Zrod západního myšlení: Řecká přírodní filosofie
Základní periodizace antické (řecké) filosofie:
1) Přírodní předsókratovská, hylozoistická filosofie (6.- 4.stol. př.n.l.)
hlavní témata: kosmos a hledání arché.
2 Klasická (atická) , vrchol řecké filosofie ? vytvořeny základy většiny filosofických oborů, vznik filosofických systémů.
3) Helénistická (od konce 4. stol. př.n.l. do roku 529 ? uzavření filosofických škol Justiniánem), filosofická skepse jako odraz skepse životní, kosmopolitizace světa, sbližování kultur, eklekticismus,orientace filosofie na člověka ? stoicismus, epikurejství, novoplatonismus, rozvoj křesťanství, římská kultura nevytvořila svébytnou filosofii. Prazáklad všeho dění nazývali staří Řekové arché a chápali jej jako jednoduchou pralátku (počátek i konec světa, vše prostupující princip). Jednotlivá pojetí arché spojoval názor, že pralátka není pasivní mrtvou hmotou (hýlé), nýbrž že v sobě obsahuje aktivní vnitřní život (zoé), zdroj pohybu a vývoje. Pro první hylozoistické filosofy měl svět své přirozené uspořádání, řád (kosmos), projevující se vzcházením jednotlivých věcí z původní pralátky a návratem do ní. Vznikající filosofií je tedy kosmologie (nauka o řádu světa) a její součástí je kosmogonie (nauka o původu světa).
Mílétská škola ? v 6. stol. př. n. l. byl Mílétos jedním z maloasijských iónských měst. Odtud pocházel Thalés (asi 625 ? 545 př.n.l.) úspěšný kupec, cestovatel, státník, přírodovědec (astronomie- zatmění Slunce, matematika, meteorologie, technické objevy). Arché ? voda.
Země- plochá deska ležící na hladině světového oceánu.
Anaximandros (asi 610-546 př.n.l.), přírodovědec (astronomie, geografie, biologie,fyzika)- nedochovaný spis O přírodě. Základní vlastností pomíjivé a smyslové věci je její mez, hranice,určenost, dočasnost (peras). Základ všeho-apeiron (neomezenost, nevymezenost). Z něhož prostřednictvím protikladů vznikají jednotlivé věci.
Anaximenés (asi 585-528 př.n.l.), arché ? neurčitý neomezený vzduch, z něhož zřeďováním zaniká a zhušťováním vzniká viditelný svět.
Pythagorejci ? Pýthagorás ze Samu (asi 572-494 př.n.l.) přírodovědec, matematik, cestovatel, filosof (autor tohoto pojmu). Apeiron neexistuje, jelikož vlastností každého jsoucna je jeho mez, peras. Základní vlastností každého peras je možnost nějak jej změřit ? číslo, základní princip všeho bytí. Magické, dokonalé číslo-deset. Na základě číselných poměrů je vybudován celý kosmos.
Elejská škola ? (Elea-jz. Itálie). Zakladatel- Xenofanés z Kolofónu (asi 565 ? 473 př.n.l.), kritik antropomorfizace bohů, prosazování pantheismu (bůh identický s jednotou celku světa, nehybný) ? základ pro vytvoření nauky o věčném, neproměnlivém bytí za rozmanitostí jednotlivých jevů.
Parmenidés (asi 540 ? 470 př.n.l.) ? rozvoj teze o neproměnlivém jsoucnu. V poznání se rozlišují dvě oblasti dvě oblasti : doxa (zdání)- mínění, smyslové poznání, zachycuje jen proměnlivé, nestálé. Epistémé (skutečné vědění a myšlení)- rozumové poznání, jež jediné vede k dosažení pravdy.
Zenon (asi 490-430 př.n.l.) se snažil podpořit Parmenidovo učení logickými paradoxy (aporie) dokazujícími nemožnost pohybu: dichotomie (půlení) ? těleso nikdy nemůže dostihnout cíle, neboť musí věčně překonávat nekonečný počet polovin cesty, Achilles nikdy nedohoní želvu?, letící šíp?.