Stát – jeho podstata, funkce, formy

stát = nejvyšší forma uspořádání lidské společnosti, vyznačující se sdružením obyvatel v jeden právní celek

• státní moc je nezávislá a neodvozená od žádné jiné
• je omezená pouze prostorově
• své vnitřní i vnější záležitosti si každý stát řeší sám (omezen pouze mezinár. Právem)
• pojem stát poprvé použit v 15. století v Itálii (stato = status, ústava, úřad), první státy vznikaly okolo 4000 př.n.l. – sumerská říše apod., v současné době okolo 200 nezávislých států
• v politologii poprvé Machiavelli (16. století)

 

Prvky ze kterých se stát skládá

 

1. území – suchozemský prostor, plocha vnitřních i vnějších pobřežních vod, podzemní prostor, vzdušný prostor

 

2. obyvatelstvo – obyvateli státu jsou lidé, kteří mají státní občanství (narozeni na území, přijali státní občanství – nepřetržitý pobyt na území ČR po dobu 5 let, bezúhonnost, znalost českého jazyka) spadají pod státní moc a obývají určité území

 

 

3. organizace státní moci – moc zákonodárná, výkonná, soudní

– hierarchické uspořádání státních orgánů

 

• státní suverenita = nezávislost státní moci, omezená pouze prostorově (státním územím), výraz pochází od francouzského právníka Jeana Bodina (16. stol.) –suverenita 3 složky = neomezená moc vydávat zákony, s. je nezcizitelná a nedělitelná, je trvalá a stálá
• vnitřní – nezávislost státní moci na jiném politické subjektu uvnitř státu
• vnější – právo uzavírat mezinárodní dohody apod., v mezinárodních vztazích politický a právní výraz nezávislosti státu, státní moci na jiném subjektu

 

Funkce státu

Čím více funkcí  stát má, tím méně svobody pro občana. Cílem státu je vykonávat funkce na pozadí právního řádu.

 

1. vnitřní – garance základních práv a svobod občanů, řádu a spravedlnosti – fce. právní, ekonomická, sociální, kulturní, ochrana před vnějším nepřítelem

 

2. vnější – navazování vztahů a spolupráce s jinými zeměmi (mírové smlouvy a dohody aj.), otázka uprchlíků apod., poskytování pomoci jiným zemím v nouzi, světový mír, mezinárodní bezpečnost, vzájemná spolupráce a pomoc, ekonomická, kulturní, vzdělávací výměna, cestovní ruch, zabezpečení uzemní celistvosti před vnějším nepřítelem.

 

3. obranná – zabezpečení státu proti vnějšímu nepříteli, zabezpečení fungování vnitřního řádu – plní současně funkci vnitřní i vnější

 

Formy státu

Dělíme podle organizace státní moci a míry jejího uplatňování

 

1. podle počtu suverénů:

• monarchie – vláda jednoho
• oligarchie – vláda několika
• demokracie – vláda všech

 

2. podle vládce (teorie podle Platóna):

• monarchie – vláda krále
• sofokracie – vláda filozofa
• aristokracie – vláda několika urozených
• timokracie – vláda nejsilnějších
• oligarchie – vláda nejbohatších
• demokracie – vláda nevědomého lidu

 

• technokracie – vláda technické inteligence
• byrokracie – vláda úředníků

 

 

 

 

3. hlava státu – volená nebo dědičná:

• monarchie – v čele státu stojí panovník, monarcha , dědičný nebo doživotně volený

1. absolutní – moc panovníka není omezena ústavou, soustřeďuje v sobě moc výkonnou, zákonodárnou, soudní, moc v rukou jedné vládnoucí skupiny
2. konstituční – moc panovníka je omezena ústavou, vykonává pouze reprezentativní funkci – nominální hlava státu, zákonodárnou moc má parlament

• republika – stát, jehož hlava a orgány státní moci jsou voleny na určité období – existence tří základních složek státní moci

