Sociologie (instituce současné společnosti)

–nukleární typ rodiny – dospělí manželé a jejich děti

–rozšířený typ – krom rodičů a dětí i další blízcí příbuzní

–monogamie – vzhledem k vysoké rozvodovosti je lepší mluvit o sériové monogamii, jedinec za život může vystřídat několik manželských partnerů, ale nesmí je mít současně; to se ovšem týká jen zákonných manželů a manželek, nikoliv sexuální praxe, řada lidí má i mimomanželské sexuální styky

–polygamie – manželský vztah s více než jednou partnerkou či partnerem

-polygynie – mnohoženství

-polyandrie – mnohomužství (vzácnější)

–patrilineární rodina – děti dostávají jméno po otci a také majetek se obvykle dědí v mužské linii

–matrilineární rodina – opak patrilineární, v západních rodinách vzácně

–neolokální rodina – nově vytvořený pár se zpravidla stěhuje na nové místo, do nové domácnosti

 

předmoderní rodina x moderní rodina

-v evropských podmínkách se již dlouho vyskytují převážně rodiny nukleární, v předmoderní době byly rodiny v průměru větší než dnes (např. v Anglii od 17. do 19. stol. čítala průměrná domácnost 4,75 osob, dnes 3,04, starší údaj však zahrnuje i domácí služebnictvo, takže rozdíl není tak veliký)

-dříve nebylo normou od rodinného života požadovat prožitek citové blízkosti, což je dnes zcela normální, současnost je sepjata s vzestupem citového individualismu, tj. vytvářením manželství na základě osobní volby, jež vychází z romantické lásky nebo sexuální přitažlivosti, kdežto v předmoderní době šlo o majetkové důvody a poté se manželství týkalo především výchovy dětí a končilo láskou, která vyústila ze společné domácnosti a soužití

-v moderních dobách je tomu naopak, manželství nezřídka končí majetkovými spory, kdy láska je už dávno zapomenuta

-k dalším důležitým změnám patří např. větší uznávání práva žen na rozhodování, jak ve věci samotného sňatku, tak v rodinných záležitostech, ubývá příbuzenských sňatků, větší míra sexuální svobody, rozšiřování práv dítěte

 

rozvody a rozvodovost

-i přes dnešní vysokou rozvodovost lze říci, že rodinné svazky v minulosti často trvaly ještě kratší dobu, úmrtnost ve všech věkových kategoriích byla totiž nesrovnatelně vyšší, obzvláště často umíraly malé děti a ženy po porodu

-historický vývoj spěje k usnadnění rozvodů, již v polovině 60. let se objevuje rozvod po vzájemné dohodě, tudíž nikdo nemusí být žalován (pro kruté zacházení, nevěru..), počet rozvodů ovšem nelze považovat za přímý ukazatel nespokojenosti s manželstvím, zvyšování počtů rozvodů souvisí s obecně vyšší hospodářskou úrovní, která usnadňuje založení nové domácnosti

-rozvod přestává představovat sociální stigma, (vyloučení ze společnosti, poskvrnění, to mj. přispívá i k tomu, že rozvod už nebývá tak traumatizující pro děti, jako býval v minulosti, traumatizující ovšem stále zpravidla je; ke zmírnění přispívá to, když se daří uchovat vztah k oběma rodičům), zkušenost rozvodu je ovšem traumatem i pro partnery

–fáze odpoutávání – zabývala se jimi Diane Vaughanová

–zaprvé – partneři se často začínají vzdalovat, aniž by měli v úmyslu se rozejít, jeden z nich, iniciátor, je se vztahem méně spokojen a vytvoří si vlastní teritorium nezávislé na tom, co dvojice podniká společně, předtím se někdy neúspěšně snaží partnera změnit, ovlivnit jeho chování, rozvíjet společné zájmy apod.

