SOCIOLOGIE – Sociální struktura, procesy a vztahy. Sociální skupiny a útvary
SOCIÁLNÍ STRUKTURA
= síť vztahů jedinců, pozic a rolí a uspořádání vztahů ve společnosti
- základ sociální struktury:
– sociální postavení vymezené vztahem k odlišným sociálním postavením
– sociální role , která se na toto postavení váže
– sociální stratifikace společnosti – organizovaná společenská nerovnost - sociální pozice (status) – hodnota postavení, které člověk zaujímá v sociální útvaru
– toto postavení má určitou hodnotu a je svázáno s výkonem určité role
– je vymezená postavením člověka (někdo je učitelem, někdo lékařem,…) - sociální role – soubor očekávaného chování člověka, které odráží jeho postavení ve společnosti, je tím, co se od člověka v daném postavení očekává
– člověk ví, že se to od něj očekává, a proto se tak chová – pokud by se tak nechoval, druzí by vůči němu použili negativní sankce, aby ho přinutili chovat se žádoucím způsobem
– pokud se chová tak, jak se očekává, druzí používají pozitivní sankce, aby jej ujistili, že vyhovuje jejich očekávání
– ve svém životě hrajeme současně několik rolí (žena=matka, dcera, sestra, manželka, sekretářka,…)
– se sociální rolí se můžeme identifikovat nebo ji hrát
– druhy sociálních rolí: skupinové, individuální, nucené, volitelné, krátkodobé, dlouhodobé, pronikající se, vylučující se
– 3 druhy konfliktu rolí (R. K. Merton)
1) v rámci jedné role – jedinec se nedokáže vyrovnat s požadavky ostatních
2) mezi rolemi – očekávané jednání jedné role může být v protikladu k očekávanému chování jiné role
3) já versus role – spor mezi potřebami a schopnostmi jedince a očekávaným chováním odpovídající roli - sociální kontrola = konfrontace reálného chování člověka s kolektivně sdílenými kulturními hodnotami a normami
– sociální kontrolu v každé kultuře udržuje systém sankcí
– má dvojí podobu: vnější (ze strany druhých)
vnitřní (sebekontrola)
– cíl sociální kontroly: aby podoba jednání člověka nebyla odlišná od jeho očekávané podoby→ zajišťuje, aby sociální role jedince odpovídala jeho statusu a očekávání společnosti – pokud by k tomu nedocházelo→ následuje sankce
– pozitivní sankce – ocenění za následování norem a dodržování hodnot (odměna)
– negativní sankce – trest za porušení norem a nerespektování hodnot
→ cíl sociální kontroly a sankcí je stabilita sociálního řádu (udržení stávajících institucí a sociálních organizací) - reakce na rozpor mezi hodnotami a cíli
– am. sociolog Robert K. Merton vymezuje 5 typů reakce jedince na rozpor mezi hodnotami a cíli společnosti a prostředky k jejich dosažení:
1) konformismus – bezproblémová adaptace, člověk se přizpůsobí
2) inovace – člověk přijme hodnoty a cíle společnosti za své, ale k dosažení volí jiné prostředky
3) ritualismus – jedinec lpí na osvědčených postupech bez vztahu k cílům společnosti (byrokracie)
4) únik – jedinec ignoruje cíle i postupy k jejich dosažení
5) vzpoura – jedinec nepřijímá ani cíle a hodnoty, ani prostředky k jejich dosažení (protest) a snaží se nastolit a prosadit vlastní cíle a prostředky k jejich dosažení - Sociologické koncepce společnosti
z hlediska historického vývoje rozlišuje sociologie tyto typy společností:
1) archaická společnost – 1. společnost, nejstarší fáze lidské kultury – vývoj člověka před neolitickou revolucí
2) tradiční společnost – po dovršení neolitické revoluce
– charakteristická existence měst, dělba práce, sociál. rozvrstvení ve formě kast nebo stavů
– základním vysvětlujícím principem je náboženství
– většina pracuje v zemědělství a obživu organizuje pouze v rámci svých domácností
3) moderní společnost – je v opozici k tradiční společnosti
– vznik historicky podmíněný – přelom 18./19. stol. v důsledku pádu tradiční společnosti a její sociální struktury
– charakteristický proces modernizace složený z industrializace a urbanizace
– je charakterizována sekularizací (zesvětštění = pronikání světských hodnot do náboženské společnosti), přesunem značné části populace ze zemědělství do průmyslové výroby, zrovnoprávněním všech lidí a novým třídním rozdělením
4) postmoderní společnost – vzniká jako nezamýšlený důsledek procesu modernizace
– vznik historicky podmíněný – záp. Evropa + S. Amerika → od konce 60. let 20.st.,
v ČR až 90. léta 20. st.)
