Průmysl ČR

Je hlavní složkou hospodářství ČR. Vysoký podíl zaměstnanosti. Nejsilnější odvětví v ČR : strojírenský, potravinářský, hutnický a chemický. V ČR je rozmístěn rovnoměrně.

Průmysl klade nároky na nerostné suroviny, energie a dopravu.

 

A,   PRŮMYSL TĚŽEBNÍ

Základem těžebního průmysl je těžba fosilních paliv ( ropa,uhlí, zemní plyn ).Druhou skupinu představují rudy železných, neželezných a barevných kovů. Naše země má nekompletní a chudou zásobu surovin. Od roku 1989 pokles podílu těžebního průmyslu ze 7% na asi 3%.

Na těžbu energetických surovin připadá asi 85%, zbytek na ostatní.

 

1. Těžba černého uhlí – omezuje se a klesá, protože uhlí je již příliš hluboko ( vytěží se asi 16 mil. tun uhlí ročně ). Ostravský-Karvinský, Kladenský. Z černého uhlí výroba koksu.
2. Těžba hnědého uhlí V roce 1984 – 97 mil. tun, dnes – 56 mil.tun ročně.Severočeský hnědouhelný revír a Mostecká pánev.
3. Lignit – méně kvalitní hnědé uhlí. Těžba na  Hodonínsku.
4. Kaolín – Karlovarsko,  Plzeňsko
5. Uranové rudy – Těží se do zásoby. Českolipsko, Tachovsko, Dolní Rožínka
6. Nerudné suroviny – ČR má značné zásoby ( sklářské písky – S a SV Čechy, štěrky a písky v nivách velkých řek, stavební kámen – hlavně žula, Českomoravská vrchovina, Liberecko, vápenec – v mnoha lokalitách Hranice, Vitošov,  drahé kameny – Český granát – Třebenice, achát, chalcedon, jaspis – Turnovsko).
7. Ropa + ZP  – těžba Hodonínsko – Moravské naftové doly

 

B,   ENERGETIKA

Výroba paliv a energie v ČR :        a,  tepelné elektrárny = 75%

b,  jaderné elektrárny = 20%

c,  vodní elektrárny =  5%

1. Tepelné elektrárny  – Jsou dominantní, vázány na palivo ( v ČR hnědé uhlí) a vodu.

Staví se v místě těžby. Jsou velkými znečišťovateli ŽP.

A, SZ Čechy- Tušimice, Prunéřov, Počerady, Opatov, Mělník,

Chvaletice

B, S Morava – Dětmarovice

1. Jaderné elektrárny – Pracují na uran, kterého je nadbytek, spotřebují ho málo. Jsou

„ekologické“. Problémy s úložišti paliva.

Dukovany Temelín

1. Vodní elektrárny –  neznečišťují, levná výroba, vázány na přírodní podmínky

dlouhodobost výstavby nejvíce na Vltavě ( Vltavská kaskáda –

Lipno,Orlík, Slapy )  Dlouhé Stráně – přečerpávačka

Dalešice – Jihlava

1. Větrné elektrárny  –  Ostružná, Mravenečník – Jeseníky

C, HUTNICTVÍ

Charakterizujeme ho jako odvětví těžkého průmyslu. Dělí se na černou a barevnou metalurgii.

1. Černá metalurgie – náročná na suroviny, vodu, energii, plochu. Znečišťuje ŽP.

Vzhledem k malým zásobám u nás dovoz železné rudy : Španělsko,

Švédsko, Indie, Brazílie

Hlavní oblasti: a, Ostravsko – Vítkovické železárny, Nová Huť, Třinecké železárny.

Navazují ocelárny a válcovny plechu v Karviné, Frýdku-Místku,Bohumíně

b, Střední Čechy- Kladno Poldi – ocel nevyrábí pouze doplňková výroba,Dvůr

Králové

2. Barevná metalurgie – Malý význam, závislá na dovozu surovin, na významu nabývá

druhotná barevná metalurgie

a, Střední Čechy – Praha a okolí ( Příbram, Mníšek, Rokycany)

b, S. Morava – Šumperk – prášková metalurgie

D, STROJÍRENSTVÍ
Strojírenský průmysl byl již před druhou světovou válkou nejvýznamnějším průmyslovým odvětvím Československa. Už ve 30. letech minulého století patřilo Československo mezi 10 nejvýznamnějších strojírenských států na světě a toto postavení si zachovalo až do 80. let, přičemž každý z ostatních devíti států s větší strojírenskou výrobou měl i větší počet obyvatel.

