Vrchol antické filosofie: Platón a Aristoteles

PLATÓN (427-347 př.n.l.)

– narodil se v jedné z předních athénských aristokratických rodin, seznámení se Sókratem ho přivedlo k vážnému studiu filozofie
– když bylo Platónovi 29 let, musel Sókratés vypít pohár jedu, Platón byl jeho dlouholetým žákem a soudní proces s ním podrobně sledoval ? to, že město Athény dokázalo odsoudit svého nejušlechtilejšího občana posléze ovlivnilo celý směr jeho vlastního filozofického působení
– po smrti Sokatrově (r.399 př.n.l.) odjel z Athén a cestoval, za několik let se vypravil do jižní Itálie, kde se seznámil s některými pythagorejci ? neinspiroval se však pouze pythagorejskou číselnou mystikou, ale také eleatským učením o nehybném bytí, Sókratovým hledáním obecných pravd a motivy duchovní tradice Východu
– po návratu do Athén založil kousek od nich proslulou Akademii ? filozofickou školu, která se nacházela v malém hájku pojmenovaném po řeckém bájném hrdinovi Akadémovi
– Platón napsal mnoho děl ? většinou formou dialogu s hlavním mluvčím Sókratem ? pro Platóna byla Sókratova smrt jednoznačným důkazem toho, že může existovat protiklad mezi skutečnými poměry ve společnosti a pravdou či ideálem
– Platónův první filozofický spis (Obrana Sókratova) líčí Sókratovu soudní při ? v ní se dovídáme, co řekl Sókrates před porotou
– z Platónových dialogů jsou nejznámější Obrana Sókratova, Kritón (o poslušnosti zákonů), Protagoras (o ctnosti), Gorgias (o umění řečnickém), Symposion (o lásce), Faidon (o nesmrtelnosti), Tímaios (o stvoření světa)
– celkem se těchto dialogů (=fiktivních rozhovorů) dochovalo něco kolem 35
– výklad Platónovy filozofie je velmi obtížný ? stručně shrnuto:
– Platón se zajímal o vztah mezi tím, co je věčné a neměnné, a mezi tím, co je neustále v pohybu (= stejný záměr jako u předsokratovských myslitelů) X sofisté a Sókrates se odvrátili od otázek přírody a věnovali se člověku a společnosti X sofisté a Sókratés se však spíše zabývali na jedné straně věčným a trvalým a na druhé proměnlivým ? domnívali se, že hledisko posouzení pravdy je relativní ? toto Sókratés odmítal ? pro něj existovala věčná a nadčasová pravidla toho, co je správné a co není
– Platón se zajímal o to, co je věčné a neměnné jak v přírodě, tak v lidské morálce a lidském soužití ? pro něj to byly dvě podobné věci
– Empedoklés i Démokritos tvrdili, že všechny úkazy v přírodě ?plynou? X existuje ?něco?, co se nikdy nemění (?čtyři kořeny? či ?tři atomy?)- Platón chce tento problém vyřešit jiným způsobem
– Platón se domníval, že všechny věci v přírodě ?plynou? ? neexistují tedy žádné pralátky, které nepodléhají rozkladu ? naprosto všechno, co patří do světa smyslů, je utvořeno z látky, která podléhá času X vše je utvořeno podle nadčasové formy, věčné a neměnné
(např. řekneme, že všichni koně jsou stejní X někdo odpoví, že to není pravda ? jeden kulhá, druhý je nemocný…X jednotliví koně jsou samozřejmě různí ? ale sama ?forma? koně je věčná a neměnná)
– pro Platóna tedy není věčná a neměnná nějaká fyzická pralátka ? věčné a neměnné jsou pro něj ony duševní vzory, podle nichž se všechny jevy vytvářejí ? tyto formy nazval idejemi (např. ?idea koně?)
