Arabský svět

Arabský svět – geografická charakteristika S Afriky a JZ Asie se zaměřením na politické poměry v regionu

Arabský svět: Od Senegalu po Pákistán

Na první pohled homogenní oblast.

Jihozápadní Asie: – Afghánistán, Bahrajn, Irák, Izrael, Írán, Jemen, Jordánsko, Katar, Kuvajt, Libanon, Omán, Saudská Arábie, Spojené arabské emiráty, Sýrie, Turecko, Pákistán

Severní Afrika: – Středomořské státy: Alžírsko, Egypt, Libye, Maroko, Tunisko, Kanárské ostrovy

• Státy Sahelu: Mauretánie, Niger, Súdán, Eritrea (mulati)

= 2 odlišná kulturní území (od Egypta po Maroko = blízko k Evropě a Střednímu východu), Sahara, na jihu jsou lidé spjati se střední Afrikou

Přírodní podmínky: Podnebí je suché a nehostinné – tropické (pasáty z pevniny na moře → sucho, velmi nízké srážky, velmi vysoké teploty a teplotní výkyvy) a na severu subtropické – srážky v zimě, nižší teploty (podnebí se výrazně změnilo – Sahara se vysušila)

Vodstvo: Nil, Senegal, Niger, Čadské jezero, podzemní artézská voda

Kultura: Stejné písmo (arabské) – kromě Turecka, kde byla novodobě zavedena latinka

Obyvatelstvo: Afrika Středomořská – hustota je velmi nízká, hustší je při pobřeží Středozemního moře (cestovní ruch, subtropy, centra starých civilizací) a v údolí Nilu. Rasové složení – bílé, průměrný přirozený přírůstek a na africké poměry vysoká urbanizace (díky nepříznivým přírodním podmínkám)

Afrika Sahelu – hustě zalidněné v oblastech s vodou (přelidněné), ale jinak velmi řídce osídlená země, bílá i černá rasa (hlavně mulati a běloši), na africké poměry velmi malý přirozený přírůstek (velká úmrtnost mladých lidí), nízká urbanizace.

Blízký východ – Středomořský – řídce osídlená oblast (koncentrace hlavně na pobřeží a u zdrojů vody), bílá rasa, přirozený přírůstek velmi vysoký, urbanizace vysoká (60 – 70 % i více)

Blízký východ – Perský záliv – celkové zalidnění extrémně nízké, hustěji u Perského zálivu a v Mezopotámské nížině (zavlažování Eufrat a Tigris), bílá rasa, přirozený přírůstek mezi nejvyššími na světě, urbanizace díky pouštím nad 70 %

Náboženství: hlavně islámská oblast (kromě této oblasti je i v Indonésii, Bangladéši, střední Asii a na Balkáně), výjimky – Izrael (křesťanské, muslimské, židovské), Libanon a Sýrie (drúzové a křesťané), Egypt a Súdán (muslimové a křesťané)

• islám se dodržuje hlavně na venkově

Národy: Arabové mají smysl pro pospolitost (většina obyvatel Arabského poloostrova, Iráku, Sýrie, Jordánska, Libanonu, Íránu + Palestinci) x Izraelci (80 %) Židů, Turci, persky hovořící Íránci, Kurdové, Arménové

Ekonomika: velmi rozdílná úroveň

Politické poměry:

• národnostní a náboženské menšiny – uvnitř regionu, Židé x Palestinci, Kurdové – největší národ bez vlastního území, bojují razantně v Turecku, ale i v Iráku a v Íránu
• hospodářské rozdíly – Omán x Spojené arabské emiráty, nejznámější v r. 1990 obsazení Kuvajtu Irákem, hl. cílem bylo uzmout bohatství (předcházela válka Iráku s Íránem = ohromné dluhy kvůli nakoupení zbraní = Irák chtěl „zamáznout“ dluhy a nechat vyniknout armádě
• islámský fundamentalismus – u moci (Afghánistán v současnosti hnutí Taliban, ale r. 2001/2 sesazen; Írán – už 20 let), touží dostat se k moci (Alžírsko – už 8 let se zmítá ve válce; Egypt – skupina fanatiků, která usiluje o převzetí moci)
• územní spory – spor o Kašmír – Pákistán x Indie, válčí se už do r. 1948; Kypr – Řecko x Turecko, 25 let rozdělen, OSN musí hlídkovat; Izrael x Palestina; Izrael x Libanon; Izrael x Sýrie
• formy vlády – většinou diktatury, diktátoři vládnou silou

