Geografie zemědělství
Typy zemědělské výroby a jejich rozmístění ve světě, zemědělství vyspělých a rozvojových zemí, problematika výživy obyvatelstva
Zabývá se studiem zákonitostí a zvláštní územní diferenciací zemědělské výroby a rozmístěním zemědělství. Hlavní úlohou zemědělství je výroba produktů potřebných pro výživu obyvatelstva. Vedle toho produkuje výrobky, které slouží jako suroviny pro průmysl. V zemědělství pracuje asi polovina ekonomicky aktivního obyvatelstva světa, ale v nejméně rozvinutých zemích 80 – 90 %. V rozvojových zemích (Střední Afrika, Sahel, Kongo) připadá na zemědělství asi 60 % ekonomicky aktivního obyvatelstva a v nejvyspělejších zemích se jejich počet pohybuje pod 10%. Zemědělství závisí na přírodních podmínkách (georeliéf a podnebí) mnohem více než průmysl. Zemědělství se dělí na dvě základní odvětví – rostlinná a živočišná výroba, neboli rolnictví a pastevectví.
Typy zemědělství:
- převážně rolnictví (Jihovýchodní Asie – rýže)
- hlavně pastevectví
- kočovné – pouště, polopouště – Mongolsko, Afgánistán, USA
- rančerské – USA, Jižní Amerika, Austrálie; velká stáda na velké ploše
- farmářské – stájní (i u nás)
- smíšené typy – u nás (Střední Evropa)
- Alpský typ – maso a mléko (Švýcarsko, Rakousko, Francie)
Rostlinná výroba
Hlavní úlohou rostlinné výroby je pěstování zemědělských plodin. Plodiny mohou sloužit trojímu účelu – výživa obyvatelstva, chov hospodářských zvířat a zdroj surovin pro průmysl. Některé plodiny se dají využívat ke všem třem účelům. Nejvýznamnějšími plodinami jsou pšenice, rýže, kukuřice a brambory.
Pšenice je nejdůležitější zrnina a zároveň nejdůležitější plodina ve výživě obyvatelstva světa. Pěstuje se na ploše 230 mil ha s roční výrobou přes 400 mil. tun (úroda kolísá v důsledku výkyvů počasí). Největšími vývozci pšenice jsou USA, Kanada, Austrálie, Francie a Argentina. Hlavními dovozci jsou rozvojové země a některé státy Evropy. Severní pás pěstování pšenice = Severní Amerika, Evropa, Rusko, severní Kazachstán, jihozápadní, jižní a východní Asie. Jižní pšeničný pás – samostatné oblasti = Argentina, Jižní Afrika, Austrálie.
Rýže je druhou nejvýznamnější zrninou a zároveň i druhou důležitou plodinou ve výživě obyvatelstva světa. Pěstuje se na ploše 140 mil. ha s roční výrobou přes 400 mil. tun. Největšími producenty rýže jsou Čína, Indie a Indonésie. Čína je spolu s Japonskem, Thajskem a Barmou také největším vývozcem. Rýže se nejvíce dováží do Malajsie, Singapuru a Bangladéše.
Kukuřice je nejvýznamnější krmnou plodinou. Pěstuje se na ploše asi 120 mil. ha, z toho asi 30 % v USA (tzv. Corn Belt) a ve velké míře ve své pravlasti Jižní Americe. Světová výroba kukuřice je asi 400 mil. tun, polovina připadá na USA. Spojené státy jsou i největším vývozcem. Naopak největšími dovozci jsou země západní Evropy.
Pšenice, rýže a kukuřice poskytují asi 75 % světové výroby zrnin.
Brambory se využívají ve výživě obyvatelstva a jako krmivo (hlavně pro prasata) i jako surovina pro průmysl (škrob, lihoviny). Pěstují se na ploše asi 20 mil. ha s roční výrobou nad 300 mil. tun. Rozšířené jsou především v Evropě a Asii.
