STŘEDOVĚKÁ FILOSOFIE

= křesťanská filosofie

vznik křesťanství – 2. st. př.n.l. u středozemního moře (Judea)

společná kniha křesťanů a Židů = Starý zákon (Tóra)

Historie:

313 – Edikt milánský – povoleno náboženství

380 – křesťanství = náboženství (Římská říše)

395 – rozdělení Západořímské a Východořímské říše

529 – uzavření Akademie v Athénách

1054 – Velké schizma

3 proudy křesťanství:

• římskokatolické
• pravoslavné
• protestantské

nacionalita = rozvoj a utváření národů

Školství:

• univerzity

1. artistická (ars = umění) – bakalář
2. teologická, právnická, lékařská – doktor, magistr: 7 svobodných umění (trivium →gramatika, rétorika, dialektika (logika); quadrivium → astronomie, muzika, geometrie, aritmetika)

• učení o trojím lidu: vládci, církev, poddaní
• feudální vztahy – vztahy mezi lidmi ovlivňovány, vše hodnotné (půda) patřilo panovníkovi, ten ji najímal

Periodizace středověké filosofie:

1. Patristika (z řec. páter = otec)
   • základ = rozum a víra
   • Tertullianus, Origenés (dogmatik)
   • svět lze poznat pomocí rozumu nebo víry
   • skutečné poznání světa, Boha je možné prostřednictvím víry
2. dogmatika (období konfrontace, dogma = neprokazované pravda, nesmí se porušit – Augustinus Aurelius)
3. systematika (pravdy se dávaly do systému)
4. gnosticismus (rozlišení boha stvořitele (i zlého) a vykupitele (dobrého))
5. manicheismus (rozlišení otce temnoty a světla)
6. apologetika (literární obranné spisy)

Základní dogmata:

• Bůh je trojjediný (bytí – Otec, život – Syn, vůle – Duch svatý)
• jednota Boha Stvořitele a Vykupitele
• dědičný hřích (Adam)
• propast mezi Stvořitelem a stvořením
• vykoupení – jedinečné a reálné
• církev = strážkyně pravdy na zemi

Augustinus Aurelius (Svatý Augustín)

• Vyznání, O obci Boží, O Trojici, O svobodě Boží
• cíl života = poznání Boha a láska k němu
• Bůh stvořil svět z ničeho a s tím zároveň stvořil i čas
• lidé nesmějí kritizovat Boha
• zlo = nepřítomnost Boha (Bůh je dobrý, zlo je tam, kde není Bůh)
• prvotní hřích = zatracení, spaseni budou jen vyvolení
• máme svobodnou vůli – jsme odpovědni za svůj život
• „Miluj – a pak si dělej, co chceš.“
• 3 úrovně poznání – vnímání, vědění (rozumové), moudrost
• nejhlubší nitro srdce = Bůh
• obec boží (ráj) → obec ďáblova (pád do hříchu) → obec boží (církev a spása)
• řlověk byl nadán svobodnou vůlí, svým pádem do hříchu se dostal k útrapám a vysvobodit ho může jen boží spása

2. Scholastika (z lat. schola = škola)

• dokázala, že bůh existuje
• hlavní směr ve vývoji filosofie feudální společnosti v 9. – 15. století
• církevní školy se snažily o soulad víry a rozumu → za pomocí rozumu chtěli vysvětlit víru
• „služebnice teologie“
• uplatnění ve středověkých církevních školách, od 12. století i na univerzitách
• používali metodu disputace, přednášky (= učená hádka)
  • raná (11. – 12. století)
• Anselm z Cantebury (podal originální ontologický důkaz Boží existence)
• vše, co si myslíme, má reálný základ – pokud existuje pojem bůh, pak i on je reálný
• spor o univerzálie (= obecné pojmy):
  • vycházejí z Antiky
  • otázky: Existují pojmy reálně, odděleně? Existují jen jako jména?

1. realismus (Anselm z Cantebury, pojmy existují, jsou reálné a nezávislé)
2. nominalismus (Vilém Occam, Jan Roscellinus, pojem je pouze prázdný zvuk; vedle zjevné pravdy existuje vědecká pravda, která je výsledkem lidské činnosti, a kterou lze zkušeností a vědeckým bádáním ověřit)
   • vrcholná (13. století)

• 2 proudy křesťanství:

1. františkánské hnutí (František z Assisi – snažil se vrátit zpět k původním hodnotám křesťanství, k chudobě, lásce k člověku a k přírodě)
2. dominikánské hnutí (věnovali se hlavně osvětě lidu, vzdělávání a vědecké práci, Albert Veliký, Tomáš Akvinský*

*     –  poznání trojího lidu: rozumové/intuitivní/pomocí víry, díla: Suma proti pohanům, Suma teologická)

–  5 cest poznání boha:

1. důkaz z pohybu
2. důkaz z řetězu příčin
3. důkaz z nahodilého
4. důkaz stupňovitý
5. důkaz z účelného uspořádání přírody
   • pozdní (14. – 15. století)

• pokračování sporu nominalismus X realismus
• Vilém Occam (oddělil filosofii od teologie – to, to je řečeno o světě, neplatí o Bohu, oddělil i politiku a víru – církev se má věnovat duchovnímu poslání, ne politice)