–zadruhé – když se to nedaří, dochází k jakémusi zrcadlovému opaku zamilování – iniciátor rozchodu vidí na druhém spíše negativa

–zatřetí – iniciátor se obvykle široce radí s jinými osobami, někdy se rozhodne vztah zkusit zachránit, jindy mu naopak názory druhých pomohou k tomu, aby rozhodnutí vykonal, většina iniciátorů dospívá k přesvědčení, že odpovědnost za vlastní štěstí má přednost před závazkem k partnerovi

-nelze samozřejmě tvrdit, že by rozchod vždy iniciovala jen jedna strana, i druhý partner může současně dojít k závěru, že se manželství nedá zachránit, někdy se dokonce role obrátíàten partner, který byl původně proti rozvodu, se rozhodne vše definitivně ukončit, zatímco původní iniciátor „to chce ještě zkusit“

 

Moderní organizace

teorie organizace podle Maxe Webera (pojem byrokracie)

-všechny velké organizace podle něj mají byrokratickou povahu (slovo byrokracie vytvořil v r. 1745 jistý pan de Gournay, řecky vláda „kratos“ + francouzsky kancelář „bureau“ )

-původní označení bylo jednoznačně hanlivé, existují ovšem interpretace, které v byrokratizaci vidí systém důslednosti, přesnosti a efektivního řízení, chápou byrokratizaci tedy pozitivně

-základní rysy ryzího typu byrokracie stanovené M.Weberem:

–jednoznačná hierarchie pravomocí – nadřízené složky zadávají úkoly podřízeným a kontrolují je

-jednání všech pracovníků se řídí psanými pravidly – to ovšem neznamená naprostou mechaničnost

-úředníci pracují na plný úvazek a dostávají plat – od pracovníků se navíc očekává snaha o kariéru v rámci organizace, povýšení přitom odráží jednak schopnosti, jednak senioritu

-úkoly vykonávané v rámci organizace jsou přísně odděleny od soukromého života

-příslušníci organizace nejsou vlastníky hmotných prostředků, s nimiž nakládají

àv tomto ideálním smyslu však byrokracie neexistují

 

Foucaultova teorie organizace: kontrola nad časem a prostorem

-soustřeďuje se na specifické architektonické formy a jejich důsledky, např. popisuje to, jaký důraz je v moderních organizacích kladen na dozor nad pracovníky

-dozor může být buď přímý (=dohled typu dohledu učitele nad žáky ve třídě), nebo dohled způsobem vedení spisů o životě jednotlivých osob

-ovšem platí, že příliš velká míra přímého dozoru je pro fungování organizace nevhodná – snižuje motivaci zaměstnanců, kteří mají pocit, že jim práce neposkytuje žádnou šanci na samostatné rozhodování a seberealizaci

-obecný trendàspíše než pyramidovou hierarchii, připomínají současné organizace velké, decentralizované sítě, které v jistém slova smyslu nesídlí na žádném konkrétním místě, což souvisí s vzrůstem významu informací pro současný svět

 

Vzdělávací instituce

smysl vzdělávacích institucí v moderním světě

-podle Bowlese a Gintise školy v současném systému legitimizují nerovnost, omezují rozvoj osobnosti na formy slučitelné s poslušností vůči autoritám a přispívají k tomu, že se mladí lidé smiřují se svým osudem (1976), kdyby prý existovala větší demokracie na pracovištích a větší rovnost ve společnosti, umožnilo by to podle těchto autorů vznik nového systému vzdělání, jenž by poskytoval větší šanci na svébytný rozvoj každého jedince

-panuje všeobecná shoda, že v budoucnosti se bude muset pracovník vzdělávat po celý život, kvůli vývoji techniky, která mění nároky na zaměstnance

-mohli bychom se domnívat, že školy a university existují díky rostoucí poptávce po vzdělání, ale ve skutečnosti je tomu jinak, školy mají „skryté poselství, které má za úkol ukáznit děti a dostat je pod kontrolu

-zásady a cíle vzdělávání:

-zásada rovného přístupu ke vzdělání pro občany ČR a občany členský států EU bez jakékoliv diskriminace (mají stejná práva a povinnosti)

