Současná filosofie

PRAGMATISMUS
– typický americký směr
– nezabývá se metafyzickými otázkami, je méně filozofický
– zajímají ho pouze výsledky a fakta
– kritériem pravdy není shoda S-O => ale užitečnost, prospěšnost, zisk, úspěch
– klade důraz na praktické důsledky a bezprostřední účinek

WILLIAM JAMES
– zakladatel, učil na Harvardu, bratr spisovatele Henryho (psychologické romány)
– dílo: Pluralistické univerzum
– 3 rysy jeho myšlení => DYNAMISMUS – myšlení i svět jsou v pohybu, vše je proud a dění
=> PLURALISMUS – svět nejde vyložit z jednoho principu
– svět není univerzum (řízené 1 principem), ale multiverzum
– svět se skládá z mnoha samost.oblastí, sil a z mnoha vlastních
vůlí i názorů
– pravd je hodně => nebezpečí
– myšlenku plurality chtěl aplikovat Karel Čapek
– je silně přítomna v postmoderně
=> SKEPT.NEPŘEDPOJATOST ? lidský způsob poznávání světa nemusí být jedině
možný a platná (zvířata také mají svět, jsme pouze
částečně a dočasně účastni obsáhlejšího celku.svět)

CHARLES PEIRCE ? převzal pragmatismus od Kanta, Jamesův předchůdce
JOHN DEWEY ? zabýval se výchovou a pedagogikou, myšlení je nástrojem jednání (instrumentalismus)
FERDINAND SCHILLER ? Angličan, pragmatismem je humanismus (vše se týká člověka)
KAREL ČAPEK ? zabýval se pragmatismem, praktická filozofie života (doktorské dílo)

FILOZOFIE ŽIVOTA ? filozofický směr

GEORG SIMMEL ? v centru jeho filozofie je napětí mezi životem a objektivními obsahy kultury
(právo, umění) => tyto obsahy vyrůstají ze života => život je podle něho vždy víc než
—— (životu je vlastní transcedence)

OSWALD SPENGLER – dějiny jsou sledem nezávislých kultur
– kultury => organismy, které vznikají, rostou a zanikají
západní kultura (Faustovská) vešla do stádia nehybnosti a směruje k
zániku => dílo: Zánik Západu
HERMENEUTIKA
– interpretace historických a kulturních jevů
– vychází z toho, že život dějiny má svou objektivizaci ve výrazech ducha
– nezkoumá se tedy nitro, ale interpretuje se dílo jako projev života (z Leonardova díla se dá vysvětlit celá renesance)
– jde o interpretaci zasutých významů a podtextů (dělá to člověk vzdělaný, který vidí souvislost mezi řádky)

hermeneutický kruh => z jednotlivých slov má být rozuměno celku díla a plné porozumění
jednotlivému předpokládá rozumění celku

WILHELM DILTHEY ? zakladatel, představitel duchověd,
Fakt je ten, že porozumění dílu nikdy nemůže být 100%, nemůže být vyjádřeno žádnou logicky (racionálně).
Dilthey říkal, že individuum je ?nevýslovné? (rok 1900 kniha O vzniku hermeneutiky)
Rozvíjeli ji pak Heidegger a Gadamer

FENOMENOLOGIE – z řečtiny fainomenon = fenomén (jev), myšlení a učení, věda o jevech

KANT ? rozlišuje svět rozlišuje svět na => fenomenální (svět, svrchní, dovedeme je vidět, myslet)
=> nomenální (tajemný svět nám nepoznaný, je za těmi jevy,
napojím se na něj jen svou duší)

HEGEL – pod fenomenologií chápe vývoj světového ducha, dílo: Fenomenologie ducha (o jeho vývoji)
BRENTANO ? pod ní rozumí popisnou psychologii

EDWARD HUSSERL
– navazuje na Brentana
– narozen v Prostějově, matematik a filozof, umírá roku 1938
– z fenomenologie udělal samostatnou věku (heslo: jít k věcem samým)
– chtěl vyzkoumat podstatu světa
– velká mravní osobnost v životě i myšlení => rychle mu to myslelo ? psal těsnopis?
tím zachytil jemné, prchavé myšlenky)
– asistenti přepisovali => Heidegger a Patočka
– díla: Karteziánské meditace, Krize evropských věd (pražské přednášky z roku 1935)

