Atmosféra
= plynný a vzdušný obal Země, nepostradatelná pro život
– převádí sluneční energii na tepelnou
– usměrňuje rozložení tepla a vláhy na Zemi
– atmosféra je směs plynných (78% – při sopečné činnosti a z paliv v dopravě, 21% – biogenní procesy zdrojem fotosyntéza, Ar, vodík, Ne…), kapalných a pevných částic (Atmosférické aerosoly: přirozené, antropogenní. Průmyslový prach, mikroorganismy, vesmírný prach, půdní prach) à Vzduch
Vertikální dělení Atmosféry
– troposféra – do 8 km nad póly, do 17 km na rovníkem, probíha většina meteo procesů, pokles teploty o 0,65 °C na 100m, s výškou klesá tlak i hustota vzduchu, tvoří se oblaky a srážky, atmosférické proudy, tropopauza = horní hranice troposféry
– stratosféra – do 50 km
– ozonosféra – – kolem 25 km, vrstva stratosféry, brání před ultrafialovým a kosmickým zářením
– mezosféra – do 80 km, teplota vzduchu s výškou klesá (až na -100°C)
– Ionosféra – 60-500 km, s elektricky vodivými vrstvami, odráží radiové vlny, geomagnetické bouře, polární záře
– termosféra – 700 km, teplota vzduchu stoupá na 1400°C
– exosféra – 700 km a výše, okrajová část atmosféry. Částice vzduchu (vodík, helium) unikají do meziplanetárního prostoru
Globální oteplování Země
= podílí se na něm (pohlcuje a vyzařuje zpět dlouhovlnné záření), vodní páry (z půdy -> vznik srážek), (vulkanická činnost)
- skleníkový efekt = druhotné oteplování zemského povrchu. Zvyšováním koncentrace CO2 v atmosféře
- kyselé deště = díky rostoucímu množství oxidů síry a dusíku v atm.
Počasí
= okamžitý stav atmosféry
– určují ho tito činitelé (fyz. vlastnosti atmosféry): srážky, tlak, teplota, oblačnost, vítr, hustota (klesá s rostoucí vzdáleností od zem.povrchu)
–meteorologie = věda o počasí
– teplotní inverze = vzestup teploty v atmosféře se stoupající výškou (objevuje se nad městy -> smog)
Předpověď počasí
Světové služby počasí = základem meteorologických měření a pozorování je síť pozemních (základem budka s přístroji) a plovoucích meteorologických stanic
Základní meteorologické prvky:
- intenzita slun. záření
- délka trvání slun. Svitu
- teplota vzduchu a půdy
- Srážky (kapalné, pevné)
- vlhkost a tlak vzduchu
- rychlost a směr větru
- oblačnost
- proudění
! Tyto prvky určují RÁZ POČASÍ à okamžitý stav atmosféry
synoptická mapa – hodnoty jsou zakresleny pomocí smluvených symbolů
– mapa předpovědi počasí
na některých mapách znázorněny – izobary = čáry, které spojují místa se stejným tlakem
nejč. změny klimatických podmínek = klimatodiagram
Podnebí (Klima)
= dlouhodobý stav atmosféry, který se vytváří v dané oblasti působením klim. Činitelů
– klimatologie = věda o podnebí
Klimatogeografičtí činitelé
- zeměpisná šířka – ovlivňuje příděl slun. záření, od rovníku k pólu klesá intenzita slunečního záření
- vzdálenost od oceánu(stupeň kontinentality) – blíže k oceánu à více srážek = OCEANITA (oceánské podnebí), – od oceánu à málo srážek = KONTINENTALITA
- obecný oběh atm (cirkulace) = přemisťování vzdušných vod rozdílných vlastností
- oceánské proudy – teplé, studené
- nadmořská výška = platí teplotní gradient (na 100 m výšky klesá teplota o 0,6°C)
- reliéf – návětrná, závětrná strana
- člověk a jeho činnost (antropogenní) – zvyšování teploty, úbytek ozonu, kontaminace potravinového řetězce
