Hlavní mezinárodní politické a hospodářské organizace
Mezinárodní politické organizace
Organizace spojených národů (OSN)
Byla založena v dubnu 1945 v San Franciscu. Jejím základním dokumentem je charta OSN. Ta stanoví cíle a zásady spolupráce členských států: udržet světový mír, , rozvíjet přátelské vztahy mezi státy a národy, podporovat hospodářský a sociální rozvoj, posilovat úctu k základním lidským právům a svobodám.Téměř všechny nezávislé státy světa jsou členy OSN. Mají své zastoupení v hl., sídle v New Yorku.
- Valné shromáždění – nejvyšší orgán OSN, kde zasedají všechny členské státy a mají každý 1 hlas, usnesení mají pouze doporučující charakter
- Rada bezpečnosti (RB) – výkonný orgán OSN, má 15 členů – 5 stalých (USA, Rusko, Británie, Francie, Čína) a 10 nestálých, volených na 2 roky, RB je vybavena zvláštními pravomocemi, má právo přijímat rezoluce, které jsou pro státy závazné, a popřípadě i silou vynutit jejich splnění, k jejich přijetí je nutný souhlas 9 členů RB, stálí členové mají právo veta
- Sekretariát – zajišťuje administrativu OSN, v jeho čele stojí generální tajemník
Při OSN pracují četné organizace, výbory a komise, které mají svá sídla v různých městech světa. K nejvýznamnějším patří Hospodářská a sociální rada, Mezinárodní soudní dvůr, Mezinárodní měnový fond (IMF), Organizace pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO), Organizace pro výživu a zemědělství (FAO), Světová zdravotnická organizace (WHO).
Rada Evropy
Byla založena v roce 1949 deseti západoevropskými státy. Je mezivládní organizací. Její činnost je zaměřena na veškeré problémy evropské společnosti, s výjimkou obrany. Její sekretariát sídlí ve Štrasburku.
Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE)
Základem pro vytvoření této organizace byla konference, která se konala v letech 1973 – 1975 v Helsinkách. Ta se zabývala otázkami kolektivní bezpečnosti v Evropě za situace jejího rozdělení na 2 vojensko-politické bloky tvořené NATO a Varšavskou smlouvou. Zde 35 států podepsalo Závěrečný akt, v němž se zavázaly vycházet z principů mírového soužití, rozvíjet spolupráci a dodržovat lidská práva. Právě důraz na lidská práva a svobodu myšlení poskytl disidentům v komunistických zemích významnou morální podporu v boji za svobodu a demokracii (vznik Charty 77 u nás). I v současnosti je jejím hl. cílem zabezpečení míru a spolupráce v Evropě.
Organizace amerických států (OAS)
Sdružuje státy amerického kontinentu. Byla založena v roce 1948, zaměřená na dosažení míru, spravedlnosti a americké solidarity.
Organizace africké jednoty (OAU)
Založena státy Afriky v roce 1963. Kladla si za cíl dokončit její dekolonizaci, posilovat vzájemnou spolupráci a čelit konfliktům. Plnit své poslání se OAU daří jen zčásti (občanské války, územní spory).
Arabská liga
Založena v roce 1945. Zahrnuje státy severní Afriky a jihozápadní Asie. Jejím členem je i Organizace za osvobození Palestiny. Členy ligy spojuje islám a myšlenka společných arabských zájmů.
ASEAN
Regionální sdružení, které vytvořily v roce 1967 Indonésie, Malajsie, Singapur, Thajsko a Filipíny. Původně mělo ráz politicko-vojenského sdružení a mělo bránit pronikání komunismu do regionu. V současnosti, kdy se do něho začlenily i bývalé komunistické státy regionu, se mění na sdružení politicko-hospodářské.
Mezinárodní hospodářské organizace
Proces ekonomické integrace prochází několika stádii:
- vytvoření pásma volného obchodu – jedná se o odstranění cel mezi členskými zeměmi, přičemž mimo uvedené pásmo obchodují země samostatně
- vytvoření celní unie – jedná se o společnou obchodní politiku vůči zemím mimo unii
- společný trh – mezi členskými zeměmi dochází k volnému pohybu zboží, služeb, kapitálu i pracovních sil
- ekonomická unie – dochází ke sjednocení hospodářské politiky a zavedení společné měny
- politická unie – sjednocení zákonodárství a zahraniční politiky
Většina ekonomických integračních seskupení ve světě má podobu pásem volného obchodu. Nejdále postoupil integrační proces v Evropské unii.
Evropské sdružení volného obchodu (ESVO)
Jeho počet se zredukoval na minimum, neboť jeho členové postupně vstupovali do EU.
Evropská unie (EU-25 evropských zemí)-samostatné téma-více informací na www.euroskop.cz
Středoevropská dohoda volného obchodu (CEFTA)
K jejímu vytvoření došlo v roce 1993. Přistoupily k ní kromě středoevropských zemí (Česko, Slovensko, Polsko, Maďarsko, Slovinsko) i pobaltské státy, Chorvatsko, Rumunsko a Bulharsko.
Severoamerická zóna volného obchodu (NAFTA)
Dosud největší zóna volného obchodu na světě vznikla v roce 1994. Sdružuje USA, Kanadu a Mexiko
Jižní společný trh (MERCOSUR)
Státy Jižní Ameriky vytvořily toto integrační seskupení v roce 1995. Jeho členy jsou Brazílie, Argentina, Paraguay, Uruguay. Statut přičleněných zemí mají Chile a Bolívie.
Sdružení Asijsko-pacifické hospodářské spolupráce (APEC)
Jeho základ byl položen v roce 1989 na schůzce 15 zemí tichomořské oblasti v Canbeře. Asijsko-pacifická oblast patří v současné době k nejrychleji se rozvíjejícím oblastem světa. Tento obrovský prostor obývá přes 2,5 miliardy lidí a podílí se na HDP i na světovém obchodu jednou polovinou. Zahrnuje státy lišící se svou rozlohou (Kanada, Čína, USA, Austrálie, Indonésie, Singapur, Brunej), státy bohaté (Japonsko) i chudé (Filipíny, Papua-Nová Guinea), státy demokratické i státy s autoritativním režimem.
NATO
V současnosti(rok 2005)sdružuje 26 států většinou z Evropy plus USA, Kanada, Turecko, více informací na www.nato.int
Organizace zemí vyvážejících ropu (OPEC)
Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD)
Sdružuje vyspělé státy – USA, Kanadu, Japonsko, Austrálii, Nový Zéland, 22 evropských států, Turecko, Mexiko, Jižní Koreu. Nově přijala i některé postkomunistické státy Evropy (jako 1. ČR).
G7
7 průmyslově nejvyspělejších států světa (USA, Kanada, Japonsko, Británie, Německo, Francie, Itálie)