Sociologie (společnost a kultura)

lovci a sběrači

-po většinu doby, co na této planetě existuje člověk, žili lidé v malých tlupách nebo kmenech, často nepřesahujících třicet nebo čtyřicet osob, nejstarší typ lidské společnosti tvořili lovci a sběrači, nevěnovali se pěstování plodin ani užitkových zvířat, ale získávali obživu lovem, rybařením a sbíráním jedlých rostlin rostoucích ve volné přírodě

-dnes takovým způsobem žije 1 tisícina světové populace

-sociální rysy: menší nerovnost oproti jiným společnostem (pohyblivost kultur vylučuje větší majetek, z toho plyne malá hmotná nerovnost), rozdíly v postavení dané především pohlavím (muži lov, ženy sběr, vaření, péče o děti) a věkem (silná pozice „rad starších“), o důležitých rozhodnutích se zpravidla radí všichni dospělí muži

-dnes žijí zpravidla v chudobě, je ale pravděpodobné, že v příznivějších podmínkách, dnes zabraných jinými typy kultur, žili lovci a sběrači v relativním blahobytu, neměli ostatně mnoho potřeb, většina hodnot se týkala náboženství, ceremoniální a rituální činnosti

-neznali válku v moderním smyslu, žádní specializovaní válečníci

 

pastevci a zemědělci

-asi před 20 000 let začaly některé skupiny lovců nacházet hlavní zdroj obživy v chovu domestikovaných zvířat a obdělávání polí, hlavím zdrojem obživy pastevců jsou domestikovaná zvířata, zatímco u zemědělců je to pěstování různých plodin; mnoho kultur však má charakter smíšený

–pastevci – obvykle migrují, proto nemají příliš hmotného majetku, vzhledem k domestikaci zvířat a stálému přísunu potravy ovšem nežijí v tak prostých podmínkách jako lovci a sběrači

-náčelníci a přední bojovníci mají často velkou moc

-nezřídka se věnují obchodu nebo i válčení (časté styky s jinými společenstvími)

–zemědělci – prvním krokem k zemědělské společnosti bylo obdělávání malých zahrad jednoduchými motykami a rýči, na světě dosud existuje mnoho kultur, které získávají obživu právě tímto způsobem

-podobně jako u pastevců existuje i u zemědělců větší nerovnost než u lovců a sběračů, náčelníci a kmenoví vůdci hrají významnou úlohu a mezi jedinci nacházíme výrazné majetkové rozdíly

 

neprůmyslové civilizace čili tradiční státy

-tyto společnosti vznikaly asi od 6. tisíciletí př. n. l. a byly založeny na rozvoji měst, např. Egyptská říše, Čína, Řecko, Řím, Indie, říše Aztéků či Májů

-vyznačovaly se velice výraznými nerovnostmi co do bohatství i moci, byly spojeny s vládou králů či císařů

-protože znaly písmo a vzkvétaly v nich vědy a umění, označujeme je často za civilizace

-jelikož měly koordinovanější formy vlády, můžeme je také nazývat tradičními státy

-šlo o jediný typ neprůmyslové společnosti, v níž se významná část obyvatel přímo nepodílela na výrobě potravy, to je spojeno s daleko komplikovanější dělbou práce (nová specializovaná povolání obchodníků, dvořanů, vládních úředníků, vojáků)

-vzniklo také základní rozdělení společnosti na aristokracii (vládnoucí třída mající výlučné právo obsazovat vyšší příčky společenského žebříčku) a zbytek obyvatelstva (jejich život byl často velmi krušný)

 

průmyslové státy moderního světa

-tradiční státy již zcela vymizely, společnosti lovců a sběračů nebo zemědělců a pastevců už žijí jen na poměrně izolovaných územích

-je to způsobeno především industrializací – nástupem strojní výroby, založeném na použití neživotných zdrojů energie, například páry nebo elektřiny

-typickým znakem průmyslových společností je, že velká většina obyvatel už nepracuje v zemědělství, ale v továrnách nebo úřadech

