Smyslové poruchy a poruchy řeči
Tyflopedie
- zabývá se výchovou a vzděláním jedinců zrakově postižených
- zrak umožňuje člověku orientovat se v prostředí v němž žije, porovnávat barvu, tvar, velikost, délku, hloubku, pohyb a klid v okolním světě
- zrakové vnímání poskytuje člověku 75 – 80% veškerých informací o světě, má značný význam pro každou praktickou činnost – učení, hra, práce, zájmy
- je také bohatým zdrojem estetických prožitků, které poskytuje příroda, výtvarné umění i ostatní prostředí
- zrak je nejefektivnějším a nejvíce užívaným smyslovým orgánem člověka a je tedy nutné se o zrak starat a chránit ho (práce při dobrém osvětlení, obrazovky TV, PC, zařízení místností, …)
- selhání nebo dokonce nemožnost vnímat okolní svět zrakem je pociťováno jako neštěstí a proto vyžaduje trpělivost, výchovnou péči a porozumění
dělíme:
- vrozené nebo dědičné
- získané
ad a) – za dědičné lze označit pouze jednoznačné vady, kdy někdo z rodiny trpěl nebo trpí stejným nedostatkem nebo v případě, kdy prokazatelně vadu na dítě přenesl
- pokud není důkaz možný, označuje vadu pouze za vrozenou
ad b) – tyto vady vznikají buď jako následek některých onemocnění nebo poranění oka, zrakového nervu, zrakového centra v mozku
- mohou být způsobeny vlivy:
1. fyzikální
- radiové paprsky, ultrafialové paprsky, rentgenové paprsky, blesk, popáleniny, světelné paprsky
2. chemické
- poleptání
3. mechanické
- nitrolební tlak, nitrooční tlak, bodná, sečná a řezná rána
4. infekční a chronické onemocnění
- TBC oka
- Trachom
5. mozkové nádory
- zrakové vady mohou postihnout kteroukoliv část oka (rohovka, zornice, čočka, sítnice, bělma, duhovka), zrakový nerv nebo zrakové centrum v mozku
dělení vad: 1) refrakční vady
- barvoslepost a šeroslepost
- tupozrakost a šilhavost
- slabozrakost
- slepota
ad 1) refrakční vady
- způsobeny špatnou lomivostí čočky v oku, obraz se nepromítá přesně na sítnici
nazývají se:
- krátkozrakost
- vidí dobře na blízkou vzdálenost, obrazy se promítají před sítnicí
- brýle nebo čočky (rozptylky)
- dalekozrakost
- vidí dobře na dálku, obrazy se promítají za sítnici
Obě tyto vady se měří v dioptriích. Hodnota vady může být na každém oku různý. V poslední době operace laserem, broušení čočky.
astigmatismus – méně obvyklá, ale složitější vada
- náprava pomocí brýlí a zvláště broušených skel
PREVENCE
- dodržování hygienických zásad (chybná výška židle, špatné osvětlení, návyky při sezení)
- dalekozrakých lidí ve světě přibývá (postupem času = brýle při čtení a psaní), tato vada se vyvíjí s věkem k horšímu
ad 2) barvoslepost a šeroslepost
- v případě barvosleposti dochází k poruše čípků, jde o poruchu vrozenou nebo dědičnou
- stupně: 1) snížený barvocit
- problém s rozlišováním odstínů barev
- částečná barvoslepost = daltonismus
- nerozlišuje červenou a zelenou barvu, vidí odstíny šedé
- méně častější je nerozlišování modré a žluté
- úplná barvoslepost
- vidí svět v bílém, černém a v odstínech šedých
výchova: – v předškolním věku by mělo dítě rozlišovat a pojmenovat základní barvy (červená, zelená, žlutá, modrá), později pozná další barvy i odstíny
- učitelka může doporučit speciální vyšetření a dále respektovat individuální přístup k dítěti
- v případě šerosleposti dochází k poruše tyčinek, člověk má za snížených světelných podmínek velmi špatné vidění ⇒ nevycházet za šera na ulici, mít baterku, člověka u sebe
ad 3) tupozrakost a šilhavost
- podstatou tupozrakosti je nestejná ostrost obou očí (binokulární vidění), výsledkem je zdvojený nebo neostrý obraz
- postižené dítě se naučí vyřazovat oko s vadou, vytáčí ho do strany, což se může jevit jako šilhavost, postižené oko se necvičí, vada oka se prohlubuje
- náprava: brýle
- na zdravém oku je okluzor, na špatném oku je sklo nebo malé dioptrie a namáháním se vada odstraňuje
- šilhavost, která je způsobena špatnou funkcí očních svalů, dochází k operaci a teprve pak se cvičí (neplatí u postižení s tupozrakostí)
ad 4) slabozrakost
- výrazné snížení schopností vidění
- může jít o poruchou vrozenou nebo získanou (vrozená může být i dědičná, získané úrazem, nemocí)
- může být postižena kterákoliv část oka: může jít o vadu refrakční (čočka, rohovka, sítnice), může jít o vadu rohovky (šedý a zelený zákal)
- dělíme na:1) lehký a střední stupeň poruchy
- zařazení do normální školy
- těžší stupeň poruchy
- dítě umístěno do spec. školky a školy (škola pro slabozraké a nevidomé), k dispozici lupa, věčí písmena, třída bez rohů, nábytku, světlá, dítě samo v lavici, mluvené slovo učitelky, magnetofony, …
