Sociální psychologie; psychoanalýza a freudismus

• sociální psychologie – mezi dvěma obory:
• psychologie
• sociologie

-> obě se zabývají lidmi

x sociální psychologie charakterizuje psychické jevy, které zapříčinila společnost -> zkoumá jedince v rámci společnosti – např. šikana, výchova v rodině

• zkoumá 2 a více lidí = soc. skupiny => objekt zkoumání
• zkoumá působení soc. skupiny = jak na sebe vzájemně jedinci působí
• socializace = začleňování jedince do soc. skupin

= postupné začleňování člověka do společnosti a kultury

společnost        <=>     socializace        <=>     osobnost

• uskutečňuje se v soc. intervalech
• může se uskutečňovat pod vlivem jednotlivých osob, soc. skupin, institucí a norem společnosti
• někdy má charakter záměrného a systematického učení = vychovávání
• několik forem:
• učení napodobováním (= vývojově nejstarší forma učení)
• hlavní a jediný způsob soc. učení
• velký význam v dětském věku: hraní na zaměstnání, na rodiče
• napodobování řeči, intonace, mimiky, gestikulace
•       2)  učení soc. zpevňováním – na základě soc. odměn a trestů
• 3) identifikace – ztotožnění s určitou osobou = přijetí způsobu myšlení (x napodobování = napodobování projevu chování)
• freudismus = směr nazvaný podle zakladatele = Zikmund Freud
• vídeňský neurolog původem z Moravy
• jako první začíná pracovat a propracovává psychoanalýzu
• udává podmíněnost mezi psychikou a sexuálními pudy -> problém vidí v neuspokojeném, potlačeném sexuálním pudu
• teorie: člověk potlačuje své základní pudy => projevuje se to neurózami

= 1. psychologický směr zavádějící metodu výzkumu = psychoanalýza = metoda freudismu -> zjišťuje vztah mezi minulou hluboko uloženou  zkušeností (= hlubinná psychologie) a mezi významem současných příznaků

• podpůrná forma: navození umělého spánku, ve kterém nelze něco vědomě potlačovat = hypnóza