Sociologie (sociální řád a sociální jednání)

-tvoří morálku a společenský řád

-nejsilnější normou je tabu – přísný zákaz, nedotknutelný předmět, či téma

–normy zvyklé, osvědčené – lidé v nových situacích nehledají nová řešení, ale používají stará osvědčená, která si tvoří sami nebo získávají od druhých

–normy přípustné – takové řešení problémů, které lidé vyhlásili za přípustné, aby spolu mohli vycházet

–normy správné, žádoucí – propojení norem a hodnot (názory na to, jaké jednání je správné) dává našemu životu zaměření, utváří motivaci

-sociální kontrola – mechanismus, který kontroluje dodržování norem

àvnitřní – jedinec považuje společenské normy za měřítko jemu vlastní

àvnější – udělování pozitivních a negativních sankcí od okolí

-podle funkcionalistů jsou nutné pro přežití společnosti a státu

-podle konfliktualistů se za nimi ukrývá konstrukt mocenských skupin, vyšší mocenské skupiny si chtějí udržet své postavení a využít ho k neprospěchu nižších skupin

deviace

-jednání narušující jakoukoli sociální normu, odmítá okolí

àpozitivní – striktní dodržování např. pravidel silničního provozu, abstinence, striktní dodržování zákonů, workoholismus, altruismus, vědci, sportovci, vynálezci, geniové

ànegativní – bezdomovectví, drogy, alkoholismus, gamblerství, prostituce, kriminalita, promiskuita, sexuální zneužívání, nefunkční rodina, sekty, migrace, sebevražednost, korupce, rasismus

teorie zločinu

–zločin – jednání porušující právo platné ve společnosti, v případě porušení, následuje trest (některé zločiny společnost neodsuzuje)

àbiologické vysvětlení – pokouší se vysvětlit zločin biologickými znaky (fyzická antropologie, kriminologie,..)

-u zločinců zkoumají zvláštnosti na lebkách a mozcích

-přesvědčení, že někteří lidé se rodí s kriminálními sklony, tito lidé mají sklony k regresy (opak pokroku) k primitivnějšímu typu člověka, lze je identifikovat dle tvaru lebky, rozvoj se dá ovlivnit sociálními podněty (prostředí rodiny, sociální poměry)

-tato teorie byla shledána nehodnověrnou, nelze ale vyloučit, že je souvislost mezi biologickými faktory a určitými typy zločinců

-někteří lidé mají předpoklady k popudlivosti, agresivitě,…

(frenologie – obor, který předpokládal a zkoumal souvislost stavby lebky s duševními schopnostmi a charakterovými rysy, 19.-20.,stol.)

àpsychologické vysvětlení (vychází z Freuda) – hledají určitý typ osobnosti – psychopatologický, stejně jako u biologického se mají zločinci lišit něčím vrozeným, zde z psychologického hlediska

-morálka má původ v sebeomezení vštěpovaných v oidipovské fázi vývoje, záleží na vztahu k rodičům, zda si dítě vštípí tato omezení

-tito lidé jsou uzavření, bezcitní, mají potěšení z násilí

-jsou to také průzkumníci, hrdinové, hráči, dobrodruzi (ne každý člověk

s psychopatologickými sklony musí jednat deviantně)

sociologická teorie zločinu

-deviantnímu chování se naučíme až vlivem společnosti, prostředí (není to vrozené)

-diferenciální asociace – ve společnosti je mnoho subkultur, některá prostředí povzbuzují sklony k nelegálním činnostem

-sdružování s nositeli kriminálních norem nás naučí jednat stejně jako oni (začne nám to připadat normální)

–anomie – v moderní společnosti se odbourávají tradiční normy, bez nahrazení novými, anomie vzniká tam, kde chybějí jasné normy, jimiž by se chování v určité oblasti společenského života řídilo (období mezi zánikem starých a vznikem nových norem, např. revoluce,..)

-napětí, kterému je jedinec vystaven v důsledku konfliktu norem a sociální realitou

-dezorientace, nejistota→ možné sklony k sebevraždě

–etiketizační (nálepková) teorie – deviace není vlastností, ale vzniká interakcí mezi normální a deviantní skupinou

-jakmile jsme „ocejchováni“, nálepka nám zůstává

-na jejím základě a kvůli okolí se uchylují k dalším a často závažnější kriminalitě = propast

-primární – první delikt, sekundární – jedinec přijímá etiketu, sám se vnímá jako deviant

-nálepkující jsou nejčastěji síly zákona, pořádku, lidé bohatí chudým, starší mladším, muži ženám

–zločin jako výsledek racionální volby – lidé nejsou ke kriminalitě přinuceni, nýbrž si ji volí, riziko jim za to stojí (pro některé se stává „zaměstnáním“)