body 1-4 = Makroklima à určuje ráz podnebí velkých oblastí
body 5-7 = mikroklima à určuje ráz podnebí malých oblastí (místní podnebí)
Rozložení teploty v A (Výměna tepla)
– Zdroj tepla = Slunce
– Různý úhel dopadu paprsků à ubývání teploty od rovníku k pólu
– 58% slun. Záření à pohltí atmosféra a hydrosféra
– 42% slun. Záření à odráží se zpět do vesmírného prostoru
à Země je v tepelné rovnováze
– Dělení slun. záření
- A) viditelné světlo – světlo, které vnímáme okem (krátkovlnná složka)
- B) ultrafialové záření (krátkovlnná složka)
- C) infračervené záření (dlouhovlnná složka)
– radiační bilance – příjem nebo ztráta slunečního záření (energie)
–Solární konstanta = množství slunečního záření dopadající na horní hranici atmosféry
– Izotermy – čáry, které spojují místa se stejnou teplotou
–teplota vzduchu = tepelný stav ovzduší
– Teplotní výkyv – rozdíl mezi denní a noční teplotou (největší je na pouštích až 30°C, nejmenší na mořích a oceánech)
– Roční chod teploty – průměrné roční teploty (maximální a minimální teploty)
– Teploty na Zemi – a) maximální teplota → 57°C = Arizija, Libie – S Afrika
- b) minimální teplota → (-89°C) = Vostok, Antarktida
- c) maximální průměrná teplota → 30°C = Afrika, Etiopie
- d) minimální průměrná teplota → (-57°C) = Antarktida
Tlak vzduchu = síla, vyvolaná hmotností vzduchového sloupce. Sahá od výšky měření (2m) až k horní hranici atmosféry. Závislý na nadmořské výšce, na velikosti tíhového zrychlení, na mocnosti, teplotě a hustotě atmosféry v daném místě. Průměrná hodnota na mořské hladině při 15°C: 1013 hPa
Rozložení srážek na Zemi
– Výměna vláhy – výpar → kondenzace → srážky
– Množství srážek závisí na: rozložení pevnin a oceánů, tlaku, vlhkosti vzduchu à rozlišení srážkových pásů
– Teplý vlhký rovníkový pás – 0° – 20° S a J šířky à průměrné srážky nad 1000 mm
– Teplý, suchý pás – 20° – 30° S a J šířky à méně než 250 mm
– Mírný vlhký pás – 30° až 60° S a J šířky à 500 až 1500 mm
– Studený a suchý pás – 60° póly à méně než 250 mm
– Izohyety – čáry, které spojují místa se stejnými srážkami
– Rosný bod – teplota, při níž jsou vodní páry nasyceny a začínají se srážet
– Intenzita srážek – množství vody na jednotku plochy za 24h
– Maximální roční srážky – Havajské ostrovy = 12000mm
– Minimální průměrné srážky – Asuán (Afrika) = 0,5mm
Všeobecný oběh atmosféry
= proces proudění vzduchu, způsobený trvalým tepelným rozdílem mezi tropy a póly à tepelné rozdíly způsobují tlakové rozdíly à vodorovné proudění vzduchu à VÍTR – proudí vždy z míst vyššího tlaku vzduchu do nižšího
– rovníkový pás – silné zahřívání vzduchu à teplý vzduch stoupá à kondenzace à déšť = pásmo rovníkových tišin = pás nízkého tlaku vzduchu (trvalý)
– při ohřívání vzduchu vznikají výstupní proudy = větry, které vanou od rovníků k obratníkům = antipasáty
– kolem 30° S a J šířky vanou při zemi à tlaková výše a částečně se stáčejí zpět k rovníku =pasáty (vzduchové proudy)
S polokoule – SV pasát
J polokoule – JV pasát à Coriolisova síla (vzduch stáčí do spirály)
– část proudění pokračuje do mírného pásu, kde kolem 60° S a J šířky à tlaková níže, nejproměnlivější počasí, vliv pevnin a moře (převládá západní proudění)
– póly – těžký studený vzduch, převládá východní proudění, oblasti vysokého tlaku
