Psychologie jako věda & Základy filosofie

PSYCHOLOGIE – věda o chování a prožívání, věda o duši. Předvědecká psychologie se rozvíjela v rámci filosofie už od starověku, kdy byla brána jako substance oživující tělo:
 Sokratés – člověk se má starat o „čistotu duše“, žít v dobru a pravdě
 Platón – duše jako putující součást ve světě idejí
 Aristotelés De anima (3 typy duše – rostlinná (vyživování, plození), živočišná (vnímání), lidská (myšlení a cítění) „Staň se, čím jsi.“
STŘEDOVĚK
 Aurelius Augustinus – narazil na problém složitosti poznání duše, i na neschopnost poznat sebe samu – > poprvé poukazuje na problém nevědomí „Stal jsem se sám sobě otázkou.“
 Tomáš Akvinský- duše jako nepomíjivá na rozdíl od pomíjivého těla, lidská duše vyniká nad zvířecí a rostlinnou především svými intelektovými schopnostmi
NOVOVĚK – upoutání pozornosti na vědomí
 René Descartes – racionalista, první zkoumání vědomých myšlenkových pochodů. „Myslím, tedy jsem.“
 John Locke – sensualista, osobnost je formována podněty z okolního prostředí. „Nic není v mysli, co dříve nebylo ve smyslech.“ -> základ pro behaviorismus
 Gottfried Wilhelm Leibniz – člověka vnímá jako monádu, autonomní stvořenou bytost, která má celistvý svět představ, důraz na vrozené vlastnosti – > z jeho koncepcí vychází humanistická psychologie
Psychologie jako věda fakticky existuje od založení první experimentální laboratoře Wilhelmem Wundtem v Lipsku 1879

OSOBNOST – psychologie zkoumá chování a prožívání, aby poznala osobnost
 jedinečný psychologický celek tělesného, duševního a sociálního, vrozeného a získaného – tj. souhrn těchto složek:
o tělesné vlastnosti
o psychické procesy
o psychické stavy
o psychické předpoklady (vědomosti, dovednosti)
o psychické vlastnosti
o sociální zařazení
 osobnost je systém, který je schopný řídit sám sebe

DETERMINACE – osobnost je biologicky a sociologicky determinována. Vývoj osobnosti je dán dědičností a prostředím.

Vlastní aktivita je často považována za nejvlivnější faktor.

CHOVÁNÍ – vnější projevy osobnosti, které jsou výsledkem vnitřních psychických pochodů.
o expresivní – „přirozené“ = bezprostřední
o adaptivní – účelně předstírané, dané urč. situací

PROŽÍVÁNÍ – všechny vnitřní subjektivní psychické procesy a stavy. Jsou jen zčásti uvědomělé, proto rozlišujeme:
o vědomé prožívání
o nevědomé prožívání

PSYCHOLOGICKÉ DISCIPLINY
základní
obecná psychologie základní teorerické otázky psychologie
psychologie osobnosti studuje strukturu a vývoj osobnosti, odlišnosti mezi lidmi
vývojová psychologie psychologický vývoj člověka a vlivné faktory
sociální psychologie začleňování lidí do sociálních skupin, mezilidské vztahy
psychopatologie psychické poruchy a potíže, zkoumá příčiny a léčebné metody

aplikované
klinická psychologie
pedagogická psychologie
psychologie sportu
psychologie reklamy
forenzní psychologie

speciální
psycholingvistika psychologie řeči, zkoumá vztahy mezi myšlením a řečíi
zoopsychologie psychika zvířat na různých stupních vývoje
psychofyziologie psychické jevy a jejich doprovodné fyziologické reakce
farmakopsychologie zkoumá účinky chemických a psychotropních látek
psychometrie zabývá se sestavováním testů
B :: Základy filosofie: její předmět, hlavní problémy a disciplíny
(bytí, jsoucno, ontologie, gnoseologie, filosofická antropologie, etika)

Filosofie – vznikla v prostředí nábožensky relativně tolerantního Řecka v klasickém období, kdy bylo prostředí ekonomicky i kulturně nakloněno k jejímu zrodu. – řecká města Milétos a Efesos prvními filosofickými centry. Filosofie vznikla především odvržením absolutního přesvědčení o stvořenosti světa jedním nebo více bohy a začala se ptát po původu světa a člověka, jeho místě ve světě nezávisle na předchozích zakořeněných představách, které vycházely z mýtu nebo náboženství apod. Začal se tedy uplatňovat lidský rozum – > přechod od mýtu k logu
• Zdroji k jejímu vzniku bylo kritické uvažování, skepse, údiv a tázání se po poznání bytí, vzniku a poznání světa a člověka.
• „Filosofie“ vznikla složením slov filein – milovat sofiá – moudrost ->pozdější rozlišení vědění a moudrosti
• původně byla chápána jako souhrn veškerého poznání, tj. zpočátku byla ztotožňována s vědou
• právě filosofie ale položila základ dalším exaktním i humanitním vědám, které se od ní později oddělily
• filosofie mohla vzniknout rovněž díky odcizení se člověka od světa (mýtický princip –člověk pevnou součástí světa)
• filosofie se snaží hledat pravdu, ale k tomu je třeba vytržení člověka od každodennosti

BYTÍ – substance jsoucna – je předmětem základního filosofického problému, co je bytí? jednotlivin i světa jako celku

JSOUCNO – jednotlivé projevy bytí – každá věc, vlastnost, činnost
• jsoucna zanikají, bytí je stálé
• pouze jsoucna jsou poznatelná smysly
Filosofie se záhy zformovala do několika stěžejních disciplin:

ONTOLOGIE – nauka o podstatě a původu bytí, z řeckého on – jsoucno a logos – výklad.
• zabývá se problémy co je jsoucno, bytí, hmota a její podstata, čas, konečno a nekonečno, kauzalita, zákonitost, nutnost, vývoj, kvantita a kvalita atd..

GNOSEOLOGIE (NOETIKA, EPISTEMIOLOGIE) – nauka o poznání a možnostech, jak k němu dojít, z řeckého gnósis = poznání
• dále se zabývá problémem pravdy a mezemi lidského poznání

FILOSOFICKÁ ANTROPOLOGIE – zabývá se podstatou člověka a snaží se jej pojmout komplexně v kontextu všech složek, anthropós – řecky člověk

ETIKA – se začala rozvíjet v rámci filosofie brzy po ontologii a gnoseologii, které představovaly prvotní okruhy filosofického uvažování. Etika ja naukou o dobru a morálce, tj. v různých historických obdobích a v teoriích různých filosofů se snaží určit podstatu dobra a zla a vzorce lidského chování, které odpovídají daným etickým principům

další disciplíny: logika, estetika, filosofie dějin, filosofie náboženství, dějiny filosofie…