Glomerulonefritidy, glomerulopatie
Akutní glomerulonefritida
Onemocnění, jehož výskyt u nás v souvislosti s včasnou antibiotickou léčbou klesá.
U nás vzniká nejčastěji v návaznosti na streptokokové onemocnění (angína). V rozvojových zemích je nejčastěji vazba na malárii. Za 8-14 dní po tomto onemocnění dochází k postižení ledvin. Nejčastěji onemocní děti, chlapci 2x častěji. Onemocnění probíhá pod obrazem akutního nefritického syndromu.
Klinika: otoky tváře a víček
makroskopická hematurie
oligurie
zvýšený krevní tlak
bolesti v bedrech
Diagnostika: typický klinický obraz, nález v moči, pokles C3 komplementu, zvýšený titr
ASLO (anti-streptolysin O) v případě poststreptokokové infekce
Terapie: restrikce tekutin a sodíku
diuretika
antihypertenziva
antibiotika
Rychle progredující (srpkovité) glomerulonefritidy
Heterogenní skupina chorob charakterizovaná tvorbou srpků v glomerulech a rychlou progresí do terminálního selhání ledvin. Může se vyskytovat samostatně nebo jako součást systémového onemocnění. Při tomto onemocnění může dojít k tvorbě protilátek proti basální membráně glomerulů (anti GBM) – 5 % případů, protilátek proti cytoplasmě neutrofilů (ANCA) – 40 % případů nebo imunokomplexů (CIK) 40-50 % případů.
Klinika: nefritický syndrom – viz výše
nefrotický syndrom – charakterizovaná edémy, hypertenzní a výraznou proteinurií –
více než 50 mg bílkovin na kg váhy, hypoproteinémií,
hypoalbuminémií, dyslipidémií
únava, chřipkové příznaky
Diagnostika: klinika
biochemické nálezy
průkaz autoprotilátek
renální biopsie
Terapie: kortikoidy
imunosupresiva
plasmaferéza
Chronická glomerulonefritida
Onemocnění, která probíhají primárně jako chronická – začátek obvykle nezjistíme.
Etiologie je různorodá, často se nedaří zjistit.
Klinika: nález v moči od minimální hematurie nebo proteinurie až k makroskopické
hematurii nebo nefrotické proteinurii
pozvolný vývoj renální insuficience (vzestup urey, kreatininu, pokles glomerulární
filtrace)
Diagnostika: dle biochemického nálezu
Rozhodující je renální biopsie
Typy chronických glomerulonefritid:
IgA nefropatie (Bergerova choroba) – prokazují se depozita IgA v mezangiu, nejčastější
forma chronické GN, prognosa většinou příznivá
Membranoproliferativní GN – v závažných případech do 2 let nutnost dialýzy
Membranosní GN – původce nefrotického syndromu asi v 30 % u dospělých jedinců, 20 % se
spontánně vyhojí, 35 % progrese do renální insuficience
Fokálně segmentální glomerulosklerosa – asi v 20-30 % příčina nefrotického syndromu u
a dospělých, u kortikosenzitivních forem léčba
kortikoidy, jinak během l0 let nutnost dialýzy
Lipoidní nefróza – nejčastější příčina nefrotického syndromu u dětí, terapie kortikoidy
Glomerulopatie
Vznikají jako následek jiného onemocnění.
Diabetická nefropatie – nejčastější glomerulopatie, nutnost vyšetřování mikroalbuminurie u
diabetiků k zachycení počátečních stadií. Dobře léčená hypertenze a
z léků např. ACE inhibitory oddalují progresi do renální insuficience
Amyloidosa ledvin – může být primární nebo sekundární při chronických zánětlivých
onemocnění typu revmatoidní artritidy, Crohnovy choroby nebo při
lymfomech, myelomech
Systémový lupus erythematodes – postižení ledvin se vyskytuje až u 75 % nemocných
Systémová sklerosa
Sarkoidosa
Henochova Schönleinova purpura – vyskytuje se hlavně v dětství, jedná se o vaskulitidu
(idiopatický zánět drobných tepen) ledvin a kůže, méně
často střev. Na kůži výsev petechií na hýždích a
extenzorových částí končetin, hematurie, enterorhagie,
bolest břicha a kloubů, otoky kloubů