KOŘENOVÁ INLEJ: KOŘENOVÁ NÁSTAVBA, ČEPOVÁ NÁSTAVBA
: zařazení: fixní náhrada s dentálním přenosem žvýkacího tlaku
: definice: laboratorně zhotovená výplň zakotvená v kořenovém kanálku a nahrazující
korunku zubu v podobě nepreparovaného pahýlu
– předpokladem pro zhotovení je pečlivé endodontické ošetření + RTG kořenového kanálku, odstranění zubní dřeně, pročištění, dezinfekce – odstranění nekrotické zubní dřeně
– na RTG nevidíme žádné stopy zánětu v peripakální oblasti (kolem kořenu)
: Indikace:
- defekty zubní korunky velkého rozsahu, kdy zbytku hrozí odlomení
- ztráta zubní korunky (kaz, úraz)
- náprava anomálního postavení zubu
: Kontraindikace:
- perioapikální nález – chronický nález na hrotu kořene
- kořen poškozený kazem nebo úrazem až subgingiválně (až pod dáseň)
- neodstatečně dlouhý nebo neprůchodný kořenový kanálek – kanálek se nedá pročistit
: kořenová inlej má dvě části KORUNKOVÁ podoba nepreparovaného pahýlu
KOŘENOVÁ zakotvena v kořenovém kanálku
: máme dva základní typy kořenových inlejí:
Jednoduchá kořenová inlej – u dobře průchodného kanálku
– poměr korunky a kořene je2:3
Inlay s kořenovou čepičkou – nástavba s litou obroučkovou bází
– málo průchodné kořenové kanálky
– gracilní kořeny
– kořeny s širokým ústím kořenového kanálku
– poměr kořene a korunky 1:1
DOPLŇKOVÝ TYP KOŘENOVÉ INLAYE
– tzv. Složená kořenová inlej
: indikace: vícekořenové zuby s disparalelními kořeny
: pro hlavní zhotovení se používá nejmohutnější kořen
– preparace kónická směrem k apexu se zužuje (ideální je pokud je preparace alespoň do dvou třetin délky kořene)
– průřez je oválný ve směru vestibulo orálním i mezi distálním zaujímá jednu třetinu
– stěny jsou hladké a bez rýh
: zhotovení:
- PŘÍMÝ ZPŮSOB – jednoduchá kořenová inlej
- NEPŘÍMÝ ZPŮSOB – v laboratoři
-kořenové inleje se nedělají jen z kovu ale i z keramiky
Zhotovení:
- ordinační fáze:
- vyšetření pacienta
- preparace zubu – do 1/3 kořenového kanálku, maximálně ½ hladký bez rýh
- otisk:
- pracovní model zhotovíme pomocí silikonové otiskovací hmoty metodou dvojího otiskování
- otisk se musí od ústí kanálku pravidelně zužovat a mít hladký oválný povrch
- laboratorní fáze:
- zhotovení modelu:
- dentální část zhotovíme ze stounu a na místě kořenové inleje vytvoříme výstupek
- podstavec zhotovíme z kamenné sádry
- ořízneme gingivální okraj – Thomsonovův řez
- naizolujeme saponátem nebo Isodentem
- modelace:
- inlejový vosk prohřejeme nad plamenem a na konci ji prsty zdeformujeme, aby byl užší, než je průměr
- špičku vosku zasuneme do kořenového kanálku
- do krampových kleští uchopíme vyztužovací čep, lehce ho nahřejeme nad plamenem a zasuneme do vosku v kanálku
- vyztužovací čep musí procházet středem voskového modelu
- po ochlazení uchopíme vyčnívající drátění čep do kleští a tahem bez páčení voskový model vyjmeme
- zasuneme zpět do kanálku a modelujeme korunkovou část
- tvar korunkové části imituje tvar preparovaného pahýlu příslušného zubu
- licí čep připojíme ke korunkové části modelu inleje
- model s čepem přiadaptujeme k licí prohlubni a nandáme licí kroužek
- zatmelíme na jádro nebo vakuově
- vypálíme a odlijeme příslušným kovem
- při oddělování licí soustavy od inleje oddělíme i přečnívající část vyztužovacího čepu
- opracováváme pouze korunkovou část inleje a pouze obrousíme
na inlay zhotovujeme různé korunky dle požadavků