Přírodní podmínky České republiky

Poloha a rozloha
Matematickogeografická poloha– 78 864 km², od S na J 276 km, od Z na V 493- 50° a 15° se protínají v Kouřimi
-nejvíce na S- Šluknov, obec Lobendava; nejvíce na Z- Aš, obec Krásná u Aše; nejvíce na J- Vyšší Brod, Horní Dvořiště; nejvíce na V- Jablunkov, obec Hrčava
Politickogeografická poloha– má přirozené hranice, nejdelší s Německem (811 km), s Polskem (762 km), s Rakouskem (466 km) a Slovenskem (252 km)
-v centru Evropy=> centrum obchodování (Jantarová, Zlatá, Solná stezka)
-Keltové (5. st. př. n. l.)=> Germáni=> Slované (Sámova říše)=> Velká Morava=> Český stát=> Habsburská monarchie=> Rakousko- Uhersko=> ČSR + Zakarpatská Rus=> ČSR =>ČR
Fyzickogeografická poloha– nejvyšší bod Sněžka– 1603,3m; nejnižší bod Hřensko- ústí Labe
–evropské rozvodí– Kralický Sněžník- voda do 3 úmoří- 66% Severní moře (Labe, Ohře, Lužnice-nepramení v ČR), 24% Černé moře (Dunaj), 10% Baltské moře (Odra)
–klima– mírné přechodné- menší vliv oceánu, větší teplotní rozdíly, na Z mírnější a chladnější léto než na V
Rozloha– 78 864 km²

Geologický vývoj a jeho vliv na georeliéf
Litosférické desky– pohyby způsobovaly vrásnění, sedimentace, …; dříve byla naše deska jinde- šla od J na S; 2 jednotky: Český masiv+ Karpaty
Geologická období– a, předprvohorní– prahory (4-2,5 mld.), starohory (2,5-570 mil.)
b, prvohory– prekambrium=> kambrium=> ordovik=> silur=> devon=> karbon=>
perm- 570- 230mil. let
c, druhohory– trias=> jura=> křída- 230- 65mil. let
d, třetihory– 65- 2,5 mil. let
e, čtvrtohory– pleistocén=>holocén- 2,5 mil. let- současnost
Prvohory-a, kambrium– Stř. Čechy- pevnina, sedimentace v oblasti Barrandien– JV od Prahy, jsou tam staré fosilie, sedimentace probíhala všechny ,,hory“
-b, Ordovik– Kaledonské vrásnění– ovlivněny Z Sudety, bylo zde moře=> mořská sedimentace
-c, Silur, Devon– Stř. Čechy pevnina, vznik Českého a Moravského krasu- vápenec
-d, Karbon– Variské vrásnění– vyvrásnila se okrajová pohoří Českého masivu=> vysoké hory, 2 sladký jezera (Ostrava, Kladno)=> usazení organické hmoty, zamezení přístupu O₂=> černé uhlí
-e, Perm– sedimentace, zvětrávání vzniklých hor
Druhohory– a, Trias, Jura– sedimentace, eroze, zarovnávání, v Alpsko- Karpatské prohlubni záliv
-b, Křída– Česká křídová tabule– S, vytvořením mořského zálivu=> pískovcová skalní města; vznik Jihočeských pánví– jezera, i mořský záliv; SZ Čech– sladkovodní jezera=> hnědé uhlí
Třetihory– Alpinské vrásnění– Africká deska se srazila s Evropskou=> oživly staré zlomy, vyzdvihly se okrajová pohoří, pánve poklesly- Lišovský práh
-vyvrásnění Karpat– flyš= střídání pískovcových a jílových vrstev
–vulkanická činnost– horké prameny- Doupovské hory, České středohoří, Nízký Jeseník
-vznik říčních sítí
Čtvrtohory– pevninský ledovec na S
–pleistocén– doba ledová a meziledová (teploty vyšší než dnes), území sevřené mezi pevninským a horským ledovcem, ledovce u nás na Šumavě, Jeseníky
Geomorfologie ČR– a, endogenní síly– sopečná pohoří, tektonická činnost (Z- zlom, Chebsko)
