Učení

Učení

• celoživotní činnost
• učí se i zvířata

· úlohou lidského učení je:

• aktivně se vyrovnávat s okolním prostředím (přírodním i společenským)
• získávat předpoklady pro plný, aktivní a tvořivý život
• zvyšovat možnosti člověka k vykonávání náročných činností
• rozvoj osobnosti

1. širší pohled

• získávání všeobecných poznatků a dovedností – dělí se na mimovolné (dítě se učí pohybovým dovednostem) a záměrné (maminka učí dítě chodit na nočník)

2. užší pohled

• získávání vědomostí a návyků (cílevědomá činnost vlastní pouze člověku)

Druhy lidského učení

1. Učení poznatkům

• je buď paměťové (memorování) nebo myšlenkové (logické)
• učení poznatkům z jednotlivých vědních oborů či oblastí praxe
• osvojování vědomostí a informací

2. Senzomotorické učení

• senzomotorické = smyslově pohybové
• získávání různých dovedností (psaní na stroji, vyšívání, modelování)
• rozvíjí názorné poznávání a pohybové stránky činností

3. Učení intelektovým činnostem

• jde o učení se metodám řešení různých problémů
• rozvíjí myšlenkové procesy a intelektové schopnosti i dovednosti

4. Sociální učení

• díky němu se člověk učí žít mezi lidmi a začleňuje se do lidské společnosti
• osvojování různých forem společenského chování (pozdrav, stolování, atd.), které

se většinou učíme nápodobou nebo identifikací (ztotožněním)

• metody učení: celková, dílčí, kombinovaná

1. celková – několikrát si přečteme objekt našeho učení
2. dílčí – učení vybraných úseků
3. kombinovaná – celkové seznámení se s problémem a důkladnější probrání obtížných celků a úseků

Výsledky lidského učení

· vědomosti – jsou to soustavy představ a pojmů a mohou být z nejrůznějších oborů (např. poznatky z anatomie, přehled o výtvarném umění 20. století, znalost pravidel hry „Člověče, nezlob se“ atd.); osvojujeme si je ve škole; zároveň se s řadou vědomostí o společnosti, přírodě a o praktických činnostech setkáváme od nejútlejšího dětství prostřednictvím her, sdělovacích prostředků a knih

· dovednosti – charakterizujeme je jako dílčí psychické předpoklady pro vykonávání určité činnosti; k jejich osvojování dochází záměrně i bezděčně

1. senzomotorické – pohybové dovednosti (psaní, skákání do výšky, pletení, řízení automobilu, žehlení, hra na hudební nástroj)
2. intelektové – myšlenkové dovednosti (řešení soustav rovnic, užívání gramatických pravidel)
3. sociální – společenské dovednosti (vcítění se do druhého, vedení skupiny, spolupráce, pochvala, odhadnutí reakce člověka)

· návyky – jsou to dílčí psychické předpoklady, které pobízejí člověka v určité situaci k určitému chování (např. čištění si zubů, uklízení po jídle ze stolu, příprava do školy, pití alkoholu atd.); mohou být jak pozitivní (usnadnění činnosti) tak i negativní (zlozvyky, kterými můžeme ohrožovat sebe i okolí)

• jednotlivé druhy učení i jejich výsledky jsou vzájemně propojené
• např. výhodou jsou rozvinuté senzomotorické a sociální dovednosti (orientace v sociálních vztazích, umění spolupracovat)

· výsledky učení závisejí na:

• postupu při učení (metodě učení)
• výsledcích učení předchozího a motivaci
• aktuálním stavu jedince, na jeho rysech a vlastnostech
• vnějších podmínkách učení (obsah učiva, metody vyučování, působení a vlastnosti učitele, vybavení školy, cíle, které si škola staví, zázemí a postoje k učení v rodině, emoční atmosféra v rodině i školní třídě)

Fáze lidského učení

1. Motivační

• něco nás inspiruje (motivuje)
• motivace – může být vnitřní (vlastní přesvědčení o užitečnosti, touha po nových vědomostech, obohacení, vlastní zájem) nebo vnější (strach z neúspěchu, vyhnutí

se nepříjemnostem, něčí přání nebo příkaz)

2. Poznávací

• jsme již motivováni
• postupné pronikání do problému učebního materiálu

3. Výkonová

• samotný proces učení
• získávání vědomostí, dovedností a návyků, pochopení látky, vyřešení úlohy
• jsme schopni podat nějaký výkon
• zde mnohdy učení končí

4. Kontrolní

• ověřování získaných vědomostí (zjištění co jsem se a jak jsem se naučil)

Učení zvířat

1. Učení podmiňováním

• Pavlov – opakování situací (podmíněné reflexy)

2. Učení pokusem a omylem

• Thorndike – problémové klece – zpevňování reakce (opakováním)
• úspěch a odměna nebo provinění a trest – zpevňování
• instrumentální chování – chování je nástrojem k dosažení určitého cíle

3. Učení postupnou aproximací

• Skinner – postupy zpevňování
• programované učení – jak postupně nasměrovat odměnami určitého chování
• v 60. a 70. letech se některé principy programovaného učení začaly aplikovat na člověka (např. princip aktivní odpovědi, princip malého kroku, princip individuálního tempa, atd.)