-průmyslové společnosti se také vyznačují daleko vyšším stupněm urbanizace než kterýkoli typ tradičního společenského systému

-dalším typickým rysem je komplikovanější politický systém, často založený na základě národních států v moderním slova smyslu, tedy politických společenství, vzájemně od sebe oddělených přesně stanovenými hranicemi

 

státy „třetího světa“

-termínu „třetí svět“ se běžně užívá pro označení méně rozvinutých či „rozvojových“ zemí

-rozhodující vliv na jejich utváření měla kolonizace evropskými zeměmi, ta například často vyčlenila jednotlivé státy (podle toho, která evropská země ovládala dané území), navíc i v současné době existují velice úzké ekonomické vazby na bývalé koloniální velmoci

-většina zemí třetího světa trpí velkou chudobou

-ovšem existují i nově industrializované země, která dokázaly dosáhnout větší ekonomické prosperity: Brazílie a Mexiko, Jižní Korea, Tchaj-wan, Singapur a Hongkong, seznam se přitom stále rozšiřuje, alespoň v některých částech světa

 

àpodoby chudoby: absolutní chudoba vyjadřuje stav, kdy výše příjmů člověka nedostačuje k tomu, aby uspokojil své základní potřeby

-nejrozšířenějším způsobem měření chudoby je tzv. hranice chudoby – hranice má vyjadřovat předěl mezi těmi, jejichž průměrné příjmy jsou dostatečné k uspokojení tzv. základních potřeb, tedy k zajištění potravy a ubytování, a mezi těmi, jejichž příjmy k tomu nedostačuj, za celosvětovou hranici extrémní chudoby označila Světová banka v roce 1990 příjem dosahující částky jeden americký dolar na den

-relativní chudoba je konceptem, který, jak název napovídá, klade důraz na to, že na chudobu je nutno nahlížet jako na stav relativní deprivace jedince, tzn. ve vztahu k životnímu standardu ostatních jedinců v dané společnosti

-v souladu s konceptem relativní chudoby definoval Peter Townsend na základě svého výzkumu ve Velké Británii širší pojetí chudoby jako neschopnost účastnit se společenského dění a žít na úrovni, která je v dané společnosti běžná

-ekonom a nositel Nobelovy ceny Amartya Sen chápe chudobu podobně, ne jako nedostatek příjmů, nýbrž jako neschopnost plnohodnotně žít, způsobenou nedostatkem ekonomických prostředků, v Senově pojetí chudoby však nezáleží pouze na výši ekonomických prostředků, ale také na jejich adekvátnosti, tedy na schopnosti člověka využít prostředky, jež jsou mu dostupné, ke zlepšení kvality svého života, disponuje-li tedy zdravý člověk schopností vydělat si na sebe v místě, kde panuje nezaměstnanost a kde nemá možnost práci sehnat, jsou jeho schopnosti (rozuměj jeho vlastní ekonomické prostředky) neadekvátní

-širší pojetí chudoby je komplexnější a obtížněji měřitelné než určování chudoby pouze na základě příjmů

-v současné době je k měření kvality života často užíván tzv. Index lidského rozvoje (Human Development Index – HDI).

-index lidského rozvoje se stanovuje na základě tří veličin – očekávaná délka života, vzdělání (gramotnost dospělé populace), průměrný příjem

-za výběrem daných veličin stojí následující úvahy – očekávaná délka života měří, jakého věku se pravděpodobně lidé v dané zemi dožijí, to, jak lidé dlouho žijí, souvisí s mnoha dalšími jevy, které se nedají tak snadno měřit, například se stavem a dostupností zdravotních služeb, s dostatečnou výživou a s životním prostředím, odráží také skutečnost, že lidský život sám o sobě je pro rozvoj nejvýznamnější hodnotou

–úroveň vzdělání je zjišťována na základě gramotnosti lidí proto, že schopnost číst a psát je prvním krokem k získávání vědění a ke schopnosti učit se a v důsledku obstarat si živobytí

–příjem zůstává jedním ze stěžejních ukazatelů úrovně lidského života, neboť na něm závisí možnost uspokojit základní potřeby člověka a žít důstojný život, pro účely mezinárodního srovnávání je používán příjem na osobu přepočítaný podle kupní síly dané země, aby se vyrovnaly rozdílné ceny zboží v různých zemích (například v Indii si člověk může za 10 dolarů koupit mnohem více jídla než v USA).

