Psychologie osobnosti
- 1. Předmět psychologie osobnosti je značně složitý, protože každá osobnost je jedinečná. Předmětem studia jsou osobnosti jako nositelé neopakovatelné, dynamického, svérázně strukturovaného komplexu vnitřního psychického života a předmětemě zaměřené činnosti na základě vrozených a individuálně získaných zkušeností.
Psychologie osobnosti se zabývá procesem utváření a zákonitostmi duševního života, který se projevuje v individuálních vlastnostech osobnosti a charakteru její činnosti.
Psychologie osobnosti zkoumá:
- všechny obecné znaky lidského individua
- jeho historicky konkrétní znaky
- zcela individuální znaky vyplívající ze životní historie jedince
– psychické i fyzické vlastnosti ( formované v jedinci )
– vlastnosti utvářené jak společensky, tak životní historií
- zaměření na studium individua jako aktivní bytosti ( činně se vyrovnává s přírodním i společenským prostředím a mění sebe i prostředí )
- zkoumá zákonitosti utváření lidské psychiky za daných konkrétních podmínek v závislosti na změně pozice člověka ve spol.
- zabývá se schopnostmi, temperamentem, charakterem….
- Pojem osobnost má v různých vědách různý význam. Specifický význam má v psychologii. Na rozdíl od pojmu osoba, který vyjadřuje konkrétní lidské bytí jako člověka, tj. jeho existenciální, ontologickou podstatu. Zpočátku oba pojmy, tj. osoba a osobnost nebyly odlišovány. Teprve scholastika zavedla pojem osobnost pro vyjádření abstraktní podstaty člověka. Jednotná definice člověka neexistuje.
V běžné řeči označujeme osobností člověka nějakým způsobem významného.
V psychologii je osobností každý z nás.
- osobnost se formuje během života
- je ovlivněna společenským působením
- osobnost je člověk jako psychický celek
Osobnost je individuální jednotou biologických, psychologických a sociálních aspektů. Je utvářena ve vztazích mezi lidmi a ve společnosti a v nich se také projevuje.
- Faktory ovlivňující formování osobnosti:
- vnitřní faktory ( biologické )
– dědičnost
– průběh těhotenství
– průběh porodu
– doba těsně po porodu
– vnější faktory
– vliv prostředí
– působení společnosti – výchova
– autoregulace – sebevýchova
– faktory, které na nás působí si vybíráme sami, můžeme utvářet cílevědomě svou osobnost
– člověk má určitou svobodu, co sám ze sebe vytvoří
– formování osobnosti probíhá po celý život
- Ve struktuře osobnosti můžeme rozlišit schopnosti, rysy, temperament a charakter.
Schopnosti jsou psychické vlastnosti, které umožňují člověku naučit se různým činnostem a vykonávat je.
Rysy osobnosti jsou psychické vlastnosti, které se projevují určitým způsobem jednání, chování, prožívání. Pro každého člověka jsou příznačné a dokonce relativně stálé. ( extroverze x introverze, dominance x submise, stabilita x labilita, rozhodnost x nerozhodnost, sebeovládání x nedostatek sebeovládání ).
Temperament je soustava vlastností, které se projevují způsobem reagování v chování a prožívání člověka, zejména způsobem vzniku a průběhu citových procesů a jejich výrazu.
Charakter označuje složku osobnosti, která se projevuje v jednání člověka. Charakterové vlastnosti se vztahují k morálním aspektům chování a jednání lidí.
- Vrozené temperamentové vlastnosti se v průběhu života vlivem výchovy, sebevýchovy i působením společenských podmínek mění ve svých projevech a reakcích, tlumí je nebo je naopak zvýrazňují.
Hippokrates ( 460-377 př.n.l. )rozdělil lidi na 4 skupiny podle převážející tekutiny v těle.
– cholerik ( chole – žluč ) – extrovert
– výbušný, dráždivý až vzteklý
– má prudké reakce
– snadno vznikají city, ale i snadno ustanou
– těžko se ovládá
– flegmatik ( hlen )
– pomalý, klidný
– má slabé, pomalu vznikající reakce – navenek málo výrazné, ale jsou stálé
– sangvinik ( krev ) – extrovert
– nestálý, živý, značně pohyblivý
– snadno vznikají a rychle se střídají nepříliš hluboké city
– melancholik ( černá žluč )
– sklíčený, těžko prožívá i menší nesnáze
city vznikají pomalu, ale jsou trvalé
- Charakter je soubor vlastností, který umožňuje kontrolu a řízení jednání člověka podle společenských a zejména morálních požadavků.
- formuje se působením výchovy a jiných společenských vlivů, není vrozený ani dědičný
- zahrnuje vlastnosti regulující vztah člověka k sobě samému ( sebeúcta ), k druhým lidem ( tolerance ), k prostředí a k práci ( pořádkumilovnost )
- formování charakterových vlastností probíhá v etapách
- v běžné řeči charakter považován za kladný rys osobnosti
- Schopnosti nejsou vrozené, ale rozvíjejí se na základě vloh záměrným i bezděčným působením prostředí. Záleží na druhu i množství podnětů, s nimiž se jedinec ve svém vývoji, zvláště v dětství a v dopívání setkává.
- vjemové – recepční
– umožňují správně vnímat barvy a rozlišovat je
- psychomotorické
– učíme se vykonávat určité pohyby ( k uměleckým řemeslům )
- intelektuální ( myšlenkově – poznávací )
– orientování v nových situacích a řešení problémů
- nadání
– souhrn schopností určitého druhu, které umožňují nadprůměrné výkony v určité činnosti
– zakládá na vrozených vlohách
- talent
– vysoce rozvinutý soubor schopností, který umožňuje člověku, aby dosáhl ve svém oboru vynikajících výsledků
- genialita
– mimořádně rozvinutý talent, který umožňuje jejich nositelům vytvořit vrcholná díla