Dalšími důležitými plodinami jsou cukrová řepa – Francie, Německo, USA, Čína; cukrová třtina – Indie, Kuba, Brazílie (90 – 100 mil. tun ročně); sója – USA, Brazílie, Argentina (nejdůležitější olejnina – výživa obyvatel, chov zvířat, surovina pro průmysl); slunečnice – Rusko, Ukrajina, jižní Evropa; bavlník – USA – Cotton Belt, Čína, Indie, Pákistán; čajovník – Indie, Cejlon, Čína; kávovník – Latinská Amerika, Brazílie, Kolumbie; kakaovník – Pobřeží Slonoviny, Brazílie, Ghana.
Z důležitých ovocných kultur je to banánovník (Latinská Amerika); vinná réva (Středomoří – Itálie, Francie); citrusy (Brazílie, USA, subtropické oblasti) a jabloň (mírný pás).
Zelenina – v teplejších oblastech mírného pásu a v subtropech jsou to rajčata (USA, Čína), v chladnějších oblastech je to zelí (Čína, Rusko).
Živočišná výroba
Hlavní úlohou živočišné výroby je poskytovat výrobky pro výživu obyvatelstva (maso, mléko). Mimo jiné poskytuje mnoho surovin pro průmysl (kůže, srst, rohovina).
Chov hovězího dobytka je víceméně rovnoměrně rozšířen po celém zemském povrchu, ale největší význam má ve vyspělých zemích. Ve světě se chová asi 1,2 miliardy kusů hovězího dobytka. Největším počtem se může chlubit Indie, ale tam je v podstatě nedotknutelný.
Hlavními oblastmi mléčného hospodářství jsou evropské země, Severní Amerika a Nový Zéland. Exportéři masa – Austrálie, Německo, Francie a Nový Zéland. Exportéři živého skotu – Brazílie, Argentina, Mexiko.
Chov prasat není rozložen tak rovnoměrně. Nejvíce je rozšířen v Číně a Jižní Americe. Export masa – Nizozemí, Belgie, Dánsko a Kanada. Export živých zvířat – Čína, Nizozemí, Kanada.
Chov ovcí je rozšířen ve dvou oblastech světa, ve středních šířkách dobře zásobených vláhou (Evropa, Nový Zéland, Argentina) a v oblastech se suchým podnebím (Austrálie, Čína, Indie, Írán). Největšími výrobci vlny jsou Austrálie, země západní Evropy a Argentina. Export živých ovcí – Austrálie a Turecko.
Chov drůbeže rychle roste v souvislosti se zvětšujícím se podílem drůbežího masa ve výživě obyvatelstva. Výroba drůbežího masa a vajec je mimo jiné charakteristickým rysem příměstského zemědělství, které se rozvíjí v okolí velkoměst. Exportéři drůbežího masa – USA, Francie, Nizozemí.
Rybolov zahrnuje lov a chov ryb, lov krabů, raků, humrů, langust, ústřic atd. Největší světová loviště jsou v Tichém oceánu – Japonsko, Rusko, Čína, Peru a Chile – a v Atlantském oceánu – evropské státy, USA, Kanada. Ve sladkovodním rybolovu dominují země východní, jihovýchodní a jižní Asie (Čína, Indie, Indonésie).
Zemědělství vyspělých států se vyznačuje vysokým stupněm produktivity, mechanizace, chemizace, koncentrace, specializace a tržnosti. Koncentrace je vysoká především v USA, kde na malá hospodářství připadá jen 5% tržní produkce. Živočišná výroba převládá nad rostlinnou. Evropa se vyznačuje vysokou intenzitou zemědělství (vysokými hektarovými výnosy), Severní Amerika pak vysokou produktivitou na jednoho pracovníka v zemědělství.
Zemědělství rozvojových zemí je velmi různorodé. Převážně se vyznačuje nízkou intenzitou a nízkým stupněm mechanizace. Rostlinná výroba převládá nad živočišnou. Specializace je nízká (mimo jihovýchodní Asie – rýže), převládá monokulturní zemědělství.