USA podporuje Židy, neboť tam žije hodně Židů – politické zájmy

Dnešní situace

K nejhoršímu střetu za posledních 20 let došlo v Kašmíru. Pákistánem podporované bojůvky (muslimské) se pokusily obsadit část Kašmíru (zejména jedinou spojovací silnici s Indií). Obavy s jaderných zbraní (vlastní Indie i Pákistán). Konflikt vyřešen na nátlak USA. Pákistán stáhl své jednotky z území. Pravděpodobně rozhodnutí vlády premiéra Šarifa ukončit operace v Kašmíru vedlo k jeho pádu. Generál Mušaraf svrhl civilní vládu a nastolil vojenský režim.

Židé x Palestinci

Palestinci nemají vlastní stát a usilují o jeho vytvoření na území Izraele. Izrael jim věnoval některé malé části, aby si Palestinci mohli vytvořit autonomii (např. pásmo Gazy ), ale útoky na Izrael stále přetrvávají, neboť Palestinci požadují další území. Největším problémem je Jeruzalém, kde se nacházejí jak posvátná místa Izraelců, tak i Palestinců. Pokud skončí útoky na Izrael, je Izrael ochoten věnovat Palestincům další území. Židé byli dříve rozptýleni po celém světě, ale po 2. světové válce většina uprchla do dnešní Izraele (posvátná místa) – ze strachu. Usilovali o vytvoření vlastního státu, ale na vybraném území byli Palestinci. Celý svět však podporuje vznik Izraele. R. 1948 došlo k vyhlášení samostatného židovského státu, ale hned 2. den jej napadli okolní sousedé (Arabové), ale za pomoci Evropy Izrael vyhrál. V r. 1967 Židé zaútočili na sousední území a rozšířili rozlohu státu na úkor Libanonu, Sýrie = územní spory s těmito státy a tak i s Palestinci trvají do dneška. Jedna z největších vln útoků za stran Palestinců na Izrael se v této době odehrála na jaře 2002, kdy přišlo o život mnoho Židů i Palestinců.

2.b) Cirkulace atmosféry v tropickém pásu, proces dezertifikace

• do 30o SŠ a 30o JŠ

V rovníkové oblasti se vzduch neustále otepluje a stoupá vzhůru. Je zde větší část roku úplné bezvětří, pás podél rovníků = pás rovníkových tišin. Vlivem intenzivního ohřívání vzduchu se nad rovníkem tvoří pouze výstupné vzdušné proudy, ty podmiňují vznik stálého nízkého tlaku vzduchu. Ve výšce se vzduch ochlazuje = vodní páry se srážejí = odpoledne se objevují pravidelné každodenní srážky. Vlivem Coriolisovy síly pokračuje k obratníkům = tzv. antipasáty – vzduch dosedá k zemi, kde vytváří subtropické pásy vysokého tlaku vzduchu. Chladný vzduch se nad zemí otepluje (nad rovníkem se vypršel) = v těchto oblastech převládá jasné a suché počasí

Pasáty: stálé vzduchové proudy směřující k rovníku, na S polokouli – SV směr, na J polokouli – JV směr = vliv Coriolisovy síly

Ty, které vanou z pevnin jsou suché, ty které vanou na východní břehy světadílů (z oceánů) jsou vlhké – vých. Afrika, vých. Pobřeží Austrálie, latinská Amerika

Výjimka: severovýchodní pasát v Africe, který proudí z území Arabského poloostr – je velmi suchý

V J a JV Asii přebírá funkci pasátu na část roku monzun (sezónní vítr, skupina místních větrů). Příčina – nestejnoměrné zahřívání oceánu a pevniny

Zimní monzun – pevnina prochladne a oceán zůstává poměrně teplý = suchý vítr, žádné srážky

Letní monzun – pevnina se oteplí, oceán je relativně chladnější. Tento vítr je velmi vlhký, je zdrojem extrémních srážek.