– charakterizována kulturní revitalizací, přesun značné části populace u průmyslu do služeb a později fenoménem globalizace a novým ekonomickým rozdělením světa
- Sociální stratifikace = sociální rozvrstvení – tedy různé typy strukturování společnosti
– základem je nerovnost, kterou najdeme v každé známé společnosti, lišící se pouze typem nerovnosti – kritérií, která nerovnost vymezují
– nerovnost může vymezovat pohlaví, věk, vzdělání, příjem, náboženství, národnost, sociální a ekonomické postavení, …
– podstatou stratifikace je rozdělení určitého statku či služby→ na základě této nerovné distribuce má pak někdo lepší sociální postavení
– stratifikace – vertikální – nerovné rozdělení dané např. ekonomickým kapitálem
– horizontální – rozdělení dané např. místem bydliště
– stratifikační kritérium se v různých společnostech liší – v tradiční spol. to byl ekonom. kapitál a moc, v moderní spol. taktéž ekonom. kapitál + vzdělání, prestiž →záleží na tom, co daná společnost považuje za výhodu nebo naopak za handicap
– 60. léta 20. stol. – am. sociolog Gerhard Lenski tvrdí, že stratifikace moderní společnosti je složena ze 3 obecných dimenzí: 1) majetek – bohatství měřené obvykle velikostí příjmu
2) vzdělání – sociál. status měřený obvykle jako výkon určitého povolání
3) moc – schopnost ovládat, ovlivňovat jednání druhých
→ platí s menšími či většími obměnami dodnes
- typy stratifikačních systémů
v historii můžeme rozlišit 4 typy:
1) otrokářský – svobodní + nevolníci
2) kastovní – kasty, do nichž se člověk narodí, jsou neprostupné (nelze přecházet z jedné kasty do druhé), Indie
3) stavovský – stavy více propustné než kasty, → charakterizují nerovnost v tradiční společnosti (šlechta→ duchovenstvo→ poddaní)
4) třídní – třídy vymezené vlastnictvím výrobních prostředků (Marx) nebo postavením na trhu práce (Weber), třídy jsou propustné, vzestupná nebo sestupná mobilita, moderní společ.
