Sociální útvary a stratifikace: člověk ve skupině a ve společnosti

Lokální seskupení a útvary
– seskupení je širší pojem pro sociální útvary, v nichž mohou vznikat vztahy trvalé tak i zcela dočasné
Komunity – vytvářejí spíše některá protestní hnutí, jde většinou o relativně izolované skupiny lidí, tyto alternativní formy sociálního života (např. hippies) ovšem nemívají dlouhého trvání
Agregáty – sdružení na jednoduchém prostorovém principu, takto lze označit obyvatele jednoho města nebo studenty určitého gymnázia
Dav – tvoří zvláštní druh agregátu dělí se na:
útočné
únikové (panika)
získávací (demonstrace)
pasivní (např. publikum)
Skupiny dělíme na :
a) malé a velké skupiny:
horní hranici malých skupin lze hledat někde kolem třiceti členů a ta se však začíná členit na podskupiny a za dolní hranici lze považovat pár (dyádu)
sociální skupiny představují výrazné a relativně stabilní sociální útvary, jde o seskupení lidí spojených určitým cílem, společnou činností a společnými zájmy
b) skupiny formální a neformální:
formální mají své předpisy, řády, ale i ve formálních skupinách vznikají neformální, neoficiální vztahy a vazby vedoucí ke vzniku skupin neformálních
neformální skupiny vznikají často spontánně, na popud členů a z jejich vlastní iniciativy
základní skupinová charakteristika je
přímá interakce
vzájemná interakce ? má alespoň zčásti podobu přímou, tj. probíhá ?tváří v tvář?
možnost komunikace, symbolické interakce
skupina vyvíjí nějakou společnou činnost nebo soubor činností
vznikají zde pevné vztahy a zároveň určitá diferenciace pozic a rolí
diferenciace rolí může pokračovat jak v oblasti úkolové tak i emocionální
skupiny vytvářejí své způsoby regulace v podobě společných hodnot a uznávaných norme
skupinu charakterizuje i vědomí jedí zvláštní, specifické identity

c) dvě základní sociální skupiny a to:
Primární skupina je útvar, ve kterém jedinec tráví své dětství ? běžně je to rodina. V této skupině se děti učí základním pojmům o tom, co to znamená být členem dané společnosti. Zde se také učí specifickým dovednostem jako je řeč dané společnosti nebo komunikaci s ostatními členy společnosti.

Rodina ? je často považována za jedinou přirozenou instituci ve společnosti. Ale definovat, co je rodina je těžké, jelikož názory na to, co je rodina, se liší od člověka. Rodinou můžeme např. myslet rodiče a děti, když už nežijí spolu. Nebo můžeme mít na mysli skupinu příbuzných, kteří jsou v kontaktu. Sociologové nakonec došli k závěru, že je lepší mluvit o rodinách než rodině ? protože existuje mnoho typů rodin. ?Rodina by se dala definovat jako malá skupina blízce příbuzných lidí, kteří sdílejí pocit identifikace a odpovědnosti jeden k druhému. Tato skupina je často, ale ne nezbytně založena na manželství? (Fulcher a Scott)
rodiny můžeme rozdělit na dva typy:
Základní (rodina původu nebo , kterou jedinec sám založil)
Rozšířenou ( širší skupina členů rodiny)

Funkce rodiny:
1. biologicko-reprodukční
2. ekonomická
3. socializačně-výchovná
4. emocionální

Sekundární skupina přichází poprvé do života jedince v pozdním dětství, kdy člověk začíná komunikovat častěji se světem mimo domov (mimo primární skupinu např. škola, kroužky? a později práce atd?) Interakcí s ostatními dětmi a učiteli ve škole se jedinec začne učit širšímu spektru sociálních schopností a získá mnohem podrobnější přehled o rolích, které sehrává ve společnosti mimo primární skupinu. Celému učení socializace mimo primární skupinu se říká sekundární socializace.

Socializací se tedy člověk naučí kultuře, normám, hodnotám, způsobu interakce a jiným důležitým aspektům společnosti ve které žije.
Normy jsou společenská pravidla, která definují správné a přijatelné chování ve společnosti či sociální skupině, která by členové společnosti měli dodržovat. Řídí vlastně naše chování a umožňují nám předvídat chování druhých. Normy existují ve všech oblastech společenského života. Např.: Není uznáno za vhodné se smát při pohřbu, předbíhat ve frontě atd.

Hodnoty jsou méně specifické než normy. Jsou to obecná pravidla pro chování. Hodnoty jsou ideje a názory o tom, co je správné a špatné. Hodnoty jsou v téměř všech případech shodné, či aspoň podobné pro většinu společností. U nás můžeme za hodnotu například pokládat respekt pro lidský život, právo na soukromí atd. Společnost často velice lpí na těchto hodnotách, které jsou velice často sepsány jako zákony ( oficiální pravidla, jejich dodržování je zprostředkováno policii, soudy, vězeními atd.
Po normách a hodnotách je to role jedince ve společnosti, která do značné míry ovlivňuje chování jedince. Role úzce souvisí nebo spíš je přímo determinovaná statutem (úředník, učitel, prezident, doktor), který jedinec ve společnosti či sociální skupině má.