-zásada úcty, respektu, solidarity, důstojnosti a názorové snášenlivosti účastníků vzdělávání (mezi sebou a mezi učiteli a žáky)

-zásada volného šíření poznatků, které vyplývají ze současného poznání (pochopení) světa (není zakázáno o něčem mluvit), mimo politické a náboženské agitace

-zásada zdokonalování vzdělávání na základě vědy a výzkumu a používání účinných moderních pedagogických metod

-zásada bezplatného přístupu k základnímu a středoškolskému vzdělání pro občany ČR a občany členských států EU v případě, že zřizovatelem je stát, kraj nebo obec

-zásada hodnocení výsledků vzdělávání vzhledem k dosaženým cílům vzdělávání, které jsou stanoveny školským zákonem a vzdělávacími programy (co všechno se má za určité období naučit)

-zásada možnosti vzdělávání se po dobu celého života (univerzity 3 věku)

 

vzdělávání v současné ČR

-povinná školní docházka (základní škola)

-jesle, mateřské školky, základní školy (2 stupně, cca do 15 let), střední školy (gymnázia, průmyslovky, střední odborné, učiliště,..), vysoké školy

 

státní maturita

-myšlenka  státní maturity má své počátky v druhé polovině 90. let., její legislativní ukotvení však proběhlo v roce 2004, poprvé měla být státní maturita zrealizována v roce 2008, došlo však k odkladu, a to vlivem navržené změny zákona, na dva roky, první státní maturitní zkoušky proběhly ve školním roce 2010/2011, kdy studenti maturovali ze dvou povinných předmětů (2012 stejné)

-student si volí úroveň obtížnosti (základní/vyšší) složení zkoušky pro celou komplexní zkoušku, tj. nemůže si rozdělit úroveň na jednotlivé části, jako je test; písemná práce; ústní zkouška

-student, aby jeho složení státní maturity bylo úspěšné, musí složit úspěšně všechny povinné zkoušky tzv. společné části a všechny povinné zkoušky tzv. profilové části maturity

 

Vysoké školství

-nejvyšší článek výchovně vzdělávací soustavy

-dělení VŠ:

àuniverzitní a neuniverzitní

àveřejné (zřizuje stát) a soukromé (zřizují soukromé FO nebo PO)

-univerzitní VŠ se liší členěním (člení se na fakulty) a stupněm dosaženého vzdělání, poskytují bakalářské, magisterské a doktorské vzdělání, neuniverzitní VŠ poskytují pouze bakalářské vzdělání (magisterské pouze na zažádání)

-úkoly VŠ:

-rozšiřovat a uchovávat dosažené vzdělání

-poskytovat vysokoškolské vzdělání

-poskytovat další formy vzdělání (doktorské, profesorské)

-zapojovat se do veřejné diskuse v otázkách společenských, kulturních, etických (formuje, ovlivňuje společnost)

-rozvíjet mezinárodní spolupráci v VŠ jiných států

 

Masová média a populární kultura

–masové médium – prostředek komunikace, sdělovací prostředek, nejčastěji technické zařízení umožňující komunikaci mezi komunikátorem a recipientem (příjemcem)

-mezi masová média patří: televize, noviny, časopisy, internet, filmy, reklama, videa, CD přehrávače, videohry,…

-nejvýznamnějším trendem na poli masových médií v posledních 30 letech je zřejmě rostoucí vliv televize, bude-li současný vývoj pokračovat, stráví děti, za prvních 18 let svého života před obrazovkou více času než při jakékoli jiné činnosti kromě spánku (to říkal Giddens, dnes se děti přesouvají od televize k internetu)

 

sociologické teorie masových medií a mediálního světa

–špatné zprávy – „Bad news“ 1976, kniha Glasgowské skupiny zkoumající televizní zpravodajství, skupina dospěla k závěru, že zprávy o konfliktech mezi zaměstnanci a zaměstnavateli byly většinou prezentovány vybraně a zaujatě, o čemž svědčí používání výrazů jako „nepokoje“, „radikální“ či „nesmyslná stávka“, negativním dopadům stávek na veřejnost byla věnována daleko větší pozornost než jejich příčinám, záběry byly vybírány tak, aby se protestující zdáli iracionální a agresivní

