Psychologie osobnosti

Psychologie osobnosti se zabývá charakteristikou člověka. Jedinec, člověk, osobnost – v běžné řeči vcelku stejný význam , ale jsou to zároveň i psychologic­ké pojmy:

jedinec – individuum určitého druhu

člověk – individuum lidského druhu

osobnost – souhrn, ucelenost, uspořádání psychických jevů v určitém člověku a vedle toho jeho odlišnost a jedinečnost

nositel psychiky projevující se v určitých životních podmínkách – člověk se všemi svými bio-psycho-sociálními vlastnostmi

osobnost je jedinečná a neopakovatelná – 2 lidé, na které působí stejné vlivy, přesto nejsou stejné osobnosti, protože působení sociálních vlivů není mechanické, ale výběrové ( každý člověk si vybere to svoje )

činitelé, kteří osobnost utváří, dělíme do 3 skupin:

1. dědičnost a růst – vnitřní podmínky
2. prostředí – vnější vliv
3. výchova – vnější vliv

vlastnosti osobnosti: jedinečnost , neopakovatelnost, celostnost a integrovanost, interakce vnějších a vnitřních činitelů, jednota tělesná a duševní

Teorie osobnosti = názory, které se snaží objasnit pojem, podstatu osobnosti:

• interogenní a exogenní
• marxistická (dříve)

interogenní teorie – vnitřní pohled, společným znakem je to, že chápou osobnost jako vrstvení různých vlastností kolem nějaké původní dané psychické síly, patří sem nejznámější a) Freudova teorie – psychoanalýza:pod­vědomí

Sigmund Freud – narozen na Moravě, působil jako lékař ve Vídni, jako první přišel s myšlenkou podvědomí, rozvrstvil psychiku osobnosti do 3 vrstev: nejspodnější ID ( tvoří jádro, pudový základ ), EGO ( střet nad-já a pudového základu, reguluje ), SUPEREGO ( společenská vrstva, formováno morálkou společnosti, společenskými normami )

2. Archetipova teorie – podle Junga má osobnost 4 vrstvy, 2 vnitřní tvoří energetické zdroje, 2 vrchní tvoří vědomí člověka
3. typologická teorie – podle Lewina je osobnost neoddělitelnou součástí prostoru, kde žije, má 2 pásma – vnější: vnímání, čití; na něj naráží podněty z okolí, některé propustí, jiné ne a vnitřní: centrální a periferní pásma
4. personalistická teorie – podle Olporta, osobnost tvoří nejvnitřnější vrstvou – vrozené dispozice, které jsou obklopeny propriem ( tvoří vlastní já )

exogenní teorie – vnější pohled, neuznávají existenci prvotních vnitřních sil, ale rozhodující úlohu připisují vnějšímu prostředí a učení

1. behaviorismus – psychologie chování, vznik v USA, tvrdí, že veškeré vlastnosti osobnosti jsou dány působením vnějšího prostředí, věří, že záleží na výchově

STIMUL – REAKCE

2. neobehaviorismus – rovnici upravil: STIMUL-BLACKBOX-REAKCE

Rozdíly mezi osobnostmi –individuální: jednotlivec z jedné skupiny nebo typologické: různé skupiny.

Typologie osobnosti se vytváří podle různých hledisek, mezi základní však patří 2; konstituční a vývojová.

1. konstituční = přírodovědné, vycházejí z fyzických hledisek

Kretschmerova typologie osobnosti – podle stavby těla

3 typy osobnosti: piknik ( nízká široká postava, krátké končetiny, otylý; dobrosrdečný, přímý, otevřený, veselý požitkář )

leptosom ( vytáhlý, tenký, kostnatý, dlouhé končetiny; vážný, nevyrovnaný )

atletický typ ( vyrovnán, neutrál, lidná povaha )

Scheldonova typologie osobnosti – 3 typy: endomorf ( piknik )

ektomorf ( leptosom )

mezomorf ( atlet. typ )

2. vývojová = psychologická typologie, všímá si psychických vlastností osobnosti

Sprangerova typologie

teoretický typ – abstraktní poznávání věcí

ekonomický typ – jen užitkové hodnoty

estetický typ – nejméně reálný, citový

sociální typ – přizpůsobivý společnosti, silný social. vliv ( + i – )

mocenský typ – ovládá rád okolí, poroučí, nesnáší konkurenci

náboženský typ – vyšší náboženské cíle, materiálním hodnotám lhostejný

Heymancova typologie

amorfní – bez emocí, neaktivní

apatický – bez emocí, neaktivní

nervózní – plný emocí a citů

sentimentální – plný citů a emocí, neaktivní

sangvinický – živý, aktivní

flegmatický

cholerický

imposionovaný – plný emocí, velmi živý, aktivní

Struktura osobnosti rozděluje několik okruhů vlastností:

1.vlastnosti aktivačně-motivační: osobnost k něčemu zaktivizuje

1. pudy – stejné i u živočichů
2. zájmy ( záliby ) – úsilí zabývat se věcmi, které člověka upuotávají z poznávacího nebo citového hlediska – materiální zájmy ( pletení apod. ) a duchovní zájmy ( duchovní činnost ), mnohostrannost zájmů = šíře zájmů souvisí s všestranností člověka, zájmy musí být podloženy aktivitou jedince a mají souvislost s aspiracemi: úroveň, jež chce člověk dosáhnout – příliš nízká, přiměřená, příliš vysoká; dobrý zájem znamená dobré vědomosti a znalosti z oboru
3. potřeby – biologické ( potřeby spánku, pití, jídla, světla…. ) a společenské ( potřeby poznávací, chtění informací, potřeby sociální, potřeba obliby, afiliace, potřeby aktivity, prac. činnost, hraní si, potřeby výkonové, dosahování výkonu, potřeby smyslu života, existencionální potřeby, a potřeby kulturní, fungující pokud jsou objeveny )

