– skládá se z žeber (COSTAE) , připojených na hrudní obratle v zadní části, v předu na kost hrudní (STERNUM)

 

1. – 7. žebro – žebra pravá COSTAE VERAE

– jsou připojeny každé zvlášť na hrudní kost

 

8. – 10. žebra nepravé COSTAE SPURIAE

– sbíhají se v jednu chrupavku komplexně a pak se ta chrupavka připojuje na kost hrudní

 

11. – 12. volná žebra COSTAE FLUCTUANTES

– připojena pouze na hrudní obratle, nejsou připojena na hrudní kost

– jsou fixovány pouze svaly

 

– žebra jsou protáhlé a mají obloukovitý tvar

– u páteře mají kloubní hlavičky (CAPUT COSTAE), jimiž jsou připojeny k hrudním obratlům

– za hlavičkou žebra je krátká zúžená část – krček žebra (collum costae)

– na tělo žebra (CORPUS COSTAE) nasedá chrupavčitá část (CARTILAGO COSTALIS), která umožňuje napojení žebra na sternum

– novorozenec má 3 páry volných žeber

 

Sternum – kost hrudní

– je to plochá kost, na níž se napojují pravá a nepravá žebra a clavicula (klíční kost – patří do kostry pletence h.k)

– sternum má 3 části: 1, horní část = MANUBRIUM STERNI – rukojeť

2, tělo hrudní kosti = CORPUS STERNI

3, mečovitý výběžek = PROCESSUS XYPHOIDEUS

 

– uzavření mezi sternem, hrudních obratlů a žeber tvoří prostor, který se nazývá THORAX

– umožňuje a zabezpečuje dýchací pohyby – mezižeberní svaly

– tvoří prostor, který chrání hrudní orgány

 

 

SVALY HRUDNÍKU – musculi thoracis

 

– dělí se na dvě skupiny

1, svaly thorakohumerální – tzv. svaly pletence h.k.

– začínají v oblasti hrudníku, ale upínají se na kostru pletence horní končetiny, resp. na humerus

 

musculus PECTORALIS MAYOR – velký prsní sval – začíná na sternu a clavicule a upíná se na humeru

musculus PECTORALIS MINOR – malý prsní sval – uložen pod velkým prsním svalem

– začíná na 3., 4., 5. žebru a upíná se na processus Coracoideus (zobcovitý výběžek lopatky – scapula)

musculus SUBCLAVIUS – podkličkový sval – začíná na klíční kosti a upíná se na 1. žebro

 

 

2, vlastní svaly hrudní stěny – začínají i končí v oblasti hrudníku, tvoří mezižeberní výplně – vnitřní a zevní mezižeberní svaly – mm. Intercostales

– svým smrštěním zvedají zevní mezižeberní svaly žebra a navozují vdech, vnitřní mezižeberní svaly stahují žebra, čímž dochází k výdechu

– velký a malý prsní sval (mm. Pectorales) jsou pomocnými dýchacími svaly a účastní se přitahování lopatky a horní končetiny k trupu

– pilovitý boční sval otáčí lopatku a napomáhá tak vzpažení horní končetiny, patří také mezi pomocné vdechové svaly

 

musculi intercostales – mezi žebry umístěny mezižeberní svaly

a, musculi intercostales externi – vnější mezižeberní svaly

b, interní – vnitřní

c, intimi – nejvnitřnější

 

– podílejí se na dýchací činnosti – pomáhají zvedání a klesání žeber

– vnější mezižeberní svaly se uplatňují při nádechu, vnitřní mezižeberní svaly při výdechu – hlavně při nuceném výdechu

DIAPHRAGMA – BRÁNICE

 

– je hlavním nádechovým svalem

– je to tenká svalová přepážka, která odděluje hrudní dutinu od břišní dutiny, klene se kopulovitě do hrudníku

– jsou v ní otvory, jimiž prochází jícen, aorta, dolní dutá žíla a některé nervy

– činnost bránice řídí brániční nerv – nervus frenikus, který vychází z krční páteře a prochází mezihrudím. Jeho poškození (zejména oboustranné) způsobí obrnu bránice s poškozením dýchání

 

1, HIATUS AORTICUS – otvor pro aortu (srdečnice)

2, HIATUS OESOPHAGEUS – otvor pro jícen

3, FORAMEN VENAE CAVAE INFERIOR – otvor pro dolní dutou žílu (vede odkysličenou krev do srdce)

 

 

PLEURA – POHRUDNICE

/řec. Pleura – bok/

– tenká lesklá dvojvrstevná blána, jejíž vnitřní list (poplicnice) kryje plíce a vnější vrstva (pohrudnice) vystýlá hrudní dutinu

=> prostor mezi oběma listy se nazývá pleurální dutina – za normálních okolností je nepatrný. V této dutině je nižší tlak než v okolí, který udržuje plíci rozepjatou

– v pleurální dutině je vrstva tekutiny, která listy promazává a umožňuje snažší pohyb

 

 

KREVNÍ OBĚH

 

– je uzavřený systém cév, ve kterých cirkuluje krev – cirkulace je zajištěna činností svalového orgánu – srdce, které čerpá krev do arterií dále – proudí až do kapilár a z kapilár se sbírá krev do vén a odtud se dostává zpět do srdce

– arterie jsou cévy, které odvádějí krev ze srdce

– vény jsou cévy, které vedou krev do srdce

 

význam: rozvod látek a plynů, živin, enzymů, hormonů… k orgánům

 

SRDCE

 

1. P. = Atrium dexter L. P. = Atrium sinister

(pravá předsíň)                                                                                   (levá předsíň)

 

 

 

 

P.K = Ventriculus dexter                                                                   L. K. = Ventriculus sinister

(pravá komora)                                                                                   (levá komora)

 

 

 

– mezi pravým a levým srdcem je septum, mezi P. P. a P. K. je trojcípá chlopeň – Valva tricuspidalis

– mezi L. P. a L. K. je Valva mitralis

– z pravé komory odstupuje tepna plicní TRUNCUS PULMONALIS, kde je poloměsíčitá chlopeň – valva pulmonaria, která zabraňuje zpětnému návratu krve při srdeční kontrakci

 

– z levé komory odstupuje aorta – je v ní VALVA AORTICA – také poloměsíčitá chlopeň

 

PRŮTOK KRVE SRDCEM

 

– horní  a dolní dutá žíla se těsně před srdcem spojují a naplní pravou síň – pak se otevře trojcípá chlopeň a krev se vlije do pravé komory => pravá předsíň se kontrahuje a pravá komora se dilatuje => z pravé komory se dostává krev do TRUNCUS PULMONALIS => dostává se do plic, kde se okysličí => naplní se levá předsíň a pak se přes dvojcípou chlopeň dostává do levé komory a odsud do aorty

 

=> 1, okysličená krev se rozvádí do celého těla, kde se odkysličí a žilami se sbírá do dolní a horní duté žíly => pravá předsíň

2, po naplnění předsíně je krev vypuzena do pravé komory

3, z pravé komory je krev vypuzena do plicní tepny

4, plicní tepna vede krev do plic, kde se krev okysličí

5, okysličená krev je vedena zpět do srdce plicními žilami – VENAE PULMONALES

– plicní žíly vedou do levé síně => když se naplní, otevře se dvojcípá chlopeň a kontrakcí předsíně je krev vypuzená do komory

– po naplnění komory je krev vypuzena do aorty a aortou je rozvedena do celého těla

 

uložení srdce – je uloženo v hrudní dutině, mezi 2. a 5. mezižebřím

– ze 2/3 je na levé straně z 1/3 vpravo

– leží mezi dvěmi plícemi, spodní stranou se dotýká bránice

 

ODSTUPY CÉV

 

– horní dutá žíla – VENA CAVA SUPERIOR a dolní dutá žíla – VENA CAVA INTERIOR

– z pravé komory odstupuje plicní tepna TRUNCUS PULMONALIS

– 4 žíly plicní – VENAE PULMONALES

– srdečnice – AORTA

 

STAVBA SRDEČNÍ STĚNY

 

– stěna se skládá ze 3 vrstev

1, ENDOKARD – plochý epitel, vystýlá dutiny, je podobný endotelu cév

– tvoří výchlipky – chlopně

2, MYOKARD – srdeční svalovina, je pod endokardem

– jsou v něm typické svalové buňky – kardiomyocyty – jsou specializované buňky převodního systému srdečního – jsou menší, cilindrické a mají schopnost tvořit vzruch

3, EPIKARD – je to vazivová vrstva na povrchu srdce, tvoří osrdečník PERIKARD

– mezi epikardem a perikardem je ditinka vyplněná tekutinou – asi 50 ml, má mazací funkci – zajišťuje lepší klouzání srdce při jeho činnosti

 

PŘEVODNÍ SYSTÉM SRDEČNÍ

 

= automatický převodníkový systém

– srdce je obdařeno tvorbou vzruchů

– vzruchy se vytváří v sinoatriálním uzlu – leží v pravé síni v blízkosti vyústění dutých žil (tzv. sinus venosus)

– vzruchy se dále šíří do atrioventrikulárního uzlu, který leží v pravé síni, v blízkosti pravé komory, převádí vzruch ze síně na komory, přičemž v tomto místě je rychlost převodu nejpomalejší. Zdržení, které tak vzniká, umožňuje efektivní stah síní a současně chrání komoru před příliš vysokou frekvenci vzruchů přicházejících za určitých okolností ze síní (fibrilace).