Status může být buďto vrozený nebo získaný.
Vrozený status ve většině případů je neměnný a většinou získaný při narození. Např. rasa nebo pohlaví jsou neměnné charakteristiky.
Získaný status obsahuje určitý stupeň možnosti volby a častěné vychází z úspěchů jedince. Např. : doktor, právník atd..
Každý statut je doplněn rolí, která je s ním spojena. Role je skupina norem, která definuje příhodné a očekávané chování od těch, kteří mají daný statut. Lidé ve svém životě hrají mnoho různých rolí např. : Člověk může být zároveň student, rodič, kamarád atd.
Interakce a situace:
a) vztahy společenské (vztahy mezi malými a velkými skupinami, národy)
b) vztahy osobní, mezilidské ( interpersonální, vztah člověka k člověku )
– sociální interakce zahrnuje poznávání druhých lidí a sebe sama
sociální poznávání:
– sociální poznávání zahrnuje jak sociální vnímání, tak i hodnocení toho, co vnímáme
– pro vzájemný mezilidský vztah je důležitější, jak na sebe působíme a jak se vnímáme, než jací skutečně jsme

proces poznávání: – jde o to jak soudí jedinec ostatní. Tento posudek je často spíše subjektivním názorem jedince než objektivním vnímáním dané osoby.
– mnoho informací o sobě lidé získávají neverbálními cestami:
a) tvář je zpravidla prvním zdrojem orientace, umožňuje rozpoznat pohlaví, věk, rasu,?

b) tělesná stavba neposkytuje přímé informace o trvalých rysech osobnosti včetně intelektu

c) z hlasu lze identifikovat oblast původu, věk, možná i aktuální vztah (smutek, úzkost) a některé rysy osobnosti (sebedůvěra)

d) vnější úprava souvisí s věkem, povoláním, členstvím ve skupinách

e) gesta jsou dalšími pohyby z řady neverbální komunikace (avšak gesta jsou silně ovlivněna kulturou ? temperamentní Italové, střízlivé projevy Angličanů,?)

Chyby v procesu sociálního poznávání
a) haló efekt – když se necháme unést jediným nápadným rysem, ať už příznivým či nepříznivým
b) první dojem – dovolíme, aby první dojem ovlivňoval další poznávání určitého člověka
c) logická chyba – na základě jistých zkušeností se domníváme, že některé vlastnosti spolu ?logicky?souvisejí
d) efekt mírnosti – když posuzujeme někoho v jeho projevech mírněji jen proto, že je nám sympatický a milý
e) efekt sociálního postavení – známe-li sociální postavení (učitel, lékař,?) zjišťujeme u něj neprávem ty vlastnosti, které jsou obvykle přisuzovány dané profesy
f) projekce ? máme tendenci očekávat, že druhý člověk má podobné motivy, zájmy, postoje a názory jako my, své promítáme do druhého
g) předsudky a stereotypy – stereotypní hodnocení představuje zpravidla zjednodušení, zkreslení, bez ohledu na individualitu jsme příslušníkovi jedné skupiny přisoudili její časté rysy (např. Němci jsou pořádní. Hans je Němec a proto je pořádný.), předsudek je intenzivní stereotypem v sociální interakci, příkladem mohou být rasové ale i jiné.

Stratifikace

Stratifikace se v sociologii používá ve spojení s rozdělením společnosti na vrstvy (strata), jejichž příslušníci mají rozdílné možnosti v dané společnosti. Společenské rozdíly existují ve všech společnostech. Lidé se liší v osobních kvalitách, rolích a osobních charakteristikách. Těmito rozdíly je zapříčiněno, že různí lidé mají v životě různé možnosti. Na základě těchto faktů společnost nerovnoměrně rozděluje odměny mezi jednotlivce a skupiny. Hlavní tři typy sociální nerovnosti jsou:
1. Ekonomická privilegia
2. Společenská prestiž ? některé vlastnosti jsou hodnoceny více než jiné.
3. Moc ? některé pozice ve společnosti s sebou přinášejí větší pravomoci než jiné

Systém sociálních tříd ? sociální třídy mohou být definovány jako širší skupiny lidí, kteří sdílejí podobnou ekonomickou situaci (příjem, povolání, majetek..), podobné koníčky, vydělání, morální zásady atd. Sociální třída přímo ovlivňuje životní možnosti jedince.
Dělí se různě ale asi nejužívanější dělení je:

Pracující třída
Střední třída
Vyšší třída

Kastovní systém (typické hlavně dříve pro Indii, mezi kastami existují nepřekročitelné bariéry, nemožnost např. sňatků mezi lidmi různých kast)

Feudální systém ? se zakládá na třech základních skupinách (stavech):
1. Šlechta
2. Kněží
3. Poddaní
Mobilita mezi těmito stavy je značně omezena.

Karl Marx ? Německý filosof a sociolog. Marx vidí konflikt mezi třídami jako základ všech společností. Společnost vidí jako rozdělenou na dvě části: Ekonomickou (Infrastrukturu) a Zbytek společnosti (superstrukturu) ? např.: zákonodárnou a výkonnou moc, školství, normy.

Max Weber ? klade důraz na úhel pohledu jednotlivců na ně samé i na ostatní. Často je považován za zastánce teorie sociální akce.