2. vlastnosti vztahově-postojové: osobnost vyjadřuje vztah a postoj ke svému okolí

3. vlastnosti výkonové

1. vlohy a schopnosti
2. inteligence = obecná rozumová schopnost; vrozená:získaná = 3:1, projevuje se při řešení nějakého problému

Gardner mluví o inteligenci jako o různých schopnostech, jež jsou různě rozvinuté u každého jedince – hudební, tělesná, linguistická, intrapersonální (jak osloví sám sebe), interpoersonální (kontakty s jinými) inteligence. První měření inteligence se objevuje v 19.století, vycházeli z předpokladu, že velikost inteligence závisí na velikosti mozku (mozkové hmoty). Jako první se začal zabývat měřením inteligence Broca. Roku 1905 provedl Binet první testy měření:

IQ = 100 mentální věk/fyzický věk

Dnes se používá řada psychologických testů – komplexní ( celkové testování inteligence ) nebo částečné ( testování jen určité schopnosti př. verbální ). Nový test, složený z několika subtestů, vytvořil Wechsler: IQ = 100 aktuální skóre testu/předpoklá­dané skóre

Organizace zabývající se měřením inteligence MENZA byla založena roku 1946. IQ=inte­ligenční kvocient: 140 a více –genialita, 120–139 –vysoká inteligence, 110–119 – nadprůměr, 90–109 –průměr, 80–89 –podprůměr, 70–79 –rozhraní, 69 a méně –mentální retardace – rozlišení:lehká, střední a těžká mentální retardace

debilita – dítě od 7 do 10 let; číst psát, počítat, sociální návyky

imbecilita – dítě od 3 do 7 let; zčásti vzdělavatelný, naučí se barvy, počítat do 10,

podepsat se

idiocie – dítě do 3 let; neschopný postarat se sám o sebe, jen zčásti vychovatelný

Těžkou –idiocie a střední –imbecilita mentální retardace je provázena fyzickými projevy.

4. vlastnosti seberegulační: vlastnosti vyjadřující postoje jedince k sobě samému

1. sebepojetí – pojetí vlastního já: sebepoznávání, sebehodnocení a seberealizace
2. sebeuvědomování = sebevědomí – uvědomění vlastního já
3. sebevýchova – pomocí ní tvoříme svou osobnost, nelze dosáhnout bez pochopení sebepojetí a sebevědomí
4. sebekontrola – základem je vůle, hodnocení činnosti na základě motivace a sociálních vztahů
5. sebepozorování – zaznamenávání vlastních emocí, reakcí,….přemýšlení o sobě
6. svědomí – spontánně vznikající vnitřní proces, jež určuje morální hranicemezi tím, co smíme a nesmíme
7. sebekritika – vlastní tvrdé hodnocení výsledkem vlastního záměru nebo výzvy jiných lidí v okolí

5. vlastnosti dynamické

1. temperament – určuje formu ( jak )
2. charakter – určuje obsah ( co )

Temperament je soustava psychických vlastností, které se projevují způsobem reagování, chování a prožívání člověka, je dán člověku od narození –vrozený – nelze změnit, pouze lehce korigovat. Temperament v aplikaci na malých dětech a) snadno vychovatelné dítě – rychle přizpůsobivé, emoce pozitivně laděné; b) obtížně vychovatelné dítě – city záporně laděné; c) typ pomalého dítěte – apatické, pomalu přizpůsobivé. Rozlišujeme 4 typy temperamentu, všechny mají své výhody i nevýhody:

1.cholerik – nedůtklivý, neklidný, agresivní, vznětlivý, impulsivní, rychle přizpůsobivý,

optimistický, aktivní

2.sangvinik – společenský, přístupný, hovorný, veselý, nenucený, čilý, bezstarostný,

povrchní, vede, řídí

3.flegmatik – pasivní, pečlivý, rozvážný, mírumilovný, spolehlivý, náladově vyrovnaný,

klidný, ovládá se

4.melancholik – náladový, úzkostlivý, rigidní, střízlivý, rezervovaný, tichý, nespolečenský,

pesimistický

Označení známe už z Antiky od Hippocrata – podle tělních tekutin, časem sice bylo upraveno, ale v základě je označení stále stejné. Schéma temperamentu vytvořil Eysenck.

Charakter je soubor vlastností osobnosti, který umožňuje kontrolu a řízení jednání člověka podle společenských a morálních požadavků. Charakter = pečeť vtiskuje osobnosti určitou stálost a trvalost. Je těsně spjat s temperamentem, temperament určuje formu, charakter pak obsah. Charakterové vlastnosti se formují převážně výchovou, ale i vlivem okolí (společnosti).

vztah k lidem – kladný:přátelský, vstřícný…a záporný:závistivý, bezohledný…

vztah k sobě samému

vztah k práci

vztah k výtvorům lidské práce

vztah k problémům

odolnost k zátěži – jak je člověk schopen zvládnout obtíže