=> v septu, mezi atriem a ventriculem je HISŮV SVAZEK – dělí se na pravé a levé TAWAROVO RAMÉNKO – vedou do myocardu (svaloviny) komor, kde jsou zakončeny PURKYŇOVÝMI VLÁKNY

 

1, SINOATRIÁLNÍ UZEL – vznik vzruchu => 2, ATRIOVENTRIKULÁRNÍ UZEL => 3, HISŮV SVAZEK => 4, PRAVÉ A LEVÉ TAWAROVO RAMÉNKO – zakončeny 5, PURKYŇOVÝMI VLÁKNY – způsobí kontrakci komor

 

 

OBJEMY SRDEČNÍ

 

1, TEPOVÝ SRDEČNÍ OBJEM – je to množství krve, které je vypuzeno jednou systolou (jedna kontrakce komor), je to 60 – 80 ml

 

2, MINUTOVÝ OBJEM – množství krve, které je vypuzeno do těla za jednu minutu (množství jedné systoly krát počet systol za jednu minutu = tepový objem x počet systol za 1 minutu) => 5 litrů

 

 

CÉVNÍ ZÁSOBENÍ SRDCE

 

– arterie, která zásobuje srdce okysličenou krví = ARTERIA CORONARIA CORDIS – věnčitá tepna

– je to tepna, která zásobuje srdce krví a odstupuje přímo z aorty

– když céva a.c. cordis praskne => není určitá část srdce okysličená => odumírá => infarkt myocardu

 

VÉNA CORDIS – srdeční žíla – odvádí ze srdce odkysličenou krev

 

PROJEVY SRDEČNÍ ČINNOSTI

 

1, SRDEČNÍ OZVY – zjišťujeme fomendoskopem

2, ÚDERY HROTU – když zadržíme dech a dáme si na srdce prst (systoly komory)

3, ELEKTRICKÉ PROUDY – vznikají činností myocardu, zaznamenává je EKG

 

 

STAVBA A FUNKCE CÉV

 

– mají stěnu složenou ze tří vrstev:

1, TUNICA INTIMA – skládá se z endotelu (plochý, jednořadý epitel), má nesmáčivý povrch

2, TUNICA MEDIA – je tvořena svalovinou, nejširší je u aorty, je větší vrstvou u artérií, u vén je redukovaná

– zajišťuje kontrakci a dilataci cév => změna průsvitu cév

3, TUNICA ADVENTITIA – je vazivová vrstva, kterou prochází nervy (inervují 2. vrstvu –  svalovina) a jsou v ní elastická vlákna

 

SCHEMA KREVNÍHO ŘEČIŠTĚ

 

– aorta => arterie => arteriola => kapiláry => venula => véna

 

Tepenný oběh

 

– ILLIACA INTERNA zásobuje vnitřní orgány

 

– hmatná místa artérií – palpace artérií:

ARTERIA CAROTIS EXTERNA – zásobuje orgány krku a jde do hlavy

ARTERIA CAROTIS INTERNA – jde do lebky a zásobuje mozek, oko, není hmotná

ARTERIA TEMPORALIS – spánková tepna

ARTERIA AXILARIS – podpažní tepna

ARTERIA BRACHIALIS – pažní tepna (vnitřní strana paže)

ARTERIA RADIALIS – zde měříme tep

 

 ŽILNÍ OBĚH

 

– z hlavy – mozku se sbírá krev do vény juguláris interna. Ze svalů hlavy se sbírá krev do veny jugularis externa.

– vena jugularis interna a vena subclavia tvoří V a vytváří spolu venu brachiocefalicu sinistra et dextra se spojují a vytvářejí venu cavu superior

– z prstů a dlaně se sbírá krev do hlubokých žil => jdou po předloktí až do vena subclavia

– sledují arterie a názvy jsou podobné

 

– povrchové žíly dolní končetiny – malíková strana – vena BAZILICA

– na palcové straně – VENA CEFALICA

– mezi nimi jsou šikmé spojky, ze kterých se odebírá krev

– jsou vidět hlavně v loketní jamce

– povrchové žíly sbírají krev též do véna subclavia

– hluboké žíly dolní končetiny sledují průběh arterií a sbírají se do VENY FEMORALIS => VENA ILLIACA EXTERNA => ILLIACA COMMUNIS => VENA CAVA INFERIOR

 

povrchové žíly: 1, VENA SAPHENA PARVA – jde v ose lýtka a v zákolenní jámě vstupuje do VENA FEMORALIS

 

2, VENA SAPHENA MAGNA – jde po vnitřní straně kotníku pak holeně, po vnitřní straně stehna, kde vstupuje do VENA FEMORALIS => VENA ILLIACA EXTERNA => VENA CAVA INFERIOR

– mají různé povrchové spojky, které když se ucpou, vytváří se varixy

– Z NEPÁROVÝCH ORGÁNŮ SE KREV SBÍRÁ DO VRÁTNICOVÉ ŽÍLY – vena portae

 

VRÁTNICOVÝ (JATERNÍ) OBĚH – skládá se ze dvou částí

1, výživný – NUTRITIVNÍ – játra dostávají kyslík => ARTERIA HEPATICA – přivádí kyslík do jater

2, funkční – z břišních orgánů přichází živiny z VÉNA PORTAE do jater až do kapilár => odkysličenou krev odvádí véna HEPATICA, která odvádí krev z obou oběhů

 

 

KREVNÍ OBĚH PLODU – FETÁLNÍ OBĚH

 

– plíce plodu nefungují – placenta je dočasný orgán, který zásobuje plod kyslíkem, živinami a slouží jako vylučovací orgán – odvádí metabolity

– zásadním rozdílem proti jedinci po narození je nefunkčnost plic plodu a jeho napojení na placentu, přes niž získává kyslík a živiny a odevzdává produkty látkové výměny. S placentou je plod spojen pupečníkovými – UMBILIKÁLNÍMI cévami procházejícími pupečníkem. Pupečníkovou tepnou přitéká do placenty krev, která se v ní okysličí a získá živiny. Dvěma pupečníkovými žilami se vrací zpět do plodu a vtéká (částečně přes játra) do jeho srdce (do pravé síně). Protože není třeba (ani možné) okysličovat krev v plicích, je většina krve směřována do aorty a velkého krevního oběhu k výživě jednotlivých orgánů. K tomuto „odklonění“ slouží otvor v přepážce mezi síněmi FORAMEN OVALE – oválné okénko, a spojka mezi plicnicí a aortou – BOTALOVA DUČEJ.

 

Relativnímu nedostatku kyslíku (krev i v levé srdeční komoře je smíšená – okysličená krev z placenty se mísí s neokysličenou přitékající ze zbytku těla), je plod přizpůsoben několika mechanismy. Jde zejména o zvláštní typ hemoglobinu – tzv. fetální hemoglobin, který má větší schopnost vázat kyslík, a uzpůsobení průtoku krve v srdci, díky němuž zejména mozek získává krev bohatou na kyslík. Ihned po narození se s rozpětím plic změní tlakové poměry v krevním řečišti (klesá tlak v plicním řečišti a naopak stoupá v levé síni). Otvor v síňové přepážce i Botalova dučej se za normálních okolností uzavírají.  