Již při prvním nahlédnutí do mapy průmyslu České republiky je patrné, že jsou strojírenské závody rozptýleny po celé republice. Strojírenský průmysl má vedle průmyslu potravinářského a textilního největší územní rozptyl výrobních jednotek.

Strojírenské obory, které mají úzkou návaznost na jiná průmyslová odvětví, jsou umístěny v jejích blízkosti – textilní, dopravní a chemické strojírenství. V období po druhé světové válce se zakládaly nové strojírenské závody (většinou elektrotechnické) tam, kde byl nedostatek pracovních příležitostí. Strojírenský průmysl tu byl činitelem sociálním, poskytoval možnosti k vyrovnání životní úrovně obyvatelstva v neprůmyslových nebo jen málo či jednostranně vyvinutých průmyslových oblastech (spotřební průmysl). Proto také určité obory investičního strojírenství, tj. závody vybavující stroji některé jiné průmyslové závody, nacházíme většinou v místech, kde je toto spotřební odvětví rozvinuto: potravinářské strojírenství je u potravinářských závodů, dopravní strojírenství v dopravních střediscích atd.

U mnoha strojírenských výrob se uplatňuje dlouhá výrobní tradice. Strojírenský průmysl neznehodnocuje životní prostředí a navíc svými výrobky může dokonce přispět k řešení problémů týkajících se životního prostředí.

Strojírenský průmysl jako nejsilnější odvětví našeho průmyslu s největším počtem pracovníků výrazně ovlivňuje hospodářský význam oblasti.

Strojírenská výroba je v České republice nejvíce soustředěna ve středních Čechách a v Praze, v Brně a okolí, v oblasti Ostravy a na střední Moravě mezi Přerovem, Olomoucí, Vsetínem a Zlínem. K dalším střediskům strojírenství patří Mladá Boleslav, Plzeň a okolí, Pardubice, Hradec Králové a v severních Čechách Liberec a Jablonec nad Nisou.

Největší podíl na celkové strojírenské výrobě mají obory:
• dopravní strojírenství
• výroba strojů a zařízení pro průmysl
• elektrotechnika a elektronika (mnoho podniků z důvodů nekonkurenceschopnosti zaniká, avšak další vznikají, například v Plzni a v Hranicích na Moravě).
Těžké strojírenství zajišťuje výrobu základních výrobních prostředků pro vlastní potřebu strojírenství a ostatní odvětví a obory a je rozhodujícím odvětvím strojírenského průmyslu. Těžké strojírenství je výrazně zastoupeno v blízkosti hutí. Závody těžkého strojírenství najdeme na Ostravsku (Vítkovice, Nová huť, Třinecké železárny), v Praze (ČKD Praha), Plzni (Škoda), Hradci Králové (ČKD), Opavě (Ostroj) a Přerově (PSP). Zařízení pro elektrárny se vyrábí v První brněnské strojírně a v Blansku (ČKD).
Největšími výrobci strojů pro chemický průmysl jsou strojírny v Brně (KPS) a Děčíně (Ferox).
Gumárenské stroje se vyrábějí v Komárově u Hořovic (Buzuluk) a v Chodově u Karlových Var (Chodos).
Stroje pro potravinářský průmysl vyrábějí v Hradci Králové (konzervárny, sladovny, pivovary, lihovary aj.), v Pardubicích ( Prokop – mlýnské stroje) a v Kolíně (Frigera – chladicí zařízení).
Sklářské strojírny jsou v Turnově (Sklostroj). Strojírny pro průmysl celulózy a papíru jsou v Litovli (Papcel).
Textilní strojírenství je převážně soustředěno do oblastí textilní výroby, při níž zpravidla vzniklo. Významným střediskem textilního strojírenství je Liberecko (SVV Elitex Liberec, Elitex Chrastava – výroba strojů a zařízení pro tkalcovny, pletárny a textilní tiskárny) a Třebíč. Šicí stroje se vyrábí v Brně (Zetina) a Boskovicích (Minerva).
Obuvnické stroje a zařízení se vyrábějí především v centru obuvnického průmyslu – Zlíně (Remont). Koželužské stroje se vyrábí v Krnově (Strojosvit).
Stroje a zařízení pro polygrafický a rozmnožovací průmysl pocházejí z Adamova (Adast) a Dobrušky (Grafitec).
Důležitým oborem strojírenství je výroba obráběcích a tvářecích strojů, které užívají další strojírenské závody ve výrobě – soustruhy, frézky, brusky, lisy apod. Velké závody tohoto oboru jsou ve Zlíně (ZPS), Plzni (Škoda – těžké obráběcí stroje), Sezimově Ústí (Kovosvit) Kuřimi (Tos).
Tvářecí stroje jako hydraulické lisy, buchary apod. se vyrábějí hlavně v Brně (Šmeral) a ve Žďáru nad Sázavou (Žďas).
Výroba čerpacích zařízení je soustředěna do několika závodů s tradiční výrobou na střední Moravě v Olomouci a okolí, Olomouc – Lutín a Hranice na Moravě. Pro čerpací zařízení je důležitá výroba armatur a potrubí (Severočeská armaturka v Ústí nad Labem a Jihomoravská armaturka v Hodoníně).
Hlavním výrobcem vzduchotechniky jsou závody v Milevsku (ZVVZ).