-objevují se zločinci „všeobecně zaměření“ X zločinci „experti“

 

Stratifikace a třídní struktura společnosti

-stratifikace – pojem popisující strukturované nerovnosti ve společnosti, mezi skupinami lidí,..;hierarchické řazení; objevuje sociální exkluze – neposkytnutí privilegií, sociální vyloučení

-čtyři základní systémy – otroctví(otrokářství), kasty, stavy, třídy

àotroctví a otrokářství – někteří lidé se stávají doslova majetkem jiných

-právní podmínky jsou různé, buď žádná práva nebo se blíží služebným, vyloučeni z politického a vojenského života

-dříve (starověk) i zodpovědné úkoly, mohli se vyučit,  později (18.stol.) fyzická práce, se všemi většinou zacházeno krutě (práce na plantážích, obchod s otroky)

-systémy založené na otrokářství jsou velmi nestabilníàpovstání (mnoho případů v dějinách)

-otrokářství není příliš efektivní a v dnešní době prakticky vymizelo

àkasty – z portugalského„casto“- rasa, čistokrevnost, tento výraz je spojováno většinou s indickým světem (ti však používají výrazy varna a džátí)

– varny se dělí do čtyř skupin podle společenské prestiže, od bráhmanů – stav nejvyšší čistoty až po nejnižší – nedotknutelné (bráhmani mají zákaz stýkat se s nedotknutelnými, jedině nedotknutelní mohou přijít do styku se zvířaty a jinými nečistými věcmi, zákaz míšení a nemožnost přestupu mezi kastami, zůstaneme tím, čím se narodíme)

-souvisí s reinkarnací, dotyčný musí dodržovat rituály pro danou kastu, jinak v dalším životě bude o kastu níže

-v mimoindickém světě se pojem kasta používá někdy pro dvě etnicky rozdílné skupiny na jednom území, které se obě snaží o rasovou čistotu (částečně vztah mezi černochy a bělochy v USA po zrušení otroctví)

àstavy – vrstvy, které měly vzájemná práva a povinnosti (některé dokonce sepsané v zákoně), především ve feudální Evropě

-šlechta-„urození“, kněží-„duchovní“, „třetí stav“- nevolníci, svobodní rolníci, obchodníci, řemeslníci, měšťané,…

-hranice nejsou neprostupné, tolerován společenský vzestup – sňatek, povýšení do šlechtického stavu

-dále přetrvávají v Anglii, kde se stále uznávají dědičné tituly

àtřídy – nevymezeny ani náboženskými, ani zákonnými ustanoveními

-nezaloženy na dědičných zákonech či zvyklostech, získaný atribut, není dána narozením, podstatou jsou ekonomické rozdíly ve společnosti

-hranice nejsou přesně stanoveny, bez omezení prostupnostiàsociální mobilita

-dělí se na vyšší – zaměstnavatelé, bankéři,…, (1% populace), střední – úředníci, odborníci,…, dělnická třída – manuálně pracující – nejpočetnější

 

teorie stratifikace

àdle Karla Marxe – příslušenství k třídám je dané vztahem k výrobním prostředkům (zdrojům obživy)

-vztah mezi třídami je založen na vykořisťování (např. dělníci vytvoří více hodnot než zaměstnavatel potřebuje k jejich zaplacení, nadhodnota jejich práce připadne kapitalistoviàzisk)

-Marxe fascinovalo, že v moderní době vzniká relativně mnoho bohatství, ale dělníkovi z toho nic nepřipadne

àdle Maxe Webera – třídní rozdíly nezáleží jen na výrobních prostředcích, ale i na dovednostech, znalostech, osvědčení, kvalifikaci

-kromě tříd rozeznává také status a stranu, u statutu záleží na subjektivním hodnocení = „míra úcty, či prestiže“, skupina s negativní prestiží je často vystavována diskriminaci, nazýváme je páriové (dříve např. Židé), existuje samozřejmě i pozitivní prestiž; významným podle Webra je vznik politických stran (znamenají skupinu osob, která spolupracuje, protože má společný původ, cíle nebo zájmy)

význam tříd v současné společnosti

-dnes málo významné (nebo žádné) kvůli rovnému přístupu ke vzdělání, významné v kapitalismu -19. stol

-reálné výdělky manuálních pracovníků v západních společnostech jsou dnes třikrát až čtyřikrát vyšší, než tomu bylo u jejich předchůdců na přelomu století

-vyšší třída se rozplývá kvůli velkým koncernům, které nejsou jednotlivců, ale několika akcionářů

-v dnešní společnosti nezáleží jen na typu zaměstnání, ale obecně na rozdílném charakteru spotřeby a životního stylu