 

 

 

DÝCHACÍ SOUSTAVA

 

– dýchání je děj, při němž se do těla dostává kyslík, který v tkáních oxiduje organické látky, přijaté trávicí soustavou – živiny

– vzniká přitom oxid uhličitý a voda

– CO₂ je vydýchán plícemi a voda je vyloučena 1. močí, 2. Kůží – pot, 3. Plícemi jako vodní pára

 

– dýchání se skládá ze 3 částí:

1, ZEVNÍ DÝCHÁNÍ – dochází k němu v plicních alveolách, je to výměna kyslíku mezi atmosférou a krví

2, ROZVOD PLYNŮ KRVÍ

3, VNITŘNÍ DÝCHÁNÍ – výměna plynů mezi krví a tkáněmi

 

NÁDECH = INSPIRACE – kyslík se pomocí něj dostává do dýchacích cest

– hrudník se roztáhne a bránice klesá dolů

– napomáhají mezižeberní svaly – musculi intercostales externi, které zvedají a roztahují hrudník

 

VÝDEX = EXPIRACE – hrudník se zmenší, bránice se vrací do původního vyklenutí

– pomáhají tomu mm. Intercostales interni

 

STAVBA DÝCHACÍ SOUSTAVY

 

– skládá se ze systému trubic a dutin

–   dělíme je na horní a dolní cesty dýchací

 

HORNÍ CESTY DÝCHACÍ

dutina nosní – CAVUM NASI

nosohltan – NASOPHARYNX (pars nasalis pharyngei)

 

DOLNÍ CESTY DÝCHACÍ

hrtan – LARYNX

průdušnice – TRACHEA – dělí se na dva bronchy

průduška – BRONCHUS – vstupují do plic a dělí se na

průdušinky – BRONCHIOLY – jsou zakončeny plicními sklípky – ALVEOLY

 

 

OBECNÁ STAVBA DÝCHACÍ TRUBICE

 

1, nejvnitřnější vrstva – SLIZNICE, je složena z cilindrického epitelu s řasinkami

sliznice = MUKÓZA – jsou v ní četné hlenotvorné žlázky

 

2. vrstva – PODSLIZNIČNÍ VAZIVO – je velmi řídké a jsou v něm lymfocyty, při zánětu často zduří

 

3. vrstva – je tvořena buď chrupavkami nebo kostí

– díky svalům a kloubnímu spojení mezi chrupavkami se mění průsvit dýchací trubice při dýchání

 

4. vrstva – vazivová vrstva – ADVENTITIA

 

 

ANATOMIE DÝCHACÍHO SYSTÉMU

 

Dutina nosní – CAVUM NASI

– je tvořena z boku výběžky maxilly (horní čelist) a stropem – je tvořen čelní (os frontalis) a čichovou kostí (os ethmoidealis) a kořenem nosu – nosní kost – párová (ossa nasalia) a dále zevním nosem – tvořen chrupavkou

– v zadu se nosní dutina otvírá do nasopharyngu – nosohltanu (nálevky) – CHOANAMI

– nosní dutinu rozděluje SEPTUM NASI – nosní přepážka, na dvě nestejné dutiny

– přepážka je tvořena kostí radličnou (VOMER) a směrem k zevnímu nosu je tvořena chrupavkou a vazivem

 

– z bočních částí nosní dutiny vybíhají horizontálně přepážky – CONCHAE NASI = skořepy nosní – ROZDĚLUJÍ NOSNÍ DUTINU NA 3 PROSTORY

1, meatus inferior – pod conchou inferior

2, meatus medius – mezi conchou inferior a mediální

3, meatus superior – mezi conchou medius a superior

 

– pod těmito conchami je komunikace do vedlejších nosních dutin

– spodní strana je tvořena patrem, které odděluje spodní dutinu od dutiny ústní

– je a, TVRDÉ – tvořeno kostí

b, MĚKKÉ – tvořeno svaly

 

FUNKCE NOSNÍ DUTINY:

– ohřívání vzduchu na tělesnou teplotu

– zvlhčování vzduchu

– mechanické čištění vzduchu – chloupky nose a řasinky  v dutině nosní

– dráždění čichových buněk různými pachy

– bariéra proti infekci

 

Vedlejší nosní dutiny – mají stejnou stavbu jako dutina nosní

– sliznice srůstá s periostem kosti => nazývá se MUKOPERIOST

– řasinky mají funkci posouvat hlen buď směrem k nosní dutině, nebo do pharyngu

1, SINUS FRONTALIS – ústí do meatus medialis

2, SINUS MAXILARIS – ústí také do meatus medialis

3, SINUS ETHMOIDEALIS – je v čichové kosti, ústí do meatus medialis

4, SINUS SPHENOIDEALIS (os sphenoidealis tvoří na bazi lební křídla), ústí do meatus superior

 

– do meatus inferior ústí slzovod = DUCTUS LACRIMALIS

 

nosohltan = NASOPHARYNX

– začíná choanami, kudy proudí vzduch z nosní dutiny, pak proudí do hrtanu

– je to nálevkovitá část hltanu, od ústní části hltanu jej dělí měkké patro a čípek

– měkké patro a čípek se při polykání zvednou a oddělí ústní dutinu od nosní dutiny

– do bočních stěn nosohltanu ústí EUSTACHOVY TRUBICE (střední ucho) a v její blízkosti nacházíme lymfatickou tkáň, párovou TONSILA TUBARIA – jsou dvě

– TONSILA PHARYNGEA – nepárová, je v podsliznici

 

LARYNX – hrtan

– skládá se ze 4 chrupavek – tvoří kostru hrtanu

1, nejzevnější vrstva

2, podslizniční vazivo – je řídké, při zánětu zduří => otok => až uzavření dýchací trubice

3, sliznice tvořená cylindrickým epitelem s řasinkami

– tyto vrstvy vytváří trubici – larynx

 

– největší chrupavka se nazývá štítná CARTILAGO THYROIDEA – vybíhá v hmatný útvar (= prominující část) => ohryzek – u mužů je větší

– na ní navazuje prstenčitá chrupavka CARTILAGO CRICOIDEA, na ní kloubně navazuje CARTILAGO ARYTAENOIDEA = hlasové chrupavky

– další je CARTILAGO EPIGLOTIDIS

– od hlasivkových chrupavek se napínají hlasivkové vazy – jsou uvnitř THYROIDEY a pohyby se účastní na vytváření hlasu

 

– epiglotis – hrtanová záklopka – její kostrou je chrupavka záklopky hrtanové – CARTILAGO epiglotidis

– mezi chrupavkami jsou napřažené vazy = ligámenta

 

KONIOTOMIE = jehla se zapíchne mezi cartilago thyroidea a cartilago cricoidea, jehla se dostává přes 4 vrstvy – kůže, podkoží, vazy, sliznice

– provádí se v záklonu – škvíra je lépe hmatná

 

– zabarvení hlasu se účastní dutiny – nosní, ústní, vedlejší nosní, při tvorbě řeči se účastní i mluvidla

 

TRACHEA – průdušnice

– je trubice o délce 13 cm

– v krční části na ní z boku nasedá štítná žláza – má 2 laloky spojené ISTMUS THYROIDEAE (zúžení)

– dále vstupuje do hrudníku, kde se větví na dva bronchy

– stavbu má stejnou jako hrtan

– za tracheou je jícen => jde před jícnem

– je tvořena podkovovitými chrupavkami, které jsou v zadní části otevřené k jícnu a jsou doplněny vazy a svaly, chrupavky jsou hyalinní

– navazuje na prstenčitou chrupavku

 

=> KONIOTOMIE může být nahrazena TRACHEOTOMIÍ – provádí se v oblasti 2. A 4. Chrupavky, nad nebo pod štítnou žlázou

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

I. ANATOMIE KOSTĚNÉHO SKELETU LEBKY, OBRATLŮ

 

• kostra má dvě části – kostra osová – páteř + lebka + hrudník
• kostra končetin – kostra pletence horní končetiny a volná h. k., kostra pánevní, volná dolní končetina

 

Páteř

 

• skládá se z 33 – 34 obratlů
• skládá se z obratlů

a, krční – 7 – vertebrae cervicales

• a II. obratel jsou jiné
• C₁ atlas – nosič
• C₂ axis – čepovec

 

b, hrudní – 12 vertebrae thoracicae

c, bederní – 5 – vertebrae lumbales

• přechod mezi L₅ a kostí křížovou se nazývá promontorium

 

d, kost křížová – 5 srostlých obratlů – os sacrum S₁ – S₅

 

e, kost kostrční – 4 srostlé obratle – os coccygis – CO₁ – CO₅

 