Ve starých strojírenských střediscích doplňují závody silnoproudé elektrotechniky základní obory těžkého strojírenství v Praze (Elektropřístroj, Závody elektrotechnických zařízení) a v Plzni (Škoda). Na střední Moravě se rozvíjí elektrotechnická výroba ve Vsetíně (TES) a v Mohelnici (MEZ).
K silnoproudé elektronice se počítá také výroba kabelů a vodičů, která je soustředěna v Kladně (Kablo).
Slaboproudá elektrotechnika je odvětví poměrně mladé se závody rozptýlenými po celé republice. Drobná a jemná práce v čistém prostředí, s většími nároky na práci než na množství materiálu poskytuje zaměstnání především ženám. Největší zaměstnanost je v několika závodech Tesla v Praze (Hloubětín, Karlín, Vršovice, Holešovice). Televizory se vyrábí v Rožnově pod Radhoštěm (Tesla Television), zabezpečovací zařízení v Lanškrouně (Tesla), rozvaděče v Kolíně (Tesla), radary v Pardubicích (Tesla) a speciální lékařské přístroje ve Valašském Meziříčí (Tesla).

Do přesného strojírenství patří výroba průmyslové automatizace a měřících přístrojů (Metra Blansko, Regula Praha, ZPA Trutnov, ZPA Brno, Somet Teplice), samočinných počítačů, strojů na zpracování informací, fotopřístrojů (Meopta Přerov), kinopřístrojů,  zbraní (Zbrojovka Brno, Česká Zbrojovka Uherský Brod) a kancelářských strojů. Přístroje zdravotnické techniky se vyrábí v Praze (Chirana).
Dlouhou tradici má v ČR dopravní strojírenství. Elektrické lokomotivy se vyrábí v Plzni (Škoda), motorové v Praze (ČKD) a vagóny ve Studénce a v Ostravě (ČKD Vagónka).
Na výrobě automobilů se podílejí svými výrobky desítky závodů. Naše největší automobilka je v Mladé Boleslavi (Škoda Auto). Osobní auta se montují i ve Vrchlabí a Kvasinách (Škoda). Nákladní automobily se vyrábí v Kopřivnici (Tatra), Liberci a Mnichově Hradišti (Škoda Liaz) a Praze (Daewoo Avia). Autobusy se montují ve Vysokém Mýtě (Karosa), tramvaje a metro v Praze (Škoda), Trolejbusy v Ostrově nad Ohří (Škoda), motocykly v Divišově (Jawa), letadla v Praze (Aero Letňany), Vodochodech (Aero) a Kunovicích (Let). Velké loděnice jsou v Praze, Mělníku a Děčíně (České loděnice). Výroba traktorů je v Brně (Zetor), dopravní vozíky v Děčíně (Desta).
Zemědělské mechanizační prostředky dodávají závody v Pelhřimově a Prostějově(Agrostroj) a Opavě (Ostroj). Pro zemědělství vyrábějí některá zařízení i další strojírenské závody, jako senážní věže ve Vítkovicích, hydraulické nakladače v Humpolci (HSH) a další.

