento svět jsou příznačné kontrasty. Vedle nesmírně chudých a zaostalých venkovských oblastí existují poměrně rozvinuté regiony s průmyslem a službami. Vážným problémem těchto států je i značná zahraniční zadluženost. K čtvrtému světu se řadí i dosud existující komunistické státy(Kuba) a také některé postkomunistiské země např.Mongolsko, Laos.
Pátý svět tvoří nejchudší země, jejichž DPH nedosahuje ani 400 USD/obyv. Patří sem země střední a východní Afriky, z asijských států Afghánistán, Bangladéš, Nepál či Bhútán.