SOCIÁLNÍ PROCESY A VZTAHY
- mění strukturu společnosti-vztahy mezi lidmi uvnitř skupiny
- vzájemné působení lidí na sebe-tzv. interakce (přímá a nepřímá)
- -sociální proces je třeba socializace, resocializace (viz. otázka č. 5)
- 4 základní typy sociálních procesů
1) přizpůsobení-adaptace-resocializace
-dosavadní normy i hodnoty se ruší
-nové sociální postavení
-migrace, emigrace, vysoká škola
-3 fáze : poznání nové situace
učení se novým vzorům a způsobům chování
přeorientování a uplatnění v praxi
2) spolupráce-kooperace
-odvozeno z dělby práce
-jde o harmonické provádění činností a dílčích úkolů
-směřují k určitým cílům—jejich dosažení
-týmová práce-spolupráce (cíle dosáhnou všichni)
-potřebná aspoň minimální znalost lidí-k čemu jsou lidé vhodní a k čemu ne
-všichni usilují o společný zájem a cíl
-sportovní týmy-fotbal, hokej
3) soutěžení-konfrontace
-snaha o dosažení určitého cíle nebo předmětu
-mezi 2 nebo více stranami a cíle může dosáhnout pouze jeden
-není spojeno s nepřátelstvím
-může být i nevědomé-já sám chci překonat sám sebe
-vede k určitému vývoji
4) konflikt (viz. otázka č. 4)
– jednotlivec nebo skupina se snaží o dosažení vlastních cílů zničením nebo podřízením jiné skupiny
– působí i jako stmelující prvek (konflikty mezi skupinami)-semknutí kolem vůdce,
definice hlavní myšlenky
- formální a neformální sociální vztahy
– formální vztahy – vymezené určitými neosobními pravidly
– přístup člověka k člověku je veden vnějšími skutečnostmi (jeho moc, autorita, sociální pozice)
– na formálních vztazích jsou založeny formální organizace, které tvoří osu života v moderní společnosti
– základem formálních vztahů je symbolická vzdálenost mezi lidmi, vnější úcta, vykání a pouze určitá konverzační témata→ člověk, který toto nerespektuje, je považován druhými za neslušného
– neformální vztahy – vřelé, emocionálně podložené vztahy, neřízené vnějšími pravidly, ale naopak vedené osobním zájmem
– jsou podstatou neformálních organizací
– znamená symbolickou blízkost, společně sdílenou intimitu, tykání, a celou škálu témat, která mohou být předmětem konverzace
– základem je i osobní pomoc jednoho člověka druhému
- Sociální mobilita
– přesun z jedné společenské vrstvy do jiné
– může být:
- a) Vertikální mobilita
– vzestupná – přesun do vyšších společenských vrstev
– sestupná – přesun do nižších společenských vrstev
– její míra ukazuje jak mohou jedinci stoupat či sestupovat po socioekonom. žebříčku
→. nakolik je sociální stratifikace vertikálně propustná nebo nakolik je systém otevřený
- b) Horizontální mobilita
– územní přemísťování , profesní změna bez změny sociální vrstvy
- c) Intergenerační mobilita
– přesun mezi generacemi, děti získávají lepší/horší vzdělání a postavení než měly jejich rodiče
- d) Intragenerační mobilita
– přesun v rámci jedné generace, na konci života lidé mají lepší/horší postavení než na jeho začátku
SOCIÁLNÍ SKUPINY A ÚTVARY
- sociální útvary = skupiny lidí, (které jsou vymezené vztahy mezi nimi), v nichž lidé kolektivně organizují své institucionální činnosti
- tradiční společnost – lidé vedeni normami k tomu, aby navzájem spolupracovali, každý věděl, kde je jeho místo
- industrializace a průmyslový kapitalismus přinesly organizované jednání
- jednou z nejcharakterističtějších vlastností moderní společnosti je komplexní dělba práce (rozdělení činností podle určitého kritéria – člověk nedělá celý výrobek, ale jen jednu část a to stále dokola, tu vyrobenou část předává dalšímu, atd…)
- lidské činnosti jako obrana, výroba, výchova, léčení jsou formalizovány do podoby velkých formálních organizací
- rodina, armáda, církev, politická strana, škola = různé typy organizací, které se liší velikostí, podmínkami členství, stupni formálnosti
- součástí těchto organizací je institucionalizované jednání → člověk, který je otcem a vychovává dítě, jedná institucionalizovaně – nevymyslel to, ale bude to dělat i jeho syn, vnuk, …