STRUKTURA OBRATLE

 

• skládá se ze základních částí

a, tělo obratle – CORPUS

b, obratlový otvor

c, oblouk obratle – ARCUS – obkružuje otvor – vychází z něj výběžky (d)

d, výběžky – PROCESSUS

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Tělo obratle – je naznačeno a je velice malé u C₁ a C₂

• mezi jednotlivými těly obratlů se nacházejí meziobratlové ploténky

 

obratlový otvor – caudálním směrem se těla obratlů zvětšují

 

• po spojení obratlů v oblasti, kde máme otvory vzniká páteřní kanál (CANALIS) – probíhá v něm mícha

 

výběžky – caudálně máme výběžky daleko markantnější

a, příčné – jdou napříč – PROCESSUS TRANSVERZALIS

b, trnový výběžek – směrem ven z těla – PROCESSUS SPINOSUM

• u kloubních výběžků se nachází kloubní plošky pro spojení jednotlivých obratlů

 

SPOJENÍ NA PÁTEŘI

 

1, meziobratlové ploténky (destičky) – DISCI INTERVERTEBRALES

• jsou to chrupavky s vodnatým jádrem, jsou pevné i pružné
• mezi C₁ a C₂ není meziobratlová ploténka, je až mezi C₂ a C₃
• poslední meziobratlová ploténka je mezi L₅ a S₁

 

2, kloub – umožňuje dokonalý pohyb páteře

3, ligámenta – vazy

a, krátké

b, dlouhé

 

PÁTEŘ JAKO CELEK

 

C₁ – C₇ – krční lordóza

C₇ – Th₁₂ – hrudní kyfóza

Th₁₂ – L₅ – bederní lordóza

L₅ – sakrální kyfóza

 

KOSTRA HRUDNÍKU

• skládá se z žeber – COSTAE, připojených na hrudní obratle v zadní části, na sternum v předu

 

1. – VII. žebro – pravá žebra – COSTAE VERAE

VIII. – X. – žebra nepravá – COSTAE SPURIAE

• sbíhají se v jednu chrupavku – komplexně a pak se ta chrupavka připojuje na kost hrudní

 

1. – XII. – volná žebra – COSTAE FLUCTUANTES

• připojena pouze na hrudní obratle
• nejsou připojena na hrudní kost
• jsou fixovány pouze svaly

 

žebra – jsou protáhlé a mají obloukovitý tvar

• u páteře mají kloubní hlavičky (CAPUT COSTAE), jimiž jsou připojeny k hrudním obratlům

ztenčení za hlavičkou následuje krátká část – je zúžená => krček žebra COLLUM COSTAE

• nasedá na něj chrupavčitá část, která umožňuje napojení žebra za sternum
• tato chrupavka se nazývá CARTILAGO COSTALIS
• novorozenec má 3 páry volných žeber

 

STERNUM – kost hrudní

• plochá kost
• napojují se na ní pravá a nepravá žebra
• napojuje se na něj CLAVICULA – klíční kost, která nepatří do kostry hrudníku, ale k pletenci h.k.
• sternum má 3 části:

1, horní část = MANUBRIUM STERNI = rukojeť

2, CORPUS STERNI – tělo hrudní kosti

3, PROCESSUS XYPHOIDEUS = mečovitý výběžek

 

• uzavření mezi sternem, hrudními obratly a žeber tvoří prostor, který se nazývá THORAX
• umožňuje dýchací pohyby – mezižeberní svaly

tvoří prostor => chrání hrudní orgány

• zabezpečuje dýchací pohyby

 

KOSTRA LEBKY

 

Lebka = CRANIUM – má dvě části – NEUROCRANIUM – calva + baze lební – mozková část lebky a SPLANCHNOCRANIUM – obličejová část lebky

 

spojení kostí v oblasti neurocrania je pevné (srůstem, lebečními švy) – nejdříve vazivo, pak kost

 

TÝLNÍ KOST – OS OCCIPITALE

• velký týlní otvor – foramen occipitale magnum
• kondyly – mají na povrchu chrupavku – kloubní spojení mezi lebkou a C₁

 

KOST KLÍNOVÁ – OS SPHENOIDEALE

– má malá a velká křídla

– na vnitřní části spodiny lební v oblasti klínové kosti je místo, které se nazývá turecké sedlo – je tu podvěsek mozkový – hypofýza

 

SPÁNKOVÁ KOST – OS TEMPORALIS

• vybíhá z ní zobcovitý výběžek – processus styloideus – navazuje na něj jazylka
• uvnitř jsou dutiny, v kterých vedou nervy

jsou tu uloženy – statokinetické čidlo – k vnímání pohybů a zajišťuje rovnováhu =>

do centra mozečku

• část sluchového ústrojí
• otvor pro zevní zvukovod

 

KOST ČICHOVÁ – OS ETHMOIDEALE

• je tu čichová ploténka – prochází jím nerv s nervovým zakončením => umožňuje vnímání pachů a vůní
• tvoří strop nosní dutiny
• tvoří část stropu orbity

 

TEMENNÍ KOST – OS PARIETALE

• miskovitý tvar
• tvoří podstatnou část calvy
• jedná se o párovou kost – spojena osifikačně švem

 

ČELNÍ KOST – OS FRONTALE

 

• vedlejší dutiny nosní
• proudění vzduchu, barvitost hlasu

 

SPLANCHNOCRANIUM

 

horní část – pevné spojení (srůstem)

dolní část – spojena kloubně s lebkou

 

HORNÍ ČELIST – MAXILLA

• vedlejší dutiny nosní
• posazen horní oblouk zubní

 

KOST LÍCNÍ (jařmová) – OS ZYGOMATICUM

• párová kost
• tvoří zevní část orbity
• je spojena jařmovým obloukem s kostí spánkovou

 

SLZNÍ KOST – OS LACRIMALE

• párová kost
• tvoří vnitřní stěnu orbity

 

NOSNÍ KOST – OS NASALE

• párová kost
• jsou spojeny osifikačně
• tvoří kostěný podklad nosu

 

DOLNÍ ČELIST – MANDIBULA

• dva otvůrky pro vstup hlavového nervu

 

JAZYLKA – OS HYOIDEUM

• připevněna ligámenty a svaly
• umístěna pod dolní čelistí
• provádí fixaci hrtanu

 

PATROVÁ KOST – OS PALATINUM

RADLIČNÁ KOST – VOMER

 

LEBKA JAKO CELEK

 

funkce lebky:

– ochranná – chrání orgány uvnitř mozkové části

• ohraničuje mozkovou dutinu, počátek zažívacího ústrojí a dýchacího aparátu

 

ORBITY – je prostor ohraničený různými druhy kostí

 

 

PNEUMATIZOVANÉ ČÁSTI LEBKY

• vedlejší dutiny nosní
• čelní dutina – sinus frontalis F

 

LEBKA NOVOROZENCE – nezosifikované části calvy – fontanely

 

 

1. CÉVNÍ ZÁSOBENÍ MOZKU

 

• mozek je citlivý na zásobení krví => kyslík a živiny
• krev je do mozku přiváděna dvěmi karotickými tepnami (arteria carotis sinistra a dextra) a dvěma páteřními tepnami (aa. vertebrales)
• mícha je zásobena v krčním úseku tepnami, které odstupují z páteřních tepen, v hrudním, bederním a křížovém oddíle tepnami z hrudní a břišní aorty
• dvě přední a dvě zadní tepny přivádějící k mozku krev se na spodní ploše mozku (baze) spojují, aby zde vytvořily Willisův tepenný kruh, ze kterého vycházejí větvící se cévy pro jednotlivé mozkové laloky a mozkový kmen
• mozkové tepny spolu bohatě anastomozují (přirozené anatomické spojení mezi dvěma cévami, popř. nervy) – otevření anastomóz mozkových tepen je závislé na rychlosti uzávěru
• mozkové tkáni při každém přerušení cévního zásobení hrozí nedokrevnost a rozpad
• mozkem o hmotnosti 1400g proteče za minutu asi 800g krve
• úplné přerušení přívodu krve do mozku způsobí za 10 sekund bezvědomí
• průtok krve mozkem je závislý na věku – v dětství je vyšší, ve stáří se snižuje – stoupá odpor cév a snižuje se jejich pružnost
• mozek má hmotnost 2% celkové tělesné hmotnosti, ale spotřebuje 20% kyslíku přijatého organismem
• nervové buňky mozkové kůry jsou schopné přežívat bez kyslíku pouze asi 5 minut, buňky kmene asi 20 – 30 minut (spotřeba kyslíku v různých částech mozku je velmi různá)