Nejdeštivější: * El Ňiňo (= děťátko) – teplý oceánský proud, dochází k němu okolo Vánoc, každé 3 až 8 let

V Tichém oceánu dochází k pravidelným poruchám počasí způsobovaným teplým oceánským proudem, který se někdy pohybuje u J Ameriky směrem na jih nad normálně studenými vodami před pobřežím Ekvádoru a Peru.

Dezertifikace: (- přeměna v poušť)

Vykácení stromů, pastevectví, extrémní využívání podzemních vod a úbytek srážek = pás Sahelu, Austrálie, stř. Asie, J USA, v malé míře J Evropy

Kurdové

Kurdská menšina podle posledních odhadů činí 28,5 mil. Lidí. Největší část žije v oblasti mezi pohořím Taurus v Turecku, pohořím Zageos v západním Íránu a Velkým Kavkazem (nebo v prům. centrech Z Evropy především v SRN – 0,4 mil. Kurdů).

Novodobé Kurdské dějiny jsou poznamenány zejména diplomatickými ústupky velmocí po 1. svět. Válce. Sévreská mírová smlouva z r. 1920 zaručovala K. autonomii, ale sliby nebyly dodrženy a území bylo rozděleno mezi Turecko, Irák, Sýrii a Írán. Významným pokusem byl íránsko sovětský experiment s Kurdskou demok. rep. v r. 1946, ale zkrachoval. Poválecná kurdská politika (v čele Turecka Kemala Atatürk) měla jediný cíl – asimilaci = Kurdové přejmenováni na „horské Turky“, zákaz užívání kurdštiny ve školách a na úřadech… = ve 30. letech vyvolalo mnohá povstání.

Kurdské hnutí se začalo názorově rozštěpovat = v 60. letech vznikají různá hnutí.

Koncem 70. let se potom na scénu dostává strana Kurdských pracujících (PKK). Zhruba od r. 1984 tak vypuká ozbrojený boj PKK x turecká vláda, tak podepsala dohodu o společném postupu proti Kurdům v pohran. obl. S Bagdádem. Boje se soustředily zejména do horských obl. Tureckého JV, ale postupně se přesouvají i do S Iráku, paradoxně do tzv. ochranné zóny OSN na 36. rovnoběžce (ta byla vytvořena po válce v Perském zálivu v r. 1991) – zde si Kurdové vybudovali základny a znamenalo to pro ně krátkodobé uvolnění pod ochrannou rukou USA.

Boje si vyžádaly destabilizace hospodářství tureckého JV a mnoho obětí na žiovtech na obou stranách.

Ani dnešní vyhlídky nevypadají pro Kurdy nadějně. Záp. Dem. Státy je sice v mnoha případech podporují, ale spíše z jiných důvodů (v amer. případě zejména z důvodu možné opozice vůči Saddámu Husajnovi).

I přes to, že tento problém komplikuje postavení Turecka v mezinárodních vztazích, nezaujímají domácí politici jasná stanoviska. Pár změn, ale ne moc výrazné – např. v r. 1991 povoleno Kurdům užívat kurdštinu např. v hudbě, ale stále zakázána v úředních stycích, na školách…

Turecké vládě se kurdský nacionalismus zatím nepodařilo vymýtit, ale ve svém rozhodování je omezena

• Turecko se chce stát členem EU a ta je pro zmírnění některých protikurdských ……………… represí
• demografický rozptyl po celém Turecku = již nelze izolovat či ignorovat
• precedentní samosprávní uspořádání iráckých Kurdů

Vzhledem k nejednotnosti Kurdů by byla pro turecké Kurdy nejlepší varianta autonomie, která by znamenala kulturní a jazyková práva, ochranu menšin atd.