Monzuny
= vzdušné proudy, které vznikají nestejným zahříváním pevniny a oceánů
– zesilují nebo zeslabují obecný oběh atmosféry
– nejvíce: Asie, Severní Amerika
– letní monzun: pevnina se rychleji zahřívá, à teplý vzduch stoupá à na jeho místo chladnější od oceánů (vlhký) à monzunové srážky
– zimní monzun: vzduch z pevniny na moře, vzduch je suchý, nepřináší srážky
– Evropský monzun: Medard (8. červen) à přináší srážky
Místní větrné proudění
– působí na menším území, způsoben tepelnými tlakovými rozdíly na daném území
- a) pobřežní větry – „Bríza“ – proudění z moře na pevninu (opačně z pevniny na moře)
- b) horský vítr – den – svahy se ohřívají – teplý vítr stoupá
noc – studený dolů
- c) teplý vítr – „Fén“ – nárazový, z hor do údolí (Alpy)
- d) studený vítr – „Mistral“ – ve Francii, v údolí Rhony
„Blizzard“ –USA
„ Buran“ – Sibiř
„ Bóra“ – Itálie
Vzduchové hmoty
– vzduch o stejných fyzikálních vlastnostech, který se přemisťuje z jedné oblasti do jiné
- a) dělení podle místa vzniku
1) arktická (antarktická)
2) polární (v mírných šířkách)
3) tropická
4) rovníková
vzhledem k místu svého vzniku se od sebe odlišují hlavně teplotou, tlakem a vlhkostí
- b) podle teploty
1) teplé
2) studené
3) neutrální
- c) podle vzniku
1) oceánské
2) pevninské
– vzduchové hmoty jsou od sebe oddělené pomyslnou plochou, à frontální plochou à protíná zemský povrch ve frontální čáře (hranice frontální plochy na povrchu)
– atmosférická fronta – pásmo styky dvou různých vzdušných hmot
arktická (antarktická) fronta – odděleny jsou arktická a polární hmota
polární fronta – odděleny jsou polární a tropická hmota
tropická fronta – odděleny tropická a rovníková plocha
– na frontách vznikají frontální poruchy:
– Cyklóna – vzduch do výšky -> oblasti nízkého tlaku à vznikají na rozhraní teplých a studených vzduchových hmot -> vzduch vtéká spirálovitě od okrajů do středu (na S polokouli proti směru hodinových ručiček, na J ve směru) ->zhoršení počasí, velká oblačnost,srážky
– Tropické cyklóny – různé názvy: „ cyklón “ – Indický oceán
„ hurikán “ – JV USA
„ tajfun “ – JV Asie
„ tornádo „ – spirální cyklón
– Anticyklóny – výrazné oblasti vysokého tlaku vzduchu
– Chladný vzduch klesá a stlačuje se -> roztéká se spirálovitě od středu k okrajům (na S polokouli ve směru hodinových ručiček, na J opačně) à rozpouští se oblačnost à zlepšení počasí, jasné a suché..v zimě silné mrazy, v létě tropy
– Evropu ovlivňují: A) Islandská tlaková níže
- B) Azorská tlaková výše
- C) Sibiřská tlaková výše
- D) Iránská tlaková níže
Nazýváme je stacionární (nepohyblivé)
Klimatické pásy Země
– vznikly na základě ubývání teploty od rovníku k pólům
1) Tropický pás – zaujímá 40% zemského povrchu
– průměrné srážky: 1000 – 3000 mm
– průměrná roční teplota: 24 – 28°C
2) Subtropický pás – přechod mezi tropickým a mírným podnebím
3) Mírné pásy – zaujímá 52% zemského povrchu
– režim srážek a teplot je velmi rozdílný à závisí na zeměpisné poloze oblastí
4) Subpolární pásy – přechod mezi mírným a polárním
5) Polární pásy – arktický a antarktický
– zaujímají 8% zemského povrchu
– v nejteplejších měsících průměrná teplota: max 0°C
– srážky: 100 – 200 mm
-Dle ruského klimatologa Alisova + 2 : subekvatoriální (pás rovníkových monzunů), ekvatoriální (rovníkový)