- člověk, který se chová jako voják, politik, učitel, …→ jedná institucionalizovaně – podle scénářů, které jsou součástí společnosti, ale nikdo není konkrétním autorem
- institucionalizované jednání přispívá k chodu společnosti→ lidé spolu žijí a vycházejí
- sociální skupiny = obvykle 3 a více osob, mezi nimiž jsou vzájemné vztahy, spojuje je společný cit, vlastnost, funkce, apod
- sociální skupiny dělíme podle: velikosti, stability, stejnorodosti, soudržnosti, cíle a zaměřenosti
- všechny aspekty života se dnes odehrávají na rovině těchto skupin:
- a) formální skupiny
– vymezené definovatelnou hierarchií sociálních postů a s nimi spojených rolí
– obvykle jde snadno rozpoznat vztah podřízenosti a nadřízenosti
– školy, armády, nemocnice, zaměstnanecký podnik či úřad - b) neformální skupiny
– nejsou složeny z definovaných postů a vztahů nadřízenosti a podřízenosti
– nejsou vymezeny formálními vztahy mezi lidmi, ale naopak osobními, nebo emocionál. vazbami
– rodina, zájmové spolky, skupina přátel - a) primární skupiny
– tvoří lidé, se kterými udržujeme těsné neformální vazby, převládají bezprostřední kontakty (tváří v tvář), není příliš rozsáhlá, obvykle se jedná o příbuzné
– motivem členství je uspokojení vyplývající z pozitivních citových vztahů mezi členy
– skupina relativně dlouhodobého trvání
– podstatná je v procesu socializace
– rodina - b) sekundární skupina
– lidé, jež neznáme příliš důvěrně a udržujeme s nimi spíše formální vazby
– na proces socializace má až druhotný vliv
– pracovní skupina, politické strany, kluby, etnické skupiny - a) malé sociální skupiny – těsné sociální vazby, lidé se v nich navzájem znají
– dobře integrované, vztahy mezi jejich členy nejsou řízené formálními pravidly - b) velké sociální skupiny – lidé o sobě vědí, ale blíže se neznají
– vztahy mezi nimi formální, podřízené společenským pravidlům
– nejdeme zde prvky osobní cizosti, lhostejnosti, typická je sociální distance mezi členy - dva typy spolupráce ve skupinách
1) hierarchický model (spolupráce) – vyznačuje se pyramidovou strukturou
– označuje síť vztahů podřízenosti a nadřízenosti→ aby pyramida mohla být pevná a výkonná, nemělo by nic narušovat tyto vztahy – to je možné jen tehdy, nedělají-li podřízení nic jiného, než že plní příkazy nadřízeného
– příkazy mohou být trvalé (popis práce, bezpečnostní předpisy) nebo jednorázové
2) synergický model (spolupráce, kooperace) – spontánní snaha lidí uvádět své jednání do souladu s jednáním druhých, a umocňovat tak celé společenství
– základním principem je, aby každý jedince řídil sám sebe a přitom spontánně spolupracoval s ostatními
– cíle a pravidla spolupráce určují lidé, kteří reálně spolupracují
- rodina
– skupina jedinců, mezi nimiž existují příbuzenské a citové vazby
– je původní a nejdůležitější sociální skupinou, která je základem každé sociální struktury
– je ekonomickou jednotkou (spojuje ji společně užívaný majetek) a výchovnou jednotkou (rodiče jsou odpovědni za socializaci a výchovu svých dětí)
– funkce a status rodiny: v průběhu historie se mění
– v tradiční společnosti – rodina osou života, na její úrovni se odehrávaly všechny události, které se v moderní společnosti odehrávají ve formálních skupinách, rodina měla fci ekonomickou, zabezpečovací, výchovnou, obrannou, … → dnes všechny tyto fce převzal stát a jeho formální organizace
– podle některých sociologů stát v moderní době rodinu vyvlastnil (zbavil ji většiny z fcí, které měla v tradiční společnosti), a tak ji oslabil – význam manželství ustupuje do pozadí
– manželské svazky a rodinné vztahy v moderní společnosti nabourává tržní pojetí člověka → abychom byli úspěšní na trhu práce, očekává se od nás flexibilita, přizpůsobivost, nevázanost→ tomu stojí v cestě manželská a rodinná pouta → klesá počet uzavřených sňatků, klesá počet narozených dětí, stoupá rozvodovost