?COGITO, ERGO SUM? => cogito analyzoval Husserl, ergo sum Heidegger

– jeho fenomenologie => všechno co je se zjevuje, vědomí je půdou tohoto zjevování
=> fenomenologie zkoumá struktury tohoto zjevování
=> po tzv. fenom.redukci (očištění na podstatu) se zjišťuje
jak toho zjevování probíhá
=> jedna část feno.redukce je historická redukce
– pro naše vědomí jsou charakteristické 2 věci
a) intencionalita ? naše vědomí je vždy vědomím něčeho, směřuje k něčemu
b) temporalita ? časovost, každý prožitek předjímáme, má svůj časový průběh tj.
předcházení (protence) a míjení (retence)
– duchovní krize Evropy 2 příčiny duchovní krize moderního světa
1.) zapomenutost na přirozený svět => svět, kde žijeme jako bytosti, archetypální s.
moderní lidé považují za původní? svět moderní, technický svět (považ.za podst)
2.) ztráta telos ? ztráta cíle =>moderní doba nemá cíl

MARTIN HEIDEGGER
– největší filosof 20.století, Husserlův žák a asistent, filosofie bytý
– po nástupu Hitlera se stal rektorem univerzity, chtěl její nezávislost udržet
– Hannah Arendtová ? jeho žákyně, židovka, USA
– 1966 => rozhovor se časopisem Spiegel (pod podm, že se článek otiskne po +)
– ?už jenom nějaký bůh nám může pomoci? => nevidí záchranu v lidech, západní civilizace jde ke konci
– dílo: Bytí a čas ? představuje fundamentální ontologii (myšlení bytí)
– posun od analýzy subjektu k analýze existence
– filozof bytí i existence => ateistický
=> bytí je nejabstraktnější pojem, je všude, v lidských dějinách se zapomnělo na bytí,
bytí může poznat jen člověk a to analýzou existence se dostává k bytí
=> 4 hlavní EXISTENCIÁLY: vrženost do světa (narozením)
starost (starost o banální věci, neustálé starání v životě)
úzkost (strach má svůj předmět x úzkost je všeobecná)
bytí k smrti (spění k smrti)
– lidskou existenci pojmenovává jako pohyb, dostal se pouze k analýze lidské existence, další díly nenapsal
– pozdní Heidegger => existence pojímána jako ek sistence (vyčnívání ze sebe, otevřenost vůči bytí)
=> člověk je místem, kde v řeči prosvítá bytí (hl. u básníků a myslitelů)
– dílo: Fridrich Holderlin ? ?člověk není pánem bytí, ale naslouchá mu a stojí v jeho službách jako pastýř?
– jestli bytí prosvítá u básníků (holderlin) => tak prosvítá také v Heideggerově díle
– velmi složitý jazyk, hodně etimonogizuje => zkoumá původní význam slov, hodně metafor, komplikovaný

EXISTENCIONALISMUS
– existeie ? vyčnívat, vystupovat, vznikat
– vlivný a významný filozofický i literární směr
– EXISTENCE – zavedl do filozofie pozdní Josef Schelling
– je individuální a niterná, každá je jiná
– jen člověk má existenci (zvíře, kámen JSOU x člověk EXISTUJE)
– je subjektivní ? má blízko k umění
– nepreferuje rozum, ale CIT a VŮLE
– prudký rozvoj hned po osvobození Paříže (konec 2.světové války)
– centrum: pařížská čtvrť Svatý Němec z Luk (Saint Germaine de Pré) ? kdysi daleko od Paříže
– 2 větve => ateistická (Heidegger, Sartre, Camus)
=> křesťanská (Jaspers, Marcel, Nikolaj Berdělejev, Lev Šestor)

