Psychologie jako věda
Čím se zabývá?
Psychologie – nauka o duševním životě, o prožívání a chování člověka
(psyché – duše, logos – slovo, věda)
– obor zabývající se duševními vlastnostmi, procesy a stavy – jejich příčinami a projevy
- usiluje o co nepřesnější poznání a popsání jednotlivých jevů lidské psychiky
- věda o → vědomém a nevědomém prožívání
→ chování → rozhraní s biologií, sociologií
→ duševní jevy se zřetelem k tělesné stránce (mozek, CNS…) → na rozhraní s biologií – neurovědy, endokrinologie…
→ duševní jevy se zřetelem k sociokulturálním souvislostem → rozhraní se sociologií[1]
– psychika = soubor všech psychických jevů (psýché=duše)
- – chování = vnější pozorovatelné projevy člověka (výraz, jednání, řeč, výkony, výtvory, vztahy…)
- – prožívání (vědomé i nevědomé) = proud psychických jevů utvářející vnitřní svět člověka – vlastní duševní život (vůle, představy, city, vzpomínky, myšlenky, vjemy…)
- – introspekce = sebezkoumání → můžeme zkoumat své prožívání
- – vědomí x nevědomí (duševní obsah, který si v danou chvíli neuvědomujeme)
- psychické jevy – spojeny s mozkovou činností, neexitují izolovaně → různé aspekt komplexního prožitku
- – psychofyzické předpoklady = potenciál
- – psychické jevy x somatické (tělesné jevy) → různé projevy téže bytosti
- – psychické jevy → procesy (krátké trvání) – vnímání, paměť, představivost, myšlení, řeč,
- cítění, vůle
- → stavy (delší průběh) – pozornost, emoce, pocity
- → vlastnosti (trvalejší znaky osobnosti) – charakter, temperament, schopnosti,
- vlohy, potřeby, seberegulační
- vlastnosti, motivační vlastnosti
- – formují se od dětství
- – ovlivňuje nervová soustava, smyslové orgány, mezilidské vztahy, společnost, jiné
- psychické procesy
– stimul (S) – probouzí smysly → response (R ) – odpověď
Znaky odborné psychologie[2]:
- opírá se o ověřené a průkazné poznatky
- užívá vědecké metody a postupy
- utváří teorie – hypotézy → ověřuje je
- ustálená terminologie
- badatelská centra a instituce (autority)
- odborný psycholog musí mít odborné vzdělání, certifikace, celoživotní vzdělávání…
- psychologická sdružení → rozvoj, prestiž, etické zásady → směry, hnutí, koncepce → konference, fóra…
- vztahy s ostatními vědními disciplínami (neurovědy, pedagogika, sociologie…)
- velké množství témat → několik základních oborů + mnoho oborů aplikovaných
Psychologické obory:
- obecná psychologie – zkoumání relativně zdravých, rozvinutých, dospělých a vyspělých jedinců
- vývojová psychologie – vývoj osobnosti od početí až do smrti (včetně evoluční psychologie)
- sociální – menší i větší sociální skupiny (nejmenší jednotka – pár), např. interkulturální psych.
- psychologie osobnosti
- psychopatologie – vznik, příčiny a průběh duševních chorob
- parapsychologie – paranormální jevy
- aplikované:
Speciální
- Zoopsychologie
- psychika živočichů na různých stupních vývoje, přičemž získané poznatky využívá i pro objasnění některých psychických jevů člověka
Diferenční (poznávací) psychologie
- zjišťuje a vysvětluje interindividuální psychologické rozdíly mezi lidmi (vzhledem k pohlaví, národnosti, civilizaci atd.)
Aplikované
- Pedagogická psychologie
- psychologické aspekty rozvoje člověka v podmínkách výchovy
- zkoumá problematiku účinného vyučování i poznání žáka
Klinická psychologie
- orientace na diagnostiku duševních nemocí a potíží a na psychoterapeutickou péči o nemocné, včetně somaticky nemocných lidí
Poradenská psychologie
- školní, výchovné, profesní a manželské poradenství
Soudní (forenzní) psychologie
- studium zločinnosti, psychologie pachatelů trestných činů
- psychologické expertízy pro soudní potřeby
Psychologie zdraví, sportu, práce, reklamy, umění atd.
vznik psychologie:
do 19. století součástí filozofie, mezník – 1879 – 1.psychologická laboratoř v Lipsku (W. Wundt)
vývojové proudy:
- behaviorismus – zkoumá chování, snaha o objektivitu, stimul → response, předpovídání a kontrolování chování – pokusy se zvířaty (Pavlov) – učení, J. B. Watson
- hlubinná psychologie = psychoanalýza – výzkum nevědomí, lidské projevy jsou výplody vědomí i nevědomí, psychoterapie → snaha přivést do vědomí nevědomé obsahy, S. Freud, C. G. Jung, Adler
- humanistická psychologie – osobnost člověka, identita, autenticita; hledání smyslu života, seberealizace, sebevyjádření…, Carl Rogers
- kognitivní psychologie – psychické procesy podílející se na poznání. Mysl jako počítač → modely, schémata…; mentální reprezentace – vzpomínky
- transpersonální – změněné stavy vědomí; zážitky přesahu času a prostoru, duchovní zážitky – mystické praktiky, drogy, holotropní dýchání, meditace; S. Grof
Metody:
- Volba psychologických výzkumných metod je závislá na obsahu psychologického zkoumání, na cíli výzkumu, na charakteru zkoumaných psychických jevů.