 

Kultura

-klíčovým nositelem kultury a jádrem všech symbolických systémů je jazyk = mluvené a psané slovo, číslice, symboly a způsoby nonverbální komunikace

–materiální kultura – lidmi tvořené hmotné statky a umělé životné prostředí,…

–duchovní kultura – umění, věda, náboženství, filosofie aneb myšlenky a obsah vzdělání,…

–normativní kultura – právo a morálka aneb psané i nepsané normy a společenské i skupinové hodnoty,…

-prvky kultury jsou mj.: zvyky = ustálené vzorce jednání, obyčeje = místní tradice a specifika, rituály (výroční, přechodové, situační,…) = inscenované události, které se řídí standardními předpisy, tabu = nedotknutelné, zapovězené, cosi nejenom zločinného, ale skutečně zvrhlého, nelidského

-přenosu kultury se týkají následující pojmy: socializace = začleňování člověka do společnosti, endokulturace = přenos kulturního dědictví z generace na generace, enkulturace = zkulturnění, celoživotní osvojování kulturních tradic, dovedností a jazyka, učení a vrůstání do kultury, akulturace = vzájemné přejímání a splývání rozdílnýchkultur

funkce kultury

-shromažďování zkušeností, tvorba a uchovávání společenského řádu, členění skutečnosti (zejména pomocí duchovní a normativní složky), zlidšťování člověka ze zvířete ve společenského tvora, začleňování člověka do konkrétní společnosti, vychovávání a vzdělávání, přizpůsobování skutečnosti, zábava a rekreace,…

 

masová kultura

-zformovala se v průběhu 19. století společně s masovou společností, jde o kulturu šířenou zejména masovými médií, tedy komunikačními prostředky umožňujícími přenos určitého kulturního jevu současně velkému množství příjemců

-mezi její předpoklady patří: technikaàsouběžné šíření totožných informací rozptýlenému publiku, demokratizaceàkultura chápána jako veřejný statek, normyàco je obvyklé, osvědčené; co je přípustné; co je správné a žádoucí (znaky norem – obecnost, soulad s jinými normami, vynutitelnost,…)àza nedodržování norem nám hrozí sankce (jakákoliv reakce, jejímž cílem je zajistit dodržování dané normy), vzdělanostàlidé schopní (?) konzumovat kulturní výtvory, volný časàlidé mají možnost konzumovat kulturní výtvory, urbanizaceàsoustředění „publika“

-její součástí je symbolická masová kultura (kinematografie, literatura, malířství, hudba,…) a masové chování (Urban uvádí následující seznam: chalupaření, zahrádkářství, kutilství, trampování, vodáctví, automobilismus, odkládání rodičovství, život na dluh, fastfoodové stravování, záliba ve slevách, hospodská turistika,…)

 

-současná většinová kultura (současný většinová životní způsob) má jisté rysy

àvirtualizace a vzestup významu médií a IT, kult zábavy, hraní počítačových her a nástup muppies [Multimedia urban people pushing the internet community]

àkomercionalizace a podřízení nabídky poptávce a poptávky reklamě, tlak na finanční efektivitu, tendence ke kýčovitosti, rozpouštění hranic mezi vysokou kulturou, k jejímuž porozumění je třeba vzdělání, a kulturou nízkou

àpomíjivost, krátkodobost, orientace na přítomnost a krátkodobý efekt

àpohodlnost, nenáročnost, zdůrazňování práva na osobní klid a materiální blahobyt

àlhostejnost, citové otupění, pasivita ve veřejném prostoru a s ní paradoxně související zvýšená agresivita v mezilidských vztazích

 

konzumní společnost

= většina aktivit a úsilí lidí zaměřena na spotřebu statků či zážitků

-totožnost založena na vlastnictví, konzum vzrušení a senzací, infantilizace společnosti,…