- děti mohou být velmi rozvinuty v hudbě, může se postupně začlenit do normálního života s profesí
- televizní lupa – snímá text na televizní obrazovce
ad 5) slepota
- nevidomí lidé, vada = slepota
- získaná (nemoc, úraz), člověk, který viděl má představy
- vrozená, nemá představy, těžší
- může bát postižená kterákoliv část oka (oko, zrakový nerv, zrakové centrum v mozku)
- dělíme na: A) částečná slepota
- člověk má zachován světlocit, schopnost rozlišovat světlo a tmu, za světla rozlišit odstíny velkých věcí
- úplná slepota
- vidí tmu
- ojedinělé případy
nápravy: – výchova postižených (sebeobsluha, orientace v prostoru – postižený musí mít pocit bezpečí mimo dům, v dopravních prostředcích), navštěvují speciální školu (Nevidomých a slabozrakých), knihy jsou psány Brailovým písmem, učí se psát na Pichtově psacím stroji, využití PC zejména těch, které umožňují komunikaci hlasem, existují zvukové nahrávky lit. děl i románů pro nevidomé, výchova může být zaměřena i na hudební výchovu
- zvukové signály, vodící psi, slepecké brýle a hole, v dopravních prostředcích hlášení o zastávkách
- nabídnutí pomoci přes cestu, v restauraci, v obchodě
Surdopedie
- obor speciální pedagogiky, který se zabývá výchovou a vzděláním jedinců sluchově postižených
- prostřednictvím sluchu získáváme méně informací než zrakem, přesto je postižení sluchu (vrozená hluchota) vážným handicapem, protože se nevytváří mluvená řeč jako prostředek komunikace i poznávání, je také narušena oblast rozvoje myšlení – zejména abstraktního
- snížená možnost komunikace se odráží v oblasti citové, hluchoněmé dítě častěji podléhá afektům, protože není schopno se dorozumět s okolím
zvláštnosti sluchového vnímání:
- binaurální slyšení
- slušení oběma ušima
- důležité pro identifikaci směru v prostoru
- fonematický sluch
- rozlišovat základní jednotky lidské řeči (hlásku = foném)
- vrozená dispozice, nemusí se rozvíjet pokuď se neučí
- – pro rozvoj sluchu má rozhodující vliv množství sluchových podnětů
diagnostika sluchových vad:
- diagnóza: – asi v 7.měsíci v rámci lékařské prohlídky (chrastítka)
- diagnóza: – od 1 roku se diagnóza provádí pomocí řeči (dítě opakuje slova – z dálky, potichu, odpověď)
- diagnóza: – v MŠ, hry na procvičování a na diagnózu (kukačko zakukej, tichá pošta, …)
- diagnóza: – je-li nedoslýchavost může se dítě jevit jako nepozorné, roztržité, nesoustředěné, slabomyslné
Rozdělení sluchových vad
- nedoslýchavost
- hluchota
- obě vady můžou mít podobu vrozenou nebo získanou
ad a) nedoslýchavost
- snížená kvalita sluchu, které postiženému stěžuje dorozumívání
- zvláštním typem nedoslýchavosti je tzv. „stařecká nedoslýchavost“, u lidí nad 60 let až úplná ztráta sluchu
stupeň: 1) lehká nedoslýchavost
- má problém s dorozumíváním v hlučném prostředí
- při diagnóze nerozumí normální řeči od vzdálenosti 4–5 m a výše
- ZŠ
- střední
- problém s komunikací od 2m (ZŠ + binaurální sluchadlo)
- těžká
- obtížně se dorozumívá i z blízka (ZŠ, ZvŠ pro nedoslýchavé), i nadále co nejčastější komunikace se slyšícími
ad b) hluchota
- je jedno z nejtěžších postižení, protože znemožňuje dorozumívání řečí (ústní)
tři varianty: 1) vrozená (dědičná)
- získaná (úraz, záněty)
stupeň: 1) lehká hluchota
- člověk má zbytky sluchu
- není schopen rozeznat lidskou řeč
- střední hluchota
- vnímá zvuky na nejvyšší intenzitě
- nevnímá řeč
- úplná
- neslyší vůbec nic
Děti jsou v raném věku (specializovány) zařazovány do speciálních MŠ a škol, tam se učí dorozumívat dvojím způsobem:
- znaková řeč
- ruce, prsty, mimika = znaky
- do značné mezinárodní
- odezírání
- učí se artikulovaná orální gesta
- domlouvají se tak se slyšícími ⇒ výkon povolání
- možno více rozvíjet výtvarnou činnost (keramika), pracovní činnost, divadlo, pantomima
nová technika: Kochleární implantát
- voperuje se do místa nad uchem, musí být zachován sluchový nerv a oblast v mozku
Logopedie
- obor speciální pedagogiky, který se zabývá výchovou a vzděláním jedinců s poruchami řeči
Význam řeči
- nástrojem komunikace, plné funkce dorozumívání (kontakt)
- řeč je nástrojem poznání (poznatků, vědomostí, citů, …
- prostředkem výchovy
- obecná schopnost řeči se realizuje prostřednictvím konkrétního jazyka (mateřský jazyk), má význam i emocionální, protože se stává součástí vlastenectví, hodnot domova, …
- řeč je nositelem estetických kvalit, má blízko k umění (zejména literatuře, …)
- kvalita řeči je jedním z předpokladů k úspěšnosti člověka ve společnosti. Jedinec trpící vadou řeči může mít sníženou sebedůvěru, komplexy méněcennosti.