 

• základním zdrojem energie pro mozek je glukóza – asi 115g/ 24 hod.
• klesá-li hladina cukru v krvi (hypoglykémie), dochází poměrně brzy k těžkým změnám v činnosti CNS – začínají obvykle zmateností a končí hypoglykemickým bezvědomím a křečemi
• 30% energie pro CNS je zabezpečováno bílkovinami a tuky, které nervová tkáň vychytává z protékající krve

 

důležité cévy:

arteria carotis communis (dělí se na a. carotis externa a a. carotis interna)

bazální tepna

páteřní tepny (aa. vertebrales)

 

vena jugularis interna – začíná ve foramen jugulare

přítoky: intrakraniální (žilní splavy)

extrakraniální

 

vena jugularis externa – ze svalů hlavy

• vlévá se do soutoku v. jugularis interna (=> krev z hlavy a mozku) a v. subclavia => tvoří spolu venu brachiocefalicus

 

III. CIRKULACE MOZKOMÍŠNÍHO MOKU, KOMOROVÝ SYSTÉM MOZKU

 

• mezi omozečnicí (pia mater) a pavučnicí je úzký prostor, ve kterém protéká kolem centrálního nervstva mozkomíšní mok
• mozkové a míšní obaly a mozkomíšní mok tvoří významnou mechanickou a chemickou ochrannou bariéru CNS
• složení mozkomíšního moku je podobné krevní plazmě zbavené bílkovin, obsahuje nepatrné množství bílkovin, glukózy a některých iontů
• mozkomíšní mok vzniká v cévních pletencích (50%) uložených v mozkových komorách a
• kolem cév zásobující mozkovou a míšní tkáň

 

• mozkové komory jsou dutiny uvnitř CNS
• v hemisférách jsou dvě postranní komory, které jsou otvory spojeny se třetí komorou ležící mezi oběma thalamy mezimozku
• ze třetí komory jde úzký kanálek – SYLVIŮV KANÁLEK – spojuje třetí a čtvrtou komoru, kterou ohraničuje prodloužená mícha a mozeček
• v tenké lamele tvořící strop čtvrté komory je malý otvor, který mozkomíšní mok vytéká do prostoru mezi měkkými plenami

 

• denně se vytvoří asi 500 ml moku
• stálé množství mozkomíšního moku se udržuje zpětným vstřebáváním moku do mízních cév a žil v páteřním kanálu
• mozkomíšní mok uvnitř dutin a mezi měkkými plenami kolem CNS cirkuluje
• mok k vyš. získáme lumbální punkcí – nabodnutí prostoru mezi pia mater a arachnoideou v dolní části páteřního kanálu

 

funkce moku: chrání centrální nervstvo, které v moku „plave“, čímž se zmenšuje jeho hmotnost a mozek s míchou jsou chráněny před otřesy

• mok má obranné vlastnosti a svým složením vytváří vhodné prostředí pro činnost nervové tkáně

 

 

IV. OBALY MOZKU, MÍCHY, NERVOVÉ KOŘENY

 

• mozek je uložen v dutině lebeční, mícha v páteřním kanálu

 

1, DURA MATER – tvrdá plena

• je hned pod lebeční kostí
• v týlním otvoru přechází v trubicovitý vak kolem hřbetní míchy
• v lebeční dutině z dury mater odstupují dvě vazivové přepážky, které oddělují pravou a levou hemisféru a mozeček

 

2, ARACHNOIDEA – pavučnice – I. měkká plena

– má síťovitě uspořádaná vazivová vlákna

 

3, PIA MATER – omozečnice – II. měkká plena

• je na povrchu mozku
• je jemná a cévnatá

 

• mezi kostí a dura mater je EPIDURÁLNÍ PROSTOR
• mezi dura mater a arachnoideou je SUBDURÁLNÍ PROSTOR
• mezi arachnoideou a pia mater je úzký prostor, ve kterém protéká kolem centrálního nervstva mozkomíšní mok – SUBARACHNOIDEÁLNÍ PROSTOR

 

 

 

MÍCHA HŘBETNÍ = MEDULLA SPINALIS

 

• je to válcovitý kanálek, který je pokračováním prodloužené míchy v horní části a v dolní části se zužuje kuželovitě a končí u II. bederního obratle L₂
• z míchy vybíhají míšní nervy
• v centru míchy probíhá centrální kanálek, v kterém je mozkomíšní mok
• délka míchy – 40 – 45 cm
• dále po míše následují nervové provazce
• na povrchu a podél celé míchy probíhá 6 podélných rýh – přední rýha a zadní rýha – rozděluje míchu na dvě poloviny

 

• postranní rýhy – na každé polovině jsou dvě – přední a zadní
• postranními rýhami přední a zadní vystupují nervová vlákna
• z postranních rýh vystupují míšní kořeny, které se spojují a vytvářejí míšní nerv

 

z receptoru => senzitivní nerv => dostředivé vlákno => mícha => zadní roh míšní

 

• míšní nervy obsahují senzitivní i motorická vlákna
• úsek míchy, z něhož vychází pár míšních nervů, se nazývá míšní segment
• míšní nervy vychází z míchy meziobratlovými otvory

 

STAVBA MÍCHY

 

1, šedá hmota – je okolo centrálního kanálku a v průběhu míchou vytváří přední a zadní sloupce

• na řezu jsou to rohy
• v předních sloupcích jsou nervové buňky, tzv. motoneurony – jejich neurity vytváří odstředivá (= motorická)vlákna
• kromě motoneuronů jsou tu ještě menší buňky, jejichž neurity vytváří vegetativní vlákna k hladkým svalovinám stěny cév, žlázám a vnitřním orgánům

 

• v zadní stěně jsou přepojovací buňky – zajišťují přepojení do vzdálenějších úseků míchy
• v zadním konci končí senzitivní (dostředivá) vlákna
• senzitivní ganglion – jsou zde těla senzitivních buněk – bývají v průběhu dostředivých drah = zauzliny = senzitivní gangliony

 

2, bílá hmota – je rozdělena na 3 provazce

• přední provazec – jsou zde motorická vlákna, sestupující z kůry mozku, mozkového kmenea řídí činnost svalstva
• postranní provazec – obsahují motorická i senzitivní vlákna
• zadní provazec – obsahují senzitivní vlákna – zajišťují vnímání dotyku

 

funkce míchy: 1, převodní

• spojuje nižší úseky s vyššími
• dojde-li k poruše (přerušení) motorických drah, vede k těžkým poruchám hybnosti
• částečné ochrnutí = PARÉZA
• úplný výpadek svalové činnosti = PLÉGIE

 

• přerušení senzitivních drah – dochází k výpadku citlivosti a souhry pohybů
• obecně platí, že dojde-li k přerušení míchy v určité oblasti, přestane být funkční celá část míchy, která je pod tím
• dojde-li k porušení míchy, dochází k poruše motorických i senzitivních vláken

 

2, reflexní – mícha zajišťuje klidové napětí ve svalech, zajišťuje provádějí jednoduchých svalových pohybů obranného charakteru (při spálení ucukneme)

• při rozsvícení ve tmě => zakryjeme si oči
• obranné reflexy jsou proti bolestivým podnětům
• reflex vyvolaný světlem, zvukem
• zajišťuje vyprazdňování močového měchýře => dojde-li k poruše míchy => dochází k inkontinenci, nebo se člověk nedokáže vyprázdnit
• patelární reflex

 

MÍŠNÍ NERVY

 

• vystupují z postranních rýh míchy, jako přední a zadní kořeny
• v páteřním kanálu se tyto nervy spojují a vytváří míšní nerv

 

• úsek míchy, z níž vychází jeden pár míšních nervů se nazývá SEGMENT MÍŠNÍ

 

• míšní nervy vystupují z páteřního kanálu meziobratlovými otvory – jsou to nervy smíšené
• mají senzitivní a motorická vlákna
• je jich 31 párů – 8 krčních, 12 hrudních, 5 bederních, 5 křížových a 1 kostrční
• nervy dohromady vytváří pleteně – PLEXY