? Platón se domníval, že za světem smyslů musí existovat nezávislá skutečnost ? svět idejí ? tam se nacházejí věčné a neměnné obrazy a vzorce, které stojí za všemi tvary, které se v přírodě vyskytují
– Platón zastával názor, že vše, co existuje ve světě smyslů, netrvá věčně, vše se mění? nikdy nemůžeme dosáhnout bezpečné znalosti něčeho, co se neustále mění ? o všem máme jen určitou představu ? předpoklad, jistě víme pouze to, co nám říká rozum ? ten mají všichni lidé stejný (+ rozum je věčný a univerzální právě proto, že se vyslovuje k obecným a věčným vztahům)
– Platón si představoval skutečnost rozdělenou do 2 částí
a) svět smyslů ? přibližná a nedokonalá znalost světa, zprostředkovaná smysly, vše, co vnímáme smysly ?plyne? a není to trvalé
b) svět idejí ? spolehlivé poznání zprostředkované rozumem ? tento svět je smysly nerozeznatelný
– podle Platóna je i člověk skládající se ze 2 částí
a) tělo ? pomíjivé ? spjato se zdánlivým světem smyslů
b) duše ? nesmrtelná ? přebývá zde rozum, Platón se domníval, že duše existovala ještě dřív, než se zabydlela v těle ? byla součástí světa idejí (X v okamžiku, kdy se duše dostane do těla, původní dokonalé ideje zapomněla ? postupem času se objeví malá vzpomínka na tyto původní ideje (anamnésis) ? probudí se její touha vrátit se zpět do světa idejí (= éros ? láska)
– Platón se domníval, že všechny jevy v přírodě jsou jen stínovým obrazem věčných tvarů či idejí (učení o idejích = idealismus) ? v tomto případě uvádí ilustrativní podobenství o jeskyni:
Skupina lidí je vězněna v podzemní jeskyni. Lidé mají svázané ruce a nohy a sedí zády k východu z jeskyně. Za zády mají zeď, za níž chodí několik postav podobných lidem a drží nad okrajem zdi různé napodobeniny předmětů. Jelikož za nimi hoří oheň, vrhá na zadní stranu jeskyně stíny. Lidé vidí jenom jakési stínové divadlo. Sedí ve stejné pozici odjakživa, domnívají se tedy, že stíny jsou to jediné, co existuje. Pak se ale jednomu vězni podaří uniknout z jeskyně. Hned vidí, odkud všechny stíny pocházejí. Je oslněn jasným světlem ohně a vidí ostře předměty, které předtím vrhaly ony stíny. Poprvé spatří čistou skutečnost. Tento uprchlý ale myslí na všechny své ?spolubydlící? z jeskyně a vrátí se tam. Když je přesvědčuje, že to, co vidí jsou pouhé odlesky skutečnosti, nevěří mu a nakonec ho ukamenují.
– tím, že ho ukamenují vlastně naráží také na Sókratův případ
– Platónův příměr o jeskyni nalezneme v dialogu Ústava (=nejrozsáhlejší a obsahově nejbohatší Platónovo dílo) ? zde popisuje ?ideální? stát ? pomyslný vzorový stát (utopický) – podle něj by stát měli řídit filosofové
– Platón má představu, že stát se dělí na 3 části ? vládce, strážce = vojáky, výrobce = např. zemědělci ? každý člen zná své místo v celku
– jeho filosofie státu je založena na racionalismu ? předobrazem všech totalitních režimů
– své politické názory vyložil také v dialogu Zákony

ARISTOTELÉS (384-322 př.n.l.)

– pocházel z města Stageiry na poloostrově Chalkidiké v sousedství Makedonie, jeho otec byl dvorním lékařem otce Filipa II., v 17 letech přišel do Athén a vstoupil do Akademie, r. 343 př.n.l. byl povolán za vychovatele Alexandra Velikého, po 8 letech se vrátil do Athén, věnoval se vědecké a učitelské činnosti, založil školu zvanou Lykeion (=dnešní Lyceum, nazývána také peripatetická ? peripatos = sloupořadí, v němž se procházel se studenty)
– po smrti Alexandra byl, stejně jako Sókrates, obviněn z bezbožnosti ? zachránil se útěkem X následující rok zemřel
– největší vliv na něj měli Démokritos a Platón
– Platóna velmi ctil X jeho názory později kritizoval (jeho otec byl lékař ? sklon k přírodním vědám a experimentální metodě)
– říká se, že Aristotelés byl nejen posledním řeckým filozofem, ale také prvním velkým evropským biologem
– zatímco Platón se zajímal o ?ideje? a nevěnoval příliš pozornosti změnám v přírodě, Aristotela zajímaly právě tyto změny ? přírodní procesy
– zatímco Platón byl básník a tvůrce mýtu, Aristotelovy spisy jsou suché a precizní jako výkladový slovník
– z Aristotelových děl se dochovalo 47 titulů ? jde převážně o poznámky k přednáškám ? usiloval o to, aby jeho učení obsáhlo veškeré vědění své doby, jeho spisy jakýmisi encyklopediemi
– vedle spisů filozofických, napsal práce politické, uměnovědné, psychologické, etické, fyziologické, biologické…
– zachovalý soubor obsahuje spisy logické ? souhrnně zvané Organon (= nástroj k správnému filozofickému myšlení)
– filozofii ? tj.vědecké poznání vůbec, rozdělil na filozofii teoretickou, praktickou a poietickou
k teoretické filozofii patří: fyzika, matematika a tzv. první filozofie (= metafyzika – věda o ?počátcích světa?)