Vady řeči
- orgánové
- jde o deformaci nějaké části artikulačního přístrojí (postižení hlasivek, problémy s artikulací – rozštěp, patra, rozštěp rtu, výměna chrupu v 6-ti letech)
- funkční
- aparát je správný, ale nefunguje
- nesprávná výslovnost, z pravidla vývojová porucha
- cvičením a výchovou je odstranitelná
klasifikace
- opožděný vývoj řeči
- vady výslovnosti
- huhňavost
- breptavost
- neurotické poruchy řeči
- centrální poruchy řeči
ad 1) opožděný vývoj řeči
- jde o zpomalený vývoj řeči oproti normálnímu vývoji
- dojde k opoždění o 1 nebo 2 roky
- v pozdějším věku se nějak neprojevuje (časem se vývoj srovná)
fáze normálního vývoje:
- broukání (2 – 6 měsíců)
- žvatlání (druhý půlrok)
- první slova (kolem 1 roku)
- ve 2 letech 50 – 300 slov
- ve 3 letech 1 000 slov
- v 6 letech 3 000 slov
- dospělý 8 000 – 10 000 slov
Je důležité zjistit příčinu opožděného vývoje (nedoslýchavost, dětská mozková obrna, lehká mozková dysfunkce).
ad 2) vady výslovnosti
tzv. dyslalie = patlavost 1)fyziologická
- jako vada
- fyziologická patlavost
- 1 – 6 let
- normální stádium vývoje řeči, dítě nevyslovuje správně všechny hlásky
- jsou postiženy hlásky kmitavé r – rotacismus
ř – rotacismus bohemikus
sykavky – sigmatismus—— ostré s, z
—— tupé š, ž
—— polosykavky c,č
- patlavost jako vada
- dítě nevyslovuje správně všechny hlásky
- od 6 let
- podoba: 1. dítě hlásku, kterou neumí artikulovat, tak ji vynechává (tráva ⇒ ⇒ táva)
2. dítě hlásku nahrazuje jinou (tráva ⇒ tláva)
3. dítě hlásku špatně vyslovuje (trráva)
V současné době se objevuje patlavost u 50% dětí ZŠ!!!
ad 3) huhňavost
- vada zvuku řeči
- souvisí s rezonancí v dutině nosní
- v naprosté většině je vadou orgánovou (zvětšené nosní mandle, náchylnost – operace, logopedická náprava, vrozený rozštěp patra a rtu)
ad 4) breptavost
- vada tempa řeči
- překotné tempo řeči, velmi rychlá řeč
- vynechává slabiky, jeho řeč je nezřetelná, zadrhávaná
- není postižená jenom řeč = motorický neklid
- náprava je zdlouhavá a náročná, jde o celkové zklidnění člověka, trpělivě nacvičovat pomalý rytmus řeči
- zpěv je velmi dobrý k odstranění breptavosti
ad 5) neurotické poruchy řeči – koktavost
- neuróza je vyprovokována dlouhodobou frustrací nebo silným nárazem, šokem, stresující zážitek!!!
- dítě napodobuje jiného člověka, který touto vadou trpí
- závažné vady ve výchově (přeučování z leváka na praváka)
- nadměrné požadavky kladené na dítě (stálá nespokojenost výsledků, tělesné tresty)
- při nápravě musí nejdřív zjištěna příčina (nechtít po dítěti opakovat slova, pomaleji ⇒ NE)
- existují 2 kritické období: 1) mezi 3 – 4 rokem
- 1. tř. ZŠ, 7 – 8 let
Nejlepší metodu je prevence, vychovávat dítě v optimálním prostředí.
ad 6) centrální porucha řeči – mutismus (alálie, nemluvnost)
- získaná ztráta schopnosti mluvit, ztráta schopnosti mluvit u dítěte i dospělého
- šokující zážitek, svědek, problémy v rodině, …
- dlouhodobá (záležitost) náprava, spolupráce s psychologem, psychiatrem, logopedem
- mutismus selektivní
- dítě nemluví jen v určitých situacích nebo s určitými lidmi
- náprava: spolupráce s rodiči, taktní nenásilný citlivý přístup k dítěti
- v průběhu hry je většinou šance, že začne mluvit (zaujato činností, hračkou, …)