 

1, PLEXUS CERVICALIS – krční pleteň

• je tvořena I. – IV. krčním nervem
• inervuje kůži krku, ušního boltce a týlní části hlavy
• svalovina krku a bránice

 

2, PLEXUS BRACHIALIS – pleteň pažní

• od V. krčního do I. hrudního
• je tvořena od C₅ až po Th₁
• inervuje svaly a kůži horní končetiny

 

• další hrudní Th₂ – Th₁₂ nevytváří pleteně, ale jdou samostatně k mezižeberním svalům
• inervují kůži hrudníku a část břišní stěny

 

3, PLEXUS LUMBOSACRALIS – bedrokřížová pleteň

• jde od I. bederního až po kostrční nerv
• inervuje dolní část břicha – kůži i svaly, dno pánevní, zevní pohlavní orgány, dolní končetiny

 

patří sem také: NERVUS ISCHIADICUS – je nejsilnější, může se uskřípnout => ISCHIAS = houser

 

 

 

 

III. ANATOMIE A FUNKCE MOZKU

 

MOZEK = CEREBRUM = ENCEFALON

• je uložený v dutině lebeční
• má hmotnost okolo 1500g, u dětí asi 400g

 

dělí se na:

1, zadní mozek – prodloužená mícha, most Varolův, mozeček

2, střední mozek – spojuje zadní mozek s přením mozkem

3, přední mozek – je tvořen mezimozkem a koncovým mozkem (dvě hemisféry)

 

mozkový kmen – je tvořen prodlouženou míchou, mostem Varolovým, mozečkem, středním mozkem

 

prodloužená mícha – MEDULLA OBLONGATA

• měří 20 – 25 mm
• je pokračováním hřbetní míchy a navazuje na most Varolův
• z vrchu je překryta mozečkem
• pod mozečkem je IV. komora => prodloužená mícha tvoří spodinu IV. komory, do které se otvírá centrální kanálek
• prodloužená mícha vytváří 2 valy, říká se jim pyramidy
• je místem, z kterého vychází několik hlavových nervů
• uvnitř prodloužené míchy jsou shluky nervových buněk, které vytváří RETIKULÁRNÍ FORMACI
• jsou to centra pro dýchání, centrum řízení TK, centrum řízení srdeční činnosti

 

most Varolův = PONS VAROLI

• je to pokračování prodloužené míchy a dál přechází do středního mozku
• tvoří spodinu IV. komory
• jsou zde přítomné shluky nervových buněk,

tzv. RETIKULÁRNÍ FORMACE

 

1, je to přepojovací stanice pro vzestupná i sestupná vlákna

2, aktivátor mezimozku a mozkové kůry

3, tvoří specializovaná centra pro řízení základních životních funkcí

 

střední mozek = MESENCEPHALON

• je mezi mostem Varolovým a mezimozkem
• krátký oddíl mozkového kmene
• horní plocha vybíhá ve čtyři zaoblené hrbolky = čtverhrbolí
• dolní část je spojena silnými stonky s hemisférami
• centrální částí probíhá Silviův kanálek – spojuje IV. komoru se III. komorou
• čtverhrbolí je tvořeno nakupeninami buněk, první dva hrboly jsou PODKOROVÁ ZRAKOVÁ centra (jsou mimo kůru)
• další dva hrbolky, u nichž končí sluchové dráhy, zajišťují pohyb hlavy za zdrojem zvuku
• stonky obsahují nervová vlákna – motorická – řídí pohyby ovládané vůlí

 

mezimozek = DIENCEPHALON

• tvořena dvěmi vejčitými jádry = THALAMY
• mezi těmito jádry prochází III. komora
• pod thalamy je trujúhelníkový prostor – HYPOTHALAMUS, na něm je stopkou zavěšena hypofýza

hypothalamus – dvě skupiny buněk (jádra)

1. skupina – hormony, které jsou krevními cévami zanášeny do adenohypofýzy, redukují produkci hypofyzárních hormonů => nervovými vlákny do neurohypofýzy
2. skupina => spojena s míšními neurony, jejichž axony tvoří autonomní vlákna, řídí jejich činnost, ovlivňují dýchání, krevní oběh, pohyby trávicí trubice, vyprazdňování vývodu žláz, tělesnou teplotu

 

Koncový mozek = TELENCEPHALON = velký mozek

• tvořen dvěmi hemisférami, mezi nimiž je vazník = CORPUS CALLOSUM – spojuje je
• je to pruh bílé hmoty – tvořen z nervových vláken
• pod vazníkem postranní komory
• na povrchu je šedá kůra mozková, na jejíž spodině jsou jádra z šedé hmoty, BAZÁLNÍ GANGLIA – ocasaté a čočkovité jádro – podkorová centra, řídí mimovolné pohyby (vztahy mezi klidem a napětím)
• povrch hemisféry není hladký – jsou v něm brázdy – SULCUS a závity – GYRUS
• největší brázda (Rollandova) – SULCUS CENTRALIS
• odděluje přední a zadní lalok

 

• postranní brázdy = SULCUS LATERALIS – odděluje spánkový lalok)

 

LALOKY KONCOVÉHO MOZKU

 

Lalok čelní – LOBUS FRONTALIS (před centrální brázdou)

Lalok temenní = LOBUS PARIENTALIS (za centrální brázdou)

Lalok spánkový = LOBUS TEMPORALIS (pod postranní rýhou)

Lalok týlní = LOBUS OCCIPITALIS (v dolní části)

 

• BÍLÁ HMOTA
• vyplňuje vnitřek hemisfér
• všude mezi bazálními ganglii a komorami

složena z nervových drah:

asociační – v téže polokouli

podle směru                 komisurální – spojují obě polokoule

projekční – do nižších oddílů CNS

 

• ŠEDÁ HMOTA
• na povrchu – kůra – CORTEX CEREBRI – nejvyšší řídící centrum
• 2 – 5 mm široká, obsahuje 13 – 15 miliard nervových buněk
• zářezy rozdělují koncový mozek na laloky
• podle typu buněk rozlišujeme různá korová centra:

 

1, BROCOVO ŘEČOVÉ CENTRUM = řeč

• nepárové, v čelním laloku

funkce:

• řídí jemné pohyby mluvidel
• pomáhá při tvoření slov
• ovládá pohyby ruky

 

• poškození => neschopnost vyjádřit myšlenku mluvenou řečí

 

2, MOTORICKÉ KOROVÉ CENTRUM

• v čelním laloku před sulcus centralis

funkce: řídit úmyslné pohyby

– jednotlivé svalové skupiny jsou inervovány v tomto pořadí – prsty dolních končetin => noha => bérec => stehno => kyčel => trup => ruka => oči => nos => rty => jazyk => polykání

• největší pole: palec horní končetiny, rty, jazyk

 

3, SENZORICKÉ KOROVÉ CENTRUM

• na kožní citlivost
• v temenním laloku za sulcus centralis
• přináší informace pro bolest, chlad, teplo, dotyk
• při průběhu se dráhy kříží => levá půlka těla se promítá do pravé půlky mozku a obráceně

 

4, ZRAKOVÉ CENTRUM

– v týlním laloku

– končí tady zrakové dráhy – přináší informace ze sítnice – díky němu se rozeznávají barvy, pohyb těla, tvary

 

5, CENTRUM ČTENÍ = VIZUÁLNÍ CENTRUM ŘEČI

• rozeznáváme psané a tištěné slovo
• v týlním laloku nad zrakovým centrem

 

6, SLUCHOVÉ CENTRUM

• ve spánkovém laloku
• přicházejí sem vlákna z vnitřního ucha => rozeznáváme všechny zvuky, kromě lidské řeči
• v zadní části = AKUSTICKÉ CENTRUM ŘEČI
• rozpoznáváme lidskou řeč = WERNICKEOVO CENTRUM

 

7, CHUŤOVÉ CENTRUM

• v temenním laloku, nad postranní brázdou

 

8, ČICHOVÉ CENTRUM

• na spodině čelního laloku
• končí zde čichový nerv

 

DOMINANCE HEMISFÉR A LATERALITA

• všechna párová centra fungují symetricky
• pouze centra řeči jsou nepárová, na dominantní hemisféře = lateralizovány (na straně)
• u většiny z nás – všichni praváci a 60 – 70% leváků jsou v levé hemisféře

 