Stavební strojírenství zajišťuje nejen výrobu stavebních strojů, ale též dopravních zařízení pro přemísťování objemných a těžkých stavebních materiálů (Transporta Chrudim). Závody v Novém Městě nad Metují (Stavostroj) se specializují výhradně na stavební a silniční stroje.

Spotřební strojírenství je rozptýleno po celém území republiky. Elektrické spotřebiče se vyrábí v Hlinsku (ETA), pračky ve Fulneku (Romo), elektrické a plynové sporáky v Mariánském údolí u Olomouce (Mora).

E, CHEMICKÝ PRŮMYSL

Souhrnné označení novodobějších chemických výrobních odvětví, postupně vzniklých již většinou na základě znalostí chemie a inženýrství, syntéz látek, výzkumů jejich vlastností a využitelností. Historie chemického průmyslu začala asi v roce 1750 výrobou kyseliny sírové a výrobou koksu. Později došlo k rozvoji dalších anorganických i organických látek potřebných pro výrobu hnojiv, barviv, léčiv, výbušnin, rozpouštědel aj. Současně vznikala nová chemická průmyslová odvětví, např. petrochemie, průmysl papíru a celulosy, plastů. Z moderních odvětví, popř. skupin výrobků tohoto průmyslu jsou to zejména tenzidy, pesticidy, převážná část léků a kosmetických výrobků, různá speciální aditiva a tzv. pomocné chemikálie (např. plastikářské, gumárenské, textilní). Továrny se staví na koncích ropovodů, plynovodů, u nalezišť černého a hnědého uhlí a u vodního zdroje. Chemický průmysl patří mezi nejmladší průmyslová odvětví, proto tvoří pouze 7% všeho průmyslu České republiky. Jeho produkty jsou surovinou pro další průmyslová odvětví. Tento průmysl je náročný na výzkum a předvýrobní fáze. Většinu surovin pro chemickou výrobu dovážíme ze zahraničí. Podle druhu surovin dělíme chemickou výrobu na:

· Petrochemii, která se zabývá výrobou látek z ropy. Mezi tyto látky patří např. asfalt, nafta, mazací oleje, petrolej a benzín (včetně leteckého). Látky se oddělují z ropy během frakční destilace. Předestilované kapaliny se dále zpracovávají na chemikálie, umělé hmoty, čistící a prací prostředky, umělý kaučuk, výbušniny, kosmetiku, barvy a laky. Střediska petrochemie je SPOLCHEMIE v Ústí nad Labem, pak CHEMOPETROL Litvínov, PARAMO a SEMTÍN v Pardubicích a továrny na Ostravsku a u Zlína. Dovoz ropy do ČR je ropovody Družba (do Litvínova) a Ingolstadt (do Kralup).
· Koksochemii, která zpracovává vedlejší produkty při výrobě koksu, tj. dehet, který obsahuje asi 200 složek, které se užívají při výrobě tuků, mýdel, barviv, léků, ředidel, umělých hmot a výbušnin. Významné středisko je SETUZA v Ústí nad Labem, PLASTIMAT v Liberci, SYNTHEZIA v Pardubicích, SEMTEX v Semtíně, SECHEZA v Lovosicích a výroba plastických hmot a syntetických vláken v Plané nad Lužicí.

· Gumárenský průmysl, který míchá kaučuk se sírou v chemickém procesu zvaném vulkanizace, vyrábí se tak pneumatiky. Dalším výrobkem jsou např. ochranné oděvy, latexová pěna, pogumované textilie. Nejznámější středisko je asi BARUM v Otrokovicích, GUMOTEX v Břeclavi a FATRA v Napajedlech.

