Typy volebních systémů a charakterizujte poslanecký mandát na příkladu ČR
– svobodné volby jsou jedním ze základních způsobů demokratického režimu jak ustanovovat do
funkce v zákonodárném sboru
VOLEBNÍ SYSTÉM
= představuje ústavou či zákonem přesně stanovený způsob voleb do zastupitelských sborů
– existují 2 základní volební systémy:
1) Většinový
– spočívají v rozdělení státu na volební obvody, jejichž počet je stejný jako počet
zastupitelských míst ve voleném orgánu
– používá se v ČR ve volbách do senátu → senát má 81 míst, takže se stát dělí na 81 obvodů
– volební období senátora je 6 let a každé dva roky se obměňujke 1/3 senátorů v senátu
– soupeří se o jediný mandát (= pravomoc), v nichž oprávnění politické reprezentace je svěřeno
tomu kandidátovi, který získá většinu hlasů
– existují 2 modifikace:
- a) Systém relativní většiny – jednokolový
= zvolen je kandidát, který získal více hlasů než kterýkoli z jeho protikandidátů
– kandidát tedy může vyhrát i s nepatrným rozdílem od ostatních
- b) Systém absolutní většiny – dvoukolový (ČR)
= zvolen je kandidát, který získal nadpoloviční většinu hlasů → 50% + 1 hlas
– pokud, ale takový kandidát není, postoupí do druhého kola dva nejúspěšnější kandidáti
– zvolený kandidát získá pro svoji stranu celý mandát (zmocnění) → moc svěřená jednomu
kandidátovi ale umožňuje sestavit jednostranný zastupitelský orgán, čímž lze snadněji dosáhnout relativní politické stability
– deformuje však volební výsledky, výhravá totiž strana s nějvětším procentem hlasů, i kdyby
měla jen 35% a získá ještě větší procento mandátu, jelikož získal onu většinu
2) Poměrný
– založen na tom, že poměr počtu mandátů získaných jednotlivými politickými stranami
kandidující ve volbách odpovídá poměru počtu hlasů, které jim voliči odevzdali
– tento způsob voleb se užívá při volbě do kolektivních orgánů (poslanecká sněmovna – 200)
– přesně odráží volební výsledky, zpravidla však vede k roztříštěnosti parlamentu, nutnosti
koalic a tím k malé stabilitě politické scény, proto bývá doplněna omezujícími klauzulemi, které podmiňují získání mandátu minimálním počtem nebo % hlasů (5% v ČR)
– diskriminuje malé strany, neboť při nízském procentu hlasů nezíská nic
POSLANECKÝ MANDÁT
– klíčovou otázkou reprezentativní demokracie je povaha poslaneckého mandátu:
Koho zastupuje? – voliče / stranu
Čí zájmy vyjadřuje? – voličů / strany / osobní / obecné
Komu je odpovědný? – voličům / straně / jen sobě
– v našich podmínkách poslanec není právně vázán žádnými pokyny a rozhoduje se jen podle svého
svědomí a vědomí, že by si lidé nezvolili kandidáta, který nemá vyhovující program pro občany
– vznikla tak dvojí rovina odpovědnosti • morálně svému svědomí
- politické straně, za kterou byl zvolen
- právně lidu jako celku
– prostředky kontroly • další volby – pokud občané nesouhlasí zvolilí si později někoho jiného
- referendum – všelidové hlasování, díky kterému se občané podílejí na
rozhodování o věcech veřejných
- kritická veřejnost – kritika v podobě hromadných sdělovacích prostředků