DOMINANCE – vlastnost jedné z hemisfér řídit určité funkce

• pro řeč, porozumění řeči, racionální myšlení, je dominantní levá hemisféra
• pravá hemisféra je dominantní pro chápání v čase a prostoru
• dispozice pro vytvoření dominance a lateralizace jsou dědičné
• násilné přecvičování vede ke koktání

 

LATERALITA – centrum je v dominantní hemisféře

 

MOZEČEK = CEREBELLUM

• v zadní jámě lební
• leží nad prodlouženou míchou a mostem Varolovým
• skládá se ze dvou hemisfér a spojovacího mozečkového
• červu (= vermis) – ve střední části, ze tří párů silných stonků – raménka mozečková – dolní x střední x horní
• jsou z bílé hmoty a vedou k mozkovému kmeni

 

POVRCH – na povrchu šedá hmota rozbrázděná v závity a zářezy

• je 1 mm silná
• pod šedou hmotou je bílá hmota, tvoří dráhy, jsou v ní jádra (= shluky nervových buněk)

 

funkce: udržuje automaticky rovnováhu těla, řídí napětí ve svalech, koordinuje pohyby, zajišťuje plynulost pohybů

 

mozečkové dráhy – podklad k těmto funkcím:

– dráhy směřují k retikulárním formacím ke střednímu mozku a přes thalamus do motorické kůry mozku

• vzruchy přicházejí mozkovými raménky z rovnovážného ústrojí vnitřního ucha, kožních a svalových receptorů – informují o okamžitém stavu organismu

poškození: vede k poruchám ve způsobu vykonávání pohybu

hypotonie – nižší svalový tonus, vrávoravá chůze

• přehnané a nepřesné pohyby
• koordinace mluvidel, špatná artikulace
• dočasně může být ochromen alkoholem

 

VII. HLAVOVÉ NERVY

 

MOZKOVÉ (HLAVOVÉ) NERVY

• označujeme je římskými číslicemi
• je jich 12 párů, označujeme římskými číslicemi I. – XII.

 

1. ČICHOVÝ NERV = NERVUS OLPHACTORIUS (nervi ophactorii)

– jdou z čichového pole (sliznice v nosní dutině) prochází skrz čichovou kost a vychází na spodině frontálního laloku

 

1. ZRAKOVÝ NERV = NERVUS OPTICUS

• začíná v oční sítnici a zadním pólem oka vstupuje do dutiny lební
• před hypofýzou se kříží
• prochází až do týlního laloku

 

III. OKOHYBNÝ NERV = NERVUS OCULOMOTIRIUS

 

1. KLADKOVÝ NERV = NERVUS TROCHLEARIS

 

1. TROJKLANNÝ NERV = NERVUS TRIGEMINUS

• rozděluje se na tři větve – dvě senzitivní a jednu smíšenou

 

1. NERV ODTAHUJÍCÍ = NERVUS ABDUCENS

• je na hranici mostu a prodloužené míchy

 

VII. LÍCNÍ NERV = NERVUS FACIALIS

• jde k mimickým svalům a ke žlázám a k 2/3 jazyka
• inervuje mimické svaly => dojde-li k zánětu tohoto nervu, ztratíme mimiku 1/2 tváře

 

VIII. NERV SLUCHOVĚ ROVNOVÁŽNÝ = NERVUS VESTIBULOKOCHLEARIS

• jde ze statického a sluchového ústrojí vnitřního ucha

 

1. NERV JAZYKOHLTANOVÝ = NERVUS GLOSOPHARYNGEUS

• jde k 1/3 jazyka a k hltanu, jde i k bubínkům a k měkkému patru
• zajišťuje dávivý reflex

 

1. BLOUDIVÝ NERV = NERVUS VAGUS

• vystupuje v okolí mozkového kmene a odtud sestupuje do hrudní dutiny, břišní dutiny až do pánve
• inervuje vnitřní orgány

 

1. PŘÍDATNÝ NERV = NERVUS ACCESORIUS

• inervuje musculus sternocleidomastoideus – zdvihač hlavy a trapézový sval

 

XII. NERV PODJAZYKOVÝ = NERVUS HYPOGLOSSUS

– inervuje svaly jazyka

 

 

KOSTRA HORNÍ KONČETINY – OSSA MEMBRI SUPERIORIS

• pletenec horní končetiny
• volná dolní končetina

 

PLETENEC – lopatka – scapula

• klíční kost – clavicula

 

lopatka – připevněná k hrudnímu koši pomocí svalů

• přiléhá na II. – VII. žebro
• zadní strana vybíhá v ostrý hřeben, který rozděluje lopatku na dvě jámy, které jsou vyplněné svaly

 

klíční kost – dlouhá, esovitě zahnutá kost, která je spojená se sternem a scapulou

 

VOLNÁ HORNÍ KONČETINA

 

kost pažní – humerus

a, caput humer – hlavice kosti pažní, plocha pro spojení se scapulou

 

collum anatomicum

zúžení pod hlavicí

collum chirurgicum

 

tuberculum maius – velký výběžek

epicondyly – na distální části humeru

trochlea humeri – kloubní ploška pro skloubení s ulnou

capitulum humeri – kloubní ploška pro skloubení s radiem

fossa olecrani – při pohybu v loketním kloubu zapadá část ulny – okovec

 

loketní kost – ulna

• na malíkové straně
• okovec – zapadá do fossa olecrani

 

caput ulnae – hlavice ulny, na distálním konci

• část pro skloubení s karpálními kůstkami

 

kost vřetenní – radius

• zevní strana předloktí
• caput radii – hlavice
• colum radii – krček

 

zápěstní kůstky – OSSA CARPI (8)

záprstní kůstky – OSSA METACARPALIA (5)

články prstů – OSSA DIGITORUM MANUS – palec 2 články, ostatní 3

KOSTRA DOLNÍ KONČETINY

 

• pletenec dolní končetiny
• volná dolní končetina

 

PLETENEC – pánevní kost – ossa coxae – je párová

• jsou spojeny v zadní části kostí křížovou, v přední části oblasti kosti stydké pomocí chrupavky

PÁNEV = PELVIS

• 3 kosti spojené kostěným srůstem

a, kost kyčelní = OS ILIUM

b, kost sedací = OS ISCHII

c, kost stydká = OS PUBIS

 

KOST KYČELNÍ

• lopata kosti kyčelní (ala ossis ilii)
• crista iliaca – hřeben kosti kyčelní
• spina iliaca anterior, superior – přední, horní trn kosti kyčelní
• spina iliaca posterior, superior, interior – zadní trny kosti kyčellní

 

SEDACÍ KOST

• hrbol sedací kosti – tuber ischiadicum

 

KOST STYDKÁ

Facies symphisialis – plocha na kterou nasedá chrupavka pro spojení obou stydkých kostí

• na rozhraní všech tří kostí ACETABULUM – jamka kyčelního kloubu
• otvor v pánevní kosti – foramen obturatum – mezi kostí sedací a stydkou

 

PÁNEV JAKO CELEK

 

Funkce: 1, opěrná

2, ochranná – chrání orgány v oblasti pánevní dutiny

3, u žen – porodní cesty

 

velká pánev – ohraničená hřebeny

malá pánev – proti horním hranám stydkých kostí

• ženy mají pánev širší a prostornější

 

zevní rozměry pánevní:

1, distantia bispinális – rozměr horní trny přední – 26 cm

2, distantia bicristalis – mezi horními hřebeny kosti kyčelní

3, distantia bitrochanterica – mezi pravým a levým chocholíkem na femuru

4, conjugata externa – mezi L₁ a symfýzou

 

VOLNÁ DOLNÍ KONČETINA

 

Kost stehenní – FEMUR

a, caput femoris – hlavice stehenní kosti zapadá do jamky kyčelní

b, colum femoris – vliv úbytku ženských pohl. Hormonů => fraktura

c, trochanter maior – velký chocholík – laterální strana

d, trochanter minor – malý chocholík

e, epicondili – distální část stehenní kosti

f, diafýza stehenní kosti

 

Patela – čéška

• ve vazivu čtyřhlavého stehenního svalu
• kryje přední část kolenního kloubu

 