 

subkultura a kontrakultura

–subkultura = soubor odlišných norem, hodnot a vzorců chování a osobitý životní styl charakterizující určitou skupinu v rámci širšího společenství

–kontrakultura = kontrastní, opoziční, negativisticky laděný typ subkultury, orientovaný proti oficiálním trendům ve společnosti

 

 

multietnická a multikulturní společnost

–etnická skupina (ethnos, řecky národ) = skupina, s níž se lidé subjektivně ztotožňují, a to na základě předpokládaného či skutečného sdílení společného dědictví (předků, dějin, náboženství, jazyka, území,…) a společných kulturních charakteristik

–menšina nebo menšinové etnikum = etnická skupina, která je v dané společnost v menšině a jejíž příslušníci sdílí pocit skupinové solidarity a sounáležitost, typicky je přitom za „menšinu“ označována skupina, která je v určitém smyslu oproti většině v nevýhodě

-příslušníci menšiny se sami často považují za vyčleněné z většinové společnosti, obvykle bývají do určité míry fyzicky a sociálně izolováni od společnosti jako celku, soustředěni v určitých čtvrtích, městech nebo oblastech, ne zřídka dochází ke sňatkům s příslušníky většiny nebo jiných menšin, příslušníci menšiny často aktivně prosazují endogamii (tj. sňatky jen uvnitř skupiny), aby si udrželi kulturní svébytnost

-v dějinách se bohužel setkáváme s dlouhotrvajícím pronásledováním menšin, Židé byli v křesťanských zemích Západu vystaveni téměř po 2 tisíciletí diskriminaci a pronásledování, jež vyvrcholilo tou nejhrůznější genocidou menšinové skupiny, totiž vyvražděním milionů Židů v německých koncentračních táborech

–etnocentrismus = nedůvěra ke druhým a sklon hodnotit jejich kulturu měřítky své vlastní (prakticky všechny kultury jsou více či méně etnocentrické, k předsudkům to přispívá tím, že druzí bývají často považováni za barbary, mravně či mentálně zaostalé)

–kulturní relativismus = přesvědčení, podle kterého hodnoty a zvyky určité kultury nemohou být hodnoceny měřítky kultury jiné (opak etnocentrismu, kulturní relativismus je typický pro západní postmodernu)

–stereotypy = (nezdravě) stabilní formy posuzování určitých skupin, předsudek = apriorní (tedy na konkrétní zkušenosti nezávislé či jí předcházející) představa o jedinci nebo skupině, která je založena spíše na informacích „z doslechu“ než na osobních poznatcích, jeho typickou vlastností je odolnost vůči změnám

-stereotypy se často pojí s psychologickým mechanismem přenosu, při němž se pocity nepřátelství nebo hněvu obracejí proti něčemu, co není jejich skutečným původcem, lidé přenášejí svůj hněv na „obětní beránky“, jimž kladou za vinu příčiny všech obtíží (tento termín pochází od starých Izraelitů, u kterých šlo ovšem o obětního kozla, který na sebe vzal všechny hříchy a byl vyhnán do divočiny)

-k tomuto jevu často dochází tam, kde spolu o ekonomické pozice soutěží dvě znevýhodněné skupiny, například pachateli rasově motivovaných útoků proti černochům bývají často lidé, kteří jsou na tom po ekonomické stránce podobně jako jejich oběti, přičítají černochům vinu za své obtíže, jejichž skutečné příčiny jsou zcela jiné

-obvyklými obětními beránky bývají lidé, kteří se výrazně odlišují a mají poměrně malou moc, takže skýtají snadný terč, v historii západní civilizace tuto roli nedobrovolně sehrávali protestanti (v katolických zemích) i katolíci (v protestantských), Židé (prakticky všude), Italové (v USA), černoši a další

–diskriminace = stav, kdy jsou jedné skupině lidí upírána práva a příležitosti, jimiž disponují druzí

-lidé, kteří jsou etnicky zaujatí proti jedné skupině se většinou stávají zaujatými i proti ostatním skupinám (na základě výzkumu Eugena Hartleyho)