Vrcholné období řecké filosofie – Sokrates a Platón

Sokrates (469 – 390 př.n.l.)

• navazuje na sofisty
• politické problémy v Athénách -> obviněn z bezbožnosti -> poslechl přijal trest soudce -> nabídnuto, aby utekl z Athén x porušil by svou filosofii -> přijímá trest: vypil číši s jedem
• syn sochaře a porodní báby -> vyučil se sochařem, brzy odešel od rodiny -> žena Xantipa – musel opustit rodinu, protože cítil své poslaní -> chodil athénskými ulicemi, zastavoval lidi a vedl rozhovory
• filosofování bezplatné, žil pouze z pohostinnosti žáků
• filosofování: kladl naivní otázky -> postupně rozhovor veden k obecným filosofickým úvahám x žádné písemné záznamy:
• fáze Sokratova dialogu:
  • svého protivníka dostává do úzkých, protiřečí si

=>DESTRUKTVNÍ FÁZE

• Sokrates je spokojený, že je protivník v úzkých => donutí ho k přiznání, že neví, nerozumí

=>MAUEITICKÁ FÁZE

• Sokrates pomáhá přivést na svět myšlenku protivníka, důležitým krokem je jeho přiznání => společně rozebírají jednotlivé dílčí pojmy

• spojení jednotlivých dílčích pojmů = jednotný závěr

-> cílem formulovat obsah pojmu, důležitá schopnost jeho použití, spojení s ostatními pojmy

výrok: „Vím, že nic nevím.“ => vím, že mám konat dobro, ale nevím, co to dobro je

• > kdo jednou dobro pozná, už se podle toho chová -> neznalost dobra je příčinou špatného chování lidí => považován za zakladatele etiky
• > neví, co je dobro, ale musí ho konat -> potřebuje pomoc, jestli to koná dobře nebo špatně = DAIMONION = svědomí
• > člověk je za života tímto hlasem doprovázen -> když nám řekne, že konáme špatně, má se opravit; pomáhá nám poznat sebe samotné

„Poznej sám sebe.“= gnóthi seauton -> napsáno na delfské věštírně

• > cílem blaženost, klid duše bez výčitek => proto nežádal o milost, neuprchl => nezradil svou filosofii

Platón (427 – 447 př.n.l.)

• z přední aristokratické rodiny, ve 20-ti letech se setkal se Sokratem -> opouští básně, je jeho žákem, po jeho smrti -> zdrcen Sokratovou smrtí => cestuje
• 387 otvírá ve své zahradě v Athénách fil. školu (Platónova akademie -> bezplatně učí žáky, dosáhl blaženosti -> zemřel v 80 během práce v zahradě)
  • dílo:
    • Obrana Sokratova
    • Menón -> o významu matiky
    • Faidón -> o nesmrtelnosti
    • Politikos -> politické názory
    • Politeia = Ústava -> nejrozsáhlejší dílo -> shrnutí celé jeho filosofie

= 1. filosof, který z filosofie vytváří teorii

jeho filosofie:

• prolíná odborné vědy s filosofií – vrchol učení = poprvé učinil systematický výklad fil. problémů => můžeme vytvořit různé skupiny podle názorů:
  • logika
  • fyzika (= příroda)
  • etika

+ rozvoj psychologie, státovědy, estetiky atd.

• klasický představitel objektivního idealismu:
  • vidí, že existuje něco nehmotného => idealista
  • bůh Theos stojí vedle věčných idejí x ani on není jejich součástí, uvádí věci na světe do pohybu a pak jej předává dalším bohům, které sám stvořil a dál do nich nezasahuje => objektivní

teorie: uznává 2 světy

• náš pozemský, hmotný -> mění se, a proto není pravé jsoucno = odraz, stín světa idejí
• nadpozemský svět idejí => existuje, je obecný, je nejpravější a nejdokonalejší jsoucno => je podstatou všech věcí: pravé podstaty věcí existují mimo hmotný svět a jsou nezávislé na hmotném světě -> odrazem světa idejí = svět věcí

• > mýtus o vozatajovi: před vznikem světa byly naše duše ve světě idejí a vyjížděly jako doprovod boha Dia a kochaly se pohledem na věčné ideje
  • > duše 3 části:
    • vozataj = rozum
    • 2 okřídlení oři = smrtelné duše: Vášeň a Chtíč
  • > vášeň poslouchala vozataje x chtíč tahá povoz stále níž -> spadl do pozemského světa = porušení řádu světa => za trest odsouzeny k dočasnému pobytu ve smrtelných tělech -> zdejší život je pro duše utrpením, vozataj je tu nespokojený a touží po návratu, ale ten je těžký -> musí se očistit a osvědčit, aby se mohli navrátit x duše které se neosvědčí přechází do dalších těl a když se ani tam neosvědčí jsou zatraceny = TARTAROS
  • ANAMNESIS = rozpomínání -> duše před vstupem do těla se rozpomíná na svět idejí -> prvé poznání

teorie poznání = gnozeologie:

• > lidské poznání má vést k poznání dobra -> poznání prostřednictvím dobra

x svět idejí je pro člověka nepoznatelný, ale hmotný svět je poznatelný: smyslové poznání nám přináší jen zdání x rozumové poznání = pravé poznání, s jehož pomocí se dobíráme pravdy -> zčásti nahlížíme do světa idejí

k pravému poznání jen filosof = člověk s filosofickým pudem x snaha o bezprostřední poznaná světa idejí je marná

názory o státu a společnosti:

• stát vzniká, protože individuum není schopné uspokojit své potřeby -> musí být stát, který mu to umožní = autor teorie ideálního státu:
  • důležité společenství 3 skupin -> přiřazuje jim specifickou vlastnost:
    • vládci = filsofové => moudří
    • strážci = vojáci – obrana státu => stateční
    • výrobci = řemeslníci a zemědělci => skromní
  • > názor, že jedinec se musí vzdát individuální svobody ve prospěch celku = askeze
  • rozebírá státní formy: přijatelné = koncepce ideálního státu -> vláda aristokracie

nepřijatelné = vláda oligarchie, timokracie, demokracie, tyranida

• neuznává rodinu a manželství -> odděluje od státu (na rozdíl od Aristotela)