 

sociální mobilita

-pohyb jedinců (skupin) z jednoho socioekonomického postavení do druhého, kombinují se

àvertikální – vertikální vzestupný posun znamená, že jedinci získávají vlastnictví, příjem, status, opak je sestupný posun (pohyb)

àlaterální – (horizontální) přesun do jiných čtvrtí, měst nebo oblastí

-oba typy se velmi často kombinují

àintragenerační – vzestup či pokles na sociálním žebříčku během života jedince, kariéra

àintergenerační – změny (vzestup, sestup) sociálního statusu potomků ve vztahu k pozicím jejich rodičů a prarodičů (následování typu zaměstnání)

 

-není úplně pravda, že jediným zdrojem úspěchu je tvrdá práce, jak si někteří myslí, z řady důvodů: (a) vrchol socioekonomického uspořádání má tvar pyramidy a počet míst na samotné špici, zaručujících moc, status či bohatství, je omezený; (b) ti, kdo mají bohatství a peníze, disponují řadou možností, jak si své výhody udržet a přenést je na své potomky

 

Sociální jednání

komunikace a její prostředky

àverbální – interakce prostřednictvím hovoru

-pracujeme se znalostí kontextu, nepřesnou definicí výrazů,  gramaticky nepřesným a útržkovitým rozhovorem

-založená na znakovém systému řeči

-je nutné sdílet jazyk (a znalosti)

-jednotlivé sociální skupiny si vytvářejí vlastní systém verbální komunikace

àparaverbální – hlas, jeho výška, hloubka a barva hlasu, ale i tempo řeči a city (naznačuje náš názor, zájem,..)

ànonverbální – používáme, pokud chceme potlačit, zvýraznit nebo obsahově rozšířit to, co říkáme slovy

-důležité je vyjadřování pocitů výrazem tváře

-výrazy tváře jsou vrozené a kulturně univerzální

-gesta a tělesné postoje jsou kulturně odlišné

 

S etkání,  osobní prostor

-v různých kulturách, různé vzdálenosti přiblížení

–intimní – půl metru, pravidelné doteky, rodiče, milenci

–osobní – půl metru až 120 cm – přátelé

–společenská – 120 cm – 3,5m – formální interakce – pohovory

–veřejná – nad 3,5 m – veřejná vystoupení s diváky

–časoprostorová konvergence – postupem času se vzdálenosti zkracují (např. více se jezdí dopravními prostředky, kde se na sebe lidé musí „lepit“)

 

sociální role

-sociálně definovaná očekávání, jimiž se osoba s určitým statutem řídí

-některé sociální role jsou vrozené (např. pohlaví) a se získávají v průběhu socializace

-člověk zastává několik rolí zároveň, ty se v průběhu života mění

àjedinec se musí s rolí identifikovat, někdy svou roli bere s odstupem (hraje jí pouze na venek, ale vevnitř se s ní neztotožní), někdy je role také odmítána

àkonflikt mezi rolemi – mezi dvěma rolemi jedné osoby nebo konflikt v rámci jedné role nebo konflikt já versus role

 

Erving Goffman: zaostřená a nezaostřená interakce

-nezaostřená interakce – jedinci si dávají vzájemně najevo, že si uvědomují svou přítomnost

-zaostřená interakce – lidé přímo sledují to, co druzí říkají nebo dělají

-jednotkou zaostřené interakce je „setkání“, každé setkání se zahajuje ritualizovaným způsobem

-rozlišujeme pohyby v rámci sociálních situací – pohyb v zákulisí – chystáme rekvizity pro pohyb na jevišti, zde mohou lidé „používat vulgarismy a otevřené sexuální narážky, být velmi neformálně oblečeni, sedět nedbale, používat dialektu nebo hovorové řeči, mumlat, vykřikovat

-pohyb na jevišti – vystupujeme ve formálních nebo stylizovaných rolích

 

pohlaví a gender (rod)

-kulturní, biologické, historické rozdíly mezi muži a ženami

-pohlaví je také jednou se sociálních rolíà tlak na muže a ženy, osvojit si a udržet stereotypní chování (muž pracuje a žena sedí doma, stará se o děti a vaří,.. holčičky si hrají s panenkami a kluci s autíčky,..), je silný od ranného dětství a v průběhu dospívání

–genderová socializace je sociologický název pro proces, při němž se člověk stává součástí společnosti a postupně si osvojuje její pravidla, zákony, hodnoty i normy chování, jedná se o neustálý proces, který začíná narozením, prostřednictvím socializace dochází zároveň i k přenosu stereotypů, které jsou s jednotlivými rolemi člověka ve společnosti spjaty