Evropská unie (EU) je společenství demokratických států, spojených zásadami svobody, právního státu a úcty k lidským právům. Tyto státy se rozhodly vzájemně spolupracovat v politické a hospodářské oblasti a postupně se integrovat v nadnárodní strukturu, která je výhodná pro všechny zúčastněné země.
Cílem těchto integračních procesů je především zajistit mír a bezpečnost na kontinentu poznamenaném druhou světovou válkou.Významným motivem sbližování byla touha Německa a Francie už nikdy spolu neválčit a zajistit trvale přátelské vztahy mezi oběma národy.
Čistě ekonomický cíl – vytvoření společného trhu – tak postupem doby doplnily i společná sociální politika, dohled nad životním prostředím, rozvoj slabších regionů či sladění zahraniční a bezpečnostní politiky. Propojování národních ekonomik mělo přispět k řešení ekonomických problémů a přinést prosperitu.
Posláním Evropské unie je stálý a harmonický rozvoj.

€ Zajištění míru a bezpečnosti Evropy
€ Svoboda, úcta k lidským právům
€ Výhody pro všechny členské státy
€ Spolupráce v hospodářské a politické oblasti
€ Vytvoření společného trhu
€ Rozvoj a prosperita
€ Schopnost konkurovat

HISTORIE EU
Počátky integrace
Úvahy o jednotné Evropě sahají až na počátek 20. století. Významným impulsem byla I. Světová válka a její důsledky. Aby se zabránilo podobné katastrofě v budoucnosti, objevovaly se myšlenky na vytvoření „spojených států evropských“ po vzoru USA. Jejich vyjádřením se stala kniha „Paneurope“ Richarda Coudenhove-Kalergiho vydaná r. 1923 a na ni navazující panevropské hnutí.
Pro politické sjednocení Evropy nebyla dobrá situace ani po II. světové válce, kdy se téma Spojených států evropských objevilo znovu v projevu britského politika Winstona Churchilla dne 19. září 1946 ve švýcarském Curychu. Na základě tzv. Marshallova plánu pro hospodářskou obnovu válkou zničené Evropy se objevil názor, že spíše než celková integrace politická, ke které mnoho vlád přistupovalo s neochotou, by se schůdnější mohla stát cesta jednotlivých kroků, zejména v hospodářské oblasti.

Organizace pro evropskou ekonomickou spolupráci(OEES)-European Ekonomic Community (EEC), jejím úkolem bylo koordinovat pomoc poskytovanou podle Marshallova plánu pro obnovu hospodářských vztahů v Evropě.
27. července 1952
Evropské společenství uhlí a oceli(ESUO) – European Coal and Steel Community (ECSC) Oficiálním vyjádřením tohoto pojetí se stalo prohlášení francouzské vlády ze dne 9. května 1950, jež se označuje podle tehdejšího francouzského ministra zahraničí jako Schumanova deklarace. Obsahem byl návrh na vytvoření organizace, jež by místo jednotlivých členských států koordinovala a dohlížela na uhelný a ocelářský průmysl. Prvními zeměmi zúčastněnými v tomto projektu měli být Francie a Německo, jako dva státy jejichž nedobré vztahy byly po celá staletí nebezpečím pro stabilitu celého kontinentu. Nakonec se ke společenství připojila Francie, Itálie, Lucembursko, Nizozemí, Belgie a Německo.
Slavnostní vyhlášení deklarace ministrem zahraničí Schumanem
1. ledna 1958 byly na Benátském setkání přijaty dvě tzv. Římské smlouvy:
Evropské hospodářské společenství(EHS) a Evropské společenství atomové energie(ESAE)- EURATOM. Hlavní činností EHS bylo podporovat vytvoření společného trhu a přispívat k rozvoji ekonomického života a stálému hospodářskému růstu. ESAE – EURATOM – je platforma pro jadernou energetiku, podporu atomového výzkumu, zvýšení bezpečnosti jaderních zařízení a především kontrolu zacházení se štěpným materiálem v souvislosti s podporou mírového využívání atomové energie.
1.7. 1968
Dobudování celní unie, mezi členskými státy byla zrušena cla na dovoz průmyslových výrobků. Do 18 měsíců byla odbourána i všechna cla na zemědělské produkty a byl přijat jednotný celní sazebník.
22.1.1972
Uzavřeny smlouvy o přístupu Dánska, Irska, Norska a Velké Británie
V letech 1974-78
Byla zřízena Evropská rada, konaly se první volby do Evropského parlamentu, byl zřízen Účetní dvůr Evropského společenství.
1981
Desátým členem ES(Evropského spol.) se stalo Řecko, nejjižnější a nejchudší členská země Společenství.
1986
Vstupuje Španělsko a Portugalsko. Byly přijaty dva významné dokumenty:
1. Bílá kniha – která je o opatření k dokončení vnitřního trhu do roku 1992 a která přinesla důkladnou analýzu hospodářské situace
2. Jednotný evropský akt – který byl první významnou revizí Římských smluv o založení ES a upravil potřebný právní rámec pro realizaci Programu 1992 – zajištění volného pohybu zboží, služeb, osob a kapitálu bez jakýchkoli překážek, čímž měl konečně vzniknout ekonomický prostor bez vnitřních hranic, který byl předpokládán již původními Římskými smlouvami.
1989
Toto období bylo výrazně poznamenáno společenskými a politickými změnami v zemích střední a východní Evropy.
• 19. září byla podepsána smlouva o obchodní a ekonomické spolupráci s Polskem
• 18. prosince se SSSR.
• založena Evropská banka pro obnovu a rozvoj, která měla za úkol poskytovat finanční podporu zemím střední a východní Evropy.
• podepsány asociační dohody s Polskem, Maďarskem a ČSFR.
7. února 1992
Podepsání smlouvy o Evropské Unii v Maastrichtu, která vstoupila v platnost 1. listopadu 1993.

