Problematika politické geografie
Co je politická geografie
Předmětem politické geografie je studium vzájemného působení geografického prostoru a politických a sociálních procesů, které se v něm odehrávají. Dále zkoumají polohu a rozlohu států, jejich vznik a vývoj, problematiku státních hranic a jejich stanovení, způsoby řízení a organizace států, jejich vnitropolitických poměrů i zahraniční politiky, vytváření mezinárodních politických organizací a seskupení. Zabývá se interpretací politické mapy a jejích změn,územním a politickým vývojem makroregionů, regionů i jednotlivých států V minulém století byla tato vědní disciplína, která je součástí sociální geografie, opomíjena, většího zájmu se těšila od 80. let 20.stol. Úzce souvisí s politologií, historií, sociologií a vojenstvím.
Změny na politické mapě světa během 20. Století
Došlo k osamostatnění závislých území, staly se z nich tedy nezávislé státy, které mají pevné hranice a území politicky organizované a spravované vlastní vládou. Na počátku 20. let bylo na Zemi 55 nezávislých států, po 1. SV jich bylo 73, začátkem 70. let 150 a dnes existuje 194 nezávislých států. Proces zvyšování počtu nezávislých států probíhal nerovnoměrně v čase i prostoru. Po 1. SV vzniklo nejvíce nových nezávislých států v Evropě. Od 2. poloviny 40.let došlo k postupnému zániku koloniálního systému nejprve v Asii později v Africe a trval až do 70.let. Nezávislost byla postupně vyhlašována i v oblasti Karibiku (Guyana , Suriam,..) a Oceánie. Začátkem 90.let došlo k rozpadu socialistických federací (SSSR, SFRJ, ČSFR) a vzniklo 22 nových států. V Africe se oddělila Etiopie od Eritrei v Oceánii došlo k vytvoření Palauské republiky. V 1999 se oddělil od Indonésie Východní Timor. V Číně pak Hongkong a Macao. Politicky závislých území je dnes ještě přes 40, ale jde většinou o nevelká nebo málo osídlená území (Grónsko). Navíc většina z nich má značnou autonomii.
V Evropě se měnily hranice, hlavně díky světovým válkám. Hlavní agresor válek Německo tvořil s Pruskem jednu říši od roku 1871 až do 1. SV. Po 1. SV se země stala republikou a na základě Versailleské smlouvy přišla zhruba o 10% svého území a obyvatelstva. Po 2. SV se Hitlerova Třetí říše rozpadla a Německo bylo rozděleno do zón. V roce 1949 vznikla SRN a NDR. Po pádu berlínské zdi v 1990 splynuly v jedinou SRN. Ke změnám hranic došlo také v JV Evropě, kdy se rozpadla Jugoslávie, a mírová smlouva v roce 1993 rozdělila Československo na Českou a Slovenskou republiku.
Státní hranice
Státní hranice určují vymezení území státu. Zahrnuje suchozemský prostor, plochu vnitřních a pobřežních vod, prostor pod nimi a vzdušný prostor nad nimi. Rozlišujeme hranice přírodní ( vymezené přírodou, např. řeka Odra odděluje Německo a Polsko, nebo Dunaj, která odděluje Rumunsko od Bulharska) a umělé hranice, které vytvořil člověk. Při stanovení hranic se vychází z historického hlediska, tedy dříve existujících územních celků, nebo se uplatňuje hledisko národnostní, popřípadě se kombinují. V Africe, ale i v Severní Americe, jsou časté geometrické hranice, které byly vytvořeny při kolonizaci těchto světadílů. Stanovení hranic bylo a je předmětem sporu mezi státy, řeší se jak politicky, tak i vojensky.
Hranice mají dvě základní funkce: 1. Dělící (bariérovou)
-důležitá proti nelegální migraci, pašování zboží, zejména drog, zbraní, atd.
- spojující (kontaktní)
-důležitá pro lepší komunikaci mezi státy,dnes hlavně mezi vyspělými státy
Forma vlády
Rozlišujeme dvě základní politické formy státu – monarchii a republiku.
V současném světě je víc republik. Republiky mohou být :
- Parlamentní
– pravomoci prezidenta jsou značně omezeny ve prospěch parlamentu, vlády a jejího předsedy (např. v Maďarsku-předseda vlády, nebo v SRN-kancléř); má většina zemí Evropy ( Finsko, Portugalsko, Řecko, aj.)
- Prezidentské
– prezident je obvykle přímo volen, vytváří si vládní kabinet, v jehož čele stojí; parlament má pravomoci pouze ve sféře legislativní; výkonná moc je značně nezávislá na parlamentu; (v USA)
- parlamentně-prezidentské
- přechodný typ; vláda je závislá na důvěře parlamentu, v čele stojí předseda (premiér);postavení prezidenta je významně posíleno-určuje politickou linii státu a je na parlamentu nezávislý (Francie, Rusko, některé státy SNS, Egypt, Senegal, aj.)
Monarchie – hlavou státu je panovník a dělíme je na:
- parlamentní (konstituční)
– úloha panovníka je většinou jen reprezentativní (např. v Británii, Dánsku, Norsku)
- absolutní
- označovaná jako teokratická absolutní monarchie (vláda ve jménu Boha); v současnosti jsou pouze 4 – Saudská Arábie, Omán, Spojené arabské emiráty a Vatikán (v čele stojí papež)
Státy podle způsobu vlády
- demokratické režimy
– státní moc odvozena od lidu, který má možnost se účastnit politického rozhodování (volby, referendum); existuje více politických stran (pluralitní systém) mezi nimiž panuje soutěživost; dělba moci je ve státě rozdělena na moc zákonodárnou, výkonnou a soudní; ústava zajišťuje občanská práva a svobody; většina států světa
- autokratické (totalitní, diktátorské) režimy
- typickými příklady totalitních systémů byly fašistické a komunistické diktatury; dnes existují totalitní režimy v několika zbývajících komunistických státech a ve vojenských diktaturách např. v Barmě a v Súdánu
Státy podle územní organizace
- unitární (jednotné)
– mají jednu soustavu nejvyšších orgánů státní moci a správy a jedinou ústavu
- složené (federativní, spolkové)
– v těchto státech existují vedle společných nejvyšších státních orgánů i menší útvary (země, státy, republiky, provincie), které mají vlastní mocenské orgány; pravomoci jsou vymezené ústavou a v jednotlivých státech se liší; např. autonomie jednotlivých států USA, zemí v Německu nebo kantonů ve Švýcarsku je značná, naopak států ve Venezuele či v Nigérii malá.