JIŽNÍ EVROPA (Španělsko, Portugalsko, Itálie a Řecko) – fyz. a socioek.charakteristika

ŠPANĚLSKO PORTUGALSKO
království republika
rozloha: 505.954 km2 rozloha: 91.985 km
poč. obyv.: 39.433.900 poč. obyv.: 10.582.000
hus. zalid.: 77 obyv./km2 hus. zalid.: 108 obyv./km
HDP/obyv.: 14.500 USD HDP/obyv.: 12.700 USD
hl. město: Madrid hl. město: Lisabon (Lisboa)
další města: Barcelona, Valencie, Sevilla, Zaragoza, další města: Porto
La Coruňa, Bilbao
ŘECKO ITÁLIE
republika republika
rozloha: 131.957 km rozloha: 301.278 km
poč. obyv.: 10.269.074 poč. obyv.: 56.411.290
hus. zalid.: 77 obyv./km hus. zalid.: 190 obyv./km
HDP/obyv.: 11.700 USD HDP/obyv.: 19.900 USD
hl. město: Atény (Athens) hl. město: Řím (Roma)
další města: Soluň další města: Milán, Janov, Turín, Neapol

Poloha regionu :
Jižní Evropa zahrnuje státy s tržní ekonomikou, jejichž území se rozkládá na poloostrovech omývaných Středozemním mořem – Pyrenejský (někdy též nazývaný Iberijský) ? Španělsko a Portugalsko, Apeninský ? Itálie a Balkánský ? Řecko) a řadíme sem také evropské ministáty Andorru, Maltu, San Marino a Vatikán.

Fyzickozeměpisná charakteristika:
Vedle výše uvedených poloostrovů patří ke zmíněným státům i četné ostrovy Středozemním moři a některé ostrovy v Atlantském oceánu. Španělsku patří Baleáry (Mallorca, Menorca Ibiza,?) ve Středozemním moři a Kanárské ostrovy (Gran Canaria, Lanzarote, Tenerife, Fuenteventura, La Palma a Gomera) v Atlantiku, Portugalsku Azory a Madeira v Atlantském oceánu, Itálii náleží Sicílie, Sardinie, Elba a Liparské ostrovy ve Středozemním moři, Řecku většina ostrovů v Jónském a Egejském moři a Kréta.
Geologicky je region tvořen ?mladými? pohořími (Pyreneje ? Pico de Aneto 3404 m, Sierra Nevada ? Mulhacén 3478 m, Alpy ? Mt. Blanc 4807 m, Matterhorn 4478 m, Monte Rossa 4637 m, Apeniny ? Gran Sasso 2912 m, Pindos), která byla vytvořena alpinským vrásněním v třetihorách. Dále se zde nalézají menší pohoří jako např. Kantabrijské hory ve Španělsku, Serra da Estrela v Portugalsku? Seismicky je to neklidná oblast ležící na kontaktu litosferických desek (sopečné aktivity Etny, Vesuvu, sopky na Liparských ostrovech, zemětřesení v Itálii, v Řecku,?). Kolem největších řek Ebro, Guadalquivir, Pád a podél pobřeží se rozkládají četné nížiny.
Klima jižní Evropy je subtropické se zimními dešti. Suché a teplé letní období má vliv na velmi nízké vodní stavy řek ve Středomoří, na zaměření zemědělské produkce i na rozmach sektoru služeb (hl. turistický ruch). Zimy jsou na pobřeží mírné. Se vzdáleností od moře přibývají znaky charakteristické pro kontinentální podnebí (chladné zimy ? např. španělské vnitrozemí). Úzký pás na severu Pyrenejského poloostrova má mírné oceánské podnebí, Pádská nížina má klima přechodné. Vysoká pohoří (Alpy, Pyreneje,?) mají horské klima.
V tomto regionu je malý podíl lesů. Mnoho lesů bylo v minulosti vykáceno. Dnešní lesy v tomto regionu tvoří zejména zelené neopadavé světlé lesy. Typickou vegetační formou jsou macchie (křovité porosty).

Obyvatelstvo:
Státy jižní Evropy patří co do rozlohy mezi velké evropské státy ? Španělsko (506 tis. km2), Itálie (301 tis km2) nebo mezi středně velké ? Řecko (132 tis. km2) a Portugalsko (92 tis. km2). Velmi lidnatá je Itálie – 57,4 milionu, Španělsko má 39,3 mil., Řecko 10,5 mil. A Portugalsko 9,9 mil. Obyvatel. Vysoká je průměrná hustota zalidnění Itálie – 190 obyv./km2. Portugalsko má 108 obyv./km2, Řecko a Španělsko 77 obyv./km2.
Rozdíly v hustotě zalidnění mezi státy vyplývají hlavně z výskytu výškových stupňů. Značné místní rozdíly jsou ovlivněny i migrací. V Itálii se obyvatelé stěhují z chudšího jihu na sever, ve Španělsku z vnitrozemí na pobřeží nebo ostrovy, kde cestovní ruch přináší četné pracovní příležitosti.
Itálie, Portugalsko a Řecko jsou v podstatě národnostně jednotné. Jen v severní Itálii žije malá německá menšina (již. Tyrolsko ? Horní Adiž). Komplikovanější je národnostní skladba Španělska. Vedle obyvatel hovořících španělsky (kastilsky), má čtvrtina obyvatel jiný rodný jazyk (baskičtina, katalánština, galicijština). Reakcí na madridský (kastilský) centralismus v době vlády generála Franka je vzestup katalánského a částečně také galicijského regionalismu. V Baskicku extremisté usilují o jeho osamostatnění a používají k tomu teroristických metod (ETA).
Pro země ve Středomoří byla dříve typická velká hospodářská emigrace do Ameriky a po 2. světové válce i do vyspělejších evropských zemí. Dnes již tento pohyb prakticky ustal.
Španělsko a Itálie jsou značně katolicky zaměřené země. V Řecku naproti tomu je znatelný vliv pravoslavné církve (hlavně ve vnitrozemí). V Portugalsku žije téměř 10% negramotných obyvatel.
Ve všech zemích platí od roku 2002 jednotná evropská měna euro.