-Glasgowská skupina dospěla k závěru, že názory tvůrců televizního zpravodajství odrážejí postoje dominantních skupin ve společnosti, které považují stávkující za nebezpečné a nezodpovědné

-tvůrci zpráv vybírají, co se ve zprávách odvysílá, rozhodnou o tom, co se společnost dozví

-The medium is the message – Harold Innis přišel s názorem, že různé typy sdělovacích prostředků výrazně ovlivňují organizaci různých forem společnosti, McLuhan navázal na některé jeho myšlenky a aplikoval je na sdělovací prostředky v moderních průmyslových společnostech, říká, že „sdělovací prostředek je sám o sobě sdělením“, říká, že povaha sdělovacích prostředků daleko více ovlivňuje strukturu společnosti než obsah sdělení, např. televize je médiem odlišným od tištěných novin, tudíž společnost, která zná jen tištěné slovo bude prožívat život zcela jinak

-televizní zprávy předkládají informace z celého světa okamžitě milionům diváků, vytvářejí globální vesnici, v níž lidé sledují vývoj stejných hlavních událostí a tak se stávají jejich spoluúčastníky

-kulturní průmysl a falešná veřejná sféra – veřejná sféra je dle Habermase oblast veřejné debaty, v níž lze diskutovat o otázkách obecného zájmu a utvářet si na ně názory, vyvíjela se v salonech Londýna, Paříže a jiných evropských měst, lidé se scházeli, diskutovali a opírali se o letáky a noviny, salony měly životadárný vliv na počátky rozvoje demokracie, neboť přinesly myšlenku řešení politických problémů prostřednictvím veřejné diskuse

-Habermas nicméně soudí, že příslib tohoto časného vývoje veřejné sféry nebyl plně realizován, protože rozvoj „kulturního průmyslu“ v moderní společnosti demokratickou debatu spíše dusí

-média vytvářejí veřejnou sféru, která je do značné míry falešná, politiku režíruje parlament spolu s masmédii, zatímco komerční zájmy vítězí nad veřejnými, „veřejné mínění“ se nevytváří v otevřené a racionální diskusi, ale pomocí manipulace a ovládání – například prostřednictvím reklamy

-hyperrealita – Jean Baudrillard říká, že elektronická média jako televize přetvářejí i samu podstatu našeho života, televize nám svět nejen „reprezentuje“, ale také stále ve větší míře definuje, jaký tento svět doopravdy je

-Baudrillard tvrdí, že v době všudypřítomných masových médií vzniká vlastně nová realita (hyperrealita), vytvářená prolínáním lidského chování a mediálních vjemů

-příkladem může být soudní proces O.J.Simpsona, který byl obviněn z vraždy své ženy, a jeho přelíčení bylo vysíláno živě šesti televizními stanicemi, jeho proces se stal televizní událostí a hyperrealitou, protože už nešlo jen o to, že by nám televize umožnila shlédnout „realitu“ v soudní síni

-internet a internetové sociální sítě – internet vznikl samovolně, zrodil se v americkém Pentagonu v roce 1969 pod názvem ARPA-net a jeho původní užívání mělo sloužit vědcům pracujícím na vojenských kontraktech, vymysleli elektronickou poštu, čili e-mail, internet se postupně přenesl i do univerzit a začali je využívat i studenti, postupně, při růstu domácích počítačů, se začal šířit mimo akademickou půdu

-uživatelé internetu žijí v kybernetickém prostoru vytvářeném celosvětovou počítačovou sítí, v tomto prostoru už nejsou dle Baudrillarda „lidmi“ a nabývají podobu sdělení na obrazovkách, na e-mailu se lidé alespoň identifikují, ale na internetu nikdo neví, kým jsou ti druzí  (anekdota: na internetu je nejlepší to, že nikdo neví, že jste pes)

-internet lidi vzdaluje a rozděluje