1. leden 1995
   Uskutečnilo se zatím poslední rozšíření EU o Finsko, Rakousko a Švédsko.
   Od poloviny devadesátých let podalo 10 zemí střední a východní Evropy (ČR, SK, PL, HU, EST, LOT, LIT, SL, RU, BUL) a Kypr oficiální žádost o členství v EU. Česká republika tak učinila 23. ledna 1996, kdy předseda vlády předal českou žádost do rukou italského předsednictví. Rozhovory byly zahájeny 30. března 1998.
   1. leden 1999
   Na světové trhy byla uvedena jednotná měna Euro, která je hlavní součástí hospodářské a měnové unie jedenácti členských států EU (SRN, FR, BEL, NL, LU, IT, IR, ES, POR, FI, AU). Měny těchto států byly vůči Euru zafixovány pomocí nezměnitelných koeficientů dle výsledků devizových trhů k 31.12.1998. První bankovky a mince se do oběhu dostaly na počátku roku 2002 a od července téhož roku úplně nahradíly bankovky a mince měn členských států EU s výjimkou VB a Švédska.

1.5.2004

                            Přijato dalších 10 zemí, převážně ze střední Evropy-Česko, Polsko, Slovensko, Maďarsko, Slovinsko a Pobaltí-Estonsko,Litva, Lotyšsko a Kypr a Malta       
SYMBOLY
Symbolů Evropské unie je celkem 6 nejdůležitějších:
€ Vlajka EU – Byla zavedena v roce 1986. Vzhled: na tmavě modrém poli se nachází kruh složený z 12 pěticípých zlatých hvězd. Počet hvězd je stálý, nereprezentuje počet států a proto se nemění.
Číslo 12: symbol úplnosti
Kruh z hvězd: symbol jednoty
€ Znak EU – Dvakrát přeškrtnuté velké písmeno C – vzniká E
Symbol stability
€ Měna EU – EURO, dříve (1979) ECU. Název přijat roku 1995. Euro se dělí na 100 centů.  34,5 Kč/ EURO(stavOd 1.3 2002 platné ve všech členských zemích. Nynější kurz  ke květnu 2001).
€ Hymna EU – Hudba z 9. symfonie Ludwiga van Beethovena, byla za hymnu Evropy přijata v roce 1972 a od roku 1986 je užívána také Evropskou unií.
€ Svátek EU – Na milánském summitu v roce 1985 bylo rozhodnuto slavit 9 květen jako Den Evropy na paměť toho, že právě 9. května 1950 vyhlásil francouzský ministr zahraničí Robert Schuman svou deklaraci, proklamující návrh na zřízení Evropského společenství uhlí a oceli – základ budoucí evropské integrace.
€ Hlavní jazyky EU –  francouzština, němčina, angličtina, italština, španělština, portugalština, dánština, finština, švédština, holandština,po roce 2004 další jazyky nových zemí

