Řecké filosofické myšlení před Sókratem
HÉRAKLEITOS Z EFESU (asi 540-480 př.Kr)
své myšlenky vyložil v pojednání ?O přírodě? (zachovalo se asi 130 zlomků)
myšlenka věčného pohybu: všímal si neustálé proměnlivosti Ţ nic není stálé, vše je ve věčném koloběhu, neustálé změně (např. přeměně z bytí na nebytí a naopak), v neustálém toku, Ţ ?nikdy nevstoupíte dvakrát do téže řeky? (je to už poněkud jiná řeka i my jsme jiní)
příčinu vývoje a změny nachází v boji protikladů (život-smrt, teplo-chlad,…), které jsou obsaženy ve všem a jejichž rovnováha může být vždy jen dočasná; boj protikladů tedy působí změnu
názor na svět: ?tento svět nevytvořil žádný z bohů, ani lidí, ale vždy byl, jest a bude věčně živým ohněm, který se rozněcuje a pohasíná podle zákona. Tento zákon (logos) je jediný neměnný prvek světa, jež vše řídí.
pohled na moudrost: logos vše prostupuje a působí jako myšlenka i v nás. Když mu umíme naslouchat, můžeme poznávat skrytou harmonii světa a stávat se tak moudrými. (moudrost = pochopení logu ´ mnohoučenost = znalost mnoha věcí bez pochopení jejich podstaty a souvislostí mezi nimi)
byl materialistickým filosofem Ü podstatu věcí viděl v hmotě (a to v proměnlivé pralátce ? ohni) + viz názor na svět
považován za zakladatele dialektického myšlení (tj. myšlení, které postihuje svět v jeho vývoji, boji a jednotě protikladů)
jeho termín logos (= zákon a důvod všeho) se stal jedním ze základních pojmů filosofie
EMPEDOKLÉS (asi 490 ? 435 př.Kr) a ANAXAGORÁS (500 ? 428 př.Kr) ? PŘEDCHŮDCI ATOMISTŮ
EMPEDOKLÉS
za neměnné ?kořeny? všech věcí pokládal zemi, vodu, oheň a vzduch; jejichž míšením vzniká vše ? konkrétně mechanickým spojováním a rozpojováním nejmenších částeček těchto živlů
částice nejsou nadány vlastním pohybem Ţ jsou pohybovány vnější silou ? dvěma protikladnými aktivními principy ? láskou a svárem (láska částečky spojuje, svár rozděluje); tyto vzájemně se doplňující síly udržují vesmír v rovnováze
Empedoklés nastolil řadu pozoruhodných přírodovědeckých dohadů (prokázal hmotnost vzduchu; vyložil vznik a vývoj organismů (nejprve se vyvinuly rostliny, pak zvířata, nakonec lidé; přežívali jen nejlépe přizpůsobení jedinci); kladl důraz na pozorování a pokusy; do jeho přírodní filosofie patřila např. i víra v převtělování duší
ANAXAGORÁS
neměnné elementy z nichž je tvořen svět nazval ?semena? věcí Ţ vše vzniká spojováním a rozdělováním množství věčných, kvalitativně rozrůzněných hmotných částic
částice jsou sami o sobě pasivní Ţ jsou oživovány a řízeny tzv. světovým rozumem (?nůs?= kosmický duch) Ţ uvádí semena do pohybu
Anaxagorás vysvětlil některé přírodní jevy ? zatmění Měsíce stínem Země, hvězdy = rozžhavená tělesa; tvrdil, že na Měsíci žijí bytosti
přenesl těžiště filosofie do vlastního Řecka
ANTIČTÍ ATOMISTÉ Ţ filosof LEUKIPPOS (asi 500-440 př.Kr) a jeho žák DÉMOKRITOS z Abdéry (asi 460-370 př.Kr)
učili kompromis mezi učením Eleatů (viz ot. 4b) a názory Hérakleita (viz výše) ? zachovali neměnnost a věčnost eleatského bytí v podobě nedělitelných a věčných atomů a zároveň respektovali Hérkleitův pohyb a změnu
atomů je nekonečně mnoho, pohybují se v prázdnu (nebytí), mají různé tvary a jiné vlastnosti, na povrchu mají háčky, aby se mohly spojovat, jsou nadány vlastním pohybem, který se děje podle zákonů, v nichž neexistuje náhoda, vše podléhá předurčenosti (determinismu), atomy jsou neměnné a trvalé (skutečně jsoucí) ´ jejich shluky, tvořící celý náš svět změnám podléhají, rozpadají se a nově tvoří
člověk smysly vnímá atomové shluky ´ rozumem se dobírá postaty věcí, může pochopit zákony(logos), podle kterých atomy jednají
DÉMOKRITOS vytvořil na základě atomismu rozsáhlou filosof. soustavu, z níž se však dochovali jen zlomky
duše člověka ? též z atomů (hmotná) Ţ je smrtelná
myšlení je přirozený projev hmoty
svět nestvořen, existuje věčně ? vše v něm se pohybuje a přeměňuje díky spojování a rozpojování atomů
jeho atomistická teorie ovlivnila vývoj starověkého i novověkého materialismu
byl dialektik
kladl důraz na rozumové poznání
byl velmi uznávaný ostatními řec. velikány, měl velké znalosti z mnoha oborů
byl stoupencem antické demokracie
nejvyšší dobro pro něj byly dobrá mysl, blaho spočívá v klidu duše
jeho filosofie byla prodchnuta humorem a optimismem Ţ přezdíván ?smějící se filozof?