Sociální procesy: hra, kultura a práce
Socializace ? tento termín popisuje celoživotní proces učení se kultuře jakékoliv společnosti. Socializace se dělí na primární a sekundární:
Primární socializace je proces během kterého se jedinec učí hodnotám, normám, jazyku atd. Probíhá v primární skupině (rodina, velice blízcí přátelé)
Sekundární socializace je proces socializace spojený s pozdějšími stadii formování osobnosti. Od pozdního mládí až do stáří. To obsahuje účast v sekundárních skupinách, které jsou větší, méně osobní, formálněji organizované a existují pro nějaký specifický důvod. Například škola je důležitým příkladem zprostředkovatele sekundární socializace. (Mass Media)
adaptace ? je proces během, kterého se jedinec něčemu přizpůsobuje, ze sociologického hlediska je výsledkem procesu začlenění jedince do společnosti
koordinace: uspořádání aktivace funkčních jednotek, např. jednoduchým druhem senzomotorické koordinace je reakce
kooperace: spolupráce lidí, kteří jsou na sebe vzájemně odkázaní, spolupráce jim umožňuje společné dosažení cílů a vyžaduje vzájemnou komunikaci + společnou strategii
– kooperace delšího charakteru se nazývá koalice
komunikace ? je proces sdělování a přijímání informací během interakce s ostatními členy společnosti. Rozeznáváme tři základní typy sociální komunikace:
Meziosobní ? mezi dvojící jedinců. Realizuje se slovy a neverbálními prostředky.
Skupinová ? vyučování ve škole, přednášky atd..
Masová ? prostřednictvím hromadných sdělovacích prostředků
subkultura: kultura dílčí skupiny, která se odlišuje od převládající, většinové a ?oficiální? kultury
: příslušníci takové skupiny se od většiny odlišují např. sociálním postavením, věkem, povoláním, regionem
: používá různé projevy distance od převládající kultury (např. drobné změny nebo až radikální popření = kontrakultura)
: nikdy není zcela izolovaná od dominantní kultury
: pojem se používá např. při zkoumání životního stylu skupin mládeže, sociálních a etnických vrstev,?
profese: povolání (souvisí s kvalifikací), určuje faktor sociálního statutu člověka
zaměstnání: aktuální ?místo? výkonu práce, nemusí být totožné s profesí
kariéra – individuální profesní dráha v povolání nebo společnosti
– někdy je tak označován vzestup spojený s vyšším statutem, prestiží, mocí,
sociální mobilita: přesuny osob nebo skupin z jedné sociální pozice nebo společenské třídy do jiné:
její vysoká míra je znakem otevřené společnosti
má být založena na výsledcích dosahovaných jedinci (ne na charakteristikách typu pohlaví, rasa,?)
Wilson E.O. (1929)
– americký biolog, představitel sociobiologie ( zavedl pojmy: altruismus, konsilience)
– zabýval se analýzou altruismu ? tvrdí, že náboženství vede jednotlivce k tomu, aby podřídil svoje vlastní zájmy zájmům skupiny
Sociobiologie ? nový směr sociologie, který se objevil kolem roku 1970. V základu se sociobiologie pokouší skrze teorii biologické evoluce vysvětlit chování člověka. Sociobiologie se snaží dokázat, že společenské chování lidí je spíše než výsledkem kultury výsledkem evoluce. Tento směr vychází z práce Charlese Darwina.
hra: je svobodné jednání, které je míněno ?jen tak? a stojí mimo obyčejný život, může hráče plně zaujmout, nepřipíná se k ní žádný materiální zájem a nedosahuje se jím žádného užitku, uskutečňuje se ve zvlášť určeném čase a prostoru, probíhá řádně podle určitých pravidel, vytváří společenské skupiny, které se rády obklopují tajemstvím nebo které se vymaňují z obyčejného světa tím, že se přestrojují za jiné
je dobrovolná činnost, která je vykonávána uvnitř pevně stanovených časových a prostorových hranic, podle dobrovolně přijatých, ale bezpodmínečně závazných pravidel, která má svůj cíl v sobě samé a je doprovázena pocitem napětí a radosti a vědomím ?jiného bytí?, než je ?všední život?
je zápasem o něco nebo je soutěží o to, kdo umí něco nejlépe reprodukovat
kultura – lat. colo = pěstuji, souhrn životních forem, hodnotových představ, životních podmínek obyvatel na časově a prostorově omezeném úseku
civilizace – souhrn názorů v dané společnosti, které jsou dalším generacím zprostředkovány pomocí symbolů a souhrnem pravidel chování v konkrétní sociální skupině,?
za kulturu považujeme vše, co nevyrůstá samo sebou z přírody, ale co vzniká činností člověka a společnosti – vznik člověka je předpokladem vzniku kultury, člověk je jejím tvůrcem
kultura je naučená skrz socializaci (člověk si osvojuje činností vytvořené hodnoty)kultura je kolektivním produktem (je tvořena lidmi v sociální interakci)
kultura se může na základě lidské činnosti přizpůsobit vnitřním i vnějším změnám společnosti (je adaptivní) e adaptivní (= je schopná se na základě činnosti lidí přizpůsobit vnitřním a vnějším změnám)
dělení z hlediska obsahu:
1. Materiální kultura ? tímto termínem označujeme movitost či nemovitost, kterou daný jedinec disponuje. Většinou tím máme na mysli finanční zázemí, které jedinec získal díky svému původu.
2. Duchovní kultura ? je termín označující duchovní bohatství, které jedinec získá díky svému původu. Například člověk z vyšší třídy má určitě lepší možnost získat lepší vzdělaní kontakty. Chovat se podle norem a hodnot vyšší třídy a tedy má i větší možnost ve vyšší společnosti uspět.
enkulturace (zkulturnění) – proces osvojování kultury
akulturace – přebírání prvků cizí kultury jednotlivci, skupinami, popř. celými sociálními vrstvami (přejímají se např. ideje, pojmy, hodnotové představy, formy vlády, instituce, výrobky,?), v historii např. významný řecký kulturní vliv na Římskou říši, dnes např. amerikanizace, která zasahuje vědu, průmysl, umění, životní styl