b, ektogenní síly– voda, vítr, ledovec; glaciální reliéf– činnost ledovce, Krkonoše, Šumava, Jeseníky, Černé/Plešné/Čertovo/Prášilské/Laka jezero; kar– sníženina vytvořená ledovcem, většinou končí morénou=> z některých karů ledovcová jezera; eolický reliéf– činnost větru, hlavně čtvrtohory; spraše– nánosy jemnozrnného materiálu, na nich úrodné půdy- černozemě (Česká tabule, Moravské úvaly); pískovcová skalní města– činnost větru a vody, bludné kameny– zbytky po ledovcích

Charakteristika přírodních poměrů
Reliéf– 1. Česká vysočina, 2. Karpaty- Vnější západní Karpaty, 3. Panonské pánve- Úval (J), 4. Středopolské nížiny- SV
Česká vysočina– dělí se na subprovincie, většina kerného původu- starší (předprvohory+ prvohory); sopečného původu- S, Doupovské hory, České středohoří; pískovcová skalní města– S, v druhohorách moře (Křída)
1. Šumava– Šumava+ Šumavské podhůří, kerné, do Rakouska a Německa svah příkrý, k nám pozvolna; nejvyšší hora Plechý (1378)- ČR, celkově Velký Javor (1457)
–NP největší v ČR
–pozůstatky ledovce– ledovcová jezera- Černé, Čertovo, Laka, Prášilské, Plešné; rašeliny, slatě- Kvildské, Jezerní
–podhůří– těžba dřeva, skot, nerosty- rašelina, tuha
–cestovní ruch– Železná Ruda, Kvilda, Prášily, Lipno, …; Smrčina, Boubín (CHKO), Blanská les (CHKO)- původní smíšené lesy
2. Novohradské hory-nejvyšší hora Kamenec; CHKO– Červené Blato, Žofínský prales- nejstarší CHKO; cestovní ruch; těží se křemelina (Borovany)- žáruvzdorné; Nové Hrady
3. Jihočeské pánve– Třeboňská+ Budějovická; Lišovský práh– rozděluje pánve
-dna pánví pokryta nánosy písku– 2-hory jezera=> těžba písku (Třeboňská)
-soustavy rybníků– ze středověku, špatně odtékala voda=> bažiny=> na odvodnění rybníky, spojuje je tok- Zlatá stoka (Třeboňská)=> rybářství (Svět, Rožmberk, Naděje, …)
-Budějovická pánev- Bezdrevský potok (Munický rybník, Bezdrev, …)
–cestovní ruch– Třeboňská pánev, rybníky chráněné, cyklistika, turistika
4. Středočeská pahorkatina– rozdělena Vltavou- vodní nádrže (energie, regulace průtoku vody)- Hněvkovice (chlazení reaktorů Temelína)
-zalesněné, málo zalidněné; cestovní ruch
5. Český les– od Šumavy odděluje Všerubský průsmyk; nejvyšší hora Čerchov; do Německa příkrý, do ČR pozvolný- podhůří; zalesněné, málo osídlené; málo cestovní ruch– rozvíjí se pomalu; těžba dřeva, pastevectví
6. Brdy-nejvyšší hora Tok,2. nejvyšší Praha;vrchovina,hodně členitá- říční toky; ložiska uranu– Příbram
7. Plzeňské pahorkatiny– Křivoklátská, Švihovská, Rakovnická, …; malé výškové rozdíly
–nerosty– černé uhlí (Plzeň, Kladno- Džbán), keramické suroviny
–Křivoklátská– zachovalé ŽP, CHKO
8. Pražská plošina– Barrandiem– zkameněliny, trilobiti, v 1- horách dnem moře- vápence
– Český kras– na J, jeskynní útvary- Koněpruské, CHKO; u Berouna ložiska vápence=> prach
-Vltava vytvořila údolí
9. Karlovarská vrchovina– kerné, leží na okraji zlomu- při Alpském vrásnění na povrch láva=> některé hory bývalé sopky; minerální a termální voda=> lázně
–Teplá– má termální pramen, děli vrchovinu, hodně Fe3+, kamenné růže- růže do vody, usazují se minerály; kaolín; Tepelská vrchovina+ Slavkovský les
–SOOS– bahenní sopky, gejzíry
10. Doupovské hory– sopečné, stratovulkán; nejvyšší hora Hradiště
11. Podkrušnohorské pánve– Mostecká, Sokolovská, Chebská; vznikly jako příkopová propadlina; ve 2- horách jezera=> hnědé uhlí– povrchově=> nejvíce znečištěné (kyselé deště, …)