1. prezidentská – prezident je nejvyšším představitelem vlády, která je nezávislá na parlamentu, a je volen občany
2. parlamentní – vláda je volena parlamentem a je jím kontrolována, prezident je volen parlamentem

 

4. podle formy režimu:

• diktatura – nedemokratická vláda jednotlivce, skupiny nebo politické strany, potlačuje lidská práva a svobody, nepřipouští opoziční názory, neváhá použít proti občanům teror, neomezeně vládne a nedodržuje ani vlastní zákony
• demokracie – forma vlády založená na principu podřízení, realizována základní lidská práva a svobody, rozhodují všichni občané, protože jsou si ve svých právech rovni

 

Dělení diktatury podle Franze Neumana

• jednoduchá – moc uplatňovaná tradičními nástroji – policie, byrokracie, soudy, armáda
• caesarská – více osobní, diktátor usiluje o získání podpory lidu mezi lidmi, aby mohl svůj režim legitimovat
• totalitní – zaniká rozdíl mezi státem a společností, mezi veřejným a soukromým, právní stát se mění v policejní, moc se koncentruje na monopolní státní strany – prostředek kontroly společnosti
• demokracie – realizace zákl. lidských práv a svobod, které umožňují pravidelnou a pokojnou změnu vlády

 

5. podle politického systému(podle vztahu výkonné a zákonodárné moci):

• prezidentský – vládní moc nezávislá na zákonodárné, prezident i parlament volen přímo (USA, latinskoamerické demokracie)
• parlamentní – vláda ustanovena a kontrolována parlamentem, který jí vyslovuje důvěru (Německo, Velká Británie, ČR)
• semiprezidentský – prezident volen přímo, je nositelem větších pravomocí než v parlamentním modelu (např. tvorba a kontrola vlády) = spolupráce prezidenta s parlamentem (Polsko, Finsko, Francie)

 

6. podle územně správního členění:

• unitární stát – jednotný stát, stát s jedinou ústavou a soustavou nejvyšších státních orgánů (ČR), stát zůstává unitární i pokud má autonomní jednotky, kterým ponechává větší samosprávu (Sicílie v Itálii, Katalánsko a Baskicko ve Španělsku apod.)
• federace – sdružení států na základě společenské ústavy, kde jako suverén vystupuje pouze celek, společná ústava, společné orgány, má jednotnou měnu, armádu a zahraniční politiku (USA, Švýcarsko, Německo, ČR federací 1969 – 1992)
• konfederace – volná smluvní sdružení samostatných států, ve kterých má centrální vláda určitou moc nad vládami členských států, ale nikoli nad jejich obyvatelstvem, zachovávají státní suverenitu, ( Švýcarsko do 1948, státy vzniklé po rozpadu Sovětského svazu), většinou přechodná etapa k integraci nebo rozpadu

 

 

 

 

Teorie o vzniku státu

 

1. třídní – jedna třída ovládá násilím druhou, stát je prostředkem k násilí
2. náboženská – vychází z božského původu panovníka, Bůh dal podnět k založení státu
3. patriarchální – stát vznikl z rodiny jejím rozšiřováním (D. Hume)
4. mocenská – stát je vláda silnějšího nad slabšími, vychází z teorie, že lidé jsou již od narození náchylní k vládnutí nebo k tomu být ovládáni (T. Hobbes, N. Machiavelli)
5. smluvní – teorie společenské smlouvy, lidé mezi sebou uzavřeli smlouvu ve které předali část svých práv státu (panovníkovi) tak, aby byl odstraněn stav, ve kterém všichni bojovali proti všem

Thomas Hobbes (1588 – 1679) – Leviathan – obhájce absolutní monarchie – existují – li dvě státní moci, musí dojít k jejich střetu – fašismus

John Locke (1632 – 1704) – Dvě pojednání o vládě – konstituční monarchie, dělba moci ve státě – tři složky státní moci, přirozená práva člověka – zastupitelská demokracie

Jean J. Rousseau (1712 – 1778) – O společenské smlouvě neboli zásady státního práva – zásady přímé demokracie – čerpá komunismus, socialismus