- Pro větší objektivitu je vhodné při systematickém psychologickém zkoumání používat více metod, které se vzájemně doplňují.
– nejčastěji používané metody
- pozorování
- rozhovor
- dotazník
- experiment
- test
- studium lidské činnosti
Pozorování
- extrospekce
- často používaná metoda
- sledování vnějších projevů člověka v přirozených nebo uměle vytvořených situacích
- můžeme charakterizovat chování pozorovaného a usuzovat jeho prožívání
- musí být plánovité, cílevědomé, systematické, přesně zaznamenané (kamera)
- pozorujeme
- celkové chování
- mimiku
- gestikulaci
- pohyby
- způsob hovoru
- reakci na podněty
Sebepozorování
- introspekce
- pozorování vlastních duševních jevů
Rozhovor
- metoda kontrolovaného rozhovoru (interview)
- vymezení obsahu rozhovoru
- pečlivá příprava a výběr otázek
- přesný záznam rozhovoru
- navázání důvěry – docílení pravdivosti a upřímnosti odpovědí
Dotazník
- používá se zpravidla při zkoumání jevu v širším měřítku (více osob)
- pečlivě stylizované a srozumitelné otázky
- statistické zpracování odpovědi
- získání velkého objemu dat v relativně krátkém čase
Experiment
- laboratorní – ve zvláštních psychologických laboratořích
- přirozený – v přirozeném prostředí
- zkoumání duševních jevů v uměle a záměrně vytvořených podmínkách
- lze záměrně a opakovaně vyvolat příslušný psychologický jev
- sociometrická metoda
- obměna přirozeného experimentu
- výzkum sociologických vztahů (vztahy ve skupině)
Test
- psychologické testy
- zjišťujeme např. intelekt, osobnostní vlastnosti…
Osobnosti
Sigmund Freud (1856 – 1939)
Narodil se v Příboře na Moravě do židovské rodiny. Pak se rodina přestěhovala do Vídně, kde Freud strávil prakticky celý svůj dospělý život. Zemřel v Londýně.
- Fyziologický determinismus: jedinec je puzen fyziologickými silami, které mají rozhodující vliv na jeho život. Jsou hlavními determinantami chování a vývoje osobnosti.
- Sexuální povaha duševní energie: libido je psychická energie, která oživuje všechny osobnostní funkce. Libido je svou povahou sexuální.
- Nevědomí: je komplex představ, zkreslených obrazů skutečnosti a přání, která jsou mimo oblast uvědomování jedince. Má však silný motivační vliv na funkci osobnosti a chování.
- Topografický model psychiky – vědomí, předvědomí, nevědomí
- strukturální model – id (princip slasti), ego (reality), superego (dokonalosti)
- psychosexuální vývoj – stádium orální, anální, falické, latentní a genitální
Carl Gustav Jung:
- NEVĚDOMÍ – kreativní tvořivá síla člověka, rozlišuje osobní a kolektivní nevědomí
- Osobní nevědomí:
- – komplexy – obsahy osobního nevědomí, odštěpená část psyché nepřijatelná pro vědomí možné 4 vztahy ke komplexu:
- Neznalost jeho existence
- Identifikace (odosobněné jednání)
- Projekce (obrana před komplexem, připisujeme ho druhým)
- Konfrontace: jediná vede k vyrovnání se s komplexem
- Kolektivní nevědomí: obsahuje zkušenost celého lidstva a obsahuje archetypy, což jsou vrozené vzorce imaginace a cítění. Archetypy jsou všem lidem společné identické psychické struktury, které mají určující význam pro psychický život člověka. Představují určité vzorce nebo mody typických reakcí, způsobů prožívání, zpracovávání a jednání lidí obecně
- libido – obecná psychická energie
- první polovina života socializace, druhá individuace (vyrovnání se s archetypy)
- funkční typy vědomí – myslící, cítící, smyslový a intuitivní
Viktor E. Frankl:
- přežil koncentrační tábor → zkušenosti využíval v psych. → směr logoterapie
→ hledání smyslu života
- dimenze života:
- somatická – tělesná = směřující k přežití, zvládání, k růstu
- psychická – duševní, prožívající, reagující = směřující ke slasti, moci, sebeuskutečnění
- noologická – duchovní, existenciální = směřující k nalezení a uskutečnění hodnot a k naplnění smyslu
Erich Fromm:
– snaha o syntézu teorií Freuda a Marxe → lidé si nejsou vědomi významných determinant
svého chování (Freud) a život člověka je významně ovlivněn společností a sociálními a
ekonomickými vztahy (Marx)
rozšíření klasické psychoanalytické teorie o působení náboženských, politických, ekonomických
atd. faktorů na utváření osobnosti
vnímal život jedince v celkové perspektivě společnosti
Chování osobnosti lze porozumět jen v kontextu daného historického okamžiku
kritizoval patogenní a dehumanizující vliv moderní společnosti na člověka
zdůrazňoval důležitost uvědomění si sebe sama a své vnitřní hodnoty
neuróza = strach ze svobody – svoboda = ztráta bezpečí
Proces osvobození, uvědomění si oddělenosti své existence od přírody a druhých lidí, vede k pocitům osamocení, beznaděje, bezmocnosti a nicotnosti
[1] Helus, Z. : Úvod do psychologie – Učebnice pro střední školy a bakalářská studia na VŠ, Grada Publishing, Praha, 2011, ISBN: 978-80-247-3037-0
[2] Helus, Z. : Úvod do psychologie – Učebnice pro střední školy a bakalářská studia na VŠ, Grada Publishing, Praha, 2011, ISBN: 978-80-247-3037-0