· Farmaceutický průmysl zabývající se výrobou léčiv. K největším výrobcům patří SPOLANA Neratovice, CHEMOPHARMA Ústí nad Labem, GALENA Opava a LÉČIVA PRAHA.

Jako další odvětví chemického průmyslu bychom mohli uvést např. Akrylátovou chemii, která se vyrábí v CHEMICKÝCH ZÁVODECH SOKOLOV, kde se vyrábí akryláty jako složky barev, lepidel apod. Do chemické výroby patří i chemie mycích a čistících prostředků sídlem v Rakovníku a výroba kosmetiky, např. DERMACOL Praha. Při chemické výrobě může dojít i k znečištění životního prostředí, jak ovzduší, tak i vody, proto se využívá uzavřeného koloběhu vody, aby se zamezilo toxikaci okolí. I tak potřebuje nynější chemický průmysl projít řadou změn omezujících nepříznivý vliv na prostředí.

F, PRŮMYSL STAVEBNÍCH HMOT

Těžba stavebních surovin a výroba stavebních materiálů. Silná devastace krajiny.

1. Cementárny – u ložisek vápenců ( Mokrá, Hranice, Vitošov)
2. Cihly – hustá síť cihelen ( Chrudim, Hranice, České Budějovice)
3. Obkladačky a dlaždice – u ložisek keramických jílů, hlavně v Z. Čechách ( Nová Role,

Krupka, Kamenice)

G, SPOTŘEBNÍ PRŮMYSL
Spotřební průmysl představuje skupinu odvětví vyrábějících převážně předměty určené ke krátkodobé či dlouhodobé spotřebě.
Nejrozvinutějším odvětvím je textilní průmysl.Současný textilní průmysl využívá ve velké míře i chemické vlákna.Největšími středisky jsou Liberec(vlnařství), Náchod,Dvůr Králové a Krnov(bavlnářství).Mimo tuto oblast má bohatou tradici Vlnařské výroby Brno.
PRŮMYSL ODĚVNÍ
Na textilní průmysl navazuje průmysl oděvní.Jako mladší odvětví je koncentrován do několika velkých středisek. Tradičním centrem je Prostějov.
PRŮMYSL KOŽEDĚLNÝ A OBUVNICKÝ
Většinu surovin musíme dovážet.Největším střediskem obuvnického průmyslu je Zlín, Zruč nad Sázavou a Třebíč. Středisky kožené galanterie jsou Klatovy a Přerov.
DŘEVOZPRACUJÍCÍ PRŮMYSL
Dřevozpracující průmysl navazuje na hlavní oblasti těžby dřeva v horských a podhorských územích a na větší lesní celky. Zde nacházíme především závody na prvotní zpracování dřeva-pily. Na střední Moravě,ve středních a jižních Čechách je soustředěna výroba nábytku. Bohatou tradici i světové jméno má výroba tužek, zápalek, dřevěných hudebních nástrojů.
PRŮMYSL PAPÍRU A CELULOZY
Výroba papíru a celulozy vyžaduje velké množství vody, a proto tyto závody nacházíme vždy v blízkosti vodních toků. K největším závodům patří kombinát v Paskově u Ostravy, ve Větřní na horním toku Vltavy a ve Štětí na středním Labi. Odpadky vznikající při výrobě značně znehodnocují kvalitu vody.

SKLÁŘSKÝ PRŮMYSL
Hlavní oblastí sklářské výroby jsou stále severní a severozápadní Čechy.Světoznámým střediskem výroby bižuterie je Jablonec nad Nisou.

PRŮMYSL PORCELÁNU A KERAMIKY
Výroba porcelánu je soustředěna do okolí vysoce kvalitních kaolinů v západních Čechách. Většina užitkového porcelánu se vyrábí v okolí Karlových Varů.

Keramický průmysl
Vyrábí z jílu, lupků a dalších surovin. Je rozvinut především v okolí Plzně a Rakovníka, na Moravě jsou největším střediskem Velké Opatovice.