JEAN PAUL SARTRE
– filozof a prozaik, zemřel 1980 /Paul Johnson ? dílo Intelektuálové (kritika Sartra)
– odmítl Nobelovu cenu na literaturu ? ?buržoázní cena? ? on západní levicový intelektuál
– snaha naroubovat marxismus na existencionalismus
– dílo: Bytí a nicota – jádro k FIL => člověk je bytostí skrze kterou přichází na svět NIC
– člověk je trhlinou nicoty a jeho existence je bytí (tak je omezena jen na čin, který musí
být svobodný, člověk je odsouzen ke svobodě => FATALISMUS SVOBODY

ALBERT CAMUS
– zemřel při autonehodě, nerad řídil 1960
– autor dramat, románů a povídek + filozofické knížky
– na pohřbu označen ?Kartezián absurdity? (absurdita a důkladnost Déscarta)
– dílo: Mýtus o Sisyfovi – důvody proč se dostal do podsvětí, uvědomí si svou situaci a to je tragické
– marná práce ? příklad absurdity, kdo si neuvědomuje – žije menší život
Člověk revoltující
Cizinec ? odcizení je 2.motiv (cizinec je ambivalentní, kladný i záporný)

KARL JASPERS
– lidská existence se nejzřetelněji ukazuje v mezních situacích a je určená jako ztroskotávání
– v tomto krachu člověk pochopí, že je odkázán na víru
– víra v boha je pro existenci poslední záchranný bod
– pojem šifra transdencence => šifra boha, vše co utváří lidské vědění, umění

GABRIEL MARCEL
– dílo: Metafyzické deníky
– člověk má něco takového jako ontologický cit => potřeba bytí (plnosti)
– často máme pocit prázdna, život nás nutí něco hrát, v této situaci zoufalství bychom neměli podlehnout beznaději a nesmyslnosti, ale držet křeťanskou ctnost NADĚJE

NIKOLAJ BERDĚLEJEV
– emigroval do Paříže, filozofoval o Dostojevském
– dílo: Smysl dějin
– dějiny mají smysl mimo svět, jejich smysl existuje, ale je nám těžko dostupný, snad jen náboženskou vírou a snad je to bůh

LEV ŠESTOV
– dílo: Moc klíčů (=> esej Arkana = tajemství)
– intuitivní filozof lidské tragédie, osamění a nezakotvenosti
– píše aforisticky a kritizuje racionalismus

LOGICKÝ POZITIVISMUS = novopozitivismus = analytická filozofie
– filozofická škola v 1. polovině 20. století, jiná filozofie, která není čistá a směřuje k vědě
– hlavní roli má logika a opovrhuje metafyzikou
– úkol: rozvíjet precizní jazyk a tvořit přesné pojmy
– téma: teorie vědeckého poznání (teorie vědy)
– jedná se o problém poznání, které by mělo být => objektivní, sdělitelné a dokazatelné
– kritizují výrazy => nic, duše světa, světový duch, věty za světem jevů je říše věcí o sobě (viz Kant)

LUDWIG WITTGENSTEIN ? dílo: Logicko-filozofický traktát
RUDOLF CARNAP
MORITZ SCHLITZK
OTTO NEUBATH

POSTMODERNA
– všeobecný směr =>směr filozofická, umělecký i literární (přináší něco nového, originálního)
– přichází po moderně (avantgarda, na Z moderna)
– 2 vlny => kubismus, surrealismus, futurismus ? velmi bohatá, vzniká mnoho nových směrů
prvních 25 let ve 20. století, vznikla abstrakce, ve 30. letech zniternění (válka)
=> 60. léta ? druhá vlna, lart art, principy a metody tvorby výrazní
– od 70. let – nastupuje postmoderna, ale už nevznikají nové směry a principy, ale vše dosažené se kombin.
– pluralita, eklektičnost, míšení (stylů i myšlenek, koncepcí), v postmoderně nic nedominuje
– přirovnání k období helénismu ? po smrti A. Velikého (do -30) ? taky namíchané období
synkretismus (kretizon ? jednat jako Kré?tan, vyzvědač, tajné podzemní
nenápadné spojování, prolínání všech směrů, názorů a škol)