k praktické filozofii patří: politika (o životě v obci), etika (mravní stránka lidského jednání), strategie (způsob, kterým řešíme problémy), rétorika
k filozofii poietické (tvůrčí) patří: poznání s cílem uskutečnit něco krásného
– svoje řešení problému ?první filozofie? vyložil v dílech Metafyzika a O duši
– praktické filozofii se věnoval ve spisu Politika (ucelená nauka o státu a právu), další spis Etika Nikomachova (touha po štěstí a rozkoši základem etiky a nejvyšším dobrem)
– estetickými problémy se zabýval především v Poetice ? zkoumal jednotlivé druhy umění, jejich zvláštnosti a působení na člověka
další spisy: Fyzika, O vzniku a zániku, O nebi, Meteorologika, Dějiny zvířat, O částech zvířat, O plození zvířat (prozkoumal a klasifikoval 500 druhů zvířat)
– s Platónem souhlasil v tom, že žádný kůň nežije věčně, souhlasil i s tím, že samotná forma koně je věčná X ?idea? koně je pouhý pojem, který jsme si vytvořili, až co jsme spatřili jistý počet koní ? ?forma? koně podle Aristotela je to, čemu dnes říkáme druh
– zatímco Platón byl dualista (podle něj existují odděleně stíny + ideje), Aristotelés byl monista (existuje pouze 1 celek ? látka a forma dohromady)
– Aristotelés nesouhlasí s tím, že idea ?koně? předchází koni ? to, co Aristotelés nazývá ?formou? koně, je přítomno v každém koni jako zvláštní koňské vlastnosti ? např. schopnost řehtat
– zatímco pro Platóna je nejvyšší hodnotou rozum, pro Aristotela smysly ? Platón si myslel, že to, co vidíme jsou pouhé odrazy ze světa idejí X Aristotelés si myslel pravý opak ? to, co je v lidské duši, jsou pouze odrazy předmětů v přírodě
– dále Aristotelés tvrdil, že skutečnost se skládá z rozličných jednotlivostí, které jsou vždy jednotou látky a tvaru ? ?látka?(hýlé) je materiál, z něhož jsou věci utvořeny X ?forma? či ?tvar? (morfé) je souhrn jejich zvláštních vlastností
– např. slepice ? ?forma? slepice je to, co dělá (kdákání, snášení vajec…) X když slepice umře, přestane existovat její forma (už nekdáká…), jediné, co po ní zbude je ?látka? X už to není ?slepice?
– ?látka? má v sobě zabudovanou ?možnost? ? v přírodě přechod od ?možnosti? ke ?skutečnosti? (např. vejce ? je to látka ? skrývá v sobě formu X ne ze všech vajec bude slepice)
– Aristotelés měl zajímavý názor na příčinné vztahy v přírodě:(causa materialis, causa formalis, causa efficiens, causa finalis)
– např. déšť ? a) příčina látková (ve chvíli, kdy se vzduch ochladil, byly vodní páry v mracích)
b) příčina hybná (= působící, vodní páry se ochladí)
c) příčina formální (= tvarová, ?forma? vody je padat na zem)
d) příčina účelová (prší proto, že rostliny a zvířata déšť potřebují)
– nejdůležitější je podle něj ?příčina účelová? ? ptáme se na účel (telos) činu, podle Aristotela mají všechny věci svůj účel ? cíl ? dokončení procesu = entelechie
– Aristotelovo stanovisko, že účel předchází uskutečnění = teleologie
– Aristotelés uspořádal do skupin a kategorií zvířecí říši (zvíře-obratlovec-savec-pes) a pokusil se zavést pořádek do lidských pojmů ? zakladatelem logiky (teorie myšlení a přesného užívání jazyka), domníval se však, že existuje 10 kategorií, které nemají nadřazený pojem
– Aristotelés dělí přírodu na 2 skupiny ? věci neživé a věci živé (živé rostliny a živé bytosti ? zvířata a lidi)
– domníval se, že změny na Zemi jsou řízeny pohyby hvězd a planet X existuje něco, co způsobuje tyto pohyby ? ?první hybatel?, ?bůh? (? proto byl velmi oblíben v náboženství Židů a Arabů)