INSTITUCE EU

EVROPSKÁ RADA

-nejvyšší orgán EU,sídlo v Bruselu

– zasedá 2× ročně v místě, kde předsedá zpravidla v Bruselu

– tvoří ji hlavy států, předsedové vlád a předseda Evropské komise

– v čele stojí předseda, který se střídá každých šest měsíců

RADA EVROPSKÉ UNIE

– rozhodovací orgán, dříve nazývána Radou ministrů, sídlo v Bruselu

– výbor stálých zástupců – tvořen velvyslanci členských zemí

– nemá stálé členy – kteří ministři se účastí jaké schůzky, záleží na předmětu jednání

úkoly: – Schvalovat evropské zákony. V mnoha oblastech sdílí legislativní pravomoc s

Evropským parlamentem.

–  Koordinovat základní rysy hospodářské politiky členských států.

–  Uzavírat mezinárodní smlouvy mezi EU a jedním či více dalšími státy nebo

mezinárodními organizacemi.

– Schvalovat rozpočet EU, společně s Evropským parlamentem.

– Rozvíjet společnou zahraniční a bezpečnostní politiku založenou na směrech

stanovených Evropskou radou.

– Koordinovat spolupráci národních soudů a policejních složek v trestních věcech

 

EVROPSKÁ KOMISE

– sídlo v Bruselu

– výkonný orgán

– 25 komisařů (náš komisař Vladimír Špidla)

úkoly: – navrhovat legislativu Parlamentu a Radě;

– řídit a realizovat politiky EU a rozpočet;

– dohlížet na dodržování evropského práva (společně se Soudním dvorem);

– reprezentovat Evropskou unii na mezinárodní scéně, např. vyjednávat dohody mezi EU a ostatními zeměmi.

EVROPSKÝ PARLAMENT

– sídlo ve Štrasburku, některé výbory v Lucembursku a Bruselu

– poslanci voleni na dobu 5 let ( křesel pro rok 2004-2007 je 732, ČR z toho 24 křesel)

– předseda – Josep Borrell Fontelles

– Bobošíková, Březina, Cabrnoch, Duchoň, Fajmon, Falbr, Flasarová, Železný, Zieleniec, Rouček….

– Výbor pro zahraniční věci, Výbor pro zaměstnanost a sociální věci, Hospodářský a měnový      výbor,

Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci, Výbor pro rozvoj, Výbor pro mezinárodní obchod….

úkoly: – kontrolní činnost hospodaření orgánů EU a jednotlivých členských zemí, schvaluje rozpočet

– Společně s Radou sdílí legislativní pravomoc. Skutečnost, že se jedná o přímo volený orgán pomáhá

garantovat demokratickou legitimitu evropského práva.

– Vykonává demokratický dohled nad všemi institucemi EU, zvláště pak nad Komisí. Disponuje

pravomocí schválit nebo zamítnout jmenování komisařů a má také právo odvolat Komisi jako celek.

– S Radou se dělí o rozpočtovou pravomoc, může tedy ovlivňovat výdaje EU. V poslední fázi přijímá

nebo odmítá celkový rozpočet

EVROPSKÝ ÚČETNÍ DVŮR

– sídlo v Lucemburku

– nejvyšší orgán finanční kontroly

– 25 členů na dobu 6 let jmenovaných Radou

– zkoumá všechny příjmy a výdaje EU

EVROPSKÝ SOUDNÍ DVŮR

– orgán soudní moci, sídlo v Lucemburku

– plní úlohu Ústavního soudu EU, 25 členů na dobu 6 let, jmenováni vládami jednotl. zemí

úkoly: – Řeší spory mezi orgány EU, mezi orgány EU a členskými zeměmi a mezi členskými zeměmi navzájem