Tibia – holenní kost – palcová strana

• kloubní spojení s femurem

a, condylus medialis

proximální části

b, condylus lateralis

c, crista anterior – hřeben

d, malleolus medialis – distální část tibie, vnitřní kotník

 

lýtková kost – fibula

• na proximální části spojena kloubně s tibií

a, caput fibulae

b, crista anterior

c, maleolus lateralis

 

zánártní kůstky – OSSA TARSI

a, talus – hlezenní kost

b, calcaneus – kost patní

c, os cuboideum – krychlová

d, os naviculare – člunková

e, os euneiforme laterale – zevní klínové kosti

f, os euneiforme intermedium – střední

g, os euneiforme mediale – vnitřní

 

nártní kůstky – OSSA METATARSALIA

OSSA DIGITORUM PEDIS – články prstů – phalanges

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

VII. SMYSLOVÉ ÚSTROJÍ

 

SLUCHOVÉ ÚSTROJÍ

 

• je tvořeno zevním uchem – boltec – je tvořen chrupavkou mušlovitého tvaru, pokrytá kůží
• dále se nálevkovitě zužuje a přechází do krátké trubice – zevní zvukovod – uvnitř je vystlán kůží, je to rezonátor, který zesiluje zvuky
• je zakončen bubínkem

 

Bubínek – MEMBRANA TYMPANI

• je velký 50 – 90 mm²
• je to oválná, vazivová blanka, která je vpáčená do středního ucha
• na druhé straně bubínku jsou středoušní kůstky – MALEUS, INCUS, STAPES

 

STŘEDOUŠNÍ DUTINA – CAVUM TYMPANI

• prostor uvnitř spánkové kosti
• od zevního ucha jej odděluje bubínek a od vnitřního ucha kostěná stěna s oválným a kulatým okénkem

 

zevní ucho – boltec

– zvukovod zevní, který je zakončen

– bubínkem

 

• v středoušní dutině jsou tři středoušní kůstky

KLADÍVKO – MALEUS

KOVADLINKA – INCUS

TŘMÍNEK – STAPES

 

• jsou vzájemně kloubně spojeny

 

KLADÍVKO – je připojené k vnitřní straně bubínku

TŘMÍNEK – je připojen k oválnému okénku

 

– středoušní dutina je spojena s nosohltanem EUSTACHOVOU TRUBICÍ – vyrovnání tlaku a komunikace

 

VNITŘNÍ UCHO

• je to uzavřený prostor ve spánkové kosti – obsahuje:

1, blanitý hlemýžď – COCHLEA

• uvnitř je vlastní sluchový orgán = CORTIHO ORGÁN

 

2, orgán polohy a pohybu – VESTIBULÁRNÍ ÚSTROJÍ

• blanité váčky – SACCULUS a UTRICULUS
• jsou naplněné tekutinou
• uvnitř jsou krystalky => přesypávají se => dráždění buněk

 

3, orgán pohybu

• je v třech polokruhovitých kanálcích – uvnitř je tekutina => přelévá se => dráždění buněk => nervové zpracování

 

 

ŠÍŘENÍ ZVUKU

• kmitání pevného tělesa rozkmitá prostředí => vlnění => šíří se pomocí prostředí k zevnímu uchu => rozkmitá bubínek => rozkmitají se středoušní kůstky => oválné okénko => rozkmitá se (vnitřní ucho) a odtud se přenáší vlnění na vnější tekutinu – PERILYMFU (je mezi kostí a blanitým hlemýžděm)
• perilymfa rozkmitá stěnu blanitého hlemýždě a uvnitř je tekutina – ENDOLYMFA
• endolymfa přenese kmitání na membránu CORTIHO ORGÁNU a tím se podráždí vláskové buňky => pomocí VIII. Hlavového – vestibulokochleárního nervu jsou do mozkového sluchového centra, uloženého ve spánkovém laloku

 

ZRAKOVÉ ÚSTROJÍ

• tvoří jej oční koule – BULBUS OCULI
• je uložena v orbitě (očnice) na tukovém polštáři – CORPUS ADIPOSUM ORBITAE
• chrání oko před nárazy na kostěný podklad
• stěnu tvoří tři vrstvy:

1. vrstva – zevní vrstva – je vazivová – TUNICA FIBROSA

– bělima – SCLERA – pokrývá celý povrch oční koule a v přední části přechází v CORNEU – rohovka

 

1. vrstva – střední vrstva – TUNICA VASCULOSA => cévnatka – CHOROIDEA

• je značně prostoupená cévami, v přední části přechází v řasnaté tělísko – CORPUS CILIARE – jeho podkladem je hladká svalovina MUSCULUS CILIARIS
• na řasnatém tělísku jsou tenká vlákénka, která jdou k pouzdru čočky
• umožňují zplošťování a vyklenování čočky => AKOMODACE čočky (vlákna táhnou čočku)
• z řasnatého tělíska směrem dopředu vystupuje duhovka – IRIS, uvnitř je otvor – zornice –PUPILLA

 

III. vrstva – sítnice – RETINA

• je to vnitřní vrstva oka
• jsou zde receptory:

a, tyčinky – jsou na vnímání světla, je jich asi 120 milionů

b, čípky – je jich asi 60 milionů, jsou na vnímání barvy

• jsou jich tři druhy – dle základních barev – červená x modrá x zelená

 

• místo nejostřejšího vidění – žlutá skvrna – je to asi 5 mm nad výstupem zrakového nervu a jsou zde pouze čípky
• slepá skvrna – místo, kde odstupuje zrakový nerv – nejsou zde ani tyčinky, ani čípky

 

VNITŘNÍ PROSTORY OKA = KOMORY OČNÍ

 

1, PŘEDNÍ KOMORA OČNÍ

• je mezi zadní plochou rohovky a zadní plochou duhovky

2, ZADNÍ KOMORA OČNÍ – zadní plocha duhovky + přední plocha čočky

 

• obě komory jsou vyplněné komorovou vodou

 

3, NEJVĚTŠÍ VNITŘNÍ PROSTOR – je vyplněný SKLIVCEM – CORPUS VITREUM

• je to rosolovitá průhledná hmota

 

ČOČKA – LENS

• má na svém povrchu pouzdro – přichytávají se sem vlákna – CORPUS CILIARE
• uvnitř je rosolovitá průhledná hmota
• čočka je pružná, ke stáří tvrdne

 

AKOMODACE – změna vyklenutí čočky

• je vyvolávána stahem řasnatého tělíska
• díky akomodaci můžeme vidět dobře blízké i vzdálené předměty
• obraz se promítá na sítnici u zdravého oka
• pokud se obraz promítá před sítnici, oko je krátkozraké – vidíme dobře jen na blízko, rozmazaně do dálky => krátkozrakost – MIOPIE – koriguje se rozptylkami

 

• pokud se obraz zobrazí za sítnicí – dalekozrakost – HYPERMETROPIE – vidíme předměty daleké, blízké ne – koriguje se spojkami

 

– zornicový reflex – schopnost zornice reagovat na různou intenzitu osvětlení

• chrání sítnici před prudkým světlem

 

PŘÍDATNÉ ORGÁNY OKA

 

1, okohybné svaly – MUSCULI BULBI

• je jich šest – 4 přímé a 2 šikmé
• umožňují pohyb oka
• je-li některý ze svalů oka delší nebo kratší, dochází k rozbíhání, nebo sbíhání očních os = šilhání – STRABISMUS

 

2, oční víčka – PALPEBRAE

• podkladem je vazivová ploténka
• upínají se sem snopečky kruhového svalu očního – MUSCULUS ORBICULARIS OCULI
• na okraji očního víčka jsou řasy, které chrání oko před prachem a odměrným oslněním
• mezi řasami jsou mazové žlázky, které chrání kůži před přetékajícími slzami
• na spodní straně očního víčka je spojivka – CONJUNCTIVA – růžová blanka – končí u rohovky

 

3, slzný aparát – APARATUS LACRIMALIS

 

skládá se ze tří částí:

a, slzná žláza – GLANDULA LACRIMALIS

– je v zevní horní části očnice – slzy mají protibakteriální účinky – chrání oko před bakteriemi

b, slzný váček – vnitřní koutek oka

c, slzovod – odvádí slzy ze slzného váčku do nosní dutiny

 

SLZY – tvoří se v slzné žláze

– jsou vylučovány na spodní stranu víčka – SPOJIVKU a mrkáním se roztírají po ROHOVCE

• zvlhčují ji a zabíjí bakterie

 

• ze slzné žlázy v horní části orbity => roztírají se po oku => sbírání do slzného váčku => nosní dutina