Vývoj a současná situace:
V historii je patrné, že největším vývojem prošly země patřící k antické kultuře tj. Řecko a Itálie (Řím). Stály na počátcích evropské civilizace. Historický náskok trval až do 15. století (pád Byzancké říše). Od té doby se tento region stával zaostalejším a opožděnějším za západní a střední Evropou. V té době bylo Španělsko spolu s Portugalskem vlekou námořní a kolonizační velmocí. Na sklonku 19. století tak Středomoří patřilo k periferním oblastem Evropy (příčinami byl přesun hospodářských center rozvoje od Středozemního moře k Atlantiku, převaha tradičního zemědělství, malé zdroje surovin spjatých s první fází industrializace (uhlí), politické poměry (vliv šlechty a církve, sjednocení Itálie až r. 1870,a dlouhá turecká nadvláda v Řecku).
Podstatný vliv na hospodářský vzestup států regionu mělo jejich zapojování do západoevropské ekonomické integrace. Znatelné je to u Itálie (vstup již r. 1957), která se dnes řadí mezi sedm největších ekonomik světa (tzv. G7). Přes rozdíly mezi severem a jihem státu patří v HDP/obyv. mezi přední státy Evropy (téměř 19.900 USD). Její celkový objem HDP je srovnatelný s Velkou Británií (5. – 6. místo na světě).
Vzestup je zřetelný také u Španělska a Portugalska (vstup r. 1986) i Řecka (1981). Státy Pyrenejského poloostrova i Řecko patří sice mezi hospodářsky méně rozvinuté země EU (HDP/obyv. je u Španělska 14.500 USD, Portugalska 12.700 USD a Řecka 11.700 USD), ale jejich hospodářství se v posledních letech vyznačuje značnou dynamikou. Přispívají k tomu výraznou měrou i finance z různých fondů na podporu ze strany EU.

Hospodářství států Středomoří, jeho změny a struktura:
Vyspělý průmysl v regionu má zejména Itálie a zčásti i Španělsko. Jedná se hlavně o strojírenství, zvláště dopravní (osobní automobily, motocykly,?) a elektrospotřebiče. Rozvinutý je i chemický, kožedělní a oděvní průmysl, tradiční je zpracování zemědělských produktů. Řecko a Portugalsko jsou dosud méně vyspělé země. Za účasti zahraničního kapitálu a podpory EU se však industrializace značně zrychluje.
V zemědělství rovněž došlo ke značné modernizaci, která se projevila ve zvýšení rostlinné a živočišné produkce. Region je známí pěstováním vína, oliv, citrusů, mandlí a jiných subtropických plodin a jejich vývozem. Významné je pěstování obilí (pšenice, kukuřice, rýže) a chov dobytka. Na evropském zemědělském trhu je však vysoká konkurence a středomořským zemím se nevyhnuly odbytové potíže.
Příznivým faktorem pro středomořské státy je rozmach cestovního ruchu, který značně vylepšuje jejich platební bilanci a vede r rozvoji infrastruktury. Turisty lákají nejen mořské pláže, ale i historické památky, muzea a galerie. Podle počtu přijíždějících turistů patří Španělsko (2. místo) a Itálie (4. místo) mezi hlavní světové cíle cestovního ruchu.
V hospodářském významu a stupni rozvoje existují značné územní rozdíly. Mezi jádrové oblasti patří v Itálii její sever (Pádská nížina a její širší okolí) v čele s průmyslovými centry Turínem, Milánem a přístavním Janovem. Dalším velkým centrem je samozřejmě hlavní město Řím. Ve Španělsku je hlavním centrem Madrid. Dále pak Katalánsko s metropolí Barcelona, Baskicko s centry Bilbao a San Sebastian, Galicie v čele s přístavy La Coruňou a Vigem a jihošpanělská Andalusie s městy Sevilla, Cordoba, Granada a Malaga. Dominantní postavení v Portugalsku zaujímá hlavní město Lisabon a Porto, v Řecku hlavní město Atény s přístavem Pireus. Významné postavení zaujímají turisty hojně navštěvované ostrovy v Egejském a Jónském moři (hl. Kréta, Rhodos,?) Podstatně chudší oblasti se nacházejí v jižní Itálii (Campanie – okolí Neapole dále na jih do Calabrie), na Sicílii (s důležitým přístavním a rybářským centrem Palermem a dále Catanií) a na Sardinii (hl. přístav Cagliari) i ve výše položených oblastech ve vnitrozemí Španělska, Portugalska a Řecka.

Politické poměry:
Na Pyrenejském poloostrově existovaly až do poloviny 70. let 20. století diktátorské režimy (Franko ve Španělsku a Salazar v Portugalsku). Poté tyto země nastoupily cestu k demokracii. Ve Španělsku byla obnovena monarchie, Portugalsko je republikou.
K řešení národnostní otázky ve Španělsku má přispět dělení na 17 autonomních regionů (kombinující národnostní a územní princip) rozdělených na 50 provincií a značná decentralizace moci.
Pro Itálii je typické časté střídání vlád, které však nemá negativní dopad na ekonomiku. Problémem je zde značný vliv mafií. Četné politické problémy se v Řecku již vyřešily, některé však přetrvávají(např. napětí ve vztahu s Tureckem,?).
Mezi země regionu patří také ministáty Andorra, Malta, San Marino, Vatikán s významným cestovním, ruchem.