12. Krušné hory– kerné, nejvyšší hora Klínovec; dřív barevné kovy (Cínovec), u Jáchymova uran=> lázně; cestovní ruch
13. České středohoří– sopečné, ve 3- horách, vzniklo jako podpovrchová vyvřelina- erozí se odhalily (znělec); nejvyšší hora Milešovka; Labe dělí na 2 části; CHKO
14. Děčínská vrchovina– pískovcové- z křídy; pískovcová skalní města, labské pískovce; NP České Švýcarsko– Hřensko; Kravčická brána-skalní město
15. Smrčiny– Ašský výběžek
16. Šluknovská pahorkatina+ Frýdlantská pahorkatina– mezi nimi Žitavská pánev
17. Lužické hory– nejvyšší hora Luž
18. Ještědsko- Kozákovský hřbet– nejvyšší hora Ještěd, na J hodně polodrahokamů– české granáty; sklářská oblast
19. Jizerské hory– pohraničí, kerné; CHKO, cestovní ruch- zimní i letní, cykloturistika; Bedřichov, nejvyšší hora Smrk; na V Novosvětský průsmyk– Krkonoše
20. Krkonoše– kerné, pozůstatky ledovce– ledovcová jezera v Polsku; kotle- Obří důl, Labský důl; nejvyšší hora Sněžka– 1603,3; hory- Černá hora, Liščí hora, Studnická; NP– 1. na našem území
–cestovní ruch– Vrchlabí, Pec pod Sněžkou, Harrachov
-Krkonošské podhůří- zemědělství (len), Královecký průsmyk- černé uhlí
21. Broumovská vrchovina– pískovcové, skalní města; Adršpach, oblast Adršpašsko- Teplické skály
22. Orlické hory– nejvyšší hora Velká deštná=> vlhké; lesy, zachovalé ŽP; těžba dřeva, cestovní ruch
23. Česká tabule– nánosy písku, zlom v kůře=> vyhaslé sopky– Říp, Ralsko, Bezděz, Trosky
–Polabská nížina– nejúrodnější, zemědělství, naplavené nivní půdy, tepleji
–Dolnoharská tabule– zelenina, chmel
–pahorkatiny: Jizerská, Ralská, Jičínská- pískovcová skalní města= Český ráj– Prachovské skály, Malá skála, Drábské světničky, CHKO, cestovní ruch; písek
24. Českomoravská vrchovina– kerné, nejvyšší hora Javořice; Žďárské lesy, méně zalidněná- chladnější, horší podmínky=> zachovalé; dřevo, brambory, pastviny, kamenolomy
25. Boskovická brázda
26. Brněnská vrchovina– Moravský kras– v Drahanské vrchovině, jeskyně, Punkevní jeskyně- Punkva; Kateřinská, Balcarka, Macocha; CHKO
27. Králický sněžník– hlavní evropské rozvodí- Baltské moře, Severní moře, Černé moře
28. Rychlebské hory
29. Zlaté hory– těžba barevných kovů
30. Hrubý a Nízký Jeseník– Hrubý– nejvyšší hora Praděd, pozůstatky ledovce- mechová jezírka, zachovalá krajina, lázně (ŽP)
–Nízký– na J Oderské vrchy, někde pozůstatky sopečné činnosti (zlom)
Karpaty
1. Vněkarpatské sníženiny– odděluje od sebe Karpaty a Českou vysočinu
–Dyjsko-Svratecký úval– tím začíná, zemědělství (ovoce, zelenina), na svazích hor víno, NP Podyjí=> Vyškovská brána=> Hornomoravský úval– zemědělství (obilí- ječmen)=> Moravská brána– Zbrašovské jeskyně- krasová oblast, nejhlubší propast- Hranická (zatopené)=> Ostravská pánev– černé uhlí, v karbonu jezera, uhlí kvalitní- antracit; důlní plny
2. Vnější západní Karpaty
3. Mikulovská vrchovina– vápencová, nejvyšší hora Děvín; CHKO Pálava, na úpatí Věstonice (naleziště)
4. Ždánický les, Litenčická pahorkatina, Chřiby
5. Bílé Karpaty– vápencové, členité (vrásové pohoří), původní smíšené lesy, CHKO Bílé Karpaty
6. Vizovická vrchovina, Javorníky, Hostýnsko-Vsetínská vrchovina
7. Moravsko-Slezské Beskydy– nejvyšší hora Lysá hora, hora Radhošť, celkem čisté; cestovní ruch-zimní lyžařská střediska, turistika
Středopolské nížiny, Panonské pánve– Dolnomoravský úval– nejteplejší, nejúrodnější, řeka Morava, zemědělství- kukuřice, slunečnice, tabák, meruňky, broskve; ložiska zemního plynu a ropy
Podnebí ČR– mírný podnebný pás, přechodné; Z menší teplotní rozdíly než V, nemění se se zeměpisnou šířkou
–vliv na reliéf– nadmořská výška-teploty (teplotní gradient 0,4°C/100m), srážky; směr pohoří– západní větry, Z svahy návětrné, V závětrné (poledníkový směr), J svahy teplejší než S; západní proudění
– rozmístění tlakových výší– podle toho proudí vzduch, tlakové výše na Islandu, nad Azorskými ostrovy– Island studenější, ostrovy teplejší, obojí vlhký vzduch; nad Iránem tlaková výše- teplý a suchý vzduch, v létě; nad Sibiří– suchy, chladnější; nad Arktidou– Severní ledový oceán, chladný, suchý
–podnebí– teplé (oblasti nížin- úvaly, Polabí), mírně teplé (pahorkatiny), chladné (hornatiny, nejvyšší)
–nejchladnější– Sněžka, průměrná 0,2°C; nejteplejší– Dolnomoravský úval- 9,5°C- podobně má Praha- hodně lidí, průmysl, vytápí se
–absolutně nejnižší– Litvínovice (-42,2°C); nejvyšší– Praha- Klementinum (41°C)
–množství srážek– ovlivňuje směr pohoří, nejvíc Jizerské hory- přes 1700 mm/rok, i Orlické, Českomoravská vrchovina; nejméně– Žatecko- přes 400 mm/rok, i Jihočeské pánve, Úvaly
–znečištění ovzduší– vliv má průmysl- hutnictví, chemický=> Podkrušnohorské+ Ostravská pánev; i doprava- Praha

Charakteristika hydrologických a půdních poměrů
Vodstvo-1. řeky– hustá, pravidelná říční síť, pramení u nás (horní/střední roky řek)=> nedají se využít pro dopravu (kromě Labe a Vltavy); jen 5% vodní energie- Vltava; zemědělství– zavlažování, Morava/Labe a jejich přítoky; průmysl– chemický, potravinářský, papírenský- Labe, Vltava, Berounka, Ohře, Bílina, Morava; zásoba pitné vody– Malše, Sázava, Želivka
–úmoří– Severní moře (povodí Labe), Černé moře (povodí Moravy), Baltské moře (povodí Odry, na S Lužická Nisa=> Odra)
–Králický sněžník– hlavní evropské rozvodí, Českomoravský vysočina- Severní moře vs. Černé moře; Jeseníky Černé moře vs. Baltské moře
–znečištění řek– Ohře, Odra, Bílina, Labe
–Labe– nejdelší, pramení v Labské louce v Krkonoších=> Labský vodopád; z ČR v Hřensku, má nejširší využití; přítoky: Vltava, Ohře, Bílina, Jizera, Cidlina, Orlice, Metuje
–Vltava– nejdelší v ČR, 2 prameny- Teplá, Studená- pramen= Černý potok, od Kvildy Teplá Vltava, Mrtvý luh- Teplá+ Studená (slatě kolem Vltavy)=> do Labe u Mělníka; výroba energie (Orlík, Slapy, Lipno), Hněvkovice- Temelín, Vrané; přítoky: Malše (Římov- voda), Lužnice- Zlatá stoka (spojnice rybníků), Sázava (Želivka- přehrada pro vodu)
–L Otava– 2 prameny na Šumavě- Vydra, Křemelná
–L Berounka– vzniká soutokem v Plzni 4 řek- Mže, Úhlava, Úslava, Radbuza
–Morava– pramení u Králického Sněžníku, teče Úvaly; přítoky: L Bečva, P Dyje
–P Dyje– pramení v Rakousku, NP Podyjí; přítoky: Jihlava, Svratka, Svitava
–Odra– pramení v Oderských vrších; přítoky: L Opava (Moravice), P Ostravice
2. jezera– nejvíce ledovcového původu, na Šumavě, ze 4- hor, Jeseníky- mechová jezírka
–fluviální jezera– kolem Labe, Dyje, vznikla oddělením meandrů
–krasová jezera– na dně jeskyní, v krasech
3. uměle vytvořené– rybníky– ze středověku, Jihočeské pánve, Česká tabule- Máchovo jezero, pro chov ryb; přehradní nádrže– mladší, regulace vodních toků (záplavy), elektrická energie, pitná voda, zavlažování, nejvíce na Vltavě, Ohře, Jihlava, Dyje
4. podzemní voda– v oblastech, kde jsou propustné půdy=> pískovec
5. minerální voda– podél zlomů v zemské kůře; lázně, na S, u Karlových Varů
Půdy-a, půdní druh– podle velikosti částic a materiálu (důležité v zemědělství); písčitá (Jihočeské pánve, Česká tabule, Šluknov, Broumov), jílovitá (v horách), hlinitá (zbytek)
b, půdní typ– podle geneze (podle toho, kde půda vznikla); černozem, hnědozem, hnědé lesní půdy(kambizem), glejové, rašeliništní, podzolové, polopouštní, pouštní, nivní, šedozem, ilimerizovaná
Půdní typy v ČR– vliv na vytváření má klima, reliéf, člověk a organismy, mateční hornina (podloží), čas
-a, nivní půdy– kolem velkých řek, naplaveniny, 1 z nejúrodnějších, je tam hodně vegetace, často povodně=> málo v zemědělství, niva= záplavová oblast; louky
-b, černozem– velmi úrodná, matečná hornina je spraš, velká vrstva humusu; ve světě na Ukrajině, v Maďarsku, Stř. USA; u nás v nížinách- musí se i trochu hnojit- J Morava (Dolno/Hornomoravský úval), Polabská nížina
-c, černice– jen na J Moravě, nejúrodnější půdy, velká vrstva humusu
-d, hnědozemě– podobné jako černozem, úrodná
-e, kambizem= hnědá lesní půda- nejrozšířenější v ČR, rostou tu listnaté stromy, v podhůří hor
-f, podzolová půda– kyselá, na horách, jehličnany způsobují pozitivní kyselost (brusinky, borůvky, houby), podzolizace– vymývaní úrodných částí mezi horizonty
-g, illimerizovaná půda– na svazích vrchovin, na úpatích=> proces illimerizace– vymývání, ionty Fe, Mg- někdy je rezavá (díky Fe); Dolnoharská tabule, Podkrkonoší- dobré pro chmel, len
-h, ranker= surová půda- skoro nemá horizont A, na horách, skoro kamenné, borovice kleč
-i, glejová půda– smrdí, bažina, zavlhlé půdy, zatopené, jílovitá, šedivá, může být rašelinový glej, mokřené spodní vodou; když je oglejená=> zamokřená vrchní vodou
-j, rendzin– vápencové podloží, J Morava a Stř. Čechy, ovocné stromy, víno
-k, šedozem– Haná, Královéhradecko, původně tam asi byla lesostep, ovlivněno klimatem- chladnější a vlhčí podnebí, úrodné- hodně horizont A
Živá příroda a základní krajinné typy
Typy přírodních krajin– smíšené lesy
–vliv na rozmístění– nadmořská výška=> ovlivňuje teploty=> výškové stupně rostlinstva
–Polabí/Podunají– stupeň dubový/dubovobukový=> původně listnaté lesy- vykácené, dnes zemědělská půda
–bukovo-jedlovo-smrkový stupeň
–smrkovo-bukovo-jedlový stupeň– jehličnaté stromy- jedle, v oblastech Úvalů (pahorkatiny)
–smrkový stupeň– vrchoviny, hornatiny, jen jehličnaté
–S– smrkové lesy, poškozené průmyslem=> vysazují se odolnější; Šumava– kůrovec
Základní krajinné typy– rozlišujeme na základě typu reliéfu, klimatu a vegetačního stupně
1. krajiny údolních niv– rovinný reliéf, teplé suché podnebí, černozemě, původní krajina byla les a lesostep (Polabská nížina, Úvaly)
2. krajiny sníženin– jsou výsledkem tektonické činnosti, obvykle 2 výškové stupně, rovinný pás kolem řek, hodně těchto pánví je urbanizovaných, nízké zastoupení lesů (Jihočeské pánve, Plzeňská, Podkrušnohorská pánev)
3. krajiny pahorkatin– výšková členitost od 30 do 150m, mírné teploty, sušší podnebí, hnědé půdy, smíšené lesy (Středočeská pahorkatina, Poberounské vrchoviny, Česká tabule)
4. vrchovinné krajiny– výšková členitost od 150 do 300 m, nadmořské výšky mezi 600-900m, teplé podnebí, ve vyšších oblastech mírně chladné, podzolové půdy, jehličnany- smrky (Českomoravská vrchovina, Český les, Doupovské vrchy, Nízký Jeseník, Bílé Karpaty, Šumavské a Krkonošské podhůří)
5. krajin hornatin– nadmořské výšky mezi 900-1600m, výšková členitost od 300 do 600m, chladné a vlhké klima, srážky přes 1000mm, podzolové půdy, jehličnaté lesy- smrk, jedle (Hrubý Jeseník, Krkonoše, Šumava, Krušné hory, Orlické hory, Moravskoslezské Beskydy)

Ochrana přírody (ZCHÚ, Biosférické rezervace, NATURA 2000)
Ochrana ŽP– znečištění nejvíc S Čechy, Ostravsko, na J lepší ŽP, málo narušené- Vysočiny, Šumava, Karpaty, Beskydy
Chráněná území– Velkoplošná chráněná území (NP, CHKO, Přírodní park), Maloplošná chráněná území (NPR, NPP, PR, PP, Významný krajinný prvek, Památný strom), Celoevropsky chráněná území (Natura 2000- EVL, PO), Celosvětově chráněná území (Biosférická rezervace)
ZCHÚ= zvláštně chráněná území, jsou to velkoplošná zvláštně chráněná území (VZCHÚ) a maloplošná zvláštně chráněná území (MZCHÚ), se vstupem do EU; se vstupem do EU vyvstala povinnost vymezení soustavy chráněných území Natura 2000, která jsou zakotvena v zákoně
-VZCHÚ– spadá sem Národní park (NP) a Chráněná krajinná oblast (CHKO)
–MZCHÚ– spadá sem národní přírodní rezervace (NPR), národní přírodní památka (NPP), přírodní rezervace (PR), přírodní památka (PP)
–Natura 2000– je to celoevropsky chráněné území, sem spadá Evropsky významná lokalita (EVL), Ptačí oblast (PO), u nás 41 PO, 234 EVL
CHKO– NP– Krkonošský, Šumavský, Podyjí, České Švýcarsko; omezená hospodářská činnost, omezený
pohyb
– CHKO– 25, povolená hospodářská činnost, ale regulovaná- těží se dřevo, zemědělství, volný
pohyb; Jizerské hory, Moravský kras, Křivoklátsko, Český ráj, Jeseníky, Pálava
–rezervace/chráněná památka-Ostrá hůrka, Kamenný rybník;110 národních přírodních rezervací
Biosférické rezervace– velkoplošné chráněné území vyhlášené v rámci mezinárodního programu UNESCO, síť biosférických rezervací je rozprostřena tak, aby zahrnovala základní biomy Země, většina rezervací zahrnuje jak přírodně blízká území, tak i území narušená činností člověka; je to celosvětově chráněné území; u nás Bílé Karpaty, Dolní Morava, Krkonoše, Šumava, Třeboňsko
Chráněná kulturní oblast– 12, nejvyšší chráněné UNESCEM- i tradice, na Moravě jízda králů, Krumlov, Holašovice, Telč, Kutná Hora, Pražský hrad, židovské město ve Třebíči, Lednicko-Valtický areál

Osnova:

• Poloha a rozloha- matematicko/politicko/fyzicko geografická poloha, rozloha
• Geologický vývoj a jeho vliv na georeliéf- litosférické desky, geologická období a jejich charakteristiky v ČR, geomorfologie ČR (exogenní/endogenní síly)
• Charakteristika přírodních poměrů- reliéf, Česká vysočina, Karpaty, Středopolské nížiny, Panonské pánve, podnebí ČR
• Charakteristika hydrologických a půdních poměrů- vodstvo, půdy, půdní typy v ČR
• Živá příroda a základní krajinné typy- typy přírodních krajin, základní krajinné typy
• Ochrana přírody- ochrana ŽP, chráněná území, ZCHÚ, CHKO